Pokračování textu ze strany 11
… a trochu vyšší než víra Huxleye a jiných moderních škol materialistických.“
Ale Seton přišel k tomu závěru vážným historickým a folkloristickým studiem, při čemž řídil se zásadou:
„Budeme-li chtíti nestranně si udělati úsudek o filosofii a náboženství některého národa nebo plemene, zajisté si vybereme nejlepší typy jeho, nikoli tuláky, vyvrhele a zrůdy. I my si myslíme, že naše plémě představuje Emerson, Tolstoj, Lincoln, Spencer, Peabody, Whitman a ne nějací zločinci, které hledáme u Indiánů.
U všech národů za všech časů byli lidé, kteří svému lidu byli hanbou a ostudou; tak jako mezi námi jsou darebáci, povaleči, opilci a zločinci. Ale vlastní národ se jich zříkal a odstraňoval je.
Musíme Indiána a jeho život posuzovati dle příkladů jejich nejlepších typů: Hiawathy, Wabashi I., Tshut-che-nau, Ma-to-to-py, Tekumseha, Kanakuka, náčelníka Josefa, Tupého Nože, Washakie a mnoha těch, kteří svůj lid milovali a nebyli nijak zasaženi naukami bělochů.“[1]
A těmito světlými představiteli jejich plemene vyvrací Seton všechny pomluvy, jimiž Indiánovo jméno bylo tak potřísněno. Dokazuje, že vina byla vždy na běloších, ti že byli mnohem horší. Dokud Indiána ne. pokazili běloši, žil daleko lépe než my.
A neváhá Seton, aby Indiána uvedl za příklad své úchvatné výchovy hochů a podle něho zařídil celý její systém, neboť byl opravdu v tolika věcech učitelem všemu lidstvu.
My u nás slýcháme často názor: Indián je praobyvatel Ameriky, tudíž Seton pro něj tolik horuje, u nás to nemá významu.
