Nepustím tě
to je tak známý výrok v Bibli, že víš určitě, v jaké situaci byl pronesen. Nepustím tě… Dnes však nemyslím na onu dávnou, tajemnou událost. Myslím na E. Th. Setona, Woodcraft, Seiferta, Valoviče, Vavrdu, Ligu, světový názor, Setonova filosofie – na to všecko. Jestliže jsi jednou okusil vodu ze studánky, vyhloubené pro všecky žíznivé, nezapomeneš. Když se vzdálíš na své životní cestě, bude Tě to hledat – jako hledala vodní říš Rusalku, omámenou láskou k Princi. Nedá Ti to. Budeš se vracet. Budeš tu studánku hledat. Budeš si znovu klást otázky, které Ti před léty nedaly spát.
Jsem Wo. To již víš. Chlapec, který se ptá. A ptal jsem se vlastně od počátku. Lépe řečeno: téměř od počátku. Bylo mi to líto – ale bylo to tu. Nemysli si, že jsem byl “vzorný kluk”. To jsem nebyl. Ale měl jsem rád maminku – měl jsem rád tatínka, ne proto, že bych musel, že je o tom v Desateru přikázání – ale prostě “jen tak“. A nemohl jsem pochopit, že se u E. Th. Setona vyskytuje motiv směšné maminky. Ve Dvou divoších, v Rolfu.[1] Porovnával jsem později, co píše ETS v Cestě životem a přírodou, tam je to jiné. Mohu se Ti svěřit, že mne to od Setona vzdalovalo. Tatínek mne učil: potkáš-li nějakou maminku, pozdrav ji. Ptal jsem se: Tatí, každou maminku? Odpověděl mi: Každou. Dosud si to pamatuji.
Nedali mi pokoj Indiáni a indiánství. Měl jsem je rád a mám je rád. Přečetl jsem o nich, co se jen dalo. Knížka “Indián. Vyprávění u táborového ohně“ Praha 1923 mne trvale ovlivnila. Ale věděl jsem, vím, že to je mé osobní zaujetí. “Někdo má rád vdolky, jiný holky”. Ptal jsem se, jaký je vztah mezi indiánstvím, jak bylo praktikováno v americké Lize a jak se s ním setkáváme v Setonově díle na téma woodcraft — a mezi woodcraftem samým. Nakolik je to totožně, či odlišné. Ptal jsem se, co je Setonův privat a co je – neodvisle od něho – woodcraft a Liga. Představoval jsem si, že generál Sir Baden-Powell třeba sbíral známky. Ale to bylo jeho soukromí. Nikoho nenapadne požadovat, aby skauti a skautky proto také horovali pro filatelii. Avšak woodcraft bez indiánského koloritu? Přiznám se Ti: je to trochu šedé. Nic jsem nevymyslel, jak na to. Snad indiánský motiv v jemném náznaku? Ale kde je hranice? Je to definovatelné? Tak jsem se ptal a ptal. Přišel rok 1974, kdy jsem to “dal na papír” a poslal Mílovi Vavrdovi, v důvěře, že to přijme a ..text pokračuje
