Pokračování textu ze strany 120
… a skupina Jankowského se začala podílet na vytvoření komunistické dětské organizace Pionier.
Snahy o obrodu polského harcerstva měly opačný výsledek, než jak to předpokládali tvůrci myšlenek Volného harcerstva. Ve veřejnosti se ustálil na dlouhou dobu zjednodušený odsudek Volného harcerstva, jež bylo později neprávem spojováno s ideově neblahou činností organizace Pionier (1925–1938), Rudého harcerstva (1926–1939) a podobných levicových organizací mládeže v Polsku.
Nikoliv myšlenkové dědictví volného harcerstva, nýbrž vývoj světových událostí zapůsobil na částečné odstranění militaristických prvků a opuštění nekritického nacionalismu v poválečné harcerské výchově.
Woodcraft je dnes v Polsku znám jen omezeně a povrchně a jeho rozšíření brání nechuť k volnoharcerské interpretaci jeho idejí z dvacátých let našeho století. Tato averze je dosud zakotvena zejména v myslích vedoucích činitelů harcerských organizací, existujících dnes v Polsku a ovládaných zcela baden-powellovským výchovným systémem.
Lesní škola ZHP ve Vigrách
Nelze však říci, že by myšlenky woodcraftu (polsky “puszczaňstwo” od slova “puszcza”, značícího v češtině prvotní les či hvozd, nedotknutý činností člověka) nepůsobily svým mystickým kouzlem na řadové polské harcery. Polská mládež byla a je ovlivňována Setonovými povídkami a knihami Cooperovými a Londonovými, polských autorů Adolfa Dygasiňského, Jana Wiktora a jinými.
Zde se zastavíme na chvíli u přímého vlivu, jímž hluboce zapůsobila na polskou mládež a harcerstvo vynikající novela prozaičky Marie Rodziewiczówny (1863–1944) o názvu Léto lesních lidí (Lato leśnych ludzi, 1920, kupodivu dodnes do češtiny nepřeložená), pojednávající o prázdninovém pobytu skupiny hochů v přírodě. Toto vyprávění, uznané veřejností za autorčino literární arcidílo, stalo se předlohou pro filmové zpracování a nese všechny rysy krásné literatury, psané v duchu woodcraftu, i když není známo působení idejí lesní moudrosti na autorčinu tvorbu, v níž kromě vlastenecké noty nacházíme mocný hlas, usilující o harmonii lidského života s přírodou. V Létě lesních lidí setkáváme se nejen se zasvěcovací stezkou, s plněním činu a velkého činu, s podmínkami a ceremonií udělení lesního jména, s moudrou zkušeností náčelníka a popisy pobytu v lesích, prožívaném při vlastní práci, motivované myslící rukou, s očima, vidoucíma tajemství přírody a srdcem, naplněným vysokými ideály čistého lidství.
Vliv této novely odrazil se plně v duchu a stylu tzv. vigerských táborů, pořádaných v letech 1926 až 1939 varšavskou korouhví (regionálním svazem) ZHP pro starší harcery a vůdcovské čekatele. Letnímu běhu obvykle předcházel teoretický kurs, diskusní kurs, praktické vedení oddílu a v závěru byl doplněn zimním táborem v horách. Celkem 11 letních táborových škol vychovávalo na 700 účastníků v prostředí hlubokých lesů u jezera Vigry v severovýchodním Polsku.
Táborové školy se vyznačovaly všemi atributy woodcrafterského tábora: nebylo vstupní brány, zmizelo oplocení, tabule s nápisy, dlážděné chodníky, v trávnících utvořené emblémy z drcené cihly a jiné elementy civilizačního charakteru. Objevily se totemové kůly. Tábořiště zanikalo v obklopujícím ho ..text pokračuje
