Pokračování textu ze strany 105
Ihned, když zaslechl výstřel, vyslal Vroom z tábora Canby dvě čety různými směry přes údolí, aby zarazil útěk na východ a pospíchal do Robinsona samotného v čele třetí čety.
Jsa stále na koni, byl Vroom prvý, který mohl přepadnouti Cheyenny, jejichž znalost zeměpisu této krajiny ukázala se býti obdivuhodnou. Vybrali si, — aby mohli uniknouti — příkrý svah dvě míle na západ, jehož vrchol byl od místa, kde naň vystoupili, na šest mil jezdci úplně nepřístupný.
Skoro denně po měsíce jsem jezdil podle tohoto srázu a byl bych přísahal, že žádná horská koza by nikdy nevystoupila na jeho temeno; ale v jednom úhlu útesu — docela skrytém — byl svah, přístupný pěšinou člověku, a tento svah Indiáni znali a vyhledali. Právě pod něj zahnal Vroom zadní stráž a krátká, zoufalá potyčka byla bojována. Indiáni úspěšně drželi vojsko v šachu tak dlouho, až všichni, kromě těch, kteří zahynuli v ohni Vroomovy palby, byli schopni dosíci vrcholu.
Zde na tomto svahu, bojujíc v předních řadách zadní stráže, byla zabita „princezna“, nejmladší dcera Tupého Nože.
Poněvadž další pronásledování, dokud nebylo denní světlo, bylo nemožno, vojsko odebralo se zpět do kasáren.
Za dne naplnila se nemocnice raněnými Indiány a třicet znetvořených mrtvých — mužů, žen a dětí — leželo v řadě podle cesty blíže pily a byli tam. pak pohřbeni ve společně jámě.
Desátého za svítání přivedl kapitán Wessels čtyři jízdecké čety a po mnoha hodinách stopování shledal, že Indiáni šli deset mil po hřbetě vysokého předělu mezi Bílou Řekou a Vojenskou Říčkou, putujíce ..text pokračuje
