Stoupání na horu

Příběh Stoupání na horu patří – podobně jako velký zákon – mezi oblíbené woodcrafterské „mantry”, o kterých se mnozí domnívají, že provázejí tohle hnutí od samého počátku. Ale není tomu tak.

Ernest Thompson Seton ten příběh – pravděpodobně poprvé – uslyšel až 14. března 1919 na 66. sněmu woodcrafterského kmene Cahuenga (Los Angeles). A protože jinou, lepší alegorii na svůj systém orlích per pravděpodobně nikdy neslyšel, okamžitě ho v duchu svého oblíbeného hesla: „To nejlepší, od nejlepších indiánů!” zařadil do svého přednáškového repertoáru.

Nevíme, kdo mu ten příběh indiánů kmene Cahuilla, žijících v oblasti údolí San Bernardino Setonovi převyprávěl. Je dost dobře možné, že to byl Harry C. James, dospělý mentor chlapeckého kmene Cahuenga (Los Angeles). Ale víme s určitostí, že to muselo právě tehdy, protože nikdy předtím Seton tenhle příběh nezmmínil.

Poprvé ho uvedl v knize Woodland tales, která mu vyšla až roku 1921. Je vyloučeno, že by ho převzal z jiné knihy. Žádnou takovou, co by se o tomhle příběhu zmiňovala, se doposud nepodařilo najít.