Pokračování textu ze strany 11
… Dědeček když česal, větvičky téměř hladil. Na zem nepadla jediná. Jeho syn – tatínkův bratranec – byl řadu let přednostou žel. stanice v Roztokách u Prahy. Ale dědeček Jiruška za celý život nejel ve vlaku. Nedůvěřoval tomu divnému vynálezu. – Byl hluboce věřící katolík. Dodržoval předepsané posty. Vzpomínám, jak dbal, aby se mezi Velkým pátkem a Nedělí velikonoční nic nedělalo s hlínou, se zemí. Žádné kopání ani hrabání. Vysvětloval mi: “Jendo, pamatuj, že Pán Ježíš byl v zemi tři dny pochován. Proto se jí v ten čas nesmíme dotýkat”…
V roce 1930 jsme se přestěhovali do Chodova u Prahy (nad Spořilovem), kde jsme bydleli ve vlastním domku. Začal jiný čas. Lysolajské – podbabské – šárecké období se uzavřelo. Přestal jsem “sokolovat”. Dojížděl jsem do gymnasia v Praze na Letné. Nevím – ale možná tehdy přestala maminka zpívat. Možná… Nevím.
Proč Ti to vyprávím? Čím jsem starší, tím jsem za to období vděčnější. Uzavřelo se však nenávratně. O Vánocích 1930 jsem dostal od tatínka pod stromeček knihu E. Th. Setona “Z lesní říše“, která pro mne tolik znamenala. Napsal jsem panu profesoru M. Seifertovi. Přišlo pozvání. Jel jsem k němu se svým tatínkem. Stal jsem se členem kmene Bílého slunovratu, družiny Rysů. Od jara 1931 jsem měl legitimaci Ligy čsl. woodcrafterů. To všecko přišlo. Budu Ti o tom vyprávět.
Ale zavzpomínal jsem si také proto, abys porozuměl, že v mém případě byla jiná motivace, než u prof. M. Seiferta nebo E. Th. Setona. Tam – u obou – je na počátku konflikt s rodinou, s domovem, a v rozšířeném smyslu konflikt se stávající společností. Cítíš to, čteš-li “Duch lesů” nebo “Přírodou a životem k čistému lidství”. Konflikt otec – syn. Roztrhat svazky s tím, co je staré, shnilé – konečně svobodně vydechnout, rozestřít křídla… Vypořádej se s církví! (Je jasné, co se tím myslí). Kniha “Z lesní říše”, dýchá nejen hlubokou a poetickou moudrostí, ale i souladem, E.Th.Seton předpokládá spolupráci rodičů (XIV), a nad všemi totemy je nejvyšší – kříž. A pod ním znak naší republiky (str.148). Viděl jsem to chlapeckýma očima a neuvědomoval si, že to nekreslil E.Th.Seton, ale milý prof. Karel Langer. Tak mne “Z lesní říše” nejen dovedla k prof. M. Seifertovi, k E. Th. Setonovi, k Lize – ale vyjadřovala ..text pokračuje
