Jako dítě
které si hraje, skotačí, divočí, a najednou usne a drží milovanou hračku v ručce – tak i hasnoucí ohníček vzplane mnohokrát, když větřík zavane, ale nakonec se unaví, jako to děťátko, a poslední jiskra zavře očka a usne v popeli. Tak je to s naším ohníčkem. Čas pokročil – hvězdy se na nás dívají a od lesa táhne chlad. S ohníčkem se hned nerozloučíme. Víme, že usnul – budeme mluvit tiše, abychom ho neprobudili. Docela tiše.
Poslední vyprávění a vzpomínání bude o mamince. Narodila se 1895 v Podbabě, v malém domečku blízko viaduktu. Za dávných časů byla v tom domečku pošta. – Maminka se mnou všecko prožívala, když jsem se vracel z tábora, přezpíval jsem jí všecky písničky, co jsem se tam naučil. Některé potom zpívala se mnou. Když maminka vařila, míval jsem na starosti oheň v kamnech, aby neuhasl. Právě to se mi ale stávalo a potom jsem jej všelijak rozfoukával a křísil. Maminka mi říkala: ty Ohnivče! Četla knihy, které mne zaujaly. I Swami Vivekananda: Karma Yoga – kterou mi doporučili ve Waldenu. Přišel čas, že jsem byl zaujat Selmou Lagerlöfovou – snažil jsem se získat vše, co od ní vyšlo česky a – podařilo se mi to. Když maminka přečetla löwensköldovskou trilogii (Löwensköldův prsten – Charlotta Löwensköldová – Anna Svärdová), říkala mi Karel Artur. Ty jsi můj Karel Artur. Plakala, když četla “Císař z Portugalie”. Četla i “Světice a její blázen” od Agnes Güntherové (Růže – Dušinka, to byl můj ideál) a od té doby užívala rčení: nepřetěš se. Jendo, nepřetěš se… když k nám chodil můj kamarád a mohykánský spolunáčelník Robert, rád si s maminkou povídal. Často říkal: závidím Ti Tvé rodiče. Můžeš si povídat s tatínkem, s maminkou. To u nás není. (Jeho tatínek byl mimořádně málomluvný člověk – jeho maminka toho napovídala dost – německy, ale Robertovy woodcrafterské zájmy byly mimo její okruh). Tak plynul čas. Všecko jsem mamince říkal. Když k nám kdysi v Praze přijížděl někdy prof. M.Seifert, snažila se, aby se mu u nás líbilo. Když jsem si psal s Dr. Valovičem, sledovala to se zájmem. Plakala, když Dr. Valovič psal roztřesenou rukou na lístku, že je po těžké operaci. – Chystala mne na tábor a uměla US-tornu lépe vázat, než já. Dej to sem – Ty jsi neprakta! ..text pokračuje
