Pokračování textu ze strany 18
… dětem, zatímco jinde se děti musí podřizovat dospělým. Woodcraft byl založen v roce 1902 a je tak nejstarší americkou organizací, zabývající se životem v přírodě.
Souhrn
Toto je ve stručnosti můj sen. Naše děti nejsou potomky ďábla, ale přicházejí k nám přímo od Boha. Jsou urozenými dědici čistého, jednoduchého a ušlechtilého života. Nepotřebují nápravu, ale spíše ochranu před deformací.
Právě jako je strom neustále puzen zevnitř a zvenčí potřebuje jen prostor, déšť, slunce a potravu, tak jsou naše děti zcela ovládány a motivovány zděděnými instinkty. To jsou po sobě následující síly růstu a vývoje. Jsou vloženy Bohem a nepotřebují žádný náš zásah. Jediné, co potřebují, je příležitost, aktivitu a směr. A to jsou věci, s kterými woodcraft počítá a poskytuje je.
Přesto, že se v našem programu počítá s jakýmkoliv věkem, víme, že dětství je hlavní období pro vytváření charakteru. Právě na to soustředíme své myšlenky a síly. Protože v tomto období a těmito činnostmi se mění charakter našich mladých lidí.
Jestliže budeme vychovávat naši mládež cestou woodcraftu, nemusíme se obávat vlny kriminality, nebude žádná. Postaráme-li se o charakter našich mladých lidí, všechny ostatní záležitosti se postarají o sebe samy.
[Ernest Thompson Seton: The Woodcraft League or College of Indian Wisdom (Woodcrafterská liga aneb Vysoká škola indiánské moudrosti). Homiletic Review, June 1931, str.434–439; přeložila Veronika Fiegerová.]
Na těchto základech nechal Seton “chlapce a dívky od 4 do 94 let” stavět jejich hrad woodcraftu. Seton radil ke stavbě svými knihami a články, stanovoval zásady a pravidla, dával návody… – ale stavět musel každý sám, nelze za sebe na Horu poslat někoho jiného.
A protože lidé jsou přirozeně různí, i jejich cesty woodcraftu se přirozeně různí. Někdo si bere z nabízeného více, jiný méně, někdo vidí ve woodcraftu nejvyšší prostředek mravní obrody národa, jiný chvilkovou zábavu a polehávání kolem ohně, někdo se drží úzkostlivě Setonovy litery, jiný se nebojí naznačenou cestu rozvíjet a vést k novým výšinám. Každý trhá plody jen z těch větví, ke kterým dorostl. A tak to má být.
Proto tolik podob a úrovní woodcraftu. Proto tolik krizí a konfliktů, když lidé zapomínají na woodcrafterský zákon a toleranci a snaží se navzájem si nutit své pojetí woodcraftu. Proto nelehko “objektivně” rozhodnout, kdo ještě woodcrafterem je a kdo ne. Ale je potřeba vymezovat tuto přísnou hranici, když sám Seton říká, že woodcraft je hnutím, které dává náplň mnoha stávajícím organizacím, spíše než organizaci samotnou?
Rozvoj a podoby Setonovy myšlenky woodcraftu lze sledovat ve 30 vydáních Svitku březové kůry (Birch Bark Roll), v Knize lesní moudrosti (The Book of Woodcraft), v článcích, v knihách Dva divoši a Rolf zálesák a také v povídkových knihách o zvířatech.
V různých koutech světa bychom pak nalezli i originální rozvití těchto původních zásad. Zůstaňme doma, ve Střední Evropě.
