Milan Klimánek - Wayseeker
Milan Klimánek - Wayseeker (⁕ 4. ledna 1922, Slezská Ostrava – † 30. září 2006, Katowice, PL) Neúnavný překladatel a propagátor hnutí woodcraftu mezi polskou mládeží. Spolu se svou druhou ženou, paní Jadwigou Sosnkowskou-Klimánek založil v Katovicích vydavatelství Biblioteczka Walden, v jehož rámci vydali se svými spolupracovníky celou řadu knih s woodcrafterskou tématickou, určených především pro polské čtenáře.
Rodák ze Slezské Ostravy, období svého dospívání prožil v Dobré u Frýdku. Jeho výchovu silně ovlivnil otec, nadšený turista, člen tehdejší Pohorské jednoty Radhošť a jeden z průkopníků českého lyžařství v Beskydách. Četba knih Ernesta Thompsona Setona, Londona, Coopera, různých cestopisů a jiné literatury z otcovy knihovny jej vedla k důvěrnému styku s přírodou a poznávání myšlenek woodcraftu. Již v chlapeckých letech se seznámil se Seifertovou úpravou Setonova "Svitku březové kůry", a jako samotář přistupoval k plnění činů podle oddílu "Kniha Orlích per" této knihy. Během svých gymnaziálních let publikoval také několik svých básnických pokusů, které občas vyšly ve "Studentském časopise" a "Mladém Ostravsku"
Vzhledem k podmínkám vedla jeho cesta k woodcraftu skrze skauting. Byl členem nejprve Sboru skautů DTJ a později Svazu junáků skautů, kde byl vlčetem ve slezskoostravském oddíle Josefa Liščaře. Založil a vedl roverskou hlídku, která se později transformovala v roverský kmen "Netopýrů". Ten v době ohrožení naší republiky spolupracoval s čs. armádou při evakuaci českého obyvatelstva z Těšínska a v období okupace zajišťoval kurýrní služby pro Slezský odboj. Navzdory kritické době nerozpustil svůj kmen a dále pracoval s mládeží. Byl vězněn gestapem a v období protektorátu vyloučen ze všech českých škol. Za svou činnost v Junáku během 2.světové války dostal čestný bronzový Junácký kříž "Za vlast 1939-1945".
Po válce se jeho kmen rozšířil ve skautské středisko, které v letech 1945-1948 mělo 3 oddíly junáků, smečku vlčat a oddíl skautek. V Junáku prožil i trpké období likvidace skautingu v 50.-tých letech, i jeho krátkodobé zmrtvýchvstání na přelomu let 60. a 70.-tých, kdy byl organizačním činovníkem pro lesní školy při Slezské zemské junácké radě.
Po celý svůj život však tíhnul k woodcraftu. Toto zprvu nejasné tušení, že woodcraft je tím jádrem junáctví, se změnilo po opětné likvidaci Junáka v polovině 70.-tých let v pevné přesvědčení. Již předtím navázal kontakt s Mílou Vavrdou - Minehahou a s Liborem Pechou - Norkem Samotářem. Ovšem vývoj politické situace tehdy znemožnil obnovení Ligy Lesní Moudrosti jako samostatné organizace.
Během 70.-tých let se podruhé oženil, a po odchodu do důchodu přesídlil za svou druhou ženou, paní Jadwigou Sosnowskou do polských Katowic. Tady jej také zastihnul rok 1989. Prakticky ihned se pokusil obnovit svůj kontakt s Mílou Vavrdou, který však již v té době byl několik let po smrti. Jeho psaní se dostalo do rukou lidem z obnovující se LLM, se sídlem v Praze a Milan Klimánek - Wayseeker se tak až po mnoha letech od svého prvního setkání s woodcraftem stal "stráží" woodcrafterské organizace, a to dokonce jedním z prvních přihlášených v obrozené LLM.
Vzhledem k místu svého působení si byl od samého počátku vědom obtížnosti ale i významu svého postavení v rámci polské společnosti. Přesto začal aktivně šířit woodcrafterskou myšlenku, a to způsobem, který se ukázal vzhledem k jeho fyzickým možnostem jako nejvhodnější. Zúročil své mnohaleté zkušenosti z práce ve skautské organizaci, a začal postupně překládat do polštiny woodcrafterskou literaturu.
Prvním nesmělým pokusem byl článek o E.T.Setonovi, který vyšel v polském tisku 4.11.1990 a polská verze programového prohlášení LLM. Ovšem činem, který by již sám o sobě postačil na záznam v historii woodcraftu v Polsku byl překlad Knihy Lesní moudrosti od E.T.Setona (překl. M. Zapletal), a její vydání v r. 1992 vlastním nákladem v počtu cca. 300 kusů (později vyšla ještě jedna reedice). Nevím, možná mělo na rozhodnutí začít publikovat vliv naše seznámení na přelomu let 1991-92, každopádně v té době započala naše pravidelná setkání, která byla přerušena až začátkem mých studií v Brně v r.1998. Vydáním Knihy Lesní moudrosti začala plodná práce Biblioteczky "Walden" jejímž jádrem je právě Milan Klimánek - Wayseeker (na obrázku vpravo) se svou paní Jadwigou Sosnowskou - Klimánek a nestor polského woodcraftu Tadeusz Wyrwalski, který je autorem knihy "Rozwoj puszczaństwa 1902-1992".
Bohužel méně nadšeně lze již hovořit o postoji, jaký zaujala česká LLM vůči svému osamělému členu. Od počátečního období, kdy byl jednatelem LLM František Kožíšek - Biminiji, postupně vzájemná komunikace ze strany LLM stagnovala. Nakonec vyvrcholila až do úplné ignorace, což vedlo Wayseekera v r.1996 k ukončení členství.
Ani v Polsku nebyla situace příliš růžová. První pokus o navázání styku s harcerským oddílem ZHP se nezdařil. Odlišné historické pozadí vývoje Harcerské organizace (ta na rozdíl od českého Junáka nebyla donucena ukončit svou činnost, ale stala se naopak jedinou zastřešující organizací pro mládež) vedlo ke zvýraznění paramilitárního charakteru Baden-Powellowa skautingu a volnomyšlenkářský woodcraft se navzdory cyklu 6 přednášek a besed u jejích činovníků neujal. Teprve pozdější zdemokratizování poměrů umožnilo bezproblémovou existenci woodcraftersky orientovaných skupin.
S odstupem několika let je již možno říci, že v Polsku vydaný "Svitek březové kůry" a další neméně významné publikace Biblioteczky Walden, měly určitý vliv na oživení ideje lesní moudrosti - puszczaństwa (od slova "puszcza" - prales; divočina) v Polsku, a jsou dnes již nezbytnou pomůckou při práci v harcerských oddílech s orientací na "puszczaństwo" neboli woodcraft.
