Rozhovor, který vedla Penny Bott s Leonardem S. Clarkem 20. ledna 1975, 5 dní po jeho 83 narozeninách u něj doma v Greenwichi.
Clark
Ptala jste se mne, zdali bych vám neřekl nějaké své zážitky ze svého dětství. Tak pro mne, přestože jsem měl skvělé rodiče i sourozence, bylo nejvýznamnější ten čas, kdy se do Cos Cob přistěhoval Ernest Thompson Seton.
Seton se narodil v Anglii a když mu bylo asi dvacet, začal psát. Jeho otec však nechtěl, aby z něj byl spisovatel, protože měl za to, že to nemá žádnou budoucnost.
Takže Seton opustil Anglii a utekl do Kanady, kde začal místo rodného jména Ernest Seton Thompson užívat jméno Ernest Thompson Seton, a pod tímto jménem také napsal své první knížky, a vycházejí i dnes, pod jménem Ernest Thompson Seton.
Seton se do Cos Cob přistěhoval s manželkou v roce 1900 – jejich dcera tehdy ještě nebyla na světě. Koupil pozemek s výjezdem na Orchard Street. Původně tam byly tři farmy. Celý ho obehnal drátěným plotem. A tam kde se vyjíždělo od jeho domu, na Orchard Street, postavil dvoukřídlou železnou bránu.
Bott
To byl ten dům, který dnes patří Pomerancům, nebo pozemek, který se podle nich jmenuje?
Clark
Bott
Bylo to u potoka, nebo nad místem, kde je dnes rybník?
Clark
Jo, jak říkáte, nad rybníkem.
Bott
Clark
Bott
Ten oheň hořel celou noc?
Clark
Plameny pohasly, ale uhlíky žhnuly krásně po celou noc. Hořely na něm velká polena, takže je jasné, že ho bylo potřeba hlídat celou noc. Ale byl tam s námi, a tak jsme spali, nebo jsme se o to alespoň snažili. I když slovo spánek se snad ani nedá použít. Myslím, že mohu říct, že jsme byli prakticky vzhůru celou noc; spát se nám moc nechtělo. Byl to náš první tábor a my byli první chlapci, které pan Seton měl na svém tábořišti zvaném Wyndygoul.
Bott
Teď mi dovolte, abych se vás zeptal. Když přišel do školy, aby poznal chlapce co mu počmárali bránu, udělat vstřícný krok k budoucímu přátelství. Co vám říkal o tom táboření? Jakým kouzlem vás přiměl abyste přišli?
Clark
Ó, vyprávěl nám skvělé příběhy o Indiánech. A mějte prosím na paměti, že pan Seton byl tehdy mladý muž. Mějte na paměti, že to byl impozantní muž. Nevím kolik měřil přesně, ale určitě měl přes šest stop, a byl silná osobnost. Také vemte v úvahu, že byl vynikajícím vypravěčem. A tak tedy, když nám vyprávěl příběhy o Indiánech jako spolu bojovali, jak se skalpovali a proč, běhal mráz po zádech. A tak když hovořil, upoutal naši pozornost. Ovšem to nebylo jen o tom, že by nás zaujal. Byli jsme uchváceni tím co nám povídal. Ó, to byl úžasný zážitek.
Ti co nikdy nepoznali pana Setona, nepochopí jak strhující osobností byl. Zkrátka přitáhnul si pozornost publika a pak už si ji držel… Nikdo nepobíhal kolem, nikdo neodcházel, nikdo si nepodpíral hlavu, nikdo nedutal. Naše pozornost byla plně soustředěná na pana Setona když hovořil.
Bott
Řekl vám, “Teď jste Indiáni, a tohle jsou ty ideály, kterých se drželi. A tohle je ten správný život, který vedli. Chcete si ho také vyzkoušet?” Bylo to něco v tom smyslu?
Clark
Jo, to bylo to co dělal. Neponižoval Indiány. Ne, ne, ne. Vyprávěl o Indiánech jako o výjimečných osobnostech; lidech co, jak on říkal, své životy žili venku. Co žili své životy jeden pro druhého. Ve slovech co říkal o Indiánech nebyl ani náznak špatnosti. Byli to jen lidé co žili venku po celý svůj život.
A když vyprávěl své úžasné příběhy, některé z nich můžete číst v jeho raných knihách. A tady on byl skvělý velký muž, u vysoko planoucího ohně, a my všichni chlapci co seděli kolem, a on vyprávěl ty příběhy, při kterých běhal mráz po zádech. To byla nejúžasnější zkušenost, jakou by mohl kterýkoliv chlapec zažít. A pak nejdůležitější co nám vyprávěl bylo o fér hře, prosté lží. Shlížel dolů na jednotlivce pokud neříkal pravdu, i když to byla jen malá lež. Byli jsme vedeni k tomu, abych vždy říkali pravdu.
A pak, když se první tábor chýlil ke konci, se nás zeptal jestli se vrátíme zpět tábořit v létě. To byl ten první tábor… Dorazili jsme v sobotu, zůstali přes noc a v neděli vyrazili domů. A pak nás pozval abychom přišli v létě.
No, takže to bylo, když jsme tábořili znovu, v létě. To už měl připravené plány co budeme dělat. Rádi bychom plavali přes jezero. Přeplavat přes jezero, to bylo, no 100 yardů určitě. A pak on nám nenasadil do našich myslí jenom smysl pro férovou hru, ale také to jak jsme soutěžili mezi sebou. Takže my běhali závody, za které jsme mohli získat takzvané coupy. Coup, to bylo pero, pero které jsme si mohli dát do vlasů,, nebo na palici, a pokud jste byl opravdu dobrý, tak na horní části pera byl umístěn malý střapeček z bílé nitě, a to byl velký coup. A tak jsme se učili…
Bott
Clark
Jo to je indiánský coup ("Kúp"). C-o-u-p, tak se to tuším hláskuje.
Bott
Indiáni to dělali také tak? Také museli soutěžiy aby získali pera?
Clark
Ó ano. Ano, indiáni to dělali také tak. Vůdcem byl ten kdo měl největší počet coupů.
A pak vyznačil na své příjezdové cestě vzdálenost sta yardů, a my závodili na sto yardů, a pak jsme měli dvacet dva závodů. A kolem jezera, kolem části jezera, která byla dlouhá jednu míli, a takové věci. On měl v to léto vymyšlené věci, se kterými začal na jaře a my měli nádherný čas.
A pak, v následujícím roce nás poznal znovu, a tak se stalo, že přišli všichni chlapci z Cos Cobu. A tak pan Seton usoudil, že by bylo dobré abychom měli svůj kmen, a tak ho nazval kmen Sinawoyských indiánů, a bylo to. A my volili, ne prezidenta ale náčelníka. A měli jsme malý poklad, abychom mohli nakupovat drobnosti. Už nevím kolik to bylo, ale každý přispěl deset centů, nebo tak něco. A osobam která byla pokladníkem byla strážcem wampumu. A ten kdo byl nejrychlejším běžcem byl nazýván šampiónem míle.
A pak měl další hru, co nás vždy skvěle zabavila, my ji opravdu milovali. Měl pytel, obyčejný pytel na mouku vycpaný senem na kterém bylo nakresleno srdce. Jeden chlapec byl zvolen, aby byl jelenem. Vzal ten pytel aby ho nesl, a pak dostal desetiminutový náskok. Nejdřív použil pan Seton útržků papíru, které raněný jelen trousil po stezce. A o deset minut později vyrazili na stezku lovci, aby je následovali. Jo, rozvinul to do mnoha zajímavých věcí.
Bott
Clark
Bott
Clark
Jelen pak popošel ještě o kousek dál od této papírové stopy, ale pan Seton si uvědomil, že udělal chybu, protože jednou z věcí, které nás učil bylo, abychom nenechávali válet papíry kolem sebe a nedělali nepořádek v lese. Takže vzal jeden pár starých bot, a udělal dvě malé železné formy, které dělaly otisky podobné jelení stopě, které připevnil k podrážkám těch bot. A tak si ten, kdo byl zvolen za jelena nazul tyhle boty, vyrazil a zanechával za sebou stopu, kterou jsme sledovali. No, užili jsme si u toho co dělal hodně zábavy. Například dokud ještě používal jako stopu papírky, a šel kolem potoka, zaletěl jeden z nich do vody, která ho pochopitelně odnesla. Sazmozřejmě, že jsme tím pádem stopu ztratili.
Bott
Clark
Jasně. A pak to samé udělal, když se začaly používat ty boty. Jelen vyrazil na místo, kde byla spousta kamení, a že jich bylo… Bylo to kamenitý svah, který se táhnul až k Wyndygoulu. A stopa byla ztracena. No a pak, šest, osm, deset chlapců co mělo jít na lov, vyrazilo po stopě a ten kdo byl jelenem měl za úkol ukrýt ten pytel, nejlépe někde do křoví, tak, aby byl vidět ze stopy tou částí, kde bylo namalované to srdce. A pak měl jít někam stranou a schovat se. A tak lovci sledovali stopu, zpočátku ty papírky, a později skutečnou, až šli po ní, dokud někdo z nich nezahlédl jelena a nevykřiknul ”Jelen!”
A pak, když vykřiknul „Jelen!”, se všichni sešli na místě kde stál, Seton jim rozdal luky a šípy, a mohli začít střílet na jelena. Myslím, že každý měl jednu, nebo dvě rány, ale jistý si tím nejsem. Pokud nikdo nezasáhnul jelena do srdce, jelen uniknul a hra začala znovu. Pokud však někdo z nich srdce zasáhnul, byl jelen zabit a chlapec, který představoval toho jelena, jako by byl „mrtvý”. To bylo pro něj hrozné. Znamenalo to, že po zbytek táboření nesměl zúčastnit žádné hry. A měl za úkol uklízet tábořiště. Byl zkrátka mrtvý. Nemohl hrát, nemohl jít pryč, nemohl dělat nic. Směl být jenom, jak bychom dnes řekli, správcem tábořiště. Uklízet, nosit dřevo, rozdělávat ráno oheň, a takové věci.
Bott
Clark
Dokud nebyl vystřídán. No a v noci zapálil pan Seton velkou plápolající hranici, my seděli kolem ní, a pan Seton nám vyprávěl všechny ty skvělé příběhy.
Bott
On tomu říkal powwow, nebo tak…
Clark
Powwow, Indiánské powwow. Seděli jsme kolem ohně a on nám vyprávěl příběhy o nádherném jelenovi, kterého dnes viděl, jak se mu schoval, jak mu uniknul a žádný lovec toho krásného jelena nechytil. A tady máte toho pana Setona, proto má indiánské jméno, kterí bylo Černý vlk. A tady byl, ten ohromný vysoký muž, co nám vyprávěl ty úžasné příběhy. A je čirá pravda, když vám teď říkam, že nám běhal mráz po zádech vzrušením, když nám ty příběhy vyprávěl.
Bott
Clark
A pak řekl že tenhle indán je mrtvý. Zemřel, chlapec, který minul jelena a podobně. Zkrátka, byl mrtvý. Takže chlapec, který nesl pytel co představoval jelena, byl mrtvý, protože byl jelen zastřelen. A pak se několik chlapců sebralo, aby jej přinesli a položili na zem před pana Setona, a ten chlapec dělal mrtvého.
A pan Seton pak řekl, ”Dobrá, takže my teď budeme hlasovat, a uvidíme, zdali se nám ho podaří zase přivést k životu. Kdo všechno chce, aby znovu žil, a co má pro to udělat?” A jednou z takových věcí co musel udělat, bylo například to, že se osm nebo deset z chlapců postavilo s rozkročenýma nohama za sebe a chlapec, který byl zastřeleným jelenem pod nimi musel proběhnout po čtyřech, až na konec řady. No a představte si jak asi dopadl. Každý, z nich ho mohl při tom plácnout přes zadek – to byl jeho trest. Ale jakmile si to odbyl, byl zase živý a následující den mohl znovu zkusit štěstí jako jelen nebo jako jeden z lovců.
Bott
A jak se cítil takový jelen?
Clark
No, byla to čest být jelenem. Každý z nás po tom toužil, and pan Seton jelena vybíral vždy tak, aby každý z nás dostal svou šanci být jelenem, a tak to bylo i u dalších věcí. Ale v ty noci, a to je důležité, z nás pan Seton udělal to co jsme byli, držet se pravdy a nikdy nelhat. To byla jedna ze základních věcí. Dejme tomu, že jsme spolu závodili a vy jste doběhnul jako první, ale já jsem běžel hned vedle vás a tak bych o sobě prohlásil, že jsem také vítěz. Jenže vítěz závodu mohl být jen jeden a tak každý musel umět sám posoudit, kdo z nás dvou zvítězil.
Další věc byla poctivost ve všem co jsme dělali. Ať už jste se rozhodl udělat cokoliv, měl byste to vždy udělat nejlépe jak umíte. Díky jeho tréningu jsme získali to nejlepší vzdělání, jakého se může dospívajícím chlapcům dostat. Vše co nás učil, bylo na založeno na těch nejušlechtilejších principech a té nejlepší cestě po které jsme mohli jít.
Bott
Kolik bylo těm chlapců, co přišli v těch prvních třech letech?
Clark
Bott
Clark
Na Wyndygoulu. Všechno to bylo na tom samém místě. Jenom byl postaven jiný stan. A jeho správce pro něj srovnal trochu větší plácek.
Bott
Platili jste za to nějak?
Clark
Ó ne, neplatilo se nic. Kdepak, ne. Neplatily se žáné poplatky.
Bott
A to jste dostávali také jídlo?
Clark
Jídlo nám také dodával. Každý jsme si sebou měli něco přinést, a tak jsme to dali dohromady, ale ve skutečnosti nám toho stejně nejvíc dodal pan Seton.
V tom druhém roce se tábor rozrostl. Přibyla skupina chlapců z Greenwiche která se o nás doslechla. Už víte, že ti první chlapci byli z Cos Cobu a skupina chlapců z Greenwiche k panu Setonovi přišla později. Tím to bylo všechno ještě zajímavější, protože soutěžili chlapci z Greenwiche proti chlapcům z Cos Cobu, takže ve všem co jsme dělali jsme měli konkurenci.
Bott
Takže vy jste teď byli kmen Sinawoy. Co ti chlapci z Greenwiche? Ti měli také svůj kmen?
Clark
Ano, i oni byli kmen. Jeho jméno mi teď vypadlo z paměti, ale i oni byli kmen, a byli to fakt pěkní řízci to co přišli z Greenwiche. I myslím jako při závodění, měli jsme s nima co dělat. A při lovu na jelena, bylo vždy pět lovců z Cos Cobského kmene a pět z Greenwichského.
Pak nám začal pan Seton dávat ty pera, na kolíček v našem skalpu, byl to kolíček v čelence, kterou jsme nosili kolem hlavy, když jsme udělali něco výjimečného. Nejsnazší cestou pro získání pera, bylo když jste přeplavali jezero. Pro nás jako chlapce, to byla ta nejsnazší věc. Všichni jsme plavali dole v rybníku, a to bylo fakt prima. Ale proč o tom mluvím. Pokud chlapci byli v kánoi - zajistil pro nás kánoe, kánoe z březové kůry - a kánoe by se převrátila, chtěl mít jistotu, že každý chlapec bude umět plavat. Takže pokud jste neměli coup za přeplavání jezera, nemohli jste se dělat nic z toho, co se dělalo na jezeře.
A když jsme tam byli v následujícím roce, přišel s tím, čemu se říkalo lov na jesetera. Byla to jen kláda, asi šest stop dlouhá, pokud si pamatuji. V lodi byli tři chlapci: jeden na zádi, jeden na přídi a jeden, který měl harpunu. Harpuny nám opatřil pan Seton. Byla to dřevěná tyč s železným hřebem na konci a jeseterem bylo to dřevěné poleno. Jeseter byl vyhozen do středu jezera. A pak jedna skupina tří chlapců v kánoi nebo na loďce, vyplula z jedné strany a druhá z protější strany. Pluly proti sobě a každá z nich se ho pokoušela jesetera ulovit a dotáhnout zpátky na místo, odkud vyplula. Bylo to nesmírně zajímavé a takové věci nás velmi bavily. Pak nás učil Seton…
Bott
Učil vás používat kánoe, pádlovat a…
Clark
Víte, všechny věci, o kterých jsme si mysleli, že jsou pouhou zábavou, měly na pozadí zásadní význam. Učil nás, jak zacházet s kánoí, naučil nás plavat, naučil nás, jak správně běhat. A mohli jste za to získat pero, získali jsme coup, když jsme uběhli sto yardů, nebo když jsme dělali ty všechny možné věci, co nás učil dělat. A tak jsme rostli pro život, právě v době, kdy chlapci rozvinuli naši mentalitu a vyvinuli naše tělo co nejlépe. A pak, když přišly z jiných míst v okolí další skupiny, bylo soutěžení ještě větší.
Ale největší věc se stala v roce 1904. Řekl jsem vám, že jsme začali v roce 1902 a rozrostli jsme se v roce 1903. Pan Seton byl členem Camp Fire Club of America a v roce 1904 pozval členy Camp Fire Club of America, aby strávili víkend u něj na Wyndygoulu a měl pro tyhle velmi kvalitní muže něco zajímavého. Pamatuji si, že tam byl pan Abercrombie z Abercrombie & Fitch. Vzpomínám si, že ano, bylo několik velkých jmen velkých lidí v New Yorku, známých v atletickém světě.
A mezi lidmi, kteří přišli do tohoto prvního tábora, byl i Angličan, sir Robert Baden-Powell[5]. Přišel a pro zábavu pan Seton nás nechal vycházet chlapci a běhali závody a, udělali vše kolem tábora. Pusťte jelena, projděte lesem, kde nás naučil jména stromů a řekněte lidem, jaké druhy stromů jsou.
A skvělá věc byla sir Baden-Powell, vzal tu myšlenku, že pan Seton začal v Cos Cobu zpět do Anglie. A když se vrátil do Anglie, myslel si, že je to tak skvělý nápad, že tam začal dělat totéž.
Ale kde jsme byli nazýváni Setonskými Indiány a kde byl v Boerově válce, nazval je skauty. Takže skautské hnutí Boy Scout, které je dnes rozšířené po celém světě - myslím, že prakticky v každé lepší zemi na světě existují skauti - přišlo z Anglie zpět k nám.
A pak si vzpomínám, jak jsem v noci seděl v táboře a pan Seton nám vyprávěl o hnutí Boy Scout a navrhl, abychom změnili své jméno z Woodcrafterských indiánů, jak jsme si říkali, na skauty. A tak vznikli první skauti ve Spojených státech skupina v Cos Cob. Byli jsme úplně první. Prvních padesát čísel bylo vyhrazeno pro muže jako pan Abercrombie, pan Daniel C. Beard, pan Seton a všichni ti vynikající jednotlivci. Ale pro nás skauty, začínala čísla od padesátky. Nejsem si jist, jaké bylo moje číslo, ale myslím, že to bylo padesát sedm. Ale my jsme byli první skupinou skautů ve Spojených státech pod vedením pana Setona.
No, a od té doby, od roku 1902, kdy to začalo, do roku 1910, kdy jsme se stali skauty, pan Seton vytvořil knihu. Tato kniha se nazývala Birchbark Roll a v té knize byly uvedeny ty věci, které byste měli dělat, abyste získali oprávněný nárok na pera.
Bott
Birchbark Roll byl tištěný, když vám ho dával?
Clark
Ano. Mrzuté je, že já už žádný nemám, ale vím, že tady v Greenwichi jsou lidé co mají původní Birchbark Roll, a někteří mají i poslední vydání. Ale myslím, že jeden nebo dva exempláře prvního vydání tady v okolí někde budou.
Bott
V pořádku. Takže jak se zdá, vydání té knihy a založení organizace proběhlo současně.
Clark
To je pravda, proběhlo to současně. A časem, během těch deseti let, vznikly další kmeny. Pokud vím, tak z New Yorku pocházel jeden nebo dva kmeny.
Bott
Byli to Woodcrafterští indiáni, nebo Boy Scouts?
Clark
Oni pak byli Boy Scouts. Ale některé z nich vznikly ještě dřív než se z nich stali Boy Scouts - takže to byli také Woodcrafterští Indiáni- ale nebylo jich moc. Ale pamatuji si že tady byla jedna dílčí skupina, která pocházela odněkud z New Jersey. Myslím, že byli z přímo z Jersey City, ale jistě to nevím, a to byli prvotřídní atleti. Rozhodli se že přijdou abychom s nimi závodili. Ó to bylo inspirativní, už jen to co jsme museli dělat a jak jsme na to trénovali, abychom to zvládli.
Už jenom to, že jsem nikdy v životě nekouřil, je výsledkem tohoto tréningu. Pan Seton nám řekl, a myslím, že důvod, proč nám o tom tolik řekl, že nechtěl sirky v lese, aby nevznikaly požáry. Ach, to bylo asi to nejhorší, co by kdo mohl udělat, aby si v lese zapálil oheň. Učil nás, jak je hloupé kouřit a věřím, že asi půl tuctu z nás, kteří byli prvními Setonovými lidmi, prožilo svůj život aniž by kdy kouřilo. Ano, kouřili jsme občas kukuřičné šustí, když jsme byli chlapci, ale vážně jsem tím myslel, že nikdo z nás nikdy nekouřil a vývoj našich těl byl jen ideální vývoj.
Byli jsme na čerstvém vzduchu, závodili v běhu, v noci spali na slamníku pod dekou a učili se skvělé věci, dobré věci pro život, žádné laciné věci. Nebyly tam žádná hrubá slova; nebyla žádná slovní přísaha. Nadávání bylo patřilo mezi věci, které se prostě neděly, a bylo to nádherné, úžasné školení.
Bott
Myslíte, že vám to dalo základ k dobrému zdraví, když jste s tí, začal jako chlapec?
Clark
Všichni tomu věříme. Jak jsem vám říkal, zbývají už jen čtyři z nás, a když se sejdeme, tak se bavíme o tom, jak nám během svého života zloužilo naše zdraví. A bavéme se také o tom jak byli zdraví také ti, co již zemřeli. Někteří zemřeli a ještě úplně mladí v první světové válce a tak. Vidíte, všechny tyto věci měly svůj účinek, ale trénink, který jsme měli, byl vynikající v každém smyslu slova: trénink v pravdomluvnosti, trénink po fyzické stránce, trénink v poctivosti, umět si zařídit místo na spaní, uchovat tábor v čistotě. To vše byly pro nás dobrý základ a dobrý výcvik, který jsme měli. A tak jmy, kteří jsme odešli, i ti, co zemřeli ve světové válce - a mnoho chlapců zemřelo v první světové válce - připisujeme tomu i naše dobré zdraví a povahové vlastnosti - a nemluvím přitom jen za sebe, ale všichni jsme tomu věřili a všichni o tom dodnes mluvíme - to vše díky vynikajícímu výcviku, který nám pan Seton dal jako chlapcům v Cos Cob.
Ano, a pak se to hnutí rozšířilo, a pak se rozšířilo i po celém světě.
Bott
Clark
Bott
Byl nejlepším zvědem jakého jste měli?
Clark
Bott
Clark
Druhý konec byl dole u mlýna, ale ne v mlýně. Kdyby tekla voda, tak by jím tekla voda do mlýna. Ale takhle jí mohl prolézt, aby se dostal pod Boston Post Road, takže jsme ho nikdy nemohli vidět a jak šel dolů do…
Bott
Byl by tam přímo u železniční stanice?
Clark
Bott
Vy jste také skákali o tyči?
Clark
Ó ano, skákali jsme o tyči. A já zapřel tyč o nějaký oblázek, který se smeknul, a jak jsem při pádu natáhl ruku, tak jsem si ji zlomil. Takže moje indiánské jméno bylo Zlomená paže.
A nemyslete si, že to bylo jméno, které byste mohl použít kdykoliv. Když jste byli v táboře, pokud někdo nepoužil vaše indiánské jméno - když mi nějaký chlapec oslovil Len, nebo něco takového - pak ten chlapík, pokud jsem proti němu vznesl žalobu - a tu jste mohli vznést proti němu v takovém případě tak že jste u večerního ohně povstali a hlasitě řekli: „Řekl mi Leonard. Nevolal na mě Zlomená paže.“- a on vám musel prolézt mezi nohama a přitom, jak prolézal dostal přes zadek. Takový byl trest za to. Takže použít jiné jméno kromě vašeho indiánského jména byla v táboře hrozná, hrozná věc.
Bott
Clark
Bott
Vyprávěl mi, že mu to jméno dali indiáni.
Clark
No možná jo, je to možné. Ale ať tak či tak, byl to výjimečný muž. Trénink, jaký nám dal, nás vedl celým naším životem. A trénoval i další kluky, co jezdili z New Yorku, kmen, který přicházel z New Jersey, i skupina, která byla vytvořena v Riverside - někteří z nich prošli životem s výcvikem, za který vděčí panu Setonovi a tréningu, jaký jsme měli. A takový byl začátek skautů, a jsem velmi hrdý, že mohu říci, že jsem jeden z prvních v táboře a první z nich.
Bott
Mohu se vás ohledně toho zeptat na několik otázek?
Clark
Samozřejmě. Ptejte se mě na cokoliv. V mém životě není nic o čem bych vám nemohl vyprávět.
Bott
Dobrá. Víte, fascinoval mě ten začátek. Přišel do školy a řekl: „Pojď!“ jako krysař. "Pojď! Mám tuhle úžasnou věc a budete se bavit.“ Jaké bylo menu? Měl menu, o kterém si myslel, že je pro mladé těla zdravé? Co jsi jedl? Vzpomenete si co bylo první?
Clark
Bott
Clark
Začalo to nabývat a tak jsme přidali druhou pánev a pak třetí pánev a nakonec čtvrtou pánev. Měli jsme rýži všude. A to bylo vše, co jsme pro holky měli, všude byla rýže. Nikdy jsme nepřemýšleli o tom, že bychom dostali nějaké mléko nebo… A víte, některé z dívek - a jsou už naživu jen tři nebo čtyři nebo pět, z těch co přišli do prvního tábora - ještě když jsem se s nimi setkal na ulici - a ony jsou teď tak staré jako já - tak říkají: „Pojďme ven a dáme si rýži. Pojďme ven a dáme si rýži. Proč neuvaříš na večeři rýží?“ Je to stále vtipné. Měli jsme rýži všude.
Bott
Vyprávějte mi co jste jedl, když jste byl prvně venku, přes noc.
Clark
První noc, co jsme zůstali přes noc, jak už jsem řekl, přinesl každý něco sebou, každý něco jiného. Já přinesl chléb a vím…
Bott
Podařilo se vám ho zachránit? Poté, co vám vše spadlo do potoka?
Clark
Bott
A když přišlo léto, a byli jste tam delší dobu, jste si vařili sami? Co jste jedli?
Clark
Bott
Clark
Bott
Clark
Bott
Ty si Indiáni zasloužili a byly jejich vlastnictvím.
Clark
Jak jsem ti řekl, pokud jsi dokázal uběhnout sto yardů za určitý čas, jsi zápasil a porazil soupeře a vůbec, nebo něco dokázal, tak jsi za to dostával ty pera, tak zvané „coupy”. A pokud jsi to zvládnul obzvláště dobře, tak na sobě měly ještě malý chomáč – těm se říkalo „grand coupy”. Seton dal každému také deku, na kterou se daly „coupy” našívat a když jste ho zístali, tak jste si ho na ni museli také našít. Ale nejprve jste ho museli získat, teprve pak jste si ho mohli našít a pokud jste měli „coupů” víc, tak jste šli nahoru. Mám dojem, podle toho co si pamatuji, že když jsi měl dvanáct „coupů”, tak jsi měl titul sachem. A pokud jste měl dvacet čtyři „coupů”, tak jsi získal titul sagamor. A to byla pro tebe ta motivace, abys získal „coup” a mohl si ho našít na deku. A pak v noci, vzít tu deku se všemi těmi „coupy” kolem na sebe.
Bott
Clark
Těmi coupy byly pera, která jste…
Bott
A ta pera si našívali na ty deky? Na co by jim pak byly čelenky, když si je našívali na ty deky?
Clark
Čelenky byly… Málo, opravdu velmi málo z nich dosáhlo na to aby získali roucho; velmi, velmi málo. Zbytek z nás…
Bott
Ó, takže vy jste měl nejdřív čelenku?
Clark
Měl jsem nejdřív čelenku.
Bott
Clark
Zaplnil jsem ji péry. Když jste měli dost per, abyste se mohl stát sagamorem nebo sachemem, tak se mohly pera našít na deku.
Bott
Pak už jste čelenku nenosil?
Clark
Ano, nosil kste čelenku. Stále jste záskával další pera. Pak, jste nosil přes sebe svou deku se všemi těmi pery a na hlavě jste měl svoji čelenku. Takže, ó, byl jste skvělý atlet, který to mohl takhle udělat.
Bott
Clark
Bott
Clark
Bott
Byly to takové ty zelené?
Clark
Ne, Pokud si vzpomínám, byly modré.
Bott
Clark
Bott
Měli jste deky různých barev?
Clark
Ano, pokud si vzpomínám. Myslím, že to byly armádní dekym kterých nakoupil možná tucet, možná víc. Opravdu nevím odkud byly, ale jsem si jist, že nám je dal pan Seton.
Bott
Clark
Ano, vlněné. Ó ty byly skvělé na spaní. Když jsme je používali na spaní, byli jsme na ně velmi opatrní, to víte, a vůbec na všechny ty věci. To byla velká pocta, opravdu velká pocta.
Bott
Stal jste se někdy sačemem?
Clark
Ne, nikdy. Nikdy. Nevydržel jsm u toho tak dlouho jako jiní. Získal jsem práci u pana Wordena, a sobota byla dnem, kdy jsem měl rozvážent potraviny a jiné věci, takže jsem tam nemohl jít v sobotu s ostatními kluky. A tak jsem ve skutečnosti odpadnul mnohem dřív než jiní, ale stále mě to bavilo a stále jsem cítil že k nim patřím. Ach ano, byla to velká věc v našem životě.
Ve skutečnosti, jednou když se měli sportsmani jakousi přehlídku v New Yorkské Madison Square Garden, přesvědčil je pan Seton, jo přesvědčil to je to správné slovo, aby tam někteří chlapci dojeli. V Madison Square Garden tenkrát udělali uprostřed malé jezírko. aby navodili atmosféru divočiny. A my tam měli přijít abychom na tom jezírku udělali závody v kánoích. Ale když jsme tam přišli, tak jsme zjistili, že zařízení, které ho mělo napustit nestačilo na to, aby jí napustilo dost na to, abychom na něm mohli nějaký závod udělat. Ale pan Seton vzal asi tudet chlapců dolů na Madison Square Garden. Říkám vám to jen proto, abych vám ukázal, jak významné to bylo, když ti významní občané New Yorku jako pan Abercrombie, o kterém vám teď vyprávím, ale i další muži podobného postavení vyšli ven a viděli co dělá pan Seton pro chlapce. A udělalo to na ně takový dojem, že chteli abychom sešli dolů a ukázali jim ty věci přímo v Madison Square Garden. Tak významný byl život s panem Setonen - a tak se to šířilo.
Jenže oni neměli dole v Madison Square Garden žádné vybavení, tak jsme toho moc nepředvedli. CHodili jsme kolem s našimi indiánskými rouchy a čelenkami na hlavách. Hovořili jsme o tom s lidmi a vysvětlovali jak získáváme coupy, jak jsme získali svá roucha, a tak. Ale nemohli jsme předvést nic z toho co chtěl pan Seton při našem vystoupení ukázat.
Takže v roce 1910 když se to vezme kolem a kolem, už byli Setonovi Indiáni zcela nezajímavou skupinou a jejich tábory převzali Skauti.
Bott
Hlasoval jste o tom? Nebo jste to prostě řekl…
Clark
Ne, ne, ne, hlasovali jsme. Navedl nás k tomu samozřejmě Seton. Kdyby nás naváděl, ať skočíme ze skály, tak bychom to udělali taky, ale navedl nás. Hovořil o tom. Hovořil i o tom, že tam byl sir Baden-Powell. Hovořil o siru Baden-Powellovi a jeho minulosti. O tom, jak to Baden-Powell převzal do Anglie a pak se vrátil. Vyprávěl nám celý ten příběh a to je část, kterou vám chci zdůraznit: že to, co jsme my jako děti dělali pod jeho vedením v Cos Cob, počínaje rokem 1902, bylo ve skutečnosti základem pro skautské hnutí, které je nyní po celém světě.
Bott
Správně, mám to. Než nám dojde páska, mám ještě dvě věci, o kterých jsem si myslel, že by mohly být zajímavé. Ta první, rád bych, jsetli byste mi mohl říct, jak na vás, jako mladého chlapce, pan Seton zapůsobil. Vyprávěl jste mi, že ho chlapci milovali a následovali. Popište mi trochu víc jeho osobnost a jak působil na vás.
Clark
Ó nejenom chlapci, ale i naši rodiče, jím byli nadšeni. Protože nás učil věci důležité pro život. Učil nás poctivosti. Jediná věc, pro jste mohl být vyhozen, by byla, kdybyste nebyl čestný. Učil nás fungovat v týmu, hrát spolu. Připravoval nás na dospělost, která měla přijít, a také nás učil hodnotě života v přírodě. Učil nás, abychom byli v životě aktivní. Všechno, co vás jen napadne, že by mohlo být dobré.
Nikdy jsem ho neviděl jít do kostela - nemyslím tím, jestli byl věřícím - jít do kostela na Diamond Hill. Tam byl kostel Metodistické církve, pokud by měl potřebu tam jít, ale myslím, že na chození do kostela nebyl.
A paní Setonová taky. Nemůžete dát panu Setonovi celou slávu. Paní Setonová byla úžasná, úžasná žena. Přišla k táborovému ohni. Kdyby se chlapec jen trochu zranil, byla to paní Setonová, která by mu ovázala prst, nebo věci tohoto druhu. Byla to ohromná žena a ohromná pomoc. Mluvím o první paní Setonové. Pan Seton se později ještě jednou oženil. Já myslím první paní Setonovou. A Anya Setonová…
Bott
Chtěl jsem se zeptat, skončili jste s hrou na skauty či indiány, když se tu objevila Anya?
Clark
Bott
Clark
Ano. Její matka rodila v porodnici. Ale tady Setonovi žili, ješště než se narodila Ann, mluvím o tom. Přišla sem později. Vzpomínám si velmi zřetelně, jak paní Setonová přivezla dítě a řekla: „Toto je naše nové dítě, a je to nové papoose,“ nebo tak nějak. Ach, ano Ann Setonová vyrostla v téhle atmosféře. Knihy, které nyní píše, jsou předměty, o nichž věděla, a věděla o nich, když byla malá. Oh, ano, paní Setonová byla úžasná, úžasná osoba, stejně jako pan Seton, a Anya vyrostla v té atmosféře. Vzpomínám si velmi jasně na paní Setonovou, jak přichází s dítětem v náručí, a to byla Anya Setonová. Ano.
Bott
Chlapci ho zbožňovali? Chtěli být jako on?
Clark
Bott
Clark
A všichni jsme tím byli ovlivněni. Byli jsme tím ovlivněni všichni.
Bott
Clark
Bott
Chodili za ním chlapci když se rozhodovali o svém životě?
Clark
- ↑ Od časů kdy se přistěhoval Seton do Cos Cob uplynulo v době rozhovoru již 73 let. Vzhledem k faktům, které se podařilo za posledních 15 let zjistit, je víc než jisté, že vzpomínky Leonarda S. Clarka již byly ovlivněny tím, co veřejně prezentoval sám Seton. Je tedy nutné brát s rezervou jeho informace o čase a věku. Jeho vzpomínky ovlivňovalo po celý život, to co tvrdil Seton.
- ↑ Za předpokladu, že se to událo již v září 1900, bylo Leonardovi 8 let. Škola v Cos Cob byla malotřídka, kde se učili současně starší i mladší děti ve věku od 6 do 11 let. Ve srovnání s mladšími spolužáky se mohl považovat za staršího. Harold Ferris, pozdější náčelník kmene, byl o tři roky starší, takže měl pouhých 11 let.
- ↑
Velikonoce v roce 1902 byly 30. března. Je možné, že by Seton zval malé chlapce, tak brzy na jaře, aby u něj přenocovali venku ve stanu, jen tak zabaleni do deky? A ještě je nechal v pozdním odpoledni vykoupat?
- ↑
Existuje článek o Sportsman's Show z roku 1899, kde je na ilustraci pódium na kterém stojí týpí, co Seton odkoupil.
- ↑ V tomto směru se pan Clark mýlil. Mužem, který navštívil v roce 1904 jejich tábor nebyl Baden-Powell, ale Edgar M. Robinson, který se o této návštěvě zmínil ve své práci sepsané v roce 1941.
