Stránka:wo1991.djvu/16

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena

Tatínek sí přál její dobrou vojenskou obranu – pan profesor, jako důsledný pacifista, si přál, aby republika rozpustila celou armádu a cele se spolehla na – jak to říci? – morální svědomí Evropy a světa. Pamatuji-li si dobře, uváděl jako příklad Dánsko, které tehdy nemělo vojsko. Výdaje na armádu by šly s prospěchem použít jinde. Byly to rozhovory bez konce – každý setrval na svém stanovisku. V tom, že bychom si měli přát svět bez válek a bez armád, byli oba zajedno.

Rok 1931 znamenal pro prof. M. Seiferta zlom – nové životní období – aniž to bylo – myslím – vysloveno. Závěrem roku 1930 se ukončila jeho činnost ve woodcrafterské Lize. Nyní již nebyl náčelníkem byl jím MUDr. V. Valovič – a život Ligy šel dál. 1912 – 1930. Tak lze časově vymezit Seifertovu aktivitu v junáctví, v lesní moudrosti. Snaha po evropské w. federaci a jeho podíl na ní – to bylo – zpětně viděno – jen doznívání. Ale idea mu byla vnitřně vlastní, tu neopouštěl. Jak jsem uvedl, sledoval různé duchovní proudy, literaturu. Ale byla oblast, v níž zůstával činný s elánem, který se téměř stupňoval. To byla práce pro mír – pacifistická činnost. Byl ve spojení s pacifisty holandskými, švýcarskými a mnoha jinými. Dnes se mi zdá, že jsem jej svými otázkami a svým zájmem vždy znovu přiváděl na woodcrafterské téma – ale že jeho pohled byl již upřen jinam. Nikdy nezmínil slovanství, návrat k náboženství starých Slovanů, slovanské prvky v junácké práci – ačkoliv by mi to bylo bývalo blízké. Zřejmě to překryl čas. Ještě měl zájem – 1932 – aby vedle velkého kmene Bílého slunovratu byl v Praze třeba malý kmen, hlásící se výhradně k Setonovi. Podařilo se založit ten kmen a rád byl jeho protektorem. Ostatně – jestliže viděl své poslání v pacifismu, musíme si připomenout, že učil junáky říkat: Jsem pacifista! Byl mu blízký John Hargrave tím, že sledoval, co se děje ve světě a reagoval na to, i když (pochopitelně) po svém. Hojnou korespondencí s pacifistickými přáteli ve světě se současně ubezpečoval, že není sám. Nepamatuji, že by mi zmiňoval Přemysla Pittera, i když doporučoval junákům jeho časopis “Sbratření”.

Radikální pacifismus byla idea, k níž se hlásil až do konce. Vzpomínám-li na to – přemýšlím-li o tom – vyvstává mi otázka, kterou snad někdo někdy zodpoví, bude-li mít možnost studovat v USA dopisy, které prof. M.Seifert během řady let psal E. Th. Setonovi.

..text pokračuje