ROBERT MÜLLER. (in memoriam).
Poznali jsme se r. 1933. Byl mým spolužákem. Bystrý, nepoddajný chlapec vyrostl v prostředí maloměšťáckých názorů se všemi zlozvyky společenské konvence. Ale jeho srdce bylo širší než těch, kteří byli kolem něho. Jeho znaky byli pravda a přímost ke každému. Byl ke svým lidem velmi, velmi kritický. Říkal jim pravdu do očí.
Robert prošel vnitřním přerodem od neutrála a t. zv. českého žida k uvědomělému židovství, k sionismu. Ale i on, jako řada jiných, dovedl najít pravý vztah k ušlechtilému zjevu Indiána. To nás sblížilo.
Málokdo dovede si představit, jakou vzpruhou mu bylo několik zmínek o Starém zákoně ve Svitku, o židovském kmeni na Podkarpatské Rusi, a o Techeleth Lavan, někdejším členu Federace. Když jednou objevil zprávu, že některé Setonovy spisy byly v Palestině vydány novohebrejsky (ivritem), tančil samou radostí.
Vudkraftem žil a vudkraft šířil všude, kde mohl. Když Sdružení židovské mládeže „El-al“ (t.j. „Vzhůru”) vydalo tábornickou příručku, Robert se přičinil, že v ní byla notná dávka vudkraftu. V časopise „El-al” počalo dokonce vycházeti i známé Manokiho pojednání o Slavnosti Svatostánku. (viz Svitek).
Přišel podzim 1938. Židé se houfně stěhovali do ciziny, I obert čekal jen na výjezd. Konec plánům učinil 15. březen 1939 ..text pokračuje
