Pokračování textu ze strany 105
… že jeho základy civilisace jsou chatrné, poněvadž miliony mužů a žen bylo přivedeno k tomu, že nemyslí.
Všechna práce Lesní Moudrosti venku jest nutna – ale životní otázka jest: “Proč to mám dělat?” Proč tábořiti? Proč býti zdravým? Proč pomáhati druhým? Proč býti zručným rukama?…” (J.Hargrave – Předmluva k českému vydání mých spisů.)
Na jarním sněmu LLM 1923 je předložen program Hargraveův, přistupuje se k jeho Lesní úmluvě, plánuje se s ním založení Evropské a Světové woodcrafterské federace. V červenci 1923 pak Miloš Seifert navštěvuje v Anglii Bílou lišku osobně, o čemž podrobně píše ve Vatře (II.roč.,č.1). Do Anglie jede přesto, že ho E.T.Seton před Bílou liškou varuje — o tom viz dále.
Seifert začíná hned překládat knihy J.Hargravea, připravuje jejich vydání a propaguje jeho program u spřátelených organizací (Federace čsl. skautů, Čsl. obec junáků volnosti apod.), které se k němu ochotně hlásí, jak o tom například svědčí jejich dobové časopisy: Skaut-Průkopník a Oheň.
Naopak pochopitelně záporná je reakce u Svazu. skautů, který je loajální k Baden-Powellovi. Můžeme se jen dohadovat, jak dalece Svaz reagoval na přímé i nepřímé Seifertovy útoky, vedené zbraní “Bílá liška“. Víme však bezpečně, že ze tří přeložených a k tisku připravených knih J.Hargravea vyšla u nás jediná (Listy z wigwamu, vydal ČIN 1924). Již v roce 1924 a pak opět 1925 a 1929 ohlašuje nakladatelství Čin brzké vydání dalších dvou knih Civilisace se řítí a Kmenová výchova. Nikdy však nevyšly.
J.Niebauer o tom píše: “A přece, těsně před tiskem, byla sazba rozmetána — na vyšší zásah. Nepomohl protest Seifertův a Šimsův. Seifert dostal vyplacen honorář, aby nezvolil soudní cestu. Jedna z temných skutečností junácké historie. Trapné. Lépe obrátit list.”
Až do roku 1928 se články a dopisy J.Hargravea objevují v časopise LLM, doloženy jsou i další osobní návštěvy v Anglii (br. Petzo v srpnu 1928, předtím údajně i M.Vavrda). Když v roce 1928 došlo ke spojení LLM s Ligou pro výchovu přírodou, bylo dohodnuto, že práce v kmenech bude vedena podle Hargravea. Je to však už “labutí píseň” a přímý vliv slábne. Jednak si za to Hargrave mohl sám svým nyní až extrémním radikalismem a opuštěním tradiční lesní moudrosti a větším zaujetím politikou. Jednak v LLM nové náčelnictvo brzy nastolilo programově jedinou autoritu – E.T.Setona.
A přesto – proslavené ranní meditace v tatranském Waldenu 30. let byly vlastně inspirovány Hargraveem a M.Seifert se prý nejednou svěřil, že u Hargravea nachází víc duchovních podnětů než u Setona. To ovšem říkal jen “mezi čtyřma očima”, nikde to však nenapsal, protože veřejně vždy obhajoval prvenství a dokonalost svého milovaného Setona. (O duchovním profilu Hargravea nebylo dosud zřejmě napsáno nic bližšího. Připomeňme aspoň, že druhá polovina jeho života byla údajně věnována oddanému studiu okultních věd.) Jediným rušivým momentem Seifertova vztahu k Bílé lišce vlastně bylo, že Seton jeho nadšení nesdílel.
Hargrave se od svého setkání se Setonem v roce 1912 snažil o propagaci jeho “původních skautských” myšlenek v Anglii, ovšem po své osobní zkušenosti z 1.světové války, kdy viděl, že skautské myšlenky byly zneužity pro válečné cíle, čekal od Setona konkrétní program, nebo aspoň jasné slovo, vyzývající k překonání omezeného nacionalismu a nastolení “Světového Míru a Bratrství“, Toho se ovšem nedočkal, protože Seton od požadavku ..text pokračuje
