CO VŠECHNO MI ZNAMENÁ OPRAVDOVÁ LESNÍ MOUDROST
Lesní Moudrost, jak ji chápal a promýšlel Miloš Seifert, je vysoké učení, k jehož předchůdcům řadil – vedle E. T. Setona – i takové vychovatele a filosofy, jako byl J. A. Komenský, J. J. Rousseau, R. W. Emerson, H. D. Thoreau, John Ruskin a dokonce i Baden-Powell, kterého Miloš Seifert silně kritizoval – jak pro jeho vojácké zaměření (přírodní moudrost a různé praktiky stopařů, zvědů atd. v přírodě, využíval nejdříve pro válečné účely), tak i pro jeho “lordství” a tím snad i jistou míru anglického snobství (Sir Robert Baden-Powell dostal ovšem přídomek “of Gilwell” až za své zásluhy ve výchově mládeže!). Znalost všech těchto autorit, vlastní pedagogické zkušenosti jakož i hluboké studium nejrůznějších filosofických proudů vedly u Seiferta k syntéze, která – přes drobné omyly, které by byl určitě sám postupně korigoval – nabízí jedinečnou soustavu myšlenek i programů. Název jeho stěžejního díla to vystihuje ve zkratce: “Přírodou a životem k čistému lidství”.
- Ideálem Lesní Moudrosti je mu člověk
- mravně pevný
- moudrý
- statečný a duchovně silný
- fyzicky silný, odolný a otužilý
- znalý přírody, dovedný
- žijící v míru se všemi
Lesní Moudrost je vysoké učení, kde předpokladem je znalost mnoha jazyků: řeči stromů, řeči ptáků a zvířat, řeči oblaků na nebi, vln a peřejí na řekách, užitečnosti rostlin i tajemství kamenů a skal.
Lesní Moudrost mi znamená – kromě mnoha jiného – i pokorné uznání, že příroda je Matkou a že já jsem jejím slabým, na ni závislým dítětem. A uznávaje to, necítím se nijak poškozen, naopak: být dítětem, být součástí mocné přírody může znamenat podílet se na její moci, na její životodárné síle.
Není to dnes již jednoduché, protože civilizace mnohé naše prapůvodní svazky s přírodou zpřetrhala, narušila, mnohou cestu zpět (zpět – to znamená ke zdrojům) i definitivně uzavřela. Zbývá ..text pokračuje
