Pokračování textu ze strany 24
… Proč by takové vlastní písně neměly zaznívat u našich táborových ohňů? Indián by se podivil, kdyby slyšel, že někdo se chce zříkat zpěvů svých otců a pradědů; ctít předky bylo i jemu zákonem a pohrdal by takovými lidmi, kteří neumí ctít hlas vlastního rodu, vlastní krve! Nemůže být Lesní Moudrost opravdovou moudrostí, jestliže ji budou proklamovat lidé, nevážící si vlastních tradic, navíc tradic nesmírně bohatých a krásných, obdivovaných i příslušníky jiných národů… Ano, poznejme, máme-li opravdu příležitost i čas – i cizokrajně znějící písně Indiánů, ale chceme-li nechat promluvit svá srdce, hledejme vyjádření v překrásných písních našich. Jejich slova, rytmus, melodie, jak se ustálila za staletí zpívání, tlumočí otevřenému sluchu a srdci i cosi z těch dávných postojů, jimiž byl definován život. Člověk a příroda nebyli v antagonismu, nebyli soupeři, doplňovali se, byli jedno. To až moderní člověk, zpupný a nemoudrý, začal “poroučet přírodě”, “bojovat s přírodou”, stal se (domněle) “pánem přírody”, mluví cynicky o “živočišné a rostlinné výrobě(!)“ atd. atd…
Naše české pojmenování měsíců je nádherné a výstižné, Nedivme se, že Seton nahrazoval nic neříkající, z latiny převzaté názvy měsíců (některé jsou dokonce oslavnými jmény císařů: Juliana, Augusta…) názvy indiánskými, které výstižně označují tu kterou dobu (měsíc sazenic, měsíc blesků, měsíc padajícího listí…) – a my to ve svých názvech také máme! Květen, srpen, září (měsíc zářivého, čistého slunce…), listopad, leden. Krátké, výstižné i krásné názvy naše můžeme porovnávat s těmi indiánskými, jsou víc než rovnocenné!
Patří-li do praktické části Lesní Moudrosti i zhotovování různých praktických věcí – luku, sněžnice, kožených předmětů – proč by stejným právem nemohly posloužit i vzory naše? Což naši předkové neuměli vydlabat člun nebo úl, do něhož obratně přenesli divoké včely, což neuměli vyrobit krpce, proutěné vrše pro lov ryb a tisíce dalších, důmyslných věcí? Naše muzea i skanzeny uchovávají zlomky těchto pokladů – bratr Karel Langer - Juraj zachytil v kreslené dokumentaci velké množství lidových výrobků z Moravy, především Valašska. Což toto nám nestojí za pozornost?
Profesor Miloš Seifert našel záhy správnou míru obdivu jak k indiánským, tak k našim slovanským vzorům. Přemýšlejme o tom a nezapomínejme, co nám poradil sám E. T. Seton, když byl u nás!
