Pokračování textu ze strany 105
… tvora. Křídla jeho byla nachová, a pásky bílé táhly se přes ně. Když se naň podíval, nenáviděl sebe, nemohl však odolati touze a plazil se blíže, aby se podíval na tu krásu.
Avšak oči motýla spočinuly na něm a v bázni ulétl, i bylo slyšet, že pohrdlivě praví: »Král Vzduchu nemá rád jedovaté plazy.« Tehdy si přál malý ubohý rohatý červík, aby umřel. Tři dny se skrýval a na nikoho se nepodíval. Hlad jej však vypudil ven a když putoval přes stezku, člověk nějaký šel tudy a chtěl ho zašlápnouti, leč Matka Starost mu všeptla: »Nečiň tak.« I nechal ho člověk ten na živu, jen ho odkopl surově a ošklíbl se po něm.
Pak přišla Matka Starost a ptala se: »Tak co, citlivý červíku! Jest tvůj duch silný nebo jsi rozhněván?«
Červ odvětil statečně, třebas slabounce: »Matko, matko, snažím se býti silný. Musím zvítězit.«
Větry přestaly hřáti, když Matka Starost jednoho dne přišla a řekla: »Maličký, teď přijde na tebe největší zkouška. Jiné housenky bývají vysvobozeny tímto časem ze stavu svého ponížení býti červem a mohou se oddat šťastnému spánku chráněny kuklou, aby se slavnostně probudily z jara. Ty nevykonal jsi ještě svou červí pouť. Přijde zima a nestaneš se kuklou. Pros o pomoc jívu, svou dobroditelku, abys vydržel.«
A jíva byla k němu laskavá. Když ji prosil, stočila listy a housenka uložila se v nich ke spánku. Ostatní housenky se zakuklily a nedbaly nic o zimu, kdežto mráz několikrát během zimy pokoušel se o bezžití našeho ubohého »červíčka«. Ale měl silnou vůli a vydržel. A pak jednou ke konci měsíce hladu přišla Matka Starost a řekla mu: »Poněvadž duše tvá stala se šlechetnou svým utrpením, dám ti tělo takové oslňující krásy, že každý bude na tebe ..text pokračuje
