Skauting a tramping, 1931 (kniha)
1)= Skauting a tramping =
Vážné slovo tvůrčí kritiky v okamžiku kritickém
Praha 1931
Kč 2,—2)= Skauting a tramping =
Vážné slovo tvůrčí kritiky v okamžiku kritickém
Praha 1931
Nákladem II. Tábornického kmene social. skautů.3)4)== PŘEDMLUVA. ==
Mohutný rozmach hnutí mládeže v posledních letech dospěl ke kritickému bodu, kde další jeho vývoj stal se problémem. Tento problém jest možno řešiti různě: Jistě naleznou různé programatické platformy své přívržence a stanou se složkami utváření příští fáze i tehdy, jsou-li nejasnými, mnohoznačnými (t. j. mohou-li býti chápány jinak než ve smyslu objektivního jejich významu). Tato neurčitost jest ze značné části úmyslná a také podmínkou pro účinnost reakčních snah, pro něž by nezastřený výklad byl smrtícím — vzhledem k společenskému složení súčastněné masy.
Jediné stanovisko však se nejen jasného rozboru celkového problému nikterak nebojí, nýbrž naopak jej naprosto vyžaduje. Předkládáme zde první pokus, jímž chceme podati ve všeobecných rysech program pro ty, kteří stojí na půdě socialismu. Naleznete tu dva stupně: Nejdříve přinášíme práci, která vznikla v I.S.A.Wu, jakožto skupině, jejíž členstvo představuje spíše trampský typus a většinou patří jen formálně do táboru skautů,5) Odtud vedeme čtenáře v druhé části k přehledu celkového problému snahou, odhaliti souvislosti a objektivní tendence vývoje, abychom z toho vyvodili nezbytné důsledky ze stanoviska rozhodného socialismu.
Vyzýváme myslící socialistické skauty a trampy, aby nesoudili podle povrchních nálad, nýbrž aby nám řekli na základě pečlivé rozvahy, s čím jsou srozuměni a zda chtějí s námi spolupracovati, po případě, co se jim zdá na naší platformě nesprávným, nebo co by mělo býti opraveno či rozvedeno.
Pryč s obvyklou bezmyšlenkovitosti!
Za věcné vypracování základny pro zřízení široké socialistické fronty v celém hnutí mládeže!
6)všem isawanům, kteří trampují,
nám je věru obtížno udržeti sílu vůle k činnosti, odnikud se nám nedostává opravdové pomoci, mezi tisícem z nás není jednoho s nímž se stýkati by znamenalo vzestup životnosti. zdá se, že není nikoho na blízku, kdo by myslil, cítil, pracoval. není bytosti, která by měla zkušenosti velkého zápasu, nebo skutečného, opravdového života. všichni jedí a pijí, pracují ve svých dílnách a pracovnách kouří, spí a nesmyslně žvatlají. dotknousli se citu, jsou sentimentální, rozumísli, jsou dětínští. toužíme po plnokrevné, zdatné a schopné osobnosti. to však jsou jen stíny, které se míhají kolem a nemají styku se světem.
o slepé uličce slepého mládí píše antar tento dopis:
proti všem zvyklostem neoslovuji tě titulem bratře sestro, soudruhu, a nebudu tak dělat ani příště, jsou to tituly, které naškrobí má slova jako manžety a tvoje prsa jako náprsenku, já se cítím spoután těmi škrobenými7)okovy a ty jsi příliš stísněn škrobeným brněním, než abychom si porozuměli. v důvěrném životě titulů neužíváme, a proč bych ti psal, když bych nechtěl mezi tebou a sebou vytvořit důvěrnější život? nechci ti ani psáti, jako se psávaly dosud hlasatele v isawu a v podobných hnutích, nejsem apoštolem nového žití, nechci nikdy být apoštolem! a věřím, že proroci mají být kamenováni! nechci nikdy být kantorem mladých lidí, kdy člověk káže mladým lidem, je to neklamnou známkou, že sám začíná stárnout.
je mnoho věcí, o kterých bych ti potřeboval napsat, z nich však nejnaléhavější je ta, o které píši dnes. v poslední době jsem totiž příliš často od isawanů slyšel: »my trampujem, žijem volně — bez organisace — bez schůzování« a mnozí isawani si kladli náramně hamletovskou otázku:
být v isawu či trampovat???
tahle ta otázka je nesprávně položena. jako by se někdo ptal: koupat se — či plavat? odpověď je proto prostá.
být v isawu i trampovat, nejenom se koupat, ale i plavat! Plavání je. organisované koupání, koupání, které má svůj styl. stejně tak isaw jest tramping, který má svůj styl. není to pouhé mastňácké oplachování pupku na mělčině, ale vědomá plavba za určitým cílem a třeba proti proudu. Isaw je jediná organisace, která má tramping přímo ve svém programu. viz na př. v »cestě« prokopa koudely: str. 54 »stálý táborník, táborník8)vodní, táborník horal, člunař a j.« já sám trampuji a hodně trampuji, víc než všichni ti, co staví tramping nad isaw. při tom mi isaw nikdy nepřekáží, ačkoli pro něj dělám víc, než mnozí ti hamletové, kteří obyčejně jen platí ten příspěvek a leckdy ani ten ne, naopak isaw mi dal možnost najíti správné kluky, muže, holky a ženy, jakých bych bez něho pouhou náhodou nenašel. teprve v isawu jsem přestal pociťovati tíhu slov thákurových, která jsem nadepsal tomuto dopisu.
tramping se dnes vyvinul v pojem náramně široký, znamená volný život v přírodě, člověk poznal cenu pobytu v přírodě a proto se utíká k němu po své práci v městě. nesmíme ale naivně věřit, jak někteří naši »woodcrafteři«, že příroda dělá z lidí nadlidi. naopak, jak kdo doved žít ve městě, tak žije v přírodě, proto máme lesní školy v přírodě, skauting jsou kasárna v přírodě, turistika jest korso v přírodě: turisti, co by lvi alejových bulvárů! setonův a seifertův woodcraft je kostelem v přírodě, tramping jak ho většinou provozují a jak mu rozumějí mládenci ve velkých městech a okolí jsou hospody a bary v přírodě. ušlechtilejší tvoři pěstují kavárny v přírodě, z mnohých chat se staly »rodinné krby« v přírodě, konečně měšťáčtí synkové, provázeni proletářskými holkami (měšťácké dcerky jim matinka nesvěří) nepřenášejí do přírody nic více než t. zv. minutové pokoje, ne-li něco horšího. tak se jen změnily kulisy, lidé zůstali stejní:9)dělají to, co dělali dosud v hospodách a všech ostatních veřejných podnicích měst, jenže to dělají v přírodě. dnes nenajdeš tolik paďourů a mastňáků, jako mezi trampy. při tom se řve o péči o zdraví a při tom nikdy nebylo v takové oblibě přísloví: »zdravej, ale blbej«. je to »tělovýchovné dada« — smích nad propastí: smějme se, poněvadž nemáme proč se smát, utíkejme smíchem před smutnou skutečností a když už nemáme čemu se smát, smějme se svému smíchu.
měšťácký karneval končí —
rudý popelec přichází — smějme se naposled. projevem strachu je pláč, projevem hrůzy bývá hysterický smích. holubičí národ trampuje a svatý václav s plukovníkem švecem mu žehnají.
u němců tenhle tramping nekvete: němci mají dnes ve staré evropě nejdokonalejší vědu a nejradikálnější socialism.
být socialistou — či trampovat?
to je jeden druh trampingu, nechci říci, že tramping je špatný. sám trampuji a jsou kluci a holky — znám jich hodně — kteří nežijí v přírodě blbě, kteří tam žijí pěkným životem. (obyčejně po celotýdenní dřině čerpají síly k nové dřině.) kašlou ovšem na všechno trápení s organisací. slyšel jsem je jmenovat
mladí hoši — mládí.
poněvadž tihle lidé jsou pro isaw největším10)nebezpečim, udělal jsem si o nich statistiku. dopadla takto:
pro volný život bez organisace jsou vesměs členi od 14—18 let a od 25 let výše!
pro organisaci jsou hoši i dívky od 18—24 let, tedy pro organisaci jsou lidé, kteří nejsou zmítáni pubertou, jako je tomu u hochů a dívek 14—18 letých, a ještě nefotrovatí jako v dnešní době většina lidí více než 25 letých, u kterých touha po volnosti jest obyčejnou touhou po pohodlí a po bačkorách. je proto vážné nebezpečí, že se tenhle volný tramping stane slepou uličkou slepého mládí.
promysli, prosím následujících
a pak jednej dle svého vlastního rozhodnutí.
1, užíváš drobečky slunce?, které spadnou sestolu boháčů, kteří mají slunce a vzduchu 30 dní v měsíci, ty máš 4, nejvýše 8 dní jsi s tím spokojen a chceš aby tomu tak bylo vždycky? pak se neorganisuj!
2, zaprodáš? své. prvenství za trochu trampské čočky, celý volný život za několik volných neděl?
3, chodíš na tramp po celotýdenní práci – synkové boháčů chodí po celotýdenní zábavě, tenisu a fajfoklocích. je to tak správné? proč se tedy organisovat?
4, chodíš na tramp do chudých a milostivě dovolených lesíků svého okolí — synkové11)boháčů jezdí k mořím, do hor a do ciziny. nemusí téc, jen když kape?
5, chodíš na tramp zatím co tisíce tvých bratří a sester nezaměstnaných, sluhů, služek, kuchařů, kuchařek, číšníků, sezonních dělníků dře bez neděl a bez trampingu! co tě nepálí, to nehasíš?
6, chodíš na tramp a pěstuješ mládí, zatím co tvoje máma předčasně stárne a ani v neděli neodpočívá. ty přece za to nemůžeš?
7, pěstuješ své vzácné tělo, zatím co miliony tvých bratří hynou tuberkulosou a přepracováním?
8, neorganisuješ se, zatím co měšťáci, kteří by si mohli dopřát naprosté volnosti, se organisují, aby vychovali zastánce a bojovníky své třídy a svého pořádku, zatím co proletariát má. nedostatek spolehlivých, schopných a neprodejných lidí k zavedení svého pořádku?
9, budeš se organisovat, až bude odhlasován zákon o polním pychu proti »divokým« nemastňáckým trampům namířený, a až budeš v neděli dopoledne stát v pozoru, až ti budou důstojníci tlouct do hlavy předvojenskou výchovu a vlastenectví?
10, víš, co je to »dinta«? víš, že je to organisace velkokapitálu, která podporuje weekend, tramping a sport dělníků, poněvadž se psychotechnickými zkouškami přesvědčila, že se tak z nich dá racionalisací více vyždímat,12)a chce tím odvést pozornost dělníků od socialismu. nechceš být členem isawu, neuvědomuješ si ale, že se tím stáváš členem »dinty«. že jí neplatíš příspěvek? ten si přece vybírá na starobním a nemocenském pojištěníl!
tyhle otázky si dobře promysli a dobře zodpověz, kdo ses ptal:
být v isawu či trampovat?
a pamatuj!:
tramping je odpočinek, uvolnění!
isaw je práce, napětí!
komu slouží tvé odpočaté ruce a tělo?
komu prospívá tvá práce?
tramping se neorganisuje, poněvadž znamená volnost, ovšem volnost na řetězu krátkém jak neděle!
isav se musi organisovat, poněvadž znamená práci pro volnost naprostou!
pracuješ pro svého zaměstnavatele a vedle toho trampuješ.
pracuj v isawu pro sebe a svou třídu a vedle toho trampuj!
v praze, 7. května 1930.13) Soudruh Antar klade otázku asi takto: Jak se má jednotlivec dívati na tramping a skauting? Nalézáme u něj nejjasnější formulaci, nejvyšší stupeň první úrovně. My jsme mu odpověděli, kladouce otázku druhé, vyšší úrovně: jaké jsou možnosti zásahu socialistů do daného vývoje hnutí mládeže?
Tu je třeba dalšího kroku; rozboru tohoto hnutí, zejména trampingu, v souvislosti s celkovým děním současné společnosti. Je nám třeba zvěděti: co se tu před námi pdehrává? Jak vzniklo toto sociální hnutí, jak se vyvíjí, jaké jsou jeho další možnosti tohoto vývoje?
O tento nezbytný krok se pokusil v Rudém Večerníku[1] soudruh Borin. Je to trvalou jeho zásluhou. Pokus se však málo zdařil, neboť byl podniknut nedostatečnými prostředky: Vzal právě nejoblíbenější hesla (racionalisace, sociálfašisté) za materiál ke konstrukci svého »rozboru«. Takového konstrukce naprosto nemají co činit s marxismem. byť by se k němu stále odvolávaly.
Borin vychází z protikladu tramp-paďour. Trampové prý revoltují proti vykořisťování se strany paďourů. U něho je tedy paďour14)totožný s kapitalistou, velkoměšťákem a hlavní kádry trampů se rekrutují z moderního proletariátu, z průmyslových dělníků. Proto je na snadě, že Borin vyvozuje rozmach trampingu přímo z racionalisace velkých závodů.
Poohlédneme-li se však v řadách trampů, probereme-li pečlivě stránky jejich tiskovin, shledárae něco jiného: běžný pojem »paďour« se rovná pojmu »šosák«, t. j. ideologickému typu maloměšťáka, nikoliv velkoměšťáka, — kapitalisty. A dále je v trampingu samém převládající masou masa, mající svůj stánek na třídním rozhraní proletářsko-maloměštáckém. Převládá více maloměšťácký živel malých zaměstnanců, intelektuálů a proletariát je tu zastoupen hlavně onou vrstvou, která je svým společenským postavením a tudíž i svou ideologií maloměšťáctví nejbližší. Tedy nikoliv dělnictvem velkozávodů. Tím je podmíněn maloměšťácký ráz trampingu, který naprosto není. tak vzdálen paďourství, jak by se zdálo. Je známo, že v maloměšťáctví se uplatňují dva povahové rysy, vzájemně se doplňující: bouřliváctví a snaha po klidném životě. A co se týče protivy tramp — paďour, je v ní dáno vývojové rozpětí dvou věkových fází téhož společenského jevu. Říká se: mladá prostitutka = stará modlářka, obdobně: mladý tramp = starý paďour. A kus paďourství je v každém trampu, neboť jeho snaha po nerušeném vyžití je také jen osobitým projevem snahy po klidu, dané povšechně15)v určitém sociálním prostředí, je touto snahou osobitě přizpůsobenou mladistvému věku.
Jde tedy o masové hnutí, hlavně městského maloměšťáctva, částečně také proletariátu. Avšak historická formace tohoto hnutí nepočíná trampingem, nýbrž skautingem.
Je dítkem imperialistického období kapitilistické doby světových dějin, jež provází od jeho prapočátku. Snaha buržoasie, udržovati společenskou nadvládu nad maloměšťáctvem a proletariátem nikoliv cestou přímého násilí, nýbrž pomocí nadvlády ideologické, se stýká s oním odříkavým furiantstvím, jež je povždy a všude vlastní maloměšťáckému prostředí, s jeho typickým svobodářstvím, jež tak rádo ze své bídy stylisuje velkou ctnost, jež s furiantským gestem prohlásí bohatství a moc buržoasie za bezcenné pozlátko a uniká od něho, přenechávajíc je buržoasii, ideově k filosofii »veselé bídy« a prakticky do zálesí, kde po celotýdenní dřině a celotýdenním vzdychání po své zálesácké weekendové svobodě tráví svůj weekend jediným aktivním zažíváním své svobody: tož krasocitnou stylisací svého zálesáckého stanu, zluxusňováním své veselé bídy … Odtud taktika buržoasie: proletariátu bezmocný lidový hlasovací lístek v náhražku za jeho ideál lidové moci, maloměšťáctvu blahovolnou účast při utváření jeho nového životního slohu v náhražku za jeho nesplněný a nesplnitelný sen o růstu do »high life«,16)do urozeného světa velké buržoasie. Tato »blahohůle« pak se vyplácí a zúročuje tím, že se pro případ dané potřeby k pacifikačnímu zákroku proti vnitřnímu či vnějšímu nepříteli touto pacifistickou cestou odchovává zásoba fysicky zdatného, s polním životem srostlého a politicky zindiferentněného materiálu. Odtud vede vývojová linie ještě dále zpět, od skautingu k turnérství, průvodní obdobě projevů maloměšťáckého svobodářství »přímého činu«, z oné doby, kdy maloměšťáctvo proti urozeným pánům »von und zu« a jejich pánům Franzům tahalo buržoasii kaštany z ohně dobrovolně a bravůrně.
Současně s budováním družstev pro rolníky, v období, kdy bylo lidu dáno všeobecné hlasovací právo, počalo se s podporováním hnutí mládeže v různých formách měšťanského skautingu. Vývoj tento koření v přípravných dobách a v předválečné, první fázi imperialistického období. Úkoly skautských organisaci jsou souběžné s úkoly »netřídních« odborů a družstev: oddalování mas od uvědoměle vedeného třídního boje. Tu by nebyla na místě naivní taktika boje proti skautingu vůbec, odpovídalo by to ultralevičáckému heslu boje proti odborům. Náš boj jde v odborech o odbory, ve skautingu o skauting (a v trampingu o tramping). Je to snaha po socialistické, demokratické hegonomii proti buržoasní demagogické. Uplatňováním této snahy17)se náš skauting stává kusem třídního boje.
A v druhé fázi imperialistického vývoje, v období fašisticky vyvinutého poválečného imperialismu, kdy buržoasie potřebuje k udržení své společenské nadvlády co největšího rozvinutí svého mocenského aparátu za účelem regulativních zásahů do živelného hospodářského procesu a za účelem vybudování oné mašinerie, jíž rozkládá dané ideologie a zohýbává jejich revoluční hrot opačným směrem — tu se vede boj o každý článek společenského života, tedy v první řadě i o nové masové hnutí mládeže a tramping.
Chceme-li býti opravdovými socialisty, musíme vésti boj o tramping a nesmíme po způsobu skauťáckých fanoušků nadávat na něj — hlava nehlava, a bez ohledu na to, co tím dosáhneme a komu to nejlépe poslouží.
Vývoj u nás: Zatím co v Německu měšťácké volnoněmecké (»freideutsch«, vlastně: svobodářsko—německé) hnutí mládeže již před válkou dosáhlo svého vrcholu a revoluce tam znamenala rozdrobňování na množství svazů, které pak jsou ovládnuty velkými politickými bojovnými svazy, zejména národním socialismem, tedy rychlé zatlačování liberalistických myšlenek — přináší válka Čechům národní osvobození, mladou státní organisaci schopnou vývoje, s čerstvou, vítězivě se probíjející ideologií 28. října.
V zemi relativně snadného vítězství zachovává18)si militarismus jistou popularitu. To jakož i nadšení pro západní moci napomahá tomu, že všude nastává snaha k přeorganisování a že se uvnitř hnutí mládeže tato organizační přetvorba provádí na základě geerála Baden-Povella — vliv E. T. Setona zůstává daleko za jeho vlivem. Byvši zprvu snášena mladou ideologií, mění se však tato militaristická forma organisační dialekticky v obsah. Vyprcháváním ideologie, jíž očividně ubývá svěžesti a působivosti, stává se skauting v několika mála letech uspokojivým zážitkem vojáčkování jen pro zcela mladistvé. Celkové hnutí pracující mládeže a mládeže odrůstající z kruhů pracujících vrstev vzrůstá. Mění se: vyvíjí se v ní negace původně vládnoucí formy a tato negace se jeví ve formě »divokého skautingu«. Rychlý přesun těžiště je dočasně a částečně zastřen absolutním růstem celkového hnutí mládeže, tedy také regulérního skautingu. Období 1925–26 znamená mezník v tomto rozvoji — v tom má Borin pravdu. Nastávající zrychlování tempa jistě souvisí také s racionalisací. Ale především nepřímo: přímo — a tak souvislost vykládá Borin, teprve v podřízené míře. Neboť rok 1925–26 znamená nejen přechod vládnoucí třídy k racionalisační strategii ale též mezinárodní sjednocení této třídy v čsl. měřítku, znamená převzetí politické firmy fašistickým měšťáckým blokem za režie finančního kapitálu, znamená odchod všenárodní koalice, tohoto politického19)výrazu ideologie 28. října na odpočinek.
Nyní dochází k netušenému rozmachu »trampismu« ve smyslu masového hnutí, k citelnému oslabení skautingu uvnitř hnutí mládeže, jehož »starší ročníky« jsou nyní ovládány sebevědomě a zpupně dosud opovrhovanými divokými skauty. A rozvinutí hnutí znamená zároveň rozvinutí zahrnutých v něm rozporů, které se prýští ze základního rozporu, tož z touhy po svobodě, tak pojímané, že u ní jedině protiautoritérní smýšlení, tedy negativní stránka o sobě vzatá jest jasně uvědomělou tendencí, a její růst se děje ve fašistickém státě, to znamená spolu se vzrůstající nutností pro zúčastněné sociální vrstvy, disciplinovaně se spojiti k boji, na př. též obětovati poměrný klid week-endu, jenž jest maloměšťákovi potřebou. (A klidem v našem slova smyslu jest též vybouření se, je mládeží vlastní obdobou klidu, a tramping více nebo méně křečovitým projevem právě tohoto rázu klidu.)
Tento rychlý vývoj vedl k nynějšímu kritickému stavu, při čemž slovem krise tu není míněn nějaký chorobný stav, nýbrž přechodné údobí, přelom uvnitř vzestupného vývoje. Pozůstává v tom, že vzrůst kvantity trampského hnutí dosáhl bodu, od něhož další živelný růst v nynějším amorfním seskupení uvnitř naší (čsl.) společnosti není již možný. Zápas o novou formaci jest i všude tam, kde se vzpomíná se zarosenýma očima na20)kvality idylické počáteční fáze, ba, tato sentimentální vzpomínání ukazují zvláště jasně, jak nenávratně ona doba minula. Váha trampského hnutí, vezmeme-li je v jeho masovém rozpětí, jest v naší společnosti taková, že představuje — chceme-li tomu či ne — politikum vysokého řádu.
Nové utváření neděje se proto také jednoduše po způsobu živelného procesu. Jest z velké části výsledkem ovlivňování uvědomělými silami, pro jejichž osobitou působnost je krise, přerušení znenáhlého stálého živelního procesu, existenčním předpokladem.
Tak tedy vyplývá jak pro měšťáckou, kontralevoluční, tak pro revoluční proletářskou frontu obrodný úkol:
Podchytit tramping, podchytit masy mladistvých maloměšťáků i proletářů shluknutých zde v určitém spojení.
Jsou prozatím dvě možnosti: Buď rozštěpení hnutí na protichůdně vyhraněné větve, podobně jako tomu bylo při odštěpení divokých skautů od krotkých, nebo další vývoj vpřed sevřeným pochodem. Nastal by — v tomto případě pomalu ale jistě, v onom rychleji ale jen pro levou větev — návrat k počátečnímu stádiu, avšak na vyšší úrovni, t. zv. návrat k souborům sdružených skupin kamarádů vždy pohotových sloužiti disciplinovaně jeden druhému i národní pospolitosti, u vědomí emancipaci od jakékoli mravnostářské formalitnosti a veškeré frázovitosti21)solidních v přiznávání kolektivity, která jest naplněna socialistickým duchem. Byla by opět disciplina, ale nikoliv ona slepá hrůza, jež řádí, kde disciplina je sama sobě účelem, nýbrž v oněch mezích, ve kterých slouží uskutečnění poznaných a chtěných cílů, t. zn., že by zahrnovala do sebe vši v trampingu vyvinutou individuální iniciativu a volnost pohybu, avšak bez jeho křeče, bez jeho duševní prázdnoty a bez jeho neusměrněnosti.
Buržoasie se pokoušela o hnutí, když bylo cítitim že se blíží kritická fáze svým nezodpovědným volně experimentujícím a půdu ohledávajícím pravofašistickým exponentem. Ztroskotala a dopomohla jen komunistickým snahám o zpolitisování k snadnějšímu proniknutí. Vedoucí orgán levě-fašistického křídla, »Přítomnost«, zdůrazňuje »trampismem« nutnost zabývati se obratně trampingem a již vystupuje »České Slovo«, aby všechny zájemce na volném táboření spojilo u poradního stolu:
Jak vvpadají snahy na druhé straně? Nedostatečnost Borinovy teoretické analysy jsme viděli. Jeho praktické heslo: vytvoření osadních svazů — dospívá k němu hodně neodvisle od teoretického rozboru, což je u marxisty vadou všech vad — znamená zas jisté zahájení vvjasňujícího rozštěpení; míra pak, ve které tato nová forma (předpokládáť při volné organisaci již jakousi ukázněnost a autoritu) masy trampů podchytí, zůstává22)závislou na kvalitě vedení této subjektivně-revoluční akce. Zatím je především v rukách komunistické mládeže, obzvláště studentů, o jejichž šilhavém pojetí svědčí význačné provolání: »Trampové, študáci!«[2] v rubrice »Z údolí a osad« v »Rudém Večerníku«. Zde se praví v závěru: »A za pár let každý uvědomělý student bude komunistou. To bude mela pánové!«
V protivě k tomuto naivnímu, tudíž revolučně mílo působivému komunismu konstatuje Borin právem: »tramping nebude a nemůže býti komunistickou organisací« (také to vyplývá nenuceně z naší, nikoliv jeho analysy). V každém pádě komunistická mládež sama po své kvantitě, nezapomeňme že nezmocněné vysokou kvalitou, nestačí na to, aby využila daných možností do maxima revolučního účinku.
Zde musí dojíti k doplnění činnosti nejrůznějších skupin mládeže, při čemž je plánovitost postupu, racionelná spolupráce všech předpokladem pro zdárné výsledky. Takové skupiny se nalézají v přítomné době uvnitř socialistického skautského hnutí.
V Německu nikdy nebyl a také dnes není socialistický skauting soustavnou součástí hnutí mládeže. Před válkou existovaly v nejrůznějších svazech rozmanité složeniny z exotických a »povšechných« (t.j. nejasných) ideálů, tvoříce volnoněmecké mladistvé hnutí maloměš%tásckého dorostu. Vyloučená menšina chuďasů a žisů se neutápěla tak23)docela v ilusích svérázné kultury mládeže a neobracela se, jsouc. socialistickou co do své tendence od celé společnosti nýbrž obracela se čelem k ní, ale za terč své palby si obrala pouze školství, přesněji střední školu. Po shroucení imperia v nepřetržitém sledu politických krisí, které častěji vykazují kvalitu bezprostředních bojů o moc obzvláště po zbídačení maloměšťáckých a proletářských mas v době porurské invase — vždyť sama o sobě usnadnila propagování nacionalistické demagogie v dotčených masách, kterýžto vývoj, díky Dawesovým a Youngovým plánům, stále pokračuje — byla atmosféra udržována v takovém varu, že se neodvratně musily dostaviti jeho důsledky: stranicko-politický záchvat aktivních mas mládeže, bezprostřední využití v denní politice jedněch, po případě jejich programatické, úplné odvrácení od politiky, u druhých útěk do reakční romantiky.
Jinak v Čechách. Zde vede vítězné zřízení národního státu Čechů, který jest zároveň státem národnostním, k třídní kooperaci uvnitř vládnoucího národa, k vyrudlému reformatismu sociálvlastenectví, v jehož stínu a s jehož pomocí mladá česká buržoasie se rychle vyvíjí a dobývá své posice pro svou pozdější koalici se zralejšími buržoasiemi národnostních menšin v ČSR. Němci v ČSR jsou přemoženi, většinou pacifikováni (což se dá ilustrovat přešlápnutím pražských Pfadfindrů z válečné nohy na poválečnou) — částečně jsou stále silněji zachvacovány24)hakenkreuzlerštinou.
V české mládeži však se vyvinul socialistický skauting, původem z části odštěpením, v celku zajisté stranicko-politická odvozenina zmíněného skautského vlnobití po skončení války.
Byla sice zprvu více zdůrazňována ideová podstata než u následovníků Baden-Povellových, avšak zploštěla a to nejen u bezprostředních přívěsku politických stran, v nichž zavládnuvší dogmatism musil zabít každý zárodek myšlenkového rozvinutí socialismu. Proto se dostává socialistický skauting všech odstínů do úzkých oproti rozrůstání »divokých«, oproti měšťáckému svazu, a jeho tíseň se ještě zvětšila nedostatkem mocné sevřenosti a dominující posicí svazu dík buržoasnní podpoře. Původní opovržení, které kdysi krášlilo tváře skautských náčelníků, byla-li řeč o trampingu zmizelo z nich, dnes jsou sešklebeny vztekem a už zase výraz vzteku přechází ve výraz ustarané bezradnosti, zvláště od té doby, co začalo ucházení socialistických stran o trampy. Kladou šibeniční otázku: jak se udržíme? My ji nahradíme sebevědomou otázkou: kudy do ofensivy?
Avšak špatně by rozuměl tomuto požadavku ofensivy, kdo by ji bral ve smyslu nových nepřátelských útoků, prohloubení zející propasti. Naopak. Domněnka, že by se skauting mohl zase státi masovým konkurentem pro trampské hnutí, jest směšnou,25)klamnou ilusí. Obzvláště pokud jde o socialistický skauting, protože representuje oproti trampingu typus ze socialistického stanoviska vyšší; dáváť možnost klásti na jednotlivce vyšší požadavky, Ovšem jen za určitých podmínek, které všechny směřují k jedné, a to: skutečně socialistickému duchu organisace, jejího vedení. K tomu patří dnes nejen sociální smýšlení, nýbrž školení v otázkách světového názoru po smyslu vědeckého socialismu. Klade-li se nám otázka, zda-li socialistická myšlenka jest dosti silná, aby upoutala mládež, odpovídáme: Ano! Ale jen rozumíme-li jí ucelený světový názor, nikoli spokojíme-li se nesoustavnou snůškou frází a dogmat.
klesla, jimiž si ulevuje nevole trampských mas, nabývají nutně tvářnosti sociálních protiv a vedou snadno k jakémusi nezávaznému revolucionářství, takže konec-konců trampové předstihují většinu socialistických skautů co do socialistického smýšlení.
A tu mluví směrodatní činitelé obou táborů o zdravém dělnickém instinktu, který prý úplně stačí. Jaký osudný omyl, obzvláště tam, kde nepřevládá velkoprůmyslové jádro proletariátu, nýbrž jak jsme ukázali, maloměšťácký = poloproletářský živel. (Učňové, obchodní pomocnice, kancelářští zřízenci, studenti).
Hrdě zdůrazněná bezmyšlenkovitost, povýšenost nade vší teorií u vedoucích živlů, jest zahanbujícím ústupkem pohodlné bezmyšlenkovitosti masy, jež jest právě k tomu26)vychována. Buržoasie má na tom nejživější zájem. Náš zájem jde právě opačným směrem, my nesmíme bezmyšlenkovitost posilovat vychvalováním zdravého dělnického instinktu, nýbrž musíme povzbuzovati k myšlení. Povzbuzovati, to znamená, že přijdeme naivním klukům a děvčatům s vysokou teorií. Ale vedoucí činitelé musí si ji osvojiti. Pak s velkým překvapením z vlastní zkušenosti zjistí, že myšlení, sjednávající jasnost o společenských pochodech, které se s námi odehrávají a jejichž jsme jinak ubohým předmětem, hříčkou — více uspokojuje než všechen alkohol, A budou pak míti i odvahu, sděliti svůj zážitek přiměřeným a vhodným způsobem se svými kamarády.
Pak nastane — ještě zdaleka ne změna v socialistickou údernou rotu, ale — pozvolná přeměna trampingu. Začne mizeti křečovitost, která se projevuje třeba záporným formalismem tak posvátné obřadnosti, že na nepředpojatého pozorovatele působí jen směšně. Takový negativní formalismus se na př. projevuje v tom, že vedoucí trampové nesnesou racionelní vedení diskuse předsedou vyzbrojeným zvonkem, a bezobsažitá, bezmyšlenková křečovitost dochází nejpatrnějšího výrazu na projevu myšlenek psaným nebo mluveným slovem: Je svatým zákonem, vyjadřovati »myšlenky« nekonvenčně. Býti hrubým stůj co stůj, to není dost výstřední, tedy se šklebme a buďme hodně neartikulovaní, to zní originelně. Říkejme třeba »patlati«.27)Avšak »patlati« je příliš slabý tabák, silná vůně pochází teprve z toho, co se »patlá«. A tak se shledáváme nejen s formalismem, duševní prázdnotou a spolu i disposicí, ne-li více, pro vnímání frází jiného druhu, třeba frázovitého popírání původní vládnoucí formy hnutí mládeže, nýbrž spolu s tím vším i s úhlavním nepřítelem skutečně volného lidského rozvoje — s dogmatem. Je povšechně dáno v absolutně protiautoritárním, aprioristickém odporu proti jakékoli, nadosobní disciplině atd. A je dáno k tomu v nebezpečné formě u vedoucích živlů, o čemž svědčí výkřik skoprnělého Franty. Šerifa: »Ale vždyť ty se stavíš proti partaji!!«, když jsme mu poukazovali na nedostatečnost revolučního vedení v československém socialismu, abychom mu ukázali, že také ono musí být předmětem aktivních snah uvědomělých socialistů, že zde je slepá důvěra právě tak nemístná, právě tak málo revoluční jako i u t. zv. zdravého instinktu mus.
Tito vůdcové, (kteří jimi snad ani — na rozdíl od Gregora — nechtějí býti) posilují masu v pověře v její dogmata. Co ještě nebylo dogmatem na beton, stane se jím přes noc cestou přes pojetí do seznamu úředně osvědčených zvyků dobrého trampa. Zde je nutně třeba skutečného vedení které neposiluje dočasně nevyhnutelné slabosti, dělajíc z nich nebezpečné, zakořeněné chyby, nýbrž vedení ukazující cestu schůdnou pro masu, má-li přemoci sebe, svou slabou chvíli. Toto28)vedení musí býti prodchnuto jediným přípustným »dogmatem«, dogmatem revoluce, a teoreticky vyzbrojeno tak, aby nešlo cestou nejslabšího odporu podlézavého, pochlebnického podkuřování: »Jste správní kluci!«
Tedy skauting v původním slova smyslu: nalézati a ukazovati nové cesty!
Tento avantgardní úkol mohou socialističtí skauti splniti (po případě jeho splnění napomáhati) jen tehdy, vyhoví-li ukázaným podmínkám, že se totiž nespokojí lacinými hesly, všeobecným poukazem na svoje smýšlení, kyticí ze stranických dogmat, spokojujíce se ostatně s tím, že představují parádní směs trampingu a měšťáckého skautingu, při čemž převládá brzy ten, brzy onen živel.
Přijdou-li socialističtí skauti k trampům ne jako dotěravci, nýbrž jako kamarádi, jejichž převaha se zakládá na znalostech, pak nebudou tak fatálně odháněni od jejich táboráků, jejich osady, budou moci vejíti ve vespolný styk a budou přijati do osadních svazů. Avšak proto musí především vedení socialistických skautských organisací bráti socialismus vážně, vždy z něho vycházeti, nikoliv z nesocialisticky omezené otázky: Co učiníme my skauti, anžto jsme skauty? Jak škodí nebo prospívá nám (jednotlivé skupině, skautingu) to neb ono?
Chybná jest tudíž resoluce, která byla usnesena při poradě federace čsl. skautů ze dne 29. X. 1930 o ohrožení slev na drahách. Boj proti zvýšení sazeb zde nezadal příležitost k29)tomu, aby bylo přivoděno rozhranění táborů socialistického a měšťáckého, vybudování jednotného tábora socialistických skautů a trampů. Místo toho se požadavky: »ponechání dosavadních slev… pro řádně organisované a řádně vedené skauty a skautky« a »umožnění volného přístupu do lesů a táboření v nich všemu organisovanému skautingu« vytváří základna, na které zbývá pouze jedna možnost, totiž společný postup s měšťáckými skauty proti trampům.
Můžeme moudré vůdce socialistického skautingu zasvětiti do tajemství, že tak vydávají svoje posice i ze svého omezeného stanoviska skautského. Nemá-li socialistický skauting upadnouti až na úroveň mateřské školky — musí se snažiti za dosažením námi ukázané funkce, musí tedy provésti nutný předpoklad toho, vnitřní přeměnu ve smyslu prohloubení svého socialistického obsahu. K tomu je třeba veliké, cílevědomé, intensivní činnosti, školení přednáškami, diskusemi, kursy, pracovními souručenstvími. Tato práce musí býti alespoň v Praze podle možností vykonána všemi skupinami společně, tak, aby bylo možno využíti racionelně těch málo kvalifikovaných sil, jež máme. Po tom však též a především proto, aby byl zajištěn nadfrakční ráz této na marxistickém světovém názoru založené vzdělávací práce. Nepolitickým socialistický skauting nemůže býti. To by byl rozpor mezi pojmem a věcí; ale může existovati nadfrakční socialistický30)skauting.
Neobracíme se tudíž zprvu na masu trampů, ale především na socialistické skauty s výzvou: Staňte se opravdovými socialisty!
Tím pak dosáhnete nejen toho, že se ubráníte nebezpečí trampismu, nebezpečí hrozícího z malého počtu zbývajícího členstva a pro jeho životní sloh, nýbrž i toho, že tramping přestane pro vás býti nebezpečím, nebude vůbec konkurencí, nýbrž vítaným polem působnosti, kde budete moci prokázati a uplatniti svůj socialismus!31)32)Objednávky a dotazy za II. tábornický kmen Sdružení social. skautů a skautek, přijímá Jiří Wehle, Praha VII., Šternberkova 20.
(Otisk bez udání pramene není dovolen).
B. Kopřiva, Letná, Korunovační 9.
- ↑ Pod názvem Rudý Večerník vycházelo od 1.4.1928 večerní vydání komunistického listu Rudé právo. Původně se tohle vydání jmenovalo Rudé právo - Večerník. Jeho šéfredaktorem byl Ivan Olbracht. Vladimír Borin v tomto večerníku vedl rubriku Z údolí a osad.
- ↑ Rudý Večerník 13.9.1930, str. 3 http://www.digitalniknihovna.cz/nm/view/uuid:dcf953dd-72a0-4ae6-b17f-11d7960d5d89?page=uuid:4987d0b6-00ff-11eb-a732-001b63bd97ba&fulltext=Hurik%C3%A1n
