Pokračování textu ze strany 106
… pohlížet se zbožňováním. Poněvadž jsi měl těžké zkoušky, dostane se ti největší péče.«
A tak přišel veliký Den Probuzení, den vzkříšení lesa. Mnoho nových ptáků přišlo. Mnoho nových květin se ukázalo. Spáči probudili se z podzemí, když tiché hlásné trouby Matky Starosti zahlučely jim nad hlavou a okřídlený její kůň, Teplý Vítr, zavanul lučinami a bílý svět se zazelenal, jakmile přichvátal.
Náš ubožáček se probudil, dosti pozdě, už v měsíci květů a srdce mu plesalo radostí z vlahého vzduchu, cítil se osvobozen ode všech útrap, šťasten, že zvítězil těžkou zkouškou. A přece byl ještě pouhým červíčkem a k jeho probuzení vnitřnímu bylo třeba více tajemných sil a mocnějších kouzel, než jiným bytostem stačí, poněvadž se měl stát »purpurovým králem lesa«. Nebyl to už pouhý spánek, co následovalo, to bylo dílo velikého znovuzrození, oslavení, svatozáře, jež v květnu a červnu zázračně tělo jeho prozářila. Po dvou měsících byl pln nových sil, prorazil kuklu, jež byla mu dvouměsíčním vězením a vylezl ven. Svými tykadly chtěl si sáhnouti na své rohy, ale neměl jich již, jeho ďábelská forma spadla s něho jako maska. Měl křídla, křídla třpytící se jako drahokam, na svých zádech. Rozepjal je a pustil se s radostí do vzduchu, jedna z nejskvostnějších létajících bytostí, purpurem oděná, azurem se třpytící. Jak létal, paprsky sluneční pohrávaly si samy na jeho křídlech a barva jejich měnila se do všech modrých a fialových kovových odstínů, jako by to byl létající akvamarin. A vzlétal vysoko, vysoko jako žádný jiný motýl, pravý triumf přírody. Dolů spouštěl se na vrcholky stromů, nejraději na dub, jenž sám byl králem stromů, jako on králem motýlů. Jednou se setkal s bytostí sobě docela podobnou s křídly purpurovými. Myslel ..text pokračuje
