Pokračování textu ze strany 79
… se s dalšími zachránil a své jedinečné zkušenosti trosečníka ukládal postupně do napínavých knih pro mládež i dospělé. Jmenujme aspoň Trosečníci na kře ledové z roku 1928, (později pod názvem Trosečníci polárního moře, 1955). Dále je to Kronika robinsonů (1944) a Na sever od Zambezi (1946).
Česká historie cestovatelství a příslušná literární zpracování této tématiky by tvořily celou rozsáhlou kapitolu. Jedno jméno však musíme obzvlášť vyzdvihnout, byť je to autor námětů z pouště, nikoliv z lesa! Les. však nemůže být jediným zdrojem poučení, ač by to snad naznačoval sám název naši ideje – “Lesní” moudrost! Také hory, moře, stepi a pouště vytvářejí rámec přirozeného života a nabízejí mnohá poučení. Náš cestovatel-biblista, ThDr. Alois Musil (1868–1944), který na koni a velbloudu procestoval dosud nezmapovaná území pouštních oblastí Palestiny, Syrie a dalších částí Arabského poloostrova, je dosud jediným cestovatelem českého původu, který dostal nejvyšší ocenění geografických společností v USA. Psal také dobrodružné cestopisné knihy pro mládež, které si zaslouží naši pozornost pro vylíčení náročného života v poušti (sám prožil dohromady několik let na výpravách mezi beduiny, jejichž způsob života důvěrné poznal): Vlastní cestou, Mstitel, Ve stínu křižáckého hradu a jiné romány vycházely hlavně ve třicátých letech, některé v reedicích i v šedesátých a sedmdesátých v edici Karavana.
Není možné v tomto krátkém příspěvku podat vyčerpávající přehled autorů a titulů i když jména jako Jindřich Uzel (Příroda evangeliem, 1926), Gustav Jaroš - Gamma, Stanislav Vodička, Miloslav Nevrlý či Mirko Vosátka bychom opominout neměli. Smyslem je upozornit na bohatství domácích pramenů a hodnot lesní moudrosti, napomoci k jejich (znovu)objevování, k oživování naší vlastní tradice.
K literatuře patří neodmyslitelně ilustrace a také zde má česká kniha mimořádné štěstí na skvělé umělce. Už byl jmenován prof. Antonín Pospíšil, který vyzdobil svými obrázky mnoho časopisů i knih. Ilustroval známé Lesní noviny V. Biankiho, dvě knihy Spirhanzla-Duriše a jiné. Zdeňka Buriana zde nemusím zvlášť představovat – jeho ilustrace dobrodružných knih s výstižným líčením přírody, zvířat i dějů každý zná. Vynikají malířským nebo kreslířským zaujetím, jistotou rukopisu i přesně odpozorovaným detailem. Jeho pravěké rekonstrukce nesou rys vědecké přesnosti. – Naproti tomu Mirko Hanák kreslil a maloval svá zvířata, ptáky, ryby i motýly a stromy lehkým, takřka čínským způsobem. Jeho kouzelné kvaše a akvarely mají i v sebemenším formátu ilustrace punc svrchovaného umění, omilostněného básnivým pohledem.
Nezapomínejme tedy, že i ilustrace pomáhají inspirovat a formovat naše postoje k přírodě – a tím i vést na jedinečnou stezku Lesní moudrosti.
