Pokračování textu ze strany 159
… poctivě sledována – vede hledače k osobní nesmrtelnosti. Clony mraků, tajemství, námaha a zápasy, bouře, místa oddechu, nové výhledy a s unaveným a zase osvěženým tělem, se zhojenými ranami, stezka vzhůru pokračuje.
Zdá se mi, že poselství, které Seton zanechal, je plné rozpoznáno a pochopeno pouze několika málo lidmi. Nedomnívám se, že já bych zcela rozuměl tomuto Tajemství, jenom se pokouším rozluštit, co cítím a vidím. Woodcraft je cesta, ale bohužel mnoho lidí je schopno poukázat pouze na její začátek, pouze na základ, o kterém četli ve Svitku březové kůry. Tito lidé četli třeba celé Setonovo vydané dílo a vidí Setona jako velkého přírodovědce, vypravěče, umělce, jednoho z prvních bojovníků proti zvěrstvům, páchaným na severoamerických indiánech. Začínají si být dokonce vědomi, že Seton byl také jeden z prvních hlasatelů potřeby ochrany přírody, že byl otec dnešního environmentálního hnutí… ale on byl ještě něco víc.
To, co čteme ve Svitku březové kůry a Knize lesní moudrosti, je jen “základní výcvik”, vodítko pro mladé woodcraftery, kteří se vydávají na cestu objevů a hledání Tajemství. Je to výchovná příručka, příprava na těžké zkoušky, kterým musí opravdový hledač čelit výše na stezce stoupání. Je to vůdce při rozvíjení obrovského množství fyzických a duševních dovedností, ale stránku duchovní a esoterní jenom naznačuje. Fyzické tělo vyžaduje sílu a výživu a potřebuje zdokonalovat schopnost přežití v náročných podmínkách, jestliže má úspěšně postupovat po úzké stezce k osvícení, vnitřní alchymii, kde tělo začíná potkávat ducha.
Nikdy mi nebylo jasné, proč Seton nenapsal nějaké definitivní dílo o své celkové vizi. Vizi, která byla kombinací moudrosti a jen zasvěcencům známého vědění starověkých civilizací, protkanou s poznáním přírodních sil a spiritualitou severoamerických indiánů. Myslím si, že Seton si byl vědom, že jenom málo lidí bude chápat woodcraft plně a do hloubky a také nikdy nepočítal, že by se z woodcraftu stala úspěšná a početná mezinárodní organizace.
Historie woodcraftu byla často bouřlivá a neklidná, vždyť ke vzrušení a neklidu často dochází tam, kde se sejde množství lidí, přívrženců myšlenky, kteří jsou přesvědčeni, že znají odpověď, že nalezli základní smysl bytí — cestu. Tato cesta neznamená násilné napodobování starého způsobu života severoamerických indiánů, neznamená ani řídit se do moderní podoby okleštěnými zásadami starých rytířských řádů. Ta cesta je alchymií proměňování surového kovu (což jsme my) ve zlato. Cesta legend, mýtů a pověstí.
Mnoho jsem o tom všem přemýšlel. Jsem jenom poutník na cestě, ale je to moje cesta; každý z nás musí projít svou vlastní cestu k poznání. Můžeme vzájemně komunikovat, každý z nás se může podělit o obecné zkušenosti ze své vlastní cesty, a osobní intenzivní hledání smyslu svého života.
Seton bojoval své osobní bitvy duchovní i fyzické a to na úrovních, kterých většina z nás v sobě snad nikdy nedosáhne. Byl velikánem svého věku a předvídal, kde budeme dnes my i kam půjde cesta woodcraftu. Takže, kde je a kam směřuje?
Myslím, že woodcraft nebude nikdy úplně spoután do nějaké organizace, nikdy nebude mít definitivní podobu. Nikdy neposadí celý svět kolem ohně ani nebude mít mohutnou členskou základnu. Je předurčen, aby byl využíván množstvím jedinců (individualit) – A nezáleží na tom, jak daleko po cestě již postoupili. Bude mít různou podobu, různou náplň, třeba i značně vzdálenou a nepodobnou tomu, co je uvedeno ve Svitku březové ..text pokračuje
