SLOVO BRATRA ATAHUALPY
V roce 1987 jsme v kruhu přátel oslavovali nedožité stoleté narozeniny prof. Miloše Seiferta. Jako “samizdat“ vydali jsme sborník “Hrstka vzpomínek na Miloše Seiferta 1887 – 1987”. Tento sborník se asi po roce dostal do rukou br. Ruska - Šamana. Netušili jsme, že na Moravě žije duchovně spřízněný bratr, který jako my pochopil význam zakladatele Lesní moudrosti v ČSR – Miloše Seiferta. Po navázaném styku vzniklo první číslo Šamanovy “Stezky pod modrou oblohou”. Na táboře na Kepelském potoce v létě r. 1987 bylo toto číslo čteno a tam také sněm odsouhlasil, aby br. Ruskovi za tento “velký čin” bylo uděleno ORLÍ PÉRO. Pak následovalo dalších 9 čísel “Stezky”. První čísla, vydávaná jen v několika strojopisných kopiích, byla rozmnožována a putovala po určených bratřích a sestrách. Všude nalézala vřelý ohlas a tak jsme s br. Šamanem plánovali vydávat samizdatový časopis “Hlas Lesní moudrosti”. První číslo už bylo připraveno, avšak nenalezli jsme tehdy pochopení pro riskantní vydávání časopisu. Trvala ještě doba totalitního dohledu. Místo zamýšleného společného časopisu vyšla ještě alespoň dvě čísla Ruskova menšího časopisu s názvem “Osamělá stráž”.
Na ustavujícím sněmu Ligy Lesní moudrosti začátkem r. 1990 přihlásili jsme se jednoznačně k tomu směru Lesní moudrosti E. T. Setona, jak nám ho tlumočil Miloš Seifert.
Ruskova práce “Vigilie s Woowotannou” už jen dotvrdila, že po Miloši Seifertovi jsme v br. Šamanovi nalezli spřízněného vyznavače naší Lesní moudrosti.
Není třeba dále doplňovat hodnocení této publikace, to už činí bratr Juraj – prof. Karel Langer. Jsme si vědomi, že dnešní vydání “Hlasu Lesní moudrosti” může vedle souhlasu vyvolat i kritiku ze strany některých vykladačů Lesní moudrosti mladého E. T. Setona. My, kteří jsme v bývalé Lize Lesní moudrosti pracovali desítky let, i za nacistů, i za totalitního komunistického režimu, nechceme stát stranou a pouze přihlížet, kdo a jak převzal pochodeň našeho hnutí. Není nám jedno, jakým směrem se ubírá náš celoživotní ideál – Lesní moudrost.
Plně souhlasíme s myšlenkami, které nám krásnou formou perem i svým výtvarným uměním předává bratr Šaman – Rusek. Od smrti Miloše Seiferta v roce 1941 nebyl snad mezi námi nikdo, kdo se tak jednoznačně hlásí k jeho myšlenkám, jako bratr Šaman. Za to, co v této souvislosti pro nás vytvořil, patří mu náš vřelý dík.
