Pokračování textu ze strany 117
… rámec. K tomu, aby se někdo mohl stát volným harcerem, nelze stanovit věkovou hranici: jediným měřítkem je dostatečný individuální rozvoj. Nejde tedy o dětské hnutí.
Volný harcer neuznává organizační svazky. Volné harcerstvo netvoří nové organizační sdružení nebo svaz a neužívá vnějších organizačních forem. Nemá žádné zákony ani předpisy. Všichni volní harceři náležejí do volného harcerstva na zásadě souřadnosti: není hierarchie nadřízenosti a podřízenosti ani vyšších organizačních složek. Je jen jeden druh odpovědnosti: vůči sobě samému.
Volné harcerstvo se nestaví proti existující organizaci a není vůči ní konkurenční institucí. Ve smyslu zásady “Pochodovat odděleně – udeřit společně”[1] cítí se být v jisté spojitosti s ní, protože ideály a cíle jsou společné.
Příslušnost k volnému harcerstvu začíná okamžikem zjištění v sobě samém touhy pokračovat v službě harcerským ideálům ve smyslu zde vysvětlených zásad a končí okamžikem uvědomění si, že tyto zásady se již neshodují s vlastním přesvědčením.
Volné harcerstvo neomezuje volné harcery žádnou programovou formulací harcerské ideologie, zvláště pak nevnucuje jim oficiální znění harcerského zákona, i když nepřikazuje jej zavrhnout. Být volný harcerem, k tomu postačí samotný fakt cítit se být ve spojení s harcerským hnutím, být příslušný ke světu harcerské myšlenky.
Skupinky volných harcerů mohou utvořit družinu, kruh nebo klub a to buď na zásadě rovnosti jeho členů nebo pod vedením zvoleného harcera, který je však jenom ”prvním mezi rovnými” (primus inter pares).
Autor připouští, že jim uvedený styl v pojetí harcerstva lze nazvat anarchistickým: podle něho se požadují co největší práva jedince – harcerského individua při současné zásadě naprosté rovnosti a svobody. Neuznává vedení, nepotřebuje žádných organizačních celků nebo sdružení mimo těch, které vzniknou a budou opřeny na dobrovolné dohodě — kterou však lze v každé době zrušit. Autor již naznačil, že nemá v úmyslu přetvářet tímto způsobem oficiální harcerskou organizaci, protože hodlá pro volné harcery nalézt místo vedle ní nebo mimo ni. I zde je jistá analogie s anarchisty: ti si uvědomují, jak má vypadat svět podle jejich přesvědčení, přičemž sami sebe považují za dozrálé pro anarchistické zřízení; nevědí však – a k tomu se přiznávají – jak dovést lidstvo k podobnému přesvědčení a jakými cestami realizovat toto nové zřízení. Užívají jen negativních pokynů a doporučení bez vědomí o pozitivních prostředcích. Protože “není dovoleno činit jiné šťastnějšími proti jejich vůli”, zůstává jen jedno: čekat a věřit. Autor soudí, že nejvhodnější organizační formou harcerstva je volné harcerstvo a tedy neexistence (a spíše libovolnost) těchto forem.
Autor dále soudí, že počet volných harcerů a harcerek bude v poměru k počtu členstva v ZHP neobyčejně malý, což však nemůže odradit od plánu a záměrů, spojených s ideou volného harcerstva. Uvádí dále, že většina “volných harcerů” nebude se chtít hlásit ke své účasti ve volném harcerstvě proto, že jejich odpor ke vší formálnosti nedovolí jim dokonce ani přijmout tento název, který představuje osvobození od každé vnější organizační formy harcerstva. Budou tedy volnými harcery, aniž by užívali tohoto označení nebo bez toho, že by si byli vědomi jeho existence.
Prvkem dorozumění a pojítkem mezi volnými harcery by měl být časopis, určený k ovlivňování existující harcerské organizace, ..text pokračuje
- ↑ Soudím, že právě tento drobný detail je hodný pozornosti, neboť odhaluje skutečný cíl harcerské organizace, která vznikala v době bojů o obnovu samostatnosti porobeného polského národa, které ani v době kdy vznikalo Volné harcerstvo nebyly u konce. (Poznamenal Keny)
