Pokračování textu ze strany 137
… Ale když byly ty velké hody, měl jejich lékař přece strach. A bral s sebou »skamonium«, onen vzácný kořen ze Syrie, který léčil skoro všechny neduhy. Když vypukl požár, nevěděl kam s ním. I vstrčil jej do králičího doupěte a sám utekl.
Skamonium znám jest jen v Syrii a Arabii. U nás nikdy kořen ten nemá oněch vlastností a kouzelné moci, kterou u něho objevili později lékaři řečtí a arabští. Ale roste tu přece, neboť jej Skřítek-Lékař před požárem u nás zasadil. A třebas pod zemí se mu tak dobře nevedlo, jako v jeho mateřské zemi, nad zemi vyrostl, poněvadž země zúrodněna byla popelem shořelého lesa, v krásnou květinku, svlačec, vinoucí se mezi temnými keři, dar El Sola smutné Matce Zemi, když naříkala nad zkázou svých dětí. Neboť jest květ jeho čistý jako lilie a svítí veselostí v temné letní zeleni keřů. Kvete hodně pozdě, až v podzimku již, poněvadž tehdy po požáru se les probudil znova k životu po druhé v onom roce. Jest dítětem podzimního slunce. Jako by si s ním zahrávalo, uniká před ním, toče se proti směru jeho pohybu, s úžasnou elegancí a smělým rozmachem.
Zatím co jiné květy zavírají se odpoledne a na noc, aby chránily svůj med před rosou, svlačec bílý či velký jest otevřen celé měsíční noci i za deště. Jako na vzdory všemu, co umlčí život i na vzdory podzimu, jenž je symbolem umírání. Přinesl mládí a jaro do pozdního léta. Každý den nová poupata a nové květy se objeví a rostlina je stále krásná. V mnohých krajinách se lidé ptali: Co znamenají dvě zelená srdce, do nichž ukryt je kalich této květiny?
Na to ještě nikdo neodpověděl.
