Pokračování textu ze strany 136
… ji česky pojmenovali Kutilkou. Je samotářka, nespoléhá na cizí síly a přece vyhrabe si chodbu na decimetr dlouhou, která se na konci rozšiřuje. Zde v tomto koutku uložila Kutilka tělo své oběti a na prsa jeho právě mezi první a druhý pár noh nakladla jedno vajíčko.
Ve dvou až třech dnech vylíhla se larva a začala se živiti na nešťastném cvrčku. Za týden byl sněden. Pak žrala jednoho cvrčka za druhým, kteří leželi vedle ní, neboť starostlivá matka jí připravila k hostině více těchto lahodných soust. Když s nimi byla hotova, byl z ní pořádný habán i zapředla se ve dvou dnech do zámotku, který vymazala vlastními výkaly, takže byl úplně nepromokavý. V této kolébce odpočívala kukla celý podzim a zimu, až někdy v červenci příštího roku začal v ní onen podivuhodný přerod, který může se státi jenom v naprostém klidu a uzavřenosti, jakou zaručuje stav kukly uvnitř temného brlohu.
Ale slunce probudilo na konec i tohoto spáče. A pak vyletěla jednoho zářijového dne velká statná Kutilka, vosa se žahadlem, smrtelný nepřítel všech cvrčků-hudebníků. Ač nikdy neviděla své matky a nedostalo se jí od ní žádného poučení, pouští se za dobrodruhy lesních dostaveníček a naloží s nimi, jako ona kdysi.
Velký bílý svlačec.
Za hrozné té chvíle, o níž slyšeli jsme v přástce 21., kdy vypukl lesní požár, všichni skřítkové měli co dělat, aby zachránili hodně druhů potravin. Byl tu však ještě jeden skřítek tak starostlivý jako vrchní kuchař. A to byl lékař skřítků. Skřítkové byli zdraví jako buk a nikdy celkem nestonali. ..text pokračuje
