Pokračování textu ze strany 37
V porovnání s růstem jiných organizací (Boy Scouts, Girl Scouts, Camp Fire Girls), které lépe reagovaly na měnící se životní podmínky, je nárůst členů Ligy zanedbatelný. Přesto počátkem 20. let není již možné řídit všechny kmeny z jednoho centra a tak vznikají pobočky: “Southwestern Field Council” (Jihozápadní územní rada) pro pacifický jihozápad (1922) a “Northeastern Field Council” (Severovýchodní územní rada) pro severovýchod USA (1924).[1]
Seton se stále snaží woodcraft propagovat jak novými knihami, tak pomocí dlouhých přednáškových turné, které uskutečňuje od roku 1918 se svou novou sekretářkou a budoucí druhou manželkou Julií M. Buttree.
Výroční sněmy WLA a tábory pro školení vůdců se stále konají na tábořišti Setonovy farmy De Winton. u Greenwiche ve státě Connecticut, zakoupené Setonem v roce 1915. V první polovině 20. let zde sídlilo i ústředí WLA, které se pak koncem 20. let na krátko přestěhovalo do Los Angeles.[2]
To je však již Seton rozhodnut opustit svůj domov na atlantickém pobřeží USA a najít si novou vyvolenou zemi v Novém Mexiku, v zemi posledních “nezkažených” severoamerických praobyvatel – pueblanských indlánů. V roce 1930 kupuje pozemky nedaleko Santa Fe a prodává původní usedlost v Greenwichi. V novém působišti chce vybudovat nejen nový domov (stává se jím mohutný “zámek”, vybudovaný podle Setonova návrhu ve španělsko-pueblanském stylu; dnes má několik desítek pokojů), ale i nové centrum WLA, které by vychovávalo vůdce. V novém působišti – Seton Village – skutečně vzniká College of Indian Wisdom (Vysoká škola indiánské moudrosti), na které skuteční indiáni vyučují původní indiánská řemesla. Ovšem spíše než woodcrafterští vůdci (kterých je jednak málo, jednak ne všichni si mohou zdejší poměrně drahý pobyt dovolit) se zde školí mladí indiáni. College, stejně jako sám Seton, se v prvé řadě dává do služeb obrodného hnutí amerických indiánů. Tábory se v Seton Village konaly každé léto v letech 1931 až 1941.
Ani během 30. a na počátku 40. let neustal Seton ve svém náročném cestování (hlavně v zimním období). Část jeho turné vždy tvořily návštěvy a přednášky pro skupiny dospělých woodcrafterů a pro vůdce kmenů dětských kmenů.
Na začátku druhé světové války byl woodcraft v USA ještě poměrně rozšířen. Kmeny Malé i Velké lóže aktivně pracují na většině území USA, pořádají tábory a další akce. Druhá světová válka však i v USA přinesla omezení cestování. Setonův Institut byl uzavřen, byla omezena vydavatelská činnost. Setonovi bylo přes 80 let. Za války si nebylo možné najmout žádného správce a tak Seton musel ke svým úkolům a povinnostem přidat ještě fyzickou údržbu Seton Village. Během této doby začalo táborové zařízení chátrat, svou daň si později vybralo nejen zanedbávání údržby, ale i vandalismus.
Po skončení války bylo Setonovi 85 let, přestože se opět vrhá do veřejné práce (poslední přednášku měl ještě v den svých 86. narozenin), pokus opět otevřít Seton Institut nebyl již uskutečněn. 23. října 1946 Seton umírá.
V roce 1948 je sice vydáno ještě jedno revidované vydání Svitku březové kůry[3], ale to se WLA již pomalu rozpadá.[4] Bez Setona chybělo dospělým v Lize vedení i místo dalšího vzdělávání vůdců. Roztroušené skupiny na Středozápadě a Východě USA pokračovaly ještě v 50. letech ve woodcrafterském programu, ale především účast dospělých byla stále menší. V roce 1953 byla The Woodcraft League of America oficiálně rozpuštěna.
- ↑ Tento mýtus je založen čistě na Setonově podání, či přesněji řečeno na podání Julia M. Butree, která se tímto způsobem pokusila kamuflovat fatální organizační kolaps WLA, který následoval poté co začala tlačit na Setona aby organizaci zkomercionalizoval. Vzniku tzv. Jihozápadní územní rady totiž předcházel prudký nárůst členské základny v Los Angeles, a protože organizační systém WLA nebyl schopen organizačně zvládnout tak velkou skupinu, založilo šest lokálních rangerů roku 1922 vlastní organizaci s názvem Woodcraft Rangers, na což Julia M. Butree, reagovala hrozbou soudní žaloby za neoprávněné použití slova “Woodcraft”. Na základě toho tedy změnila tahle organizace název na “Western Rangers”. Paralelně s touto velkou skupinou existovala v Los Angeles i malá, ne příliš početná skupinka – což byl zřejmě základ oné Jihozápadní územní rady.
- ↑ Skutečnost byla opět poněkud jiná. Ústředí WLA bylo po Setonově odchodu do Santa Fé krátce v budově Central Station v New Yorku. A posléze, až do r. 1934 v Seton Village, než naplno udeřila hospodářská krize. Během té doby došlo k narovnání vztahů s organizací Western Rangers, která se vrátila k původnímu názvu Woodcraft Rangers, a Setonem byla uznána za nástupnickou organizaci WLA.
- ↑ Vydání z r. 1948, s podtitulem Memorial edition, je oproti vydání z 30. let výrazně přepracované a vlastníkem autorských práv nebyla Setonova druhá žena Julia, ale první žena Grace. Na základě toho se lze domnívat, že tato revize byla připravena již delší dobu, ale její vydání bylo možné až po Setonově úmrtí, kdy veškerá autorská práva přešla na Grace. Ta byla nejspíš spoluautorkou původního Svitku, čemuž by napovídal i fakt, že poslední revize Svitku publikovaná za Setonova života (1932) vyšla tři roky před jejich rozvodem a její stěžejní část (Činy a Mistrovství) byla zpracovaná ještě před Setonovým odchodem do Santa Fé (1930).
- ↑ Jak již bylo uvedeno v předchozí poznámce, nástupnickou organizací WLA se stala organizace Woodcraft Rangers, která se však orientovala výhradně na malou lóži. Nicméně během 50. let byla tahle organizace velice aktivní a existuje dodnes.
