Pokračování textu ze strany 77
Česká literatura sama obsahuje velké množství podnětných knih řady autorů, kteří, i když většinou slova “Lesní moudrost” ani nevyslovují, mohou svým zkušeným pohledem, svou životní moudrostí a znalostí přírody velmi inspirovat a poučit všechny hledače krásné životní cesty, stezky Lesní moudrosti.
Vypočítávat zde všechny odborněji pojaté přírodovědecké, ekologické a jiné knihy a časopisy, jakých je v knihovnách studijního charakteru přemnoho, zde není možné ani nutné. Zájemce si může opatřit nebo vypůjčit množství titulů pod heslem “příroda”, “Přírodověda” atd., kde najde dostatek prací biologických, zoologických, botanických, geologických i geografických – až po moderní studie ekologické, ekofilosofické i ekoetické. Nám zde půjde hlavně o knihy beletristické nebo o literaturu populárně-naučnou, přístupnou běžnému ji dětskému čtenáři. Takových. knih je v české literatuře rovněž dlouhá řada, přičemž lze vybírat z knih vhodných pro děti, pro mládež i pro náročnější dospělé zájemce.
Ty nejmenší může přivést k prvnímu chápání živé přírody i k úctě k ní třeba i pohádkově pojatá knížka; příkladem může být spisovatel Jan Karafiát (1846–1929), jehož pohádkoví Broučci spojují v sobě laskavý pohled na drobný hmyzí svět, přioděný pro snažší pochopeni do lidských šatů, obydlí i zvyklosti, s etickým, nabádavým podtextem, když Jan Karafiát nezapře v Broučcích evangelického kněze.
O půlstoletí později získal si Ondřej Sekora (1899–1967), ilustrátor, novinář a spisovatel, nesčetné malé (ale i větší) čtenáře svými knížkami o nezbednostech Ferdy Mravence a osudech celé plejády dalších hmyzích hrdinů. Také Sekora svůj hmyzí svět zcela antropomorfizuje – polidšťuje, aby ho učinil srozumitelným nejmenšímu čtenáři. Nicméně vede tímto způsobem k zájmu o mikrosvět v trávě pod našima nohama, i k úctě k těmto maličkým tvorům – nelze se zde nezmínit o existenci dětské krutosti, vyplývající z jakéhosi barbarského ničivého pudu – kolik je malých mučitelů zvířat, brouků, hubitelů ptáků apod.!
Těchto spíš eticky než přírodovědně působících autorů knih pro děti a mládež je ovšem daleko víc. Poněkud složitě fabuloval své knihy například Josef Hais-Týnecký (1885–1964), který spíš přetížil své naučné pohádky přemírou vědeckých podrobnosti, ale i častými protináboženskými útoky.
Povšimněme si nyní alespoň několika autorů knih pro starší mládež a pro dospělé, které mohou být podnětné pro žáky Lesní moudrosti.
Náš krátký výčet začneme u Josefa Thomayera (1853–1927), význačného profesora lékařství Karlovy university a vynikající osobnosti českého vědeckého světa. Psal často pod průhledným pseudonymem R.E.Jamot a jeho literární tvorba byla ve své době vysoce oceňována především Janem Nerudou. Josef Václav Sládek ocenil Thomayerovu knihu Příroda a lidé a uvedl, že z cizích literatur se ji vyrovnají jen spisy Henryho Davida Thoreaua, autora slavné knihy Walden, aneb život v lesích. Thomayer byl vnímavým pozorovatelem přírody. Otiskoval své svěží prózy v časopise Lumír a všímal si českého venkova s jeho rázovitými figurkami. Vzbudil velkou pozornost, když vydal další svazky Vedle cesty, Po různých stezkách, Žloutne listí, Studie a vzpomínky, Z pouti životní, Dojmy pocestné. Leccos z toho lze opravdu se ctí srovnávat s americkým Thoreauem. Z častých cest po Evropě, jež souvisely s jeho vskutku mimořádným postavením v čele české lékařské vědy, a z pravidelných pobytů na českém venkově, odkud také pocházel (byl trhanovským rodákem), ..text pokračuje
