Pokračování textu ze strany 43
… slavných Psohlavců a které sdružovalo na lesní moudrost orientované oddíly (Neskenon a další), mělo ve svém středu také jeden dívčí oddíl – “Sedmičku”, která z inspirace neskenonského náčelníka Ivana Makáska přijala právě název “Dívky táborového ohně”.
V čele CFG stály pochopitelně ženy (předsedkyní byla paní Woolmanová)[1], ale v poradním sboru se na přípravě programu podíleli snad všichni, kdo pomáhali zakládat i Boy Scouts of America, včetně dr. Gulicka, J. E. Westa, E. T. Setona, D. C. Bearda a dalších.
10. dubna 1911 vydalo náčelnictvo skautů v Novém Jorku zprávu o založení CFG, nové národní organizace pro dívky, obdobné Boy Scouts – což mělo velký ohlas. Po počátečních obtížích, způsobených jednak tím, že nebyl dosud přijat definitivní program činnosti, jednak nevydařeným pokusem o spojení s nově vzniklými konkurenčními skupinami Girl Guides a Girl Scouts, což mělo za následek mimo jiné dočasné přejmenování CFG na Girl Pioneers of America, se na podzim 1911 činnost (nyní už opět) Camp Fire Girls rozběhla naplno a úspěšně. Charakter CFG nebyl díky dr. Gulickovi prostou dívčí kopií Boy Scouts, ale měl specifické rysy. Proto později, v roce 1912 vzniká další dívčí organizace, tentokrát čistě skautská, Girl Scouts of the U.S.A., ale ta již existenci CFG nijak neohrozila.
Podívejme se blíže na původní charakter činnosti CFG. Vůdčí myšlenkou při jejím vzniku byla snaha pěstovat zalíbení v kráse života, přičemž péče o duchovní rozvoj jde ruku v ruce s rovnoměrným utvářením tělesných schopností. Jako cestu k dosažení tohoto cíle zvoleny byly romantické a symbolické prvky ze života indiánské ženy a dívky. Znakem organizace stal se obraz planoucího táborového ohně: jeho smyslem je proměnit dřívější oheň v domácích krbech a ohništích, značící středisko a srdce rodinného života, v symbol široké rodiny – celého lidstva.
Protože organizace měla od svých počátků jednoznačný woodcrafterský charakter, je samozřejmé, že je jí zcela vlastní důraz na život v přírodě s užitím bohaté škály indiánského folkloru, zejména obřadů, zpěvu a tance. Zdůrazněním těchto prvků při pobytu a životě v přírodě dosahuje se žádoucí obliby u dívek: zdánlivě jednoduché a jinak zcela běžné jevy denního života jsou u dívek táborového ohně umocňovány určitou dávkou symboliky a zejména jsou zpoetizovány, což nejlépe charakterizuje celou činnost. Všechno, co dívky během jejich schůzek a táboření obklopuje, je vědomě a důsledně připraveno tak, aby byly co nejvíce upevňovány morální a duchovní hodnoty a tím dosahováno budování pevného, čistého charakteru.
Hlavními úkoly organizace bylo: zdůraznění organizačních schopností dívek, přizpůsobení jejich práce pro dobro lidské společnosti, prohlubování pocitu odpovědnosti za konanou práci a za její poměr k celku, výchova k hospodárnosti, aby se dívky dovedly dobře orientovat ve finančních věcech jako samostatné hospodyně v domácnosti nebo v jiném zaměstnání.
Přihlédněme k činnosti dívek v této organizaci. Dívky táborového ohně byly činné zejména na poli fyzického rozvoje prostřednictvím života uprostřed přírody a tedy cestami, kterými se ubírají woodcrafteři a skauti. Spojení skupin chlapců a dívek do téže organizace se ukázalo z několika příčin jako nevhodné: aby si dívky oblíbily život uprostřed lesa, polí a hor, je nutno dát jim patřičně větší míru romantismu než ..text pokračuje
- ↑ Tohle tvrzení neodpovídá skutečnosti, jak dokazují dostupné revize Gulickovy příručky pro CFG – z roku 1912 (2. revize?), 1913 (3. revize) a 1915 (5. revize). Paní Mary Schenck Woolman sice byla zvolená r. 1911 předsedkyní organizačního výboru, ale jeho členy byli i muži – včetně Gulicka, který ji záhy ve funkci nahradil. A ve vedení zůstali i po roce 1912 kdy se systém změnil a místo původního sněmu vzniknul sbor volitelů (Board of Electors), který ze svých řad volil vedení organizace (roku 1912 Board of Managers, roku 1915 přejmenovaný na Board of Directors)
