Předchůdci woodcraftu – lesní moudrosti
Ladislav Rusek, Milan Klimánek
Zajímáme-li se o předchůdce, ideové i praktické, woodcrafterského hnutí, zjistíme první nesnáz už v tom, že hnuti lze vymezit jen ve velmi volných obrysech. V dějinách filosofie, literatury, etických systémů či pedagogiky najdeme zajisté řadu osobností či směrů, z nichž lze vždy aspoň dílčí rysy chápat jako pravzor či inspiraci novodobého woodcraftu. Nikde však neobjevíme osobnost či pedagogický, filosofický, etický směr zcela podobný. Prvenství při ustavení a formulaci woodcraftu patří E. T. Setonovi, přičemž je možno ihned dodat, že název “Lesní moudrost”, jak slovo woodcraft velmi odvážným, ale i šťastným způsobem přeložil M. Seifert, je názvem systému značně rozšířeného a prohloubeného, kde – bez jakékoli nacionální předpojatosti – můžeme mluvit o českém přínosu, právě zásluhou M. Seiferta.
V historii lidstva jsou celá období, rané epochy, kdy lidé žili způsobem blízkým ideálům, jaké vytyčuje nebo snad i naplňuje woodcraft. Žili tak ovšem z praktických důvodů, byli blízko přírodě, se kterou žili v poměrném (nikdy však úplném!) souladu, byli nuceni naučit se praktikám, jak v ní žít i přežit. Vědomý etický aspekt – ochrana přírody a citlivý, bratrský poměr ke všemu živému i neživému, jak to chápeme dnes my, v době, kdy veškerý život je již katastrofálně ohrožen, – tenkrát ovšem chyběl. Nelze tedy naprosto chápat přírodní národy kultur loveckých, pastýřských či pozdějších rolnických jako jakési prawoodcraftery; to by bylo nesmyslné. Bereme však mnohé z praxe, ba i z přírodní filosofie a etiky těchto národů a kultur za inspirující vzor či příklad, nikoliv jako dogmatický ideál. Na americké pevnině to byl indián severních plání, prérií a lesů, kterého Seton ještě zastihl v posledních žijících příkladech a kterého právem vybral za vzor pro první skupiny svých dětských a jinošských Woodcrafterských Indiánů, a tím i rodící se The Woodcraft League of America. Většina krásných vlastností indiána ze severních plání, například Dakotů, nebo i severních amerických lesů – např. Irokézů, je dobře akceptovatelná jako jeden ze vzorů i naší české mládeže, už i pro romantickou zář, která je obklopuje. Zde však musí být přihlíženo i k domácím tradicím i širším evropským vzorům, které jsou nám bližší. Na to správně poukazoval již Miloš Seifert a jen nedostatek času a sil jeho pohnutého, nedlouhého života mu zabránil propracovat obraz domácích tradic a vzorů aspoň do té míry, jak to pro americkou mládež učinil Seton ve svém Poselství Rudého muže. Tento úkol na opravdové stoupence české Lesní moudrosti ještě čeká.
Z velkých jmen světových výchovných a eticko-filosofických proudů bývají právem jmenovány některé osobnosti, značně ovšem rozdílné dobou svého působení, zemí, v níž žili, i formou svého učení. Řekněme hned, že žádná nenaplňuje ideály woodcraftu zcela; nejblíže mu byl z předchůdců Setonových zcela ..text pokračuje
