Pokračování textu ze strany 116
… zdůrazňuje, že harcerstvo není organizací pro mládež, nýbrž hnutím a organizací samé mládeže. Harcerskou ideologii shrnuje do slov: “Přes Polsko k lidskosti”. Skautské bratrství chápe jako mohutný krok k realizaci lidského bratrství. Za nejdůležitější část činnosti považuje poznávání přírody. V závěru se zasazuje za revizi harcerského zákona a slibu, za uskutečnění alespoň částečné koedukace a svobodné vytváření kruhů starších harcerů a harcerek tak, aby tito mohli dále pracovat v duchu harcerských ideálů
Další Ciołkoszův dopis starším harcerům, nesoucí titul Nové harcerské obzory obsahuje formulaci čtyř vlastností, charakterizujících hnutí volného harcerstva: návrat do přírody a indianismus, ideologie harcerského zákona a mírový skauting, kult státnosti a činné vlastenectví, úsilí o zlidovění harcerského hnutí a přijetí ideologie světa práce.
Většinu místa v tomto dopise věnuje nutnosti návratu do přírody a soudí, že právě tím je třeba začít realizovat program přestavby a obrody harcerstva. Jasný a úspěšný výchovný ideál volného harcerstva lze uskutečnit. nejsnadněji v lůně přírody, v níž je skryt nejlepší učitel pravdy, krásy a dobra. Když se pak krátce zmiňuje o historii indianismu, zavedeného do skautingu Setonem, Ciołkosz uvádi jeho dva hlavní znaky: návrat do přírody a vlastní prožívání woodcraftu. Usuzuje, že indianismus nahradí časem díky své atraktivnosti militarismus, ještě mocně zakořeněný v harcerstvě. Podle Ciołkosze lze indianismus plně nahradit staroslovanskými a staropolskými prvky. Poznání života dávných Polanů, Slenzanů, Holasiců, Opolanů, Vislanů nebo Kujavanů by poskytlo mnoho zajímavé látky pro život harcerských oddílů, přičemž by nešlo jen o teoretické, pasivní chápání slovanství, ale – co je právě vlastností indianismu – o jeho aktivní, praktické uplatňování, opřené o prastaré obyčeje, písně, zkazky, předměty denní potřeby apod. Ciołkosz v dopise nakonec soudí, že na poznávání a kult přírody je nutno klást větší důraz než na cokoli jiné, dokonce více než na harcerský zákon[1], protože on sám vzkvete na pozadí tohoto nového života.
Konečně v dopise starším harcerům pod titulem Volné harcerstvo nastiňuje Ciołkosz představu o volnoharcerském hnutí. V dopise říká: Mnozí starší harceři, ač upřímně oddaní skautským ideám, již po delší dobu nenacházejí své místo v harcerské organizaci. Jsou nuceni hledat východisko pro svoji snahu sloužit skautské myšlence s pominutím faktického stavu věci, ba dokonce proti němu.
Jde o uznání existence svobodných harcerských myšlenek a umožnění jejich vzájemné výměny, o šíření nových názorů. Nejde o vytvoření – neboť ono již existuje – ale o uznání a uvedení ve všeobecnou známost volného, nezávislého, svobodného harcerstva.
Volný harcer nebo volná harcerka jsou členy velkého skautského bratrstva, stojícího mimo rámec harcerských organizací. Touží sloužit celým svým životem velkým harcerským ideálům Pravdy, Krásy a Dobra a to způsoby, které sami uznají za přiměřené a takové, které směřují k tomuto cíli. Volnými harcery mohou být teprve ti, vůči nimž harcerská organizace vlastně již ukončila svoji výchovnou úlohu. Jde tedy o starší harcery a harcerky, pro něž ve stávajících skupinách starších harcerů často není místa, protože tyto skupiny se podřizují bezvýhradně formulacím a interpretacím harcerské ideologie, jak je přijata oficiálním svazem, a to dokonce v nejmenších podrobnostech, a rovněž přijímají od tohoto svazu přesný organizační
