Měl jsem Ligu rád
lesní moudrost, E. Th. Setona, Indiány, staré Slovany, všecko. Toužil jsem poznávat. Archiv Hlasatele. Vatry. Dnes, když se za tím ohlížím, vím, že se mi nepodařilo, co jsem si přál. Setkával jsem se s různými jmény – toužil jsem poznat tyto junáky – muže a ženy –; znát jejich život, jejich životní dílo. Pokusil se o to Míla Vavrda v Kronice hnutí Lesní moudrosti, věděl mnoho, a přece je to — nutně – dílčí. Prosil jsem Dr. Valoviče, aby napsal vzpomínky na svou práci v Lize. Slíbil – ale nemoc pokračovala a nenapsal je. Dějiny hnutí na Slovensku. Julo Kozmačuk s přáteli. Horní chlapci. Napsal o tom někdo? Nevím. V Lize bývalo mnoho učitelů a profesorů. Bylo možno pořádat zvláštní učitelské tábory. Byla řada lékařů. V Holešově jsem řadu let shledával informace, ale bylo pozdě. Zaujal mne MUDr. Julius Müller, Nový Rychnov u Pelhřimova. V roce 1930 je členem náčelnictva Ligy. O rok později je starostou Ligy. (Náčelníkem Dr. Valovič). Svůj úřad bral vážně – čteme, že navštívil Brno a přehlédl dosavadní práci náčelnictva. V roce 1932 dále starostou Ligy. Ještě v roce 1937 zůstává v této funkci. V roce 1938… A potom jeho stopa mizí. Starostou Ligy se nestane někdo přes noc. Co víme o jeho životě a práci? Ptal jsem se – nenašel jsem nikoho, kdo by jej byl znal. Psal jsem do Nového Rychnova u Pelhřimova, ale tam jen věděli, že se před léty odstěhoval. Škoda. Byl tu odborný učitel bratr Josef Krejčík z Brna-Židenic, předseda Sdružení moravských učitelů, přítel bratra profesora Karla Langera. Byl získán pro Setonovu junáckou ideu, přihlásil se do Ligy pro výchovu přírodou – Moudrost lesa a stal se jejím starostou (náčelníkem prof. M. Seifert, jednatelem prof. K. Langer). Tábořil u Waldenu a později vedl tamní tábor spolu s prof. MS. Nadšenec. Po spojení Lig byl členem náčelnictva (1929–1930). M. Seifert si jej tak cenil, že v něm viděl možného náčelníka Ligy. A přece jeho životní dráha náhle a tragicky končí – utopil se. Přítel prof. K. Langer zná podrobnosti – byl i později v kontaktu s Krejčíkovou rodinou. Zůstává vzpomínka na nadšeného junáka, od něhož bylo mnoho očekáváno. S moravskou citovostí hořel pro ideu, která jej zaujala. A byl tu profesor Vysokého učení technického v Praze, PhDr. Jindřich Uzel (omylem jsem několikrát psal pouze profesor ..text pokračuje
