Jsou to někdy zvláštní cesty
kterými jdeme. Teprve ve zpětném pohledu je něco jasné, co jasné nebylo. Co jsme si neuvědomovali v plnosti. – Rok 1931 byl pro mne významným rokem. Počátkem ledna první cesta k panu profesoru M. Seifertovi – koncem ledna se stávám členem pražského kmene Bílého Slunovratu, družiny Rysů. A v létě poprvé tábořím ve Waldenu, v Nízkých Tatrách. Hluboký, nezapomenutelný zážitek. Od té doby jsem jezdil do Waldenu každým rokem – 1932 – 1933 – 1934 – 1935 – 1936. V roce 1937 jsem tam byl naposled. Jen na pár dní – rozloučit se. Jaké to bylo v družině Rysů a v kmeni Bílého Slunovratu, to jsem Ti vyprávěl. Ale pan profesor M. Seifert upozorňoval vždy znovu, že to, co je v Praze, není čistý, plný woodcraft Setonův. A bylo jeho přáním, aby v Praze byla třeba malá, ale věrná skupina junáků, kteří se rozhodnou pro E. Th. Setona a budou žít plným, čistým woodcraftem. Vrátil jsem se z Waldenu nadšený. S touhou, splnit přání prof. MS a vyhledat, vytvořit skupinku věrných a “pravověrných“ woodcrafterů, kterým bude E. Th. Seton v duchovním smyslu nejvyšším náčelníkem, a prof. MS vůdcem k němu. Ovšem, bylo mi třináct – a pár měsíců k tomu. Byl jsem holátko v družině Rysů, jak to napsal náš vůdce Buk. A přece, umocněno tatranským Waldenem, touha tu byla – a nedala se uspat.
Spolu s dobrými kamarády jsme v březnu 1932 založili družinu Vycházejícího slunce. Na přání z Brna, kde již byla družina toho jména, jsme se přejmenovali na Černého medvěda. Prosil jsem vůdce Buka, aby nám “půjčil“ někoho z osvědčených Rysů, aby byl naším vůdcem – ale ten nás povzbudil: Hoši, jestliže chcete jít vlastní cestou, tak jděte, a nebojte se! Protože “jsem to začal”, tak jsem se stal vůdcem družiny. Přibylo nás. Od dubna jsme byli kmen. O náčelnictví jsme se kamarádsky dělili. Od dubna jsem byl náčelníkem – od května byl náčelníkem Vláďa Žák (Praha-Dejvice, Úřednická 398), který ochotně rozmnožoval náš kmenový časopis Totemová deska. Po prázdninách jsme nabídli náčelnictví panu prof. M. Seifertovi, který byl od počátku naším protektorem, a přijal to. Povzbuzoval nás v naší práci, v květnu nám napsal dlouhý dopis. Napsal dva články do Totemové desky. Když byl v Praze, účastnil se naší kmenové schůzky a vysvětloval nám, jaké máme poslání “i kdybyste byli jenom ..text pokračuje
