Pokračování textu ze strany 20
- … jest jisto, že musí být jimi nasáknut; barva trochu přece vždy chytí. A v nejednom z mých devíti bratrů se tak stalo. Já jsem nevěřil, že každá prostá přirozená věc, kterou jsme potřebovali dělati „byla špatná; neměl jsem rád den Sabbathu, jenž byl učiněn strašným (peklem) pekelným ohněm citátů a kázání. Neviděl jsem nic nesprávného v tom, když jsem se šel dívat na ptáčky a květiny o Sabbathu, o nic více než jiný den. Cítil jsem potřebu být mezi divokými věcmi lesa; měl jsem raději ptáky a květiny než kostely a katechism. Jásal jsem radostí nad novým ptáčkem, stopou medvěda mývala, nebo jiným znamením divokého života kolem nás. Toužil jsem znáti více z těchto věcí a říkalo se mi, že takové triviální věci jsou nehodny lidské bytosti s nesmrtelnou duší, která má býti spasena. Raději prý se mám držeti svých knih a obraceti své myšlenky k onomu světu. Jaký div, že, poněvadž jsem byl obyčejně zatracován, rostl ve mně stále silnější odpor?
- Když konečně vnitřní vzdor se vzchopil k činu, stál jsem proti silnějším mocím než byla má vlastní a zakusil jsem zdrcující porážku.
- Proto, když ve věku osmnácti let šťastně jsem mohl opustiti domov, šel jsem rád, jako někdo, kdo opouští život ve vězení, aby vkročil na volný vzduch.”
E. Th. Seton se vyrovnával s tím, co se v něm vnitřně bouřilo, ve svých knihách, zejména v “Úsvitu na Cedrové hoře”, ale i v “Rolfu” a “Dvou divoších”. Snad i jinde. (Arktickou prérií). Ironicky, kriticky, i kladně. Nezapomeňme na jeho studii: Desatero přikázání v životě zvířat! Ale to bylo již řečeno. Prof. MS byl přesvědčen, že má milovaného Setona na své straně, přeje-li si, aby se junák “vypořádal s církví”. Vzpomínám na rozhovor s bratrem Rudolfem Pachem, tajemníkem ISAWu, který zdůrazňoval, že junák má být svobodný myslitel. “Vzpomeňme na E. Th. Setona, s jakou radostí to církevní vězení opustil. Napsal o tom v Duchu lesů.“ ale vzpomínám i na prostého maďarského junáka z Bratislavy. Věřící katolík. Pracoval v zahradnictví, na knihy neměl mnoho času, ale byl dobrý táborník – praktik. Někdo mu doporučil, aby si přečetl “Přírodou a životem k čistému lidství“. Učinil tak – a odešel. “Nemohu být tam, kde se uráží moje církev“. Nevím, jak se jmenoval. Říkali jsme mu Geni. Vidím ho před sebou, opáleného, s upracovanýma rukama. Nediskutoval s nikým. V očích měl slzy. Řekl jen: “Nemohu tady být”.
Čas plyne – a překrývá. Církve – ani ty přísně protestantské – nesetrvaly u způsobů, jaké prožil E. Th. Seton jako dítě, jako chlapec. Za 120 – 130 let se mnohé změnilo v církvích, ve společnosti, v lidech. Je to pochopitelné a je to tak dobře. Neprocházel i E. Th. Seton vývojem? I prof. M. Seiťert? I Psohlavci a československá w. Liga? Neprochází vývojem i skauting? ..text pokračuje
