PROBLÉMY LESNÍ MOUDROSTI U NÁS
Po listopadových událostech roku 1989 hledá náš národ svou cestu do budoucnosti. Obnovované české junáctví rovněž hledá svou cestu. S jeho obnovením vyvstává otázka, do jaké míry jsou díla zakladatelů Ernesta Thompsona Setona a Roberta Baden-Powella ještě dnes živá. Ústřední rada Českého Junáka odmítla vydat překlad základní Baden-Powellovy práce “Scouting for Boys”. Stojíme před otázkou, co je pro nás, Čechy (Moravany, Slezany) na prahu třetího tisíciletí z díla E.T.Setona živé a použitelné. Zda můžeme převzít orthodoxně jeho systém tak, jak je vyjádřen v posledním vydání jeho knihy “The Book of Woodcraft” z r. 1988, nebo zda máme navázat na dílo Miloše Seiferta, který byl největším propagátorem Setonových myšlenek u nás a který jeho dílo upravil pro naše podmínky.
Člověk je součástí přírody a dosud se neadaptoval úspěšně na městské prostředí, které se stalo místem života většiny lidí v zemích, kde je přemíra hustoty obyvatel. Městský člověk hledá ztracenou rovnováhu návratem do přírody.
Téměř stoletý odstup od vzniku stěžejních prací zakladatelů junáctví změnil naše názory na mnohé otázky. Asi bychom nesnadno obhajovali tézi J. J. Rousseaua: “Co je přirozené, je správné”. Anebo téze Setonovy: “Pudy jsou nashromážděnou zděděnou moudrostí plemennou, která nás chrání a vyvíjí, snaží se pro každý instinkt najíti vlastní půdu, opatrujíc tyto nevykořenitelné popudy, takže se stávají tvořivými, a ne aby je potlačovalo a tím je učinilo rušivými” (Duch lesů, str. 24). Dnes se přikláníme spíše k názoru, že kultura spočívá v kontrole instinktů člověka rozumovou činností při plnění základní role instinktu: zachování individua a druhu. Podstatná část výchovy vlastně spočívá v tom, naučit kontrolovat naše instinkty rozumem: nekontrolovaný instinkt potravní vede k přejídání a k tloustnutí. Nekontrolovaný instinkt sebezáchovný vede k sobectví a agresivitě. Nekontrolovaný instinkt pohlavní vede k přemnožení člověka; tím vznikají těžko řešitelné problémy ekonomické, sociální, morální a filosofické. Domnívám se ale, že hlavní ideály Setonovy:
- něco věděti,
- něco dělati,
- něčím se těšiti v lesích
- a vždy míti na paměti charakter
zůstávají v platnosti. Spornou zůstává otázka zda v situaci, kdy stále ještě zápasíme o stabilitu vlastní národní existence a její kultury, máme si brát za ideál lidství prérijního Indiána Severní Ameriky.[1]
Sám Seton v úvodu druhé kapitoly Knihy lesní moudrosti říká: “Abych mohl hnutí lesní moudrostí doložit názorným příkladem, musím vzít člověka, který žil v této zemi a v tomto podnebném pásmu, který měl krásné tělo, byl čistý, štědrý, velkomyslný, statečný, malebný, dokonale ovládal lesní moudrost a který je kromě toho již dobře znám.”
Indián nikdy v naší zemí nežil. To, co naše mládež pokládá za vzor Indiána, je literární fikce autora, který sám v Americe nežil, je to literární postava Karla Maye – Vinnetou. Setonův ideální Indián svou podstatou byl asi také literární fikcí: krásné tělo má jen mladý člověk. Seton svému ideálu předurčil jen krátký život. Setonův Indián byl čistý, štědrý, velkomyslný, statečný – to jsou vlastnosti světce.
Nepřijmeme-li Setonova Indiána jako výchovný vzor pro naši mládež, stojíme před problémem, jaký vzor lidství naší mládeži dát. Náš národ jaksi postrádá obecně uznávanou vzornou národní postavu. Praotec Čech je mýtická postava. Byl jí kníže Václav? Byl mladý a mladý zemřel. Měl asi krásné tělo. Byl statečný. Dle legend velkomyslný, čistý, štědrý. Asi ovládal tehdejší lesní moudrost, aby přežil na svých hradištích. Ale je ještě národním ideálem, když dnešní mládež neříká: sejdeme se u sv.Václava, ale říká: sejdeme se u koně? Je národním ideálem sv. Vojtěch, Karel IV., Jan Hus, Jiří z Poděbrad, T. G. Masaryk? O skutečném životě starých Slovanů se zachovalo jen velmi málo zpráv a jsme v podstatě odkázáni jen na archeologické prameny. Projdeme-li našimi muzei, prohlédneme-li archeologické památky po našich předcích, ..text pokračuje
- ↑ Nutno říct, že v otázce woodcrafterského ideálu, kterou následně do hloubky rozebírá, se Milan Vacek - Šaman hluboce mýlil. Popularita Mayovek je čistě evropským fenoménem. Kdo ví, jestli vůbec Seton nějakou mayovku četl, ale jisté je že zcela vědomě označil za ideálního indiána Tecumseha, kterého obdivoval především pro jeho charakterové vlastnosti. Kromě toho Seton otevřeně přiznával, že jeho cílem je aby si woodcrafteři brali “to nejlepší od nejlepších indiánů”. A uváděl i jiné vzory, což dokazuje v Book of Woodcraft z roku 1912 na straně 551, kde v závěrečném odstavci kapitoly “Poselství Indiána”, mezi těmi co žili a zemřeli pro pravdu, figuruje mimo jiné i náš Jan Hus. (český překlad najdete v Seifertově knize z roku 1923 Indián na straně 118). (Poznamenal Keny, 23. 12. 2020)
