Pokračování textu ze strany 38
… tři“ – protože nezáleží na počtu, ale na věrnosti E. Th. Setonovi. V listopadu 1932 zvolil kmen prof. MS čestným členem a náčelníkem jsem byl znovu já – se smutným údělem, abych 8. ledna 1933 ve 20 hod. konstatoval, že všichni z kmene vystoupili. Protože jsem nevystoupil, zůstal jeden člen kmene, který byl současně náčelníkem. Je to k pousmání, i když to k pousmání nebylo. Někdo v Praze rozeslal podle ligového adresáře všem členům cyklostylovaný oběžník Palkovského. Když jej u nás v rodinách četli – chlapci byli v Lize sotva pár měsíců – řekli si: jestli to v Lize tak vypadá, jestli náčelnictvo tvoří takoví lidé – pak tam nemáme co dělat. Nakonec – bylo to pochopitelné. Tak, chlapci Černého medvěda – jsme existovali od března 1932 do počátku ledna 1933. A přece nám o něco šlo, a snažili jsme se a dělali, co a jak jsme mohli. Prof. MS nad námi vlídně bděl — s porozuměním pro naši malost. “I kdybyste byli jenom tři"…
Výletovali jsme – do kundratického lesa. Do Prokopského údolí. Přes Radotín na Karlštejn. Do Divoké Šárky. Byli jsme v ZOO v Troji. Několikrát v Náprstkově muzeu. V průhonickém přírodním parku. Byli jsme – s nadšením – na Tyršových hrách, a účastnili se 24. dubna jarní táborové junácké besedy, na Vinohradech, ve Francouzské třídě 4. Skvělé! Chystali jsme se na konferenci Jednoty pražských kmenů, kterou připravovali Míla, Buk a Chlapec. S kmenem Bílého Slunovratu jsme měli pěkný kontakt, spolu s dvěma kamarády jsem dál chodil na schůzky ve Skautském domově a byl ve styku s Mílou i s Bukem, kteří sledovali se zájmem, jak žijeme. Inu – snažili jsme se, jak se kluci dovedou snažit. Plížili jsme se, skákali do výšky i do dálky, vrhali oštěpem a koulí, stříleli z luku. Při házení oštěpu “maďarským způsobem” (jak jsme to viděli na Tyršových hrách) se oštěp zlomil, k zármutku celého medvědího kmene. Orlích per jsme “vyrobili” 13 – a perličky 3, jak to zapsal náš kronikář. To se nám to žilo! Scházeli jsme se u Žáků. Vydali jsme 4 čísla Totemové desky a – jak kronikář tvrdí – dvě propagační brožury. Ty si nepamatuji. Sněmy jsme měli tři; v kundratickém lese, v Prokopském údolí a v Divoké Šárce.
Kmen Černého medvěda v Praze – episoda. Ostatně, bylo nás pár – spíše jen “naděje kmene“. A přece, ve zpětném pohledu, jsme měli poslání, jaké nám připomínal náš milý protektor a ..text pokračuje
