Enyky benyky kliky be
abel fabel domine,
ece pece do tý pece
kraus!
To bylo naše oblíbené dětské rozpočítadlo. Na koho padlo kraus, musel z řady ven. Ať se hrálo na fanty, nebo něco jiného, vždy jsme rozpočítávali. Kraus! nebylo milé, ale někdo ven musel, to by jinak nebyla ta pravá hra. Vzpomínám na to, po tolika létech, v souvislosti s návštěvou E. Th. Setonaa jeho paní v Praze. Mohu opakovat, J. Šimsa, M. Vavrda, Zd. Teichman, Joe First organisovali moudře – a jednalo se o málo dní – na každého se dostalo, kdo přicházel v úvahu. A přece, podle pravidel, které neznám, padlo na někoho “kraus” a byl mimo. A to byl – ISAW.
Děkuji Ti, že trpělivě nasloucháš. Že nenamítáš, když se opakuji. Když do vzpomínek pletu tolik osobního. Jsem Ti za to vděčný. Děkuji Ti. Prosím Tě, podnikni se mnou cestu do dávné minulosti – myslím, že je to moudré, i když to na to nevypadá. Do naších dávných církevních dějin. Jistě víš něco o M. J. Husovi. Po tolika létech nebylo o něm řečeno poslední slovo, ačkoliv se konalo několik symposií s výbornou účastí. Co vlastně učil? Lze to přesně definovat? Chaotické poměry. Od počátku několik proudů. M.J. Hus je v Kostnici a doma se to radikalisuje. Husův mladší druh a žák, Mistr Jakoubek ze Stříbra, patří mezi radikály. Do jisté míry stojí v této době na místě vzdáleného Husa. S Husovým souhlasem zavádí podávání sv. Večeře Páně pod obojí způsobou (t.j. chleba i vína) laikům. Stojí při vzniku Čtyř pražských artikulů. Radikálně mluví – radikálně píše. A tu je zřejmé, že táborští bohoslovci se chápou jeho slov a jdou dál než jejich původce. M. Jakoubek ze Stříbra poznává mocnou vlnu radikalismu, kterou nemůže zarazit. Prožívá vnitřní zápasy, bezesné noci. Vysvětluje, že to, co řekl, co napsal, bylo jinak myšleno – jen s omezením, jen pro určité výjimečné situace, ale dnešní badání jej usvědčuje: řekl to, napsal to tak, jak to táborští bohoslovci četli. M. Jakoubek ze Stříbra měl žáka, který byl svědkem tragického vnitřního zápasu. M. Jan Rokycana, biskup, a zvolený (Římem nikdy nepotvrzený) arcibiskup církve, pod obojí způsobou přijímající. Kdykoliv jsem šel kolem Týnského chrámu, vzpomínal jsem na oba. Mají moji úctu. Lidsky je chápu.
