Robert Müller
Robert Müller (⁕ 26. září 1916, Ústí nad Labem – † 1. února 1943, koncentrační tábor Osvětim) , náčelník kmene Mohykán z Hradce Králové.
Na hradeckého židovského woodcraftera vzpomíná jeho blízký přítel Jan Niebauer - Wo:
Nejedno židovské děvčátko mohlo na Robertu Müllerovi oči nechat. Urostlý, snědý, sportovní. Černé vlasy si kartáčoval, aby se leskly. Znal všechny hry Voskovce a Wericha, a jejich písně hrál na klavíru s předstíranou ledabylostí. To byl životní postoj. To byla filosofie! Vychechtat se celému světu. Vychechtat se světové krizi. Vychechtat se problémům, které se jen valí – nedej se, chechtej se, i kdyby tě měl nějaký obludný vrabec už v zobáku… Jednoduché to nebylo. Robert, syn židovských rodičů s dvojí tradicí.
Byli jsme kamarádi a lepšího kamaráda jsem neměl. Vyprávěl jsem mu o E. T. Setonovi a woodcraftu. Četl Svitek březové kůry a objevil tam: Čísti Talmud a udělat z něho výtah… Objevil orlí pero za vypsání významu slavnosti stanů, ustanovené Mojžíšem. Četl, jak to Setona inspirovalo: „Chtěl bych jako Mojžíš vést celý národ…“ Robert byl nadšený. Stal se členem Ligy. Svým židovským přátelům vyprávěl o Černém Vlku a lesní moudrosti. Když vznikl v Hradci Králově kmen Mohykán, Robert se přičinil, že jsme měli družinu ve vzdálených Chroustovicích, složenou z jeho kamarádů. Redigoval — a sám psal – první ročník kmenového časopisu Ozvěny lesa. Vyjednal, že jsme mohli používat klubovnu židovské mládežnické organizace El al (česky: Vzhůru!) a na zdi klubovny byl vedle obrazu Teodora Herzla náš symbol zubří hlavy. Byli jsme s Robertem v Praze, když tam byl E. T. Seton s manželkou. Vím, jaký význam měl pro Roberta okamžik, kdy byl představen Černému Vlku a mohl mu stisknout ruku. To se již vnitřně připravoval nastoupit Velkou cestu do Palestiny, kde chtěl pracovat jako zemědělský dělník v kibucu a založit woodcrafterskou Ligu pro Židy a pro Araby.
Robert se hlásil k E. T. Setonovi jako k moudrému duchovnímu vůdci, který učí toleranci a jde mu o nové, spravedlivé uspořádání světa. Který vyhlíží nový svět a svým dílem ho připravuje. K čemu došel náčelník Manoki studiem, vytušil Robert citem. Kmen, v Robertově pojetí, měl být zárodkem nového spravedlivého světa. Kmen Mohykán ale zůstával malý. Bylo nás devět. Družina Sikwayi v Hradci Králové a družina Vinnetoua v Chroustovicích.
Tlačily nás starosti. Situace se zhoršovala. Přibývalo protižidovských projevů. Židé byli isolováni. Protektorát Čechy a Morava za války, Müllerovi vystěhováni na okraj města. Robert k nám přicházel s přišitou žlutou židovskou hvězdou, kterou zakrýval aktovkou. Jednou to byla návštěva poslední – a nevěděli jsme to. Robert, Setonův věrný židovský junák, byl 21. 12. 1942 transportován do koncentračního tábora Terezín. Dne 1. 2. 1943 byl převezen do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře.[1]
- ↑ Jan Niebauer: Robert Műller, Bizoní vítr 3/1993, s. 26
