Vatra r. 1 č. 9-10 (časopis LLM)
1)
2)
POMĚRY VE SKAUTINGU V CIZINĚ
V Polsku Lesní Harcerstvo podalo přátelsky ruku vši mládeži ostatní, ovolavší sjezd do Machocic dne 29. a 30. června 1922. Ale kdo ukázali, jak ideály bratrství mají jen na jazyku a ne v duší, to byli skauti Svazu Polského Harceratva, Lesní Harcérstvo stále se obává rušit jednotu skautingu v Polsku, ale Svaz svou zlomyslností ohrožuje i existencí jednotlíců (jeden profesor, člen Lesního Har- cerstva, na př, není proto jmenován definitivním a je překládán s místa na místo, protože pracuje v Lesním Harcerstvu), takže ná- čelník Adam Ciolkosz už nepochybuje o tom, že bude muset dojiti k založení samostatné Ligy Woodcraftu, Snad ae tak stane již letos v červnu (28. a 29. června), kdy konán jest obvyklý letní sjezd Lesniho Harcerstva, V Anglii „štvou buldoci bílou lišku“, jak píše Hargrave. Když slyšel O našem postavení v Československu, napsal nám: „Ano, my máme u nás totéž. Nesmíte ztráceti odvahy a vzdávati se své práce. Proražte! Právě nyní, když boj je nejurputnější a vše zdá se beznadějným, jest nutno, abychom setrvali a utvořili pevný svazek jednoty, proti které všechny intriky nic nezmohou, Úspěch je jistý. Brzo zavoláme k mládeží celého světa: „Vzhůru, junáci, vzdejte znamení lesa |“ (Angličtí Woodcraftkindred měli 18. května svůj vý- roční sněm, O sněmu sdělíme v příštím ročníku „Vatry“, Bohužel, nikde ve skautingu nebyly jeho krásné ideály pokáleny takovým způsobem jako v Čechách. A mládež nevidí, kdo se to postavil na špicí jejiho vlastaího hnulí, jde slepě za lidmi, kteří jsou schopni nejbidnějšího nactiutrhání, intrikování, hanobení lidí, jež by rádi eprovodili ve světa, nebo aspoň z veřejného života, poněvadž pra- cují v jiné organisaci a jíným směrem, Ale nedivme se mládeži. Naše úřady, vláda berou v ochranu ty, kteří provádí tyto špatností a pronásledují ty, kdož dávají ideální prácí. B, CIZINA O NÁS A O „VATŘE“, Náčelnictvo „Woodcraft Leagne of America“ píše ve svém ča- sopise: Dostali jsme „Vatru“, vydávanou Československou Ligou Lesní Moudrosti s ústředím v Praze. Miloš Seifert jest předsedou. „Vatra“, ač tištěna ovšem po česku, zdá se velmi zajímavoa, neboť se setkáváme s takovými známými jmény jako John Burrougha, E. T. Seton, Rudyard Kipling a „znamení otázky“ jest totéž ve všech jazycích, Kdyby někdo z naších junáků mohl přeložití „Vatru“, rádi bychom vám pověděli více, March 1923, Orgán „Woodcraft kindred“ v Anglii otiskuje dopis ná- čelníka naší Ligy a dodává takto: Kibbo t doufá, že se spojí “ Českoslov. Ligou Lesní Moudrosti v také s těmi, kteří pracují v Polsku, March 1921. Polské Plomenie uveřejnily v květnovém čísle dopis br, Hladíka, který informuje o Federací skautů a o nás. V předeblém čísle byl jíž dlouhý článek z pěra br. Šuebergra o vývoji Česko-
slovenské Ligy Lesní Moudrosti,3)
VYPRÁVĚČ.
V táborech se mnoho vypravuje. Každý tábor by měl mít svého vyprávěče, jenž junácké zkazky předává kmenu. Staří Slované sedávali také rádi u krbu a naslouchali starcům, kteří přinášeli poesii do tvrdého jejich života. I guslar v junáckém táboře se jistě zas objeví. Bílá Liška vypráví často svým družinám. Její vyprávění je spojeno s obřadem, kterému se říká: „rozpředení vřetena“. Vyprávěč si sedne na malou pletenou rohožku. Má obřadní roucho vyprávěče s odznakem: hořící lampičkou. Před ním na rohožce stojí miska, na níž je kadidlo.
Strážce „tom-tomu svolá kmen.
Hlasatel vstane a volá:
„Ó, vyprávěči kmene...,
jenž předeš tkaniva nám krásná
jak věštci u Slovanů dávných,
jak Šahrazád v „Tisíc a jedné noci"!
Pověz nám zde shromážděným zas jednu pověst tklivou,
dobrodružství a příhody rozviň před námi,
vidění vzbuď v nás jak čaroděj pravý,
slovy kouzelnými, jež jímají duši
své protkej tkanivo, jak umělci sluší,
ó, promluv, my rádi posloucháme —“.
Pak vyprávěč zapálí kadidlo a začne:
„Byl jednou...
4)
„Za dávných časů...
a rozpřádá svou povídku.
Tak jako pupen se zahaluje do svých šupin, než pukne, tak dobrý vyprávěč skrývá jádro své povídky, až přijde chvíle, kdy je vhodno je vyjevit. Praskne-li poupátko předčasně, je celý květ zkažen. Vypravování je bez půvabu, nerozvíjí-li se. Nejdřív vylíčí vyprávěč osoby své povídky, pak jejich vztah k povídce, pak lístek za lístkem, rozvíjí jejich dobrodružství, tu a tam nahodiv více barvy v podrobnostech a po stupních přivede povídku k vyvrcholení, načež ji skončí slovy: „A to je konec mé povídky!“
Vstane, vezme svou rohožku a odejde.
Jsou některá vypravování, která musí býti vypravována (čtena) v každém táboře lesní moudrosti celého světa. Jsou to: Setonovy „Příběhy zvířat", Kiplingova „Kniha džunglí“, Londonův „Bílý tesák“, van Eedenův „Malý Jeník“, Longfellovowa „Hiawatha“, „Robinson Crusoe“.
Naši čeští junáci by neměli zapomenout na „Ruské byliny“ Kraszewského „Starou báji“ a Holečkovy „Junácké kresby“.
SÍLA TÁBORA.
Každý, kdo poznal krásu a význam táboření, spěchá, aby žil ve volné přírodě. Jindy se myslelo, že táboření je životem drsným a výstředností — že to znamená spáti v nepohodlné posteli bez řádného obleku a bez potravy, Ač tyto věcí občas nejsou bez významu, moudrý táborník se dovede příjemně zařídit.
Táboření skýtá množství neocenitelného požehnání, ale je provázeno také jedním či dvě i několika nebezpečenstvími. Kdo jsou dobrými táborníky osvojí si dobré a vystříhají se zlého.
Dobré věci jsou: čistý vzduch, osvěžující a plíce uzdravující moc lesa, sluneční koupel, tělo posilující výkony, odpočinek nervů a radost, jež přichází, když mysl a tělo jsou v ukázněném souladu.
Zlé věci jsou: nebezpečí revmatismu, spí-li kdo na zemi ve vlhkých šatech, vyčerpání z nevyspání, není-li v noci přiměřeně oblečen neb nemá-li pohodlnou postel, a rozmrzelost z nemoci, je-li stravování nepravidelné a špatné.
Je-li výzbroj tábora náležitě vybrána, vyvoleno moudře tábořiště a účastníci znalí nejzákladnějších pravidel táboření, pozná každý hoch Lesní Moudrosti z vlastní zkušenosti, že táboření jest největší věcí jeho života a věcí, na kterou vždy bude vzpomínat s největší radostí a těšit se nejsmělejšími nadějemi. Může a má znamenati návrat domů s tělem silným a zdravým, myslí jasnou a šťastnou, duší posílenou a odhodlanou, poněvadž si odnese s sebou zkušenost sblížení se se zemí ve společnosti jiných hochů stejného zájmu.
Když každý vlhké šaty ihned si převlékne, jakmile přestane pracovati, nebude-li spáti přímo na zemi, a postaví-li si postel na suchém místě a má-li dosti teplých přikrývek, není žádného nebezpečí z nastuzení nebo revmatismu. Jest vždy moudré míti trochu teplého šatstva pro studené nebo mlhavé počasí,5) Také jest dobře jíti na výlet s určitým cílem. Je-li tábor stále na stejném místě, jest dobře, než jdete rozhodnouti se, že budete studovati stromy, ptáky, květiny, naučíte se kuchařit atd., a jest třeba, abyste měli jasnou představu, jak strávíte své dny. Neoddávejte se příliš „povalování“.
Jsou-li oči a uši vaše otevřeny, najdete více zajímavějších věcí, než můžete spočítat, ve svém nejbližším okolí.
Možná, že změna pobytu z města do tábora bude u někoho náhlá a že si bude muset přivyknout. Trpí-li tesknotou po domově, nechť proti ní bojuje a za nedlouho bude mít pocit starého táborníka. Jest zajisté něco v čeření se jezera, zelení stromů, šelestění vánku, sluneční záři, modru oblohy, svítání v lese, vůni potravy vařené na táborovém ohni, a v tajemství táborového ohně samotného, co táborníka přivábí zase zpět. A tím vším přichází ona soustředěnost a soulad mysli a svalů, kterou mají jen lidé přírody.
TÁBOR.
Za nedlouho půjdete tábořit, Vím, že není na světě nic krásnějšího, že teprve to vlastně je život, kde člověk žije celý. Proto se těšíte a těšili jste se celý rok. Nikdo nám nemůže vzíti tuto krásu. Toto štěstí stvoříme si sami a záleží jen na tom, aby omezený počet těch dnů radosti a naděje byl dobře využit a stal se nám studnicí obrození, zdrojem nové síly pro další život v městě, než přijde zase nový tábor, jenž musí býti duši naší ještě větší slavností.
Tábor junáků Lesní Moudrosti musí býti událostí prvého řádu. K němu směřují myšlenky celého roku, v něm chtějí hoši a dívky kmene najít sebe. Proto do něho nejdou nepřipravení. Táboří vždy kmen, v němž se bratři dávno znají a v němž myšlenka junáctví vyzvednuta byla na nejvyšší ideál každého z nich.
Jistě že si vyhlédli místo svého táboření, Musíme se starat o to, aby junáci Lesní Moudrosti každého města měli svůj stálý tábor, který je zařízen pro zimní i letní pobyt v lese. V lesích budujte své klubovny, v lesích zakládejte hřiště (junákovo hřiště je louka a park), v řekách v lesích se koupejte a na paloucích v lesích sluňte! Bude-li postaráno o stálé celoroční tábory poblíž měst, nebudou ani ti nešťastníci, kteří nemají dovolené, připraveni o radost táboření.
Jsou dvě věci, bez kterých nesmí býti tábora — les a voda. Ani les samotný, ani voda samotná nestačí k táboření, Bláhové je jezdit tábořit na písčité břehy Adrie, kde praží slunce a kde nic jiného nelze dělat než se koupat. Náš tábor musí býti výchovný tábor, pracovní tábor, nikoli tábor rekonvalescentů a lidí, chtějících si odpočinout na dovolené.
Tábor junáků Lesní Moudrosti musí býti tábor horečné práce.
Jedině v táboře možno náš program vyplnit celý, jedině zde možno dosáhnout vysokých met našich.
Proto jde tábořit celý kmen, Nezřizuje nové družiny a nevolí nových vůdců. Náčelník kmene, strážce totemu, ohnivec a písmák, též hlasatel, strážce tomtomu, všichni zaujmou svá místa a vedou6) kmen, Cesta lesa je cesta bohatství, otvírají se moudrosti netušené. Všichni už vědí, kde je mají hledat. Bratrstvo žije. Nesmí se teprve tvořit, ale přišlo, aby se zcelilo.
Tábor je sociální útvar. To je první a hlavní vědomí, které musíme míti. Dvě věci to praví, jedna mlčky — totemový kůl, druhá životem a činností — táborový sněmovní kruh.
Kde se nesněmuje kolem ohně, když den uhasíná a otevírá se velké mysterium noci, tam není moudrého tábora Neb není moudrý ten, kdo žije jen sám sobě.
Celý tábor se soustřeďuje kolem ústředního ohně, kruhu sněmovního a totemového kůlu, Kde není sněmů, tam také asi není práce. Na sněmech se udělují orlí péra, zde se dává uznání, kdo zaslouží býti zván junákem, bojovníkem neb strážcem lesní moudrosti — sněm je obrazem denní neb týdenní práce v táboře, soudem té práce, tmelem junáctví.
Proto si zařiďte pěkně především sněmovní kruh. Sedadla si omalujte. A místo v kruhu chraňte jako posvátné, Tam mluví k vám Velký Duch, když jste pohromadě. Tak čisto jako je v kruhu, bude pak i kolem. Když přijdete do tábora, vyhlašte nejdříve řád, pravidla své lesní obce. Čistoty a zdravotních pravidel musí býti přísně dbáno. Na totemové desce jsou vyhlášky, aby nikdo se nemohl vymlouvat.
Od ústředního ohně nechť do celého tábora rozšíří se jasný duch u ušlechtilá snaha, které je „tabú“ vše nepřirozené a nezdravé, čím město stůně. Hnusné jsou papírky, plechové krabice, zbytky od jídla v okolí tábora. Hnusnější ještě člověk s cigaretou neb dýmkou. Kdo ztratil své mládí, nemá v lese co dělat, nehodí se sem. Zde je jas, slunce, svěžest!
A proto neplatí pro nás názvy škarohlídů ani ne přemoudřelost mnohých. Také se neohlížíme, co našemu počínání řeknou cizinci, kteří nás ještě nechápou. Vždyť právě my jsme průkopníky nového vyššího života a my svým představám věříme.
I nebojíme se každým směrem oprostit se od toho, co nás svíralo a zdržovalo dříve, aniž se bojíme teď v táboře sáhnouti k tomu, co dosud jen jiskřilo naší fantasií a co v městě by narazilo na odpor a neporozumění, Zde to může být docela přirozené. Zde v táboře musí platit Ruskinovo: každý den člověka má být svátkem.
Mládež miluje otevřenost a tedy i vnější výraz, formu. Právě proto, že tábor jest sociální útvar a že zde ruší, je-li kdo příliš uzavřen do sebe a jiného smýšlení než ostatní. Kmen čí družina, toť hrstka několika, kteří si porozuměli, Otevřenost pak zvláště v mládí hledá trvalou formu, stalo-li se něco opravdu sociálním majetkem. Pravda, že tak vznikla dogmata, ztrnulé řády, mrtvé ceremonie. Toho nebezpečí však není tam, kde je tolik života jako v junáckém táboře. Proto tábor žije ve znamení symbolů, slavností a obřadů.
Seton naučil se tomu u Indiánů a o Hargraveových táborech říkají, že „jsou samé obřady“.
A skutečně od totemového kůlu, malovaných sedadel a posvátného kruhu není možno než sám na sobě ještě provést očistu ke kráse a povznešení. Kdo by mohl jíti do tábora ve všedním obleku ulice? Každý junák touží po tom mít „kroj“, lesní kroj, jeden jako7) druhý, A pak, když slunce svítí, bylo by hříchem neobnažit tělo jehož kůže chce nadýchat se čerstvého vzduchu a prosvítit se světlem. Můžete nosit plavky, něco tak konvenčního a vymyšleného jen proto, aby sloužilo hrubé morálce města? Zda tento oblek kolem pasu, jediný který divoši nosí, nemá sloužiti spíše našim citům krásy než uražené morálky? Úbor letních táborů, kde hříchem jest nebýt nahý, nemůže být nic jiného a také nic krásnějšího než pas a zástěrka, jakou nosí divoši. Musíme si stále pamatovat, že
slovo „divoch“ je přezdívka, které ti lide jsou nehodní. Kdo z Vás dovedl by si vyšíti tak pěknou zástěrku, jako má Indián kmene Hopi zde na obrázku?
Na obřadných pou-wou a sněmech nosí hoši a dívky obřadní roucha, která si udělali sami. Sami si na ně udělali návrhy, sami vyzdobili. Na obřadním rouchu jsou všechny symboly a všechny pocty, které týkají se jeho nositele v živých, „divokých“ barvách. Hargrave píše: „Není úplným tábor kmene, v němž není obřadních rouch a polovička vší romantiky a imaginativní tvůrčí síly jest ztracena, nestará-li se vůdce, aby hoši šli za svým přáním. A on sám musí vždy být první — hoši budou následovati jeho příkladu“.
Vše, vše v táboře musí býti projevem věčně mladé duše junácké. Tábor kmene Lesní Moudrosti nesnese všednosti a plachosti. Uvidíme nejvíce, v čem jsme dosud chybovali, až začneme reformovat sami sebe. Zvýšíme-li půvab sněmovního kruhu obřadními svými rouchy, jak bychom mohli dívat se na záplatované a nevzhledné „vojenské, stany kolem sebe. Bezpodmínečně obydli kmene L. M. musí býti primitivní a — krásné! Ale to není jinak možno, než když hoši uváží, že jest to částí jejich výchovy junácké, aby si stany a chýže zrobili sami, Kupovat stany nejenom odporuje celému učení lesní moudrosti, ale znehodnocuje kmen. Když uvidíme v kmenovém táboře nějakém kupovaný stan, můžeme si říci: „Ha, to nejsou chlapci Lesní Moudrosti — nedovedou se ani sami zaříditi! (Hargrave.)
Kmen si zrobí stany jednoho stylu. Nedá se upřít, že nejkrásnější a nejpraktičtější pro stálý tábor jsou indiánské stany tý-pí (viz příručku.) Ale hezké jsou také podobné stany Lopařů, jednoduché jsou stany eskymácké, velmi výhodné t. zv. stany lesnické. I cikánské stany se hodí výborně pro svojí prostornost. Dnes už kaliko na stany není tak drahé a impregnaci vám v dnešním čísle doporučujeme několikerou. — Ale nezapomínejte na chýže dřevěné — jsou nejvděčnější!
Zařídili-li jste si dobře tábor, nalezli-li jste pěkné formy, co zbývá jiného ještě, než bohatě, plně v nich žít (a zase: právě tyto8) formy jsou projevem toho bohatého života!)
K tomu tato krátká výzva nemůže být dostatečným průvodcem. Ukázali jsme v předminulém čísle „Vatry“, že život junácký točí se kolem závodění o „orli péra“. Až se najde mezi vámi více nadšených junáků, kteří budou ochotní také k finančním obětem, pak si vydáme knížku „orlích per“, výkonů, jimiž „orlí péra“ se získávají. Bohužel nenašlo se dosud tolik lásky. Ale zatím kniha „Přírodou a Životem“ vyhoví vám úplně. Hlavně, neslevujte s požadavků, buďte přísní k sobě!
Kdo je v táboře ještě nováčkem, nechť prodělá „zkoušky zasvěcovací"“. Kdo je junákem, ať usiluje o to, státi se bojovníkem, Jinak osvojujte si znalost táborových odborů (viz další článek „Orlí péra“).
A nezapomínejte, že tábor jest pro studium přírody příležitostí nenahraditelnou.
A ještě něco: jsme-li tak šťastní, že jsme studenty nebo učiteli, kterým upjatá a svírající „kultura“ „dovoluje“ tolik volnosti, že můžeme tábořit celé měsíce, nesmíme zapomínat při tom na své bratry a sestry, kteří té volnosti nemají. Už z toho důvodu je morální povinností studentů našich i učitelů, aby v blízkosti města zařídili tábor pro všechny. Minimální jeho trvání musí býti čtrnáct dní. Pak, žene-li je touha, nechť se rozlétnou po nivách a horách českých, kde je více romantiky. Ale těch čtrnáct dní aspoň otevřte brány svého ráje, oněm, z jejichž mozolů kapitalismus dnešní tyje a kteří nemohou si ani těch čtrnácti dnu popřáti. A až dosáhnou učňové naši uskutečnění nespravedlivě nepatrné aspoň čtrnáctidenní dovolené, pak vás, šťastlivcův úloha bude aspoň o 14 dní ještě prodloužit jim dobu radosti uprostřed přírody. Časem, až lidé poznají své chyby, bude normálním pravidlo: aspoň měsíc tábořit, pro každého člověka.
Zařiďte svůj stálý tábor tak, aby učeň mohl docházet do něho po své práci a ztrávil s vámi večer u táborového ohně ve zpěvech, tancích, vypravováních a obřadech, aby tam mohl se posílit zdravým spánkem pod širým nebem, než ráno zase se odebéře do své denní jednotvárné práce.
Není daleko doba, kdy studenti s rozbřeskem léta se odstěhují z měst do takových stálých táborů a odtud budou denně docházet do školy.
To bude první průlom do dnešní zvrácené školy, který mohou junáci s pomocí rodičů provést sami.
Svěží duch mládeže ve škole, zájem o vyučování a radostná sebekázeň, která vyplyne z pobytu v přírodě přiměje učitele a úřady, že zřídí letní školy v lese, něco, co je tak samozřejmé a přece pořád jen naším snem.
V celé historii evropského lidstva není události významnější. Klenbu nebeskou vyzdvihl do nekonečné dálky, Zemi učinil malou, nás práškem nicotným, abychom byli skromní a tiší a tím zbožněji9) viděli dál, tím větší byl obzor našeho vědění, tím úchvatnější smysl života vůbec — zemi učinil maličkou, ale svět kolem nás veliký, vedle naší planety objevil tisíce a miliony světů, kde se žije, dýchá, myslí — a tak dal nové základy i naší myšlence, stvořil nové pojmy, povznesl člověka duchovně a přiblížil nekonečnosti i věčnosti. Porážka starého geocentrického názoru, který se tak dobře hodil církvím dělajícím si nároky na Boha a zavírajícím jej do tabernakulů, to byla jistě největší myšlenková revoluce, která kdy se udála.
A přece svět se od té doby nezměnil, Lidé žijí už skoro pět set let od té doby stejně úzkoprse, stavějí kostely tytéž církve se stejně vědě nepřátelským smýšlením, vojančí se vesele dál a vedou války stejně nesmyslně, utápějí se v sobectví jednotlivci pro mamon a ne- chtějí slyšet nic o vznešenosti svého zrození — nic, věru nic se nezměnilo od té doby, leda že dnes se ve školách učí, že země není středem světa, ale každé slunce, učí, ale na ulici už stejně malicherně i mnozí ti učitelé zapírají tuto velkou pravdu nesmírného kosmu, protože věří více v ubohou politiku svých stran a podkuřují ubohým zkresleným náboženstvím, o jehož pravdu se nestarají, ač Koprník před pěti sty lety mu dal základy.
Kdyby si lidé uvědomili hloubku heliocentrického názoru na svět, kdyby si uvědomili postavení naší země v soustavě sluneční, v mléčné dráze, v prostoru hvězdném, nemohli by býti t1k malichernými a zlomyslnými jako jsou dnes, Museli by se pokorně sklonit před Všehomírem a z paprsků hvězd tušit světlo Vesmírné Lásky. Dovedli by častěji přemýšleti pod zorným úhlem věčnosti“ — a hlavně: milovati vědu, hledati pravdu a neuzavírati se před ničím, čím na struny duše lidské dovedou hrát poslové vyšších sfér, Pak by také bylo v nich božské sebevědomí, jež je v celém kosmu, v každém broučku a květince a nedávali by se kupovat šarlatánům, kteří dovedli kdysi mučit Gallilea Galilei a dnes schvalovati válku národů proti národům.
Ve chvíli 500letého výročí slavného hvězdáře, junáci naši, vzdejte hold vědě. Usmyslete si pevně, že budete milovat pravdu a hledat ji. A že nebudete věřit těm, kteří nečerpali pravdu z přírody, To, co mluví k nám hvězdy, mluví každý kámen i živá bytost na naší zemi. To, co je jen v slovech — dnešní papírová učenost, literní vzdělání je z velké části scholastika, kterou právě Koprník na hlavu nadobro porazil. Junák chce fakta, skutečnost, život. Hvězdářské studium nemůže býti opomenuto v žádném kmeni junáckém jako ne studium stromů nebo zvířat. Do „Vatry“ nebudeme dávat mapek hvězdné oblohy. K tomu jsou astronomické ročenky, Ale rádi bychom slyšeli od svých junáků, jak pozorují hvězdy a jak oddávají se kouzlu hvězdné noci.
Až budete v táboře koupat a očišťovat svoji duši od prachu a všednosti papírové a mechanické kultury, pak musíte se také doopravdy naučit číst z knihy, kterou nikdo ještě nedočetl ani na jedné stránce až do konce. Je mnoho lidí, kteří všechen požitek svého dne nacházejí ve čtení knih a které i do lesa je tahají s sebou. Junákům10) radím, aby v městě čerpali moudrost z krásných knih, poněvadž vždy byli a budou na světě myslící lidé, za nimiž stojí za to jíti a myšlenky jejich si zamilovati, avšak do tábora, aby knih s sebou nenosili. Neboť zde je jedna Velká kniha, ve které je napsáno víc a málo kdo dovede z ní čísti.
V táboře budete se učit číst z Knihy Přírody. Ve dne v noci bude před Vámi otevřená. Nenahlédnete-li do ní, ale jen po ní šlapete, vedle ní křičíte, mimo ni se bavíte, bylo to věrolomné a svatokrádežné vplížení se do svatyně, vás nehodné. Studiem přírody, pravou školou přírodozpytu, musí býti tábor junáků Lesní Moudrosti.
Příroda je v plnosti svého rozvoje. Koruny stromů jsou husté a hnízda v nich jsou oživena mláďaty. Umlkají veselé zpěvy opeřenců. aby ustoupily vážným starostem léta.
I mezi ssavci převládá teď starost o rodinu a výchovu mladých. Často srnka přeběhne táborem se svými kolouchy za tiché měsíční noci.
Hmyzu je všude plno, rodí a rojí se a jako jaro vyznačeno je milostnými melodiemi ptáků, tak léto zpívá svou monotonní píseň bzukotem včel, much a vší té drobotiny, bzukotem, cvrlikáním, vrzáním a šustěním, které zapadá v slavnostní akord s vonícími polí a lučinami zapalujícímu se touhou po zrání.
Léto — to je slavnostní vyvrcholení života, kde rozkoš a okázalost ustupuje vážnosti a užitečnost, ale pří tom mluví vše o zdraví, bujné míze, a vše jásá štěstím plodností.
A tak junák, který teď už není hostem v přírodě, ale přivinuje se k ňadrům své Matky jako oddané dítě s touž touhou, jež stvořila léto, s touhou kvést a uzrát, oslavil sám v sobě velký zázrak stvoření, junák ohlíží se po tomto životě.
Léto jest pro našeho junáka dobou biologických pozorování.
Tábor bývá tam, kam nechodí lidé. Za to sousedy našimi tu bývají zvířata Jeleni nás navštěvovali v Křivoklátských lesích, s divokými kanci sdíleli jsme jednu houštinu pod Lomnickým Štítem, o medvědech dovídali jsme se pod Dumbírem. Jest to jediná příležitost, kdy můžeme mnoho zvídat o divokých volných dětech přírody.
Můžeme pozorovat prvé výlety ptáčat a jak je staří učí samostatnosti, Jen být přítomen někde v úkrytu prvé lekcí malého ptáčka opustivšího hnízdečko, je něco úžasného. Kolikrát starý drozd ukazuje malým, jak si mají sbírat se země, vždy marně. Roztrhá žížalu na kusy a hodí každému nemluvněti pod nohy — zase marně. Pak každému ji strčí do zobáčku — tomu rozumějí, ale hodina výcviku nevedla k výsledku, zítra bude muset začít znova. Žádný lidský učitel nemá tolik trpělivosti!
Nejsnáze hoši v táboře budou moci studovat hmyz. A je tu snad právě nejvíce problémů, Na cestě kterou chodí z táboru do vesnice je vypěchovaná hlína a na ní tu a tam malinké kopečky nakypřené prstí, Odhrnou a zpozorují otvůrek do země: za chvíli z něho vyletí malinká včelka ploskočelka, Ve starém plotu jsou hnízda včely čalounice. Stromy v létě mají plno hálek a můžeme býti přitom, jak z temného svého žaláře prokouše se prvně na světlo boží, jako11) zázrakem malinká žlabatka. Mravenci jistě někde nedaleko mají své hnízdo, Mnoho velkých učenců už studovalo jejich život, sociálně tak vysoký. Je vždy pln zajímavosti.
Vaše soužití s hmyzem vyzývá přímo k pokusům. Lubbock a Fabre budou vám dobrými průvodci na tomto poli studia.
Všímejte si dobře škůdců stromů a plodin. Jsou většinou z říše hmyzu. Junákovi musí pukat srdce, vidí-li zhoubu způsobenou mniškou. Jest však za to vinit mnišku a nenávidět mnišku? Vinni jsou lidé, kteří zapudili ptactvo a vyhubili ptactvo, Vinni jsou lesníci, kteří nešetří rázu krajiny a vysazují pro obchod. Vinní jsou rolníci, kteří hubí keře. Příroda se reguluje sama. Netřeba člověka vraždit. Pavouci konají dílo barbarů mezi mouchami, ptáci vykonávají pořádek nad housenkami, člověk přírodu milující má jenom možnost žít těm tvorům, které příroda určila sama, aby ji chránila.
Mnoho hřeší i naše přírodopisy. Proč šíří takovou nenávist k ťuhýkům? Proč neupozorní na nebezpečí koček?
Junáci musí přijít, aby vědomosti naše o přírodě zůstávaly ryzí, aby se neopisovaly z knížek a děti ve školách jim se neučili nazpaměť. Kéž by všichni přátelé přírody pochopili poslání Ligy v tomto ohledu!
Obyčejně si myslí lidé, že v létě netřeba se starat o ptáčky, že stačí, krmí-li se v zimě a postaví-li se jim z jara budky. Zatím tisíce ptáčat zahyne v létě, protože vypadnou z hnízda nebo předčasně se rozlétnou, nebo staří byli vyplašeni či sprovozeni se světa. Ujmout se těchto dětiček, které nikoho nemají, jsme povinni k vůli sobě i k vůli přírodě. A vyžaduje to vzácného porozumění ptákům a jemného taktu v zacházení se zvířaty. Musíte se ptáka ujmout tak opatrně, tak účelně a tak něžně, že jej vlastně ochočíte. Ale ne pro klec, prosím, nýbrž aby za nějaký čas stalo se z něho volné dítě přírody, už nikoli bezmocné, třeba k vám připoutané láskou a vděčností. V táboře naskytne se jistě dosti příležitosti k této humanitě.
Tábor by měl být jakousi vědeckou stanicí mladých nadšenců. V jednom z prvých velkých táborů „Psohlavců" na Sázavě zařídil Dr. A. Batěk meteorologickou stanici, Myslím, že by tu měla býti stanice především botanická. Zdá se mi, že porozumění přírodě musí vycházeti od rostlin. Zvířata jsme příliš náchylní považovat často za nižší tvory než jsme sami. U rostlin to není možno, jsou tak docela jiné, Každý nezkažený člověk cítí vznešenost stromu a laskavost kvítku. Junáci Lesní Moudrosti jsou přáteli květin a znají květiny. Studium rostlinstva je první, jemuž musí býti věnována pozornost.
Vždyť i výtvarné umění Vaše v táboře závisí na rostlinách. Nevyřezává-li se zde právě ve dřevě?
A Vaše nástroje jsou dřevěné, do kuchyně i ke hrám. Přístroj k rozdělání ohně, oštěpy, luky — vše chce mít své vlastní dřevo, musíte je znáti.
V táboře se naučíte léčit rostlinami — v lese je léčivých rostlin nejvíce.
V táboře musíte také začít být vegetariány, Zde jíst maso jest barbarstvím podobným lidojedství, poněvadž zde vše vystupuje ve12)své pravě podstatě a nedá se zakrýti žádnou konvenčností a sug- gescí jako v městech. Jak důležité proto bude, až budeme miti své stálé tábory, kde z jara začne se pěstoval zelenina, která bude živit tábor v létě, I z ohledu úsporných bude to znamenité To všecko je věcí tábora. Ale studium rostlin nesmí utkvěti na sobeckém cili léčení a živení se rostlinami, jak si skauti někdy myslí, kteří chtějí „být připraveni“, Nejprve musíme myslet na Zemi, které vděčíme za vše. A proto v létě v táboře studujme rostiiny, kde ro- stou, které druhy a kde by kterým svědčilo — aklimatisujme je! K tomu účelu si především založte v táboře sbírku semen. Už koncem května mnoha lučních květin odkvětlo, už jste měli začíti, Sbirejte pilně semena. Sbírejte ve velkém množství a pak — rozsévejte. Rozsévejte a vysazujte, aby stráně naše kvetly z jara nejpestřejšími barvami a nepřestaly kvést až do podzimu Vysazujte keře a stromy, aby země oděla se zase rouchem míru a nebyla zpu- stošenou plání obývanou barbary a lupiči Kéž by táboření vaše stalo se požehnáním umučené matičce Zemi! Balú. SLOVANSKÉ JUNACTVÍ Junáctví ryzí a čisté, nekoketující s nikým a ničím, oddané jen svému ideálu, jest povoláno, aby národ náš — jeho mládež pře- devším — vrátilo své vlasti. Jen z lůna vlastní hroudy může vyrůst krásný květ jeho a být užitečný. Přesazené rostlince se nedaří, A smutné by bylo, abychom nepěstili domácí štěpy, když jsou tak krásné. Junáctví přímo vyvolává, přímo křísí z hrobu mrtvého ducha slovanství. A právě proto, že my, Liga Lesní Moudrosti, snažíme se tak věrně jíti za Setonem a nikdy jsme nepřestali a nepřestaneme věřit, že Seton v junáctví ukázal správnou cestu, nám ještě ani zplna nedoceněnou, cestu tak hlubokou a jemnou, že jen opravdovým úsilím o uskutečnění její možno postřehnouti všechny zlaté nitky, které propétají osnovu jeho dila, právě proto jsme my tak blízcí slovanskému junáctví, Není třeba už než sáhnout po pravdě a budeme je tu miti, Setona nikterak nezradivše Je u nás mnoho takých, kteří už předem křičí: nechceme kopí- rovat, nebudeme přísahat na osoby, musíme mít svůj český skauting, a zatím odmítajice bez porozumění cizí, netvoří ani vlastního. Není třeba obracet se zády k Setonovi, ale je třeba jej studovat, Je třeba sklonit se s úctou před jeho obrovským dílem i vznešenou jeho osobou. A až budeme prožívat, co on káže, pak procítíme to svými smysly 4 naplníme svým duchem — i není vyloučeno, že dojdeme k ještě krásnějším formám a ještě hlubším zavěrům. Seton nás odvádí do přírody, učí nás ji poznávat a milovat ji. Jeho laska k přírodě je tak vroucí, že si ji oživuje mythy a bájemí, uezapiraje, Že i největšímu vědci nutno zatajiti často dech před jejími tajemstvími. Nebojíme se říci, že v táboře Setonově se junáci modlí. Modli se na sněmu, oslavujíce oheň a odevzdávajíce se Velkému Duchu, modlí se tichými meditacemi při vigiliich, sám a sám každý 15813)v noci uprostřed lesa, Seton zavedl do tábora obřady, slavnosti a svátky, kterými dny stávají se obětí Velikému Duchu a únikem z všednosti, Seton s povděkem vzpomíná zbožnosti Indiánů, Jak my tu želíme slovanského pohanství, kdy svatyně byly uprostřed lesů, kdy stromy byly posvátné a lidé chodili do přírody jako do chrámu s čistými myšlenkami, slavnosti zde slavíce? Dnes ovšem jsme daleci toho býti tak naivními, jako naši před- kové a věřiti, co oni věřili, ale není-li právě věda přírodní tak obsáhlá, tak velkolepá, aby nás neučila ještě větší moudrosti, úctě a velebení tvůrčího díla Neznámého? CČitem se musíme vrátit k dobám, kdy hory řeky a lesy byly milovány, kdy báje a písně lidu je se srdcem " jeho sbližovaly, kdy člověk dovedl žít se zemí. Jak krásně to dovedl Slovan, dokud kláštery „křesťanské“ nevyrvaly z kořene všechnu prostotu a bezprostřednost pohanství, Z hrobu vyhrabat staré zkazky a znova v jejich duchu tvořit dál. Škoda, že jich najdeme málo. Škoda, že naše bájesloví nám nikdo nevykládá! Junák náš stojí často překvapen a rozradostněn, shledá-li, že Indián se svým smyslem pro krásné obydlí a krásné vyzdobení před- mětů denní potřeby jest v mnohém tak blízký našim předkům, Vždyť totemové kůly jsou „bunčuky“ a „baby“ starých Slovanů, V Polsku lesní „harceři“ nazývali je „stavice“ podle Kraszewského, Náš malíř J. Krs nám na loňském sjezdu v Plzni ukázal, jak krásně tyto stavice by bylo možno po slovansku řešit. Na Slovensku svastika jest někde nejobyčejnějším ornamentem na vyšíváních. Je to symbol prastarý, Slované rozdělávali oheň třením dřeva, ještě dnes se tak v některých krajích Bulharska děje! A slovanské zpěvy, tance, báje, zkazky, epopeje! Mohou-li se chlubiti Američani svou Hiawathou, máme my Byliny o ruských bohatýrech a srbské zpěvy junácké! Čím byste mohli krásněji oživit tábor? Myslet, zpívat, tančit, vypravět v duchu slovanském — Pro hrdiny svoje nemusíme chodit daleko. Ještě dnes žije na jihu národ srbský, v němž hrdinská tradice dosud nevymřela a v písních srbských „dobrý junák“ značí junáka dobra, bojovníka a šířitele dobra, Slovo Srb znamená u lidu také „dobrý člověk“, Výborně píše náš Holeček: Až se svědomí u Srbů spojí s upřímnou a silnou jejich láskou, dopne se srbský národ té mravní výše, jež jej učiní nejen přirozeným, nýbrž i vítaným vůdcem národů balkánských“ Nezapo- meňme, že ideál junáka byl od počátku hledán pro naše hnutí zde, poněvadž Srb spojuje to, čeho obého tolik potřebujeme, t sílu i lásku. Zvyky národů slovanských dosud primítivnějších než jsme my a památky dávnověkosti slovanské vůbec, nám přinášejí krásné slo- vanské prvky pro to, co americká „wooderaft“ učinila tak samo- zřejmým výrazem života v lese, Na př. totem sám a jeho jméno jsou právě tak slovanské zjevy jako indiánské, Čí neslyšeli jste o býku Radegastu, koňovi Svantovítově, o plemenech Luticů, Vlkův, Tuřanů atd,? A jména našich předků dávala se jistě zprvu jen za zásluhy a odměnou, nebo také potupou když někoho nazvali Jaroslavem, Vladimírem, Božetěchem, Spytihněvem a Drahomírou, U Srbů osla- 13914)vování „krsného imena“ je dosud národním příkazem a slavnost ta je výrazem slovanského pohostinství. o = Bylo by žádoucí, kdybychom tak vděčně brali život se vší krásou, která se nám nabízí. Musíme míti svoje „kupalo“, poněvadž první koupání v řece stojí za to, aby bylo slavností, musíme oslavovati „zeleného vítěze“, protože junák čte báseň přírody, když se skládá. Přivineme-li se k ňadrům své matky přírody, která je slovanská v slovanských zemích, pak teprve budeme moci slovansky myslet a slovansky tvořit. 2 Miloš Seifert, SOBÍ TANCE. Nejsnadnější táborový tanec jest karibů, či sobí tanec. Po dva- ceti minutách jej umíte a můžete předvést před veřejností s těmi, kdo jakživi jej ani neviděli, poněvadž jest celý řízen náčelníkem. Hodí se také dobře dovnitř místnosti. Opatříte si jen čtyři páry parohů, čtyři lehké luky. Pravé parohy zvířecí jsou těžké. Lépe, když si najdete v lese zakřivené větve du- bové, nebo jiné, a seříznete si jé, abyste měli osm stejných „parohů“. Oloupejte jim kůru, aby byly bílé, všechny ostré špičky zakulaťte a a pak je spojte po párech. Každý karibů potřebuje ovšem jeden pár. Jsou drženy v ruce a nad hlavou nebo na hlavě. Karibů jsou nejkrásnější bílí (v bílém obleku), Lovci jsou tři nebo čtyři Musejí mít luky, ne však šípy. Náčelník má buben a musí umět zpívat Muje Mukesin nebo jiný indiánský nápěv.) Jeden nebo dva, kdo umí výti jako vlcí se odeberou na jednu stranu a kdo do- vede ječeti jako rys nebo pardal na druhou stranu, hodně daleko od kruhu. Nedovede-li to nikdo, napodobuje zvířata náčelník. Náčelník začne, zabubnuje třikrát na buben, aby vzbudil po- zornost, pak provolá hlasitě zpěvavým hlasem: Sobi již po trojí sníh se neobjevili na našich lovištích. Potřebujeme potravy. Jedině mocným kouzlem tance sobího je můžeme přilákati, kouzlem Bilého Soba. Zabubnuje pak se obrátí ke čtyřem větrům, kyna jim, vyčítaje jim, volaje je jménem; Kitchi-nodin (západ); Keeway-din (sever); Wabani-nodin (východ!; Shawani-nodin (Jih). Naposledy volá ve směru, odkud mají Sobí přijíti konče táhlým Ko-kee-na, Pak, když uhodí pomalým jednoduchým úderem na buben, čtyři Sobi vejdou v řadě za sebou vážným krokem dle zvuků bubnu Hlavy drží vzhůru a parohy drží na svých hlavách jednou rukou, obcházejíce hrdě kolem. Náčelník zvolá: „Karibů, karibů!l“ Obešedše jednou kolem ve sluneč- ním kruhu (tim směrem, co jde slunce), odejde každý do jednoho rohu. Náčelník řekne: „Uctívají symbol Velkého Ducha“ Buben umlkne, všichni čtyři kráčí k ohni. Skloní se k němu pospolu, hlavy dolů, a táhle zabučí. Náčelník pak zvolá: „Uctívají čtyři Posly-Větry,“ Na to sobi ustoupí zpět, každý o čtyři kroky, obrátí se náhle, maličko se skloní a krátce zabučí, pak se obrátí zase tváří k ohni. Náčelník zvolá: „Nyní žijí svůj volný divoký život v planinách.“ Začne nějakou dobrou píseň k tanci a tluče při tom na buben, Sobi tančí jednou kolem v kruhu, 14015)Náčelník zvolá: „Plní života potýkají se spolu.“ První a druhý karabů, a třetí a čtvrtý se připraví k zápasu, Skloní hlavy, parohy zatnou do sebe, držíce je pevně nad hlavou, zaryčí, zahrabou v zemi, a tančí jeden kolem druhého třikrát, Hudba opět začíná i přestávají zápasit a tančí v kruhu opět -Jednou kolem. Hudba umlkne. Náčelník volá: „Opět se potýkají.“ Tu první a čtvrtý, a druhý a třetí zatnou svoje parohy a zápasí. Když jednou nebo vícekrát se obešli, zase začne hudba a pře- stanou se potýkat, běhají zase kolem, tančíce jako dříve, Náčelník zvolá: „Vlci jsou na stopě.“ Z dáli jest slyšet výti vlky, junáky tam čekající, Karibů se rušně obrátí v tu stranu a zírají tam v řadě za sebou, hrozivě kloníce parohy a pří tom frkajíce, dupajíce a hrabajíce, Vytí vlků přestává, Sobi jsou naplnění pocitem vítězství, Náčel- ník volá: „Zahnali vlky.“ Obrátí se a tančí jednou v kruhu dle hudby, držíce hlavu vzhůru. Nyní jest slyšeti ječení pardalů (nebo jiný hrozivý hlas) v opač- ném směru, Náčelník zvolá: „Ale teď je vyslídili pardalové“ Sobi se opět postaví do jedné řady a ukazují bojovnost Když ječení přestalo, náčelník vykřikne: „Zahnali pardala.“ Pak tančí sobi hrdě kolem, hlavy vzhůru, prsa vpřed, když si vykračují, poněvadž nad všemi nepřáteli zvítězili, Nato náčelmk vykřikne: „Ale nový, smrtonosnější nepřítel při- chází, Lovci jsou na stopě." Lovci se objeví, pližíce se u země a ne- souce luky. Obejdou půl kruhu, přední zadnímu dávaje postupně znamení: „Zde jsou, nalezli jsme je.“ „Čtyři pořádní chlapíci“ „Ku předu!“ atd. Když se příplíží proti sobům, prvý lovec vyrazí krátké „yelp.“ Karabů skočí na protější stranu kruhu a seřadí se pak, aby vzdorovali novému tomuto nebezpečí; ale nerozumějí mu a vypinají se v strachu, Lovci napnou luky a dělají, jako by vystřelili každý jeden šíp, První karabů se skácí, ostatni, bojíce se, obrátí se a běží do půl kruhu s hlavami skloněnými, a netančíce; pak se vrhnou do lesa. Lovci s jásavým pokřikem se vyřítí vpřed. Vůdce zvedne parohy. Všichni tančí a jásají kolem zabitého karabů a pak jej odtáhnou pryč. Náčelník pak řekne: „Hle, vždy přijdou; tanec karabů přivábí karabů. Jest to velké kouzlo. Teď budeme mít co jisti v kmeni a děti nebudou už plakati,“ Ernest Thompson Seton. Muje Mukesin EL EHE OE FIEFIE I J F KL- LY Muj -je muk- e- sin aw- yaw- yon muj-je muk-e - sin aw- yaw- yon a EZ ND JI KI u LA je KT 1- EEE muj- je muk-e-sin. | aw- yaw- yon muj- je muk -e« sin. aw- yaw - yon. „Muje Mukesin aw-yaw-yon“ znamená česky: „Staré mokasiny nosím.“ 14116)
PROBLÉM PUDY.
Nechceme se vrátit ve stav barbarů, Vracíme-lí se k mnohému, čeho vzorem neb učiteli nám mohou býti divoši, je to jen proto, že jest nebezpečí, aby zdravé instinkty v nás nevyhasly a že civilisace nekontrolovaná uvádí snadno v nesoulad bytost tak jemně založenou jako je člověk, Lidstvo učinilo nesmirné pokroky oprotí věkům mi- nulým. Civilísace nakupila obrovské množství úspěchů a výhod, takže život dnes prostoupen jest tisícerými novými zájmy, kterých dříve nebývalo a hmotně i duševně jsme se vysoko povzneslí nad původní úroveň zvířete Jenže civilisace nepokračovala stejnoměrně také v ohledu mravním, „Složitější společnost naše žádá vyššího svědomí, jasnějšího smyslu pro spravedlnost, vřelejšího bratrství, širšího, po- výšenějšího, oddanějšího ducha pospolitého. Nemůže se udržeti pří etice divošské, Neboť civilisace připoutává lidi těsněji a těsněji k sobě a neustále směřuje k tomu, podřizovati jednotlivce celku a činiti so- ciální poměry stále důležitějšími“, (H. George.) Že sociální otázka je otázkou mravní, o tom není pochyby. Ba, je snad i otázkou náboženskou, aspoň by se nejsnáze daly sociální problemy řešit, kdyby lidí nebo určité massy lidí spojovala nábožen- ská idea tak hluboce chápána, že by odložili sobectví nadobro. To dosud dokázaly jen malé obce komunistické a často také ne na dlouho, Nábožensky není lidstvo ještě probuzeno. Se svědomím lidí musíme však počítat, neboť jinak všechno úsilí je zbytečno. Dnes světem vládne myšlenka socialismu namnoze nemravného. Socialismus nenávisti, socialismus pomsty, socialismus nové touhy po majetku (jednomu vzít, druhému dát) není socialismus pravý Jedině pravý socialismus jest socialismus, pro nějž platí slova evangelia: „A tak ve všem, jak chcete, aby činili lidé, tak čiňte i vy jim“, (To hlásají jako zásadu svého sociálního smýšlení též Woodcraft Kindred v Anglii). I jest první věcí lidí, aby pochopili, čeho jest jim potřebí, Faleš- nými hlasateli socialismu jest dnes dělnictvo úplně zmateno. Myslí, že je jim třeba zmocniti se továren, výrobních prostředků, zased- nouti do vlády a zatím kořen vší společenské bídy tkví docela jinde. My, junáci, kteří jsme se dovedli oprostit města, tradic, předsudků, hledajice svůj přímý vztah k životu, uvědoměli jsme si onu velkou bolest: puda, louky, voda, pole, lesy jsou soukromým majetkem!? Jak může někdo říci o zemi, že je jeho, když je to dilo boží? Soukromé vlastnictví půdy je největší krádež a loupež na světě možná, největší špatnost, kterou zaviněna je všechna lidská bída. Tady musí začíti socialismus a tady musí začít také naše práce. Spatnou věcí jest míti půdu soukromým vlastnictvím a špatné jest pomáhati komukoli, kdo tu půdu drží. Všechna půda může na- nejvýš náležeti jen společnosti celé, národu, státu. Tolstoj ve svých „Sociálních úvahách“ vyzývá dělnictvo, aby zanechali dnešní své politiky a svoji spásu hledalí jiným směrem: „zříkali se účastenství ve vojsku, jež znásilňuje jejich bratry, i práce na pozemcích statkářů a nájmu jejich pozemků, ne proto, že jest to nevýhodné pro dělníky a má to za následek zotročení jejich, ale proto, že účastenství toto jest špatnou věcí, jehož se má zdržo- 14217)vati každý tak, jako se má zdržovati netoliko samé vraždy, krádeže loupeže atd., ale i účastenství v těchto věcech“ ! 7 A není pochybnosti, že tato neúčast v pomáhání soukromým vlastníkům půdy jediná znemožní jim držení jejich obrovských po- zemků, pro které druhým se pak půdy nedostává, tak jako neúčast ve vojsku znemožní armádu. Náprava života musí vyjít zdola a ne shora nařízeními, Musí také vyjíti od kořene a ne zdánlivými refor- mami (na př. zvýšení mzdy), které ve skutečností přivádějí na druhé straně bídu ještě větší! Tak jako konec koncu strava naše je přece jen rostlinného původu, ačkoliv se živíme masem, tak i výroba po- chází konec konců z půdy a dokud bude půda soukromým vlast- nictvím, není možno vyléčit společnost z dnešních jejích chorob, Soukro- mým vlastnictvím nemůže být než výsledek vlastní práce, nikdy puda sama. Nepracujte pro ty, kteří nepracují!“ to hlásá i náš Frederik van Eeden, který ve svém „Radostném světé“ přiblížil se tolik Tolstojovi, Junák chce mít zemi šťastnou a krásnou „Království boží na zemi“ je jeho snem, Sociální křivdy jeho bolí nejvíce. Je hotov od- říkání, když by ostatní mohli býti šťastní. Proto tolik na tom záleží, aby si uvědomil, kde je kořen vší křivdy. Nemělo by býti junáka našeho, který si neprostudoval Henry Georgeovy „Sociální problemy“ a nepřečetl Tolstojovy „Sociální úvahy“. Jsem přesvědčen, že pravé junáctví tkví v těchto problemech. Neboť naše zákony byly by jen planými hesly, kdyby neměly býti uskutečňovány, Když vycházíme do přírody a táboříme v zelení stromů u per- lících se pramínků, veselost naší zastaví často vzpomínka na děti v zaprášených ulicích měst a na lidi v továrnách, kteří celý rok ne- odpočinou si na zeleném trávníku, kteří za celý rok neskloní se ke krás- nému květu, aby se nadýchali jeho vůně, Jaká radost na světě, když by byla vyhražena jen několika? Proto chceme býti bojovníky za spravedlnost lidstva, chceme, aby křivdy byly napraveny, aby život stal se básní všem lidem dobré vůle a nebyl básní jen tam, kde žijí květiny a zvířata a ne lidé, Představte si, že by pozemková reforma se uskutečnila, Ne ta, kterou dělají dnes, kdy místo několika držitelů půdy, bude jich mnoho a stejně loupežně bude nakládáno s věcmi, které nikomu nepatří, Ale tak, že každý by měl příležitost sblížiti se se zemí, kdo by se k tomu cítil povolán H. George navrhuje pozemkovou reformu jedi- ným zdaněním, zdaněním půdy ve prospěch národa a říká, že větší revoluce na světě ještě nebylo, než která by po provedení jeho plánu následovala, Představme si, že by se lidé stěhovali z města na venek a že by každý měl aspoň svou zahrádku. Co by tu bylo štěstí a jak šťastně by vyrůstali děti této nové generace, Morálka lidí by se změnila, byla by prostší, čistší, vymizela by závist i sobectví pomalu ze srdcí lidských, Dnešní příliv lidstva do města je neudržitelný. Bude míti nepo- chybně katastrofu za následek, nenastane-li obrat v národním hospo- dářství. Bylo by lépe tomu všemu předejít. Předejít zkáze, kterou civilisace tak těžko vybudovaná řítí se do propasti, hospodářsky, mravně i nábožensky.
- 14318)My junáci Lesní Moudrosti přicházíme řešit problem půdy.
Víme, čeho nám především potřebí i lásky k půdě. My ji máme: milujeme lesy, vzduch, vodu! „Ven do přírody“ je naše heslo! Kolik blažených chvil prožil každý z nás na slunných záhonech venkova! Kdo by z nás netoužil, aby naše Země oděla se ještě nádhernějším závojem květin a lesů, a nevěděl, že je to úplně v lidské moci, Jen láska, veliká láska zmůže vše, Lesní Moudrost hlásána je světu, aby dala lidem především lásku k půdě, vrátila jim lásku k zemi. Čerstvý Vzduch a Sluneční Světlo jest něco víc než železnice a domy, A tu víru musíme šířit dál a dál, až se stane majetkem národním. Proto junáci, táboření budiž vaší politikou! Táboření jest kouzlo junáctví, tábořením sblížíte s přírodou toho nejzarputilejšího jejího nepřítele, táboření přelomí dnešní hradbu socialismu. Ovšem táboření promyšlené, táboření ušlechtilé, táboření vedené s porozuměním přírodě a člověku takovému, jaký jest. Než přijde pozemková reforma, usilujme o to, aby Obce a Stát zřizovaly tábořiště. Mohlo-li se dociliti toho, že ptactvům a zvířatům se vymínily reservace a „přírodní parky“, dosáhnou snad junáci také toho, že člověku poskytnuty budou reservace. Jsou ještě obrovské plochy nevzdělané půdy, kde se lidé, kteří milují přírodu a kterým jest dosud odpírána, by založili si kus ráje a národu zůstavili generaci zdravou a silnou. Jsou však i nádherné parky, lesy a pole v rukou jednotlivců, a vedle toho tisíce lidí žije v bídě, špíně a nezdravotě města, nepohodlí a nepřirozenosti, Tyto parky a lesy musí se státi majetkem národním a musí býti dovoleno aspoň mládeží — ovšem za řádného vedení — jich užívati. Neodhodlá-li se stát k radikální pozemkové reformě, proč by nemohla býti vyhlášena pozemková půjčka, kterou by pro každou obec bylo vykoupeno určité území, jež by bylo odkázáno mládeži? Školy, hříště, ozdravovny, kluby mladých lidí, čítárny a knihovny, všechny výchovné a zdravotní ústavy a zřízení by měly býti přelo- ženy z měst do reservací, kde by se udržovala síla národa, jeho zdravé chtění, zdravá krev i zdravý duch, Začněme s málem, junáci, a dejme se do práce hned. Spojte se s jinými kluby mládeže, pokud jsou to lidé ušlechtilí 2 nejsou-lí snahy jejich protichůdné vašim, Společným úsilím domů- žete se sebe menšího pozemku. Ten pozemek nebude patřit jedno- tlívcí, bud: majetkem vašeho kmene nebo celé té společnosti, Vy jste dělníky a dáváte mu práci, z lásky k půdě pozemek vzděláváte, Vykonáváte krásnou sociální práci, neboť výtěžek z půdy může živit vaši společnost a není-li vám toho třeba, přinese dary života, které zušlechtí život váš i jiných, Snad tedy poznáte, že zelenina je jedině mravný zpusob lidské výživy. Snad vypěstujete nádherné květiny a podělíte jimi své okoli V každém případě v území svém dáte růst stromum a v stínu jejich budete tvořit z duše své dílo boží, Problém půdy je jediné řešení socialismu. Kdo někdy tábořil, ví to. Kdyby tábořiště bylo celý rok a více let vaším panstvím (správou ne majetkem), stvořili byste si celý svůj společenský život svůj vlastní, mravně čistý, a to by byl teprve pravý život junácký! 14419)Na junáckých tábořištích vzniknou první družstva šťastného života, zde povstanou obce, které budou moci státi se světlem v mlhách ještě. tápajícímu lidstvu. M. S SESTÝ ZÁKON LESNÍ MOUDROSTI. (Ochrana divoké přírody), V prvém čísle „Vatry“ byla výzva, aby každý kmen aspoň je- den cíl si předsevzal a za ním šel: ochranu přírody, Buď tento je- diný a dosti vykonal, nebo hřeší proti němu, a ničím jiným nemuže zasloužiti si jména junák, Junák je především ochránce přírody. Všechny lidské a sociální snahy musíme zjemnit touto jedinečnou, vřelou a nesmlouvavou láskou k přírodé. „Kdo nemiluje stromů, ne- má rád ani lidí“, napsal Ruskin, Chceme, aby junák méně mluvil, více konal, Proto stavíme tento program, jeho uplatňování zákona Krásy, pokud se týká ochrany přírody: 1. Nestrpět holých mezí a strání. Vysazovat je. Dělá-li si kdo právo na mez, poučit ho, přemluvit, v nejhorším případě odkoupit mez, aby mohla být oživena keří, Zahajte mezi lidem, zvláště na vesnicích akci pro zakládání živých plotů. Boj ostnatým drátum, které vraždí zajíce a ptákům neprospěji! Zabraňte lidem vysekávat trní, aby je jinde zaráželi do země na ochranu svého pole. Založte sami živý plot z keřů, 2. Vysazujte holé vrchy („hole" na Slovensku). 3. Ujměte se řek, nejkrásnějších dosud partií naší vlasti, které soustavně jsou hyzděny regulacemi. Nereguluje se často, kde je toho nutná potřeba, ale proto, že tím ze státních peněz si nacpe kapsy pár kapitalistů! Regulovat má se kde jen možno, pomocí stromů! Regulujte řeku sami junácky vysazováním stromů na břehy. A kde už zasáhla neblahá civilisace svým dlážděním břehů, osejte je květi- namí a zasaďte tam aspoň vrby. Uvidíte, kdo zvítězí! 4 Každá místní jednota založ si svoji loučku košíkářských vrb. Budete je potřebovat nejen k vysazování, ale dají vám též materiál pro vaši práci, 5. Rozšiřujte vzácné květiny, sbírajíce jejich semena a rozsé- vajíce je. Můžete i cízí rostliny u nás usídlit (akklimatisovat). 6. Každý kmen nechť si založí svou vlastní zahrádku, sebe menší, a to: a) květnici, aby mohli junáci dekorovat lidské příbytky a oblažovati jiným okolí, b) pokusnou zahrádku pre studium květin, c) zelinářskou zahrádku, jež by stačila aspoň měsíc v létě uži- vit kmen v stálém táboře, Tím učiněn by byl vážný krok k mrav- nímu důležitému požadavku junáctví — vegetarianismu, Vegetaria- nism, čistota (neposkvrněnost krví). V hospodářství lidském, musí se státi základem nového života individuálního i sociálního. 7. Každá jednota nechť v lese si vymíní palouček, sebe menší, kde si založí školku. Bude vidět růst stromeček ze semene, soucitit s ním, bude moci vysazovat a opatří si též dřeva pro různé výrob- ky, kterých by jinak aní nesehnala (na př. balsamovou borovici pro tření ohně) 14520)8. Založte zahrádky před okny. Dejte příklad! Rozdávejte sa- zeničky, řízky, semena! Ve své dílně vyrobte ozdobné tyčinky ke květinám, pěkné dřevěné mřížky před okna - výhodně je prodáte, 9, Buďte na stráži ptactva, ničte pasti, kdekoliv je najdete, vy- volejte nechuť k lovectví u lidí, kteří se dosud neprobudili a myslí, že je to sport slušící muži! Dokažte jim, že střílet zvěř musí vzdě- laný člověk přenechat řezníkům z povolání, je-li toho vůbec potřeba, Všichni lovci, jakmile porozuměli přírodě litovali svého vraždění (Se- ton, u nás na př. prof. Janda). 10. Bojujte proti surovému chytání ryb na udici, Ryby možno chytat nanejvýš do vrše neb sítě, 11. Proti ničemum, kteří plaší hnízdící ptáčky, vybírají jejičh mláďata a zavírají je do klecí vystupujte co nejbezohledněji! Roz- dělte si území kolem svého bydliště a konejte stráže 12. Nikdy nechovejte ptáčků v klecích! 13. Krmte ptáčky v zimě, stavte jim budky z jara! 14. Dejte pozor, kde se vyskytne škodlivý a nebezpečný hmyz, upozorněte včas příslušné orgány! 15. Pěstujte bource hedvábníka, sázejte moruše, Bude v tom váš zisk osobní! 16. Sázejte janovce pro zajíce! 17. Protí týrání zvířat postavte se kdekoliv. Náklady tahounů, bičování zvířat, krátká uzda koní, až příliš často volají po zakročení, Staňte se členy Svazů okrašlovacích! R. KROJ JUNAKŮ LESNÍ MOUDROSTI. „Proč nosí junácí Lesní Moudrosti zvláštní kroj?“ — Protože obyčejné šaty se nehodí pro táborový život a rukodilné práce; protože kroj junácký jest výhodnější zdravější a malebnější; a protože stírá všecky vnější rozdíly chudých a bohatých a stavi nás do jedné řady. Bílá Liška. Náš letošní sněm v Berouně rozhodl o našem kroji. Deset let jsme s touto otázkou váhali, nepovažujice kroj za podstatu junáctví a vědouce, že v té otázce nedocilí se jednomyslnosti. I kroj náš odhlasován byl za osobního sebezapření mno- hých, kteří snili o krásném slovanském kroji, jaký by vyrostl z ducha naší přírody, Nicméně mužeme si říci, že řešení bylo šťastné, Třebas přihlíženo bylo tu především k praktické stránce kroje, tak jak je určen, jest pouhou ideou, která může ještě specieině být propracována v detailech, aby uplatnil se slovanský náš svéráz — jak- mile bude kroj skutečně realisován. Proto obrázek z „Osvobozeného mládí“ nikterak neopouštíme. Na druhé straně posiluje nás ujištění, že nejdeme špatnou cestou, které čerpáme z posledního definitivmho stanovení kroje Woodcraft Kindred v Anghi. Hargrave poslal nám obrazky svých junáků (fotografie Bílé Lišky a jeho junáků na- leznete v knize „Listy z wigwamu“, kterou vydá legionářské nakl, „in“ v překladu prof, Seiferta) a článek o kroji lesního bratrstva svého. I jsme potěšeni, že myšlenky kroje Woodcraftu v Čechách i v Anglii bezděky, nevědomky, řešeny byly stejnými liniemi, Uplně stejnými. Takže dnes můžeme už definitivně říci, jaký bude náš kroj. Kroj pro chlapce jest kroj v podstatě shodný s krojem Hargraveova Kibbo Kift, kroj dívčí s krojem Selonovy americké Woodcraft Teague. Chlapecký kroj: Barvy šedozelené (galathea — barva kroje Setonových chlapců). Bluza (košile) přes kalhoty na zpusob ruské mužské bluzy. Jest vystřižená u krku s přeloženým límcem, stahuje se na prsou šnůrkami v barvě „věku“. Rukávy se zakládají nad loktv, jen v zimě se nosívají dlouhé k pěsti. Na košili na levé straně prsou vyšit jest odznak lesní moudrosti, větší, zřetelný. Všechny ostatní odznaky a symboly výkonu a hodností se vyšívají na obřadní roucho. Pás kožený si vyzdobí junák hodně nádherně, Na tom může projevíti svou individualitu. Vybíjený pás míti 14621)svůj vlastní, tak jako poutnickou hůl, to čekáme od svých junáku, Vzorv najdete na Slovensku. Pás ale nedělat příliš široký, raději užší! Kapsičku má blusa na leve straně pod pasem, nikoli na prsou. Kalhoty jsou krátké nad kolena. Puncochy js0u pod kolena přehrnuté, Boty nejlépe krpce nebo sandály, aby junák bez ohlíží mohl chodit bos, kde jen je možno. Na hlavu netřeba ničeho, pro déšť je dobrá kapu © (jako nosí v Anglii) a v zímě si pořídíme čapky (více o tom v příštím ročníku „Vatrv'! Dívčí kroj u násuž byl zaveden v Berouně, Barva khaki. Bluza podobna chla- pecké košili, pasem přepásaná. Je ale volnější a nemá límce, kapsičku má na lese straně na prsou, nemá šněrování, nýbrž je více vystřižena a obroubena u krku 1 na konci svých krátkých (k loktům) rukávu i na dolním okraji širokou stužkou barvy véku, Té barvy také pás, úzký, látkový. Sukně jsou krátké, do půl lýtek (u SŠetona nosí děvčata také široké kalhoty). I střevice neb boty barvy stejné jako ostatní oblek. Nebylo nám technicky možno přinéstí obrázky našeho kroje Učiníme tak v příštím ročniku, Kroj junáků musí býti vždy čistý! R KDO JSME? Odpověď Lesního Bratrstva v Anglii „Jest hnutí vaše politickým hnutím?“ Nikoli. Leda že byste měli za to, že zdraví, zručnost, služba druhým a světový mír jsou cíle politické, Máte-li za to, pak je naše bratrstvo politické, „Jest přípojeno k nějaké politické straně?“ — Nikoli, „Jest to náboženské hnutí? — Ano, „Jest připojeno k nějakému náboženskému sboru?“ — Nikoli, „Jakým způsobem jest náboženské?" — Jest určitě náboženské, protože uvádí v praksi světové náboženství: „Číň druhým, co bys sám chtěl, aby činili tobě.“ „Jak se líší od takového hnutí jako je skautské?“ — Hnutí Lesního Bratrstva jest úplně jiné, poněvadž zahrnuje muže, ženy, hochy a děvčata a protože jest hnutím za světový mír oproti krva- vému Imperialismu na jedné straně a krvavé Revoluci na druhé straně, „Jest to vlastenecké hnutí?" — Ano, Učí svět vlastenectví a světo- vému občanství. Jako musíš býti zdatným, pomáhatí druhým, býti světo- občan užitečným rukama a pracovati vždy pro světový mír a bratrství, „Jest to pacifistické hnutí?" Věříme, že příčina válek může býtí odstraněna činným společným úsilím všech rozumných lidí. Věříme, že potřebujete-li Mír, musíte jej připravovati a věnovati tolik času a peněz mírové organisaci lidstva, co jste rozplýtvali organisací války. Je-li toto pacifism, jsme pacifisty, „Čekáte, že budete velkým lidovým hnutím?“ — Nikoli. Velká lidová hnutí se odvolávají na široké lidové city a široké lidové city plynou z in- stinktů davu a lákavých hesel: „Něco za Nic — Dávati Zadarmo.“ „Jak tedy doufáte působiti na život davu?“ — Soustředěným a sou- ladným působením řady vyškolených a spolehlivých mužů a žen pracujících ve svém vlastním okruhu a klidně pronikající každou stávající instituci, „Jakási tajná společnost?“ — Nikoli. „Otevřené spiknutí vnika- jící mírumilovně do škol, kolejí, společností, hnutí, sekt, sněmů, sborů a území, aby uplatňovalo postupně, co je vysloveno v Umluvě. „Nebude to trvati generace?“ — Bude. Vadí to? Kdo pospíchá? Vývoj nikoli, „Proč se tolik zajímáte o děti, proč nerozvíjíte své hnutí pouze mezí dospělými?“ — Poněvadž dítě před sedmi lety stoji za tucet lidí po čtrnácti letech. Dítě dnešní chce býti v takových školách, 14722)kolejích, dílnách a pod takovou správou, jaké bude chtít mít zítřejší muž a žena Lesního Bratrstva, Dnešní dospělý svět jest již na půl mrtev — žil svůj život na polovic — začneme svou výchovu Lesního Bratrstva počátkem dětského života „Proč Ipíte na ručních pracích?“ — Protože člověk jest zvíře s nástroji a dovolil modernímu průmyslnictví a hromadné výrobě, aby ho připravila o jednu z největších radostí života — obratnosti a důmy- slného vyrábění vlastníma rukama, „Myslíte, že ruční práce nastoupí na místo hromadné výroby?“ —- Nikoli. Ale uznali jsme, že je tolik mista pro rukodílnou práci v našem životě dnes jako pro tennis, zevlování na footballové zápasy, chození do kina a čtení knih. Člověk, jenž má ve špičkách svých prstů schop- nost pracovatí má skutečný prostředek jak vyjádřiti sebe, Většina lidí je „strojem“, protože neznají prostředku jak dáti výraz své osobnosti, „Ve Vaší úmluvě jest mnoho věcí, v jejichž uskutečnění nikdy nemůžete doufat“ — Ano. .Ale dílo Lesní Moudrosti (poněvadž je vštěpována v duši dětem dnešním) bude pokračovatií, až dávno už se rozpadneme všichní v prach, Jest plno času. „Rozšířili jste se do jiných zemí?" — Ano. Do Italie, Německa, Holandska, Ruska, Francie, Alžíru. To není špatné na dvě léta práce, že ano?“ „Jak vymáháte kázeň?"“ — Nijak, Ale kázeň u Lesního Bratrstva jest železná, protože každý člen jest nadšený a horlivý, aby vykonal ílo své, „Jak se zbavíte vlažných členů?“ — Docela snadno. Odpadnou, NNN Bílá Liška. DEKOROVÁNÍ A IMPREGNACE STANŮ. Dekorace stanů jest charakteristickou známkou hochů Lesní Moudrosti a těšíme se, že letošní tábory budou zajímavy množstvím stanů vlastnoručně zrobených a originálně vymalovaných. Nemaluj své stany realisticky — užívej symbolismu. To znamená, že musíš symbolism lesní moudrosti znát. Nejlépe Ti asi vyhoví barvy olejové, jakých užívají malíři, rozdělávané terpentýnem. Nejprve si uhlem načrtní co budeš malovat, Barvy nechť jsou jasné a maluj v plochách, Neplýtvej drobnostmi. Namaluj obrubu nebo pěknou kresbu na každé straně. (Habbel má na svém stanu na př. sv. Jiřího s drakem, vypa- dalo velmi pěkně.) Impregnaci stanů uvedli jsme v příručce „Přírodou a životem“ Uvádíme ještě jiný recept: Rozpusť 283 gr vápna (kysličník vápenatý — nehašené vápno) se 113 gr kamence ve 113 I vody. Michej chvilkama, až vápno se rozpustí Pak vlož stan do jiného džberu a tento roztok na něj nalij, nechaje v něm látku státi celý den (12 hodin). Vyndej a pověs, aby uschla. Bude pak docela nepromokavá. Nebo takto učíníš stan nepromokavým: Rozpusť 227 gr kamence ve 226 | vroucí vody, pak přidej 9 | čisté studené vody. Do toho roztoku ponoř stan a nech ho tam celý den: Rozpusť 113 gr olově- ného cukru (octanu olovnatého) ve 226 1 vroucí vody, pak přilej 9 I 14823)studené vody. Vyndej látku z kamencového roztoku, trochu ji vyždí- mej, vlož do druhého roztoku a nech tam pět nebo šest hodin: na to opět vyždímej zlehka a nech uschnoutí, Parafinování stanů se nedoporučuje, lépe místo těchto výdajů koupiti hustší tkaninu a impregnovat, jak udáno. ORLÍ PÉRA V TÁBOŘE) Setonový odbory Lesní Moudrosti, Přinášíme svým junákům někobk ukázek odborů Lesní Moudrosti. Doufame, že se tim zavděčíme, poněvadž dostane se tu všem snaživým junakum podnět i měřítko k získávání orlích per v táboře a k vyplnění života bohatým studiem a praci Časem vydáme knihu Umění táboro.ého života a celou znamenitou Setonovu osnovu junac- kých činů a studia, jen budou-li naši junáci dost obětaví a hmotně nám poskytnou dosti podpory. abychom ve vydávání tak duležitých věcí nemuseli býti odkazaní na cizí nakladatele. TÁBORNÍK, Aspoň 10 těchto zkoušek: 1. Rozdělati 15 ohníčků za sebou 15 sirkami na ruzných mistech a jeden aspoň za vlhkého dne. 2. Postaviti sám stan pro 2 muže, desetkrát, aby se ho ihned mohlo fd použíti, třeba i za bouře, 3. Oheň třením vlastní přípravou. 4 Uvařiti za 15 minut 1 sirkou, 1 polenem, 1 sekerou vodu. 11 ve 2litrové nádobě. 5, Udělati postel z proutí, nebo rohožku z metlíc, 6, Udělatí nepromokavou střechu z divokého materiálu, 7. Uvařiti 21 dobrých jídel obyčejnými táborovými prostředky aspoň pro 3 osoby, 8. Věděti, jak se udělá plť, 9. Věděti, jak Vyvoliti tábořiště a pak se zaopatřiti proti dešti. 10. Věděti, jak zaříditi záchody. W. Věděti, jak naložíti s odpadky v táboře. 12. Spáti 100 nocí venku (bez střechy. jen pod stanem]; nemusí to býti za sebou. 13, Procestovati 300 km, pěšky nebo v sedle, venku spáti a o příhodách umět vyprávěli. 14. Míti na starosti tábor pěti nebo více hochů celý týden, aby všechno dobře chodilo. TÁBOROVÝ ŘEMESLNÍK F Udilí se tomu, kdo má 15 těchto zkoušek: 1. Vydělati kůži. 2. Podrazití pár bot, spravití si boty, == 3. Zaplátovati šaty. 4. Udělati šnůrku na boty z řemene, 5, Vyrobiti 6 táborových sedadel a táborový stůl, 6. Urobiti člun. 7. Spraviti děravý člun. 8. Spraviti děravou plachtu stanovou, 9 Udělati rukověť na sekeru anebo motyku, 10. Spraviti kotel nebo hrnec, který teče. 11. Letovati pájkou. 12. Pléstí košíčky, 13. Zhotoviti indiánskou postel. 14. Uplésti rohož, 15. Poraziti strom 15 cm silný za 60 vteřin a zaraziti jej jako kul, 16. Poraziti 15 cm silný strom a rozštípati jej na palivové dříví, pouze sekerou 17. Vyříznouti a na dvou stranách srovnati pražec na trať, dle rozměrů užívaných u nás, 1a. Znáti čtyry druhy píl a ukázati, jak se jimi pracuje, 19, Ukázat, jak se hřebíky správně a nesprávně sbijí dvě prkna, 20. Vystavěti srub. 14924)LESNÍ REMESLNÍK. Aspoň 7 těchto zkoušek udělati, (F=* 1, koště z břízy. 2. Zálesáckou lampu, 3. Lože indiánské. 4, Podstavec na lože indiánské. . Dřevěnou diíži. . Dřevěný pohár k pití. . Košíček (obal) na láhev z kořínků, slámy, lýka a pod. . Nádobku z březové kůry na zrní. . Srub. 10 Mísník bezpečný proti myším. 14. Stan podle kmene Navajo. 12. Kamennou nebo cihlovou pec na pečení. 13. Člun. 14. Kuže vydělati. 15. Odstraniti chlupy z telecí kůže bez použití nože a nepoškodit kůži. 16. Spraviti botu příštipkem. 17. Pár mokasinů zkotovit. 18. Vystavěti kamna venku. 19. Uplésti rohožku. Tw sD 00 -1 AU TÁBOROVÝ KUCHAŘ, 6 z těchto dovedností: 1. Udělati volné ohniště ze dřeva, kamene, drnu nebo země. 2, Rozdělati 15 ohňů 15 sirkami, jeden za vlhka. 3. Udělati 5 dobrých chlebů, 4. Pět chlebíčků indiánských beze všeho nářadí kromě sekery. . Vařiti 21 chutných jídel na ohni pro dva nebo více. . Uvařití 11 vody ve 21 nádobě za 10 minut. „ Připraviti jídlo sestávající z masa neb ryby a brambor nebo chleba, beze všeho krom sekery. 8. Vyučiti někoho, vše mu dobře ukázatí. SNĚMOVNÍK. Kdo má 8 těchto zkoušek: 1, Zahajovati a řiditi sněm, 2. Rozdělati posvátný oheň třením dřev neb křesáním. 3. Znáti obřad udělování jmen, „BJ 4. Uměti zpívati mnoho písní sám, nebo říditi zpěv. 5. Uměti tančili odzemek. 6. Umětí pěkně vvpravovatí delší historky, 7. Uměti vyhledávati dobré kamarády, poznávati jejich nadání a schopnosti, vést je dle toho a odřeknouti bez urážky těm, kteří nejsou k ničemu, si vésti při zasvěcování do junáctví a věděti, jak přestati, je-li vyčerpána lhůta, 9. Tábořiti venku 30 nocí, 10. Naučiti někoho jiného zahajovati sněm, 11. Naučiti tančiti celou družinu společný tanec kolem ohně, HORAL Aspoň 8 těchto zkoušek: 1. Získat aspoň dvě ceny horolezecké. 2. Aspoň 40) nocí tábořití v horách. 3. Znáti, jmenovati a popsati hlavní vrstvy (pasma) ve vývoji kůry zemské 4. Znáti 25 různých hornin, . Defhnovati příděl vodní, deltu, nános, zlom, ledovec, terasu, vrstvu. Znati aspoň 2) ssavců horských, „ Znáti aspoň 50 ptáků horských, . Znáti aspoň 25 stromů horských, „ Sám udělati výlet horami pěšky na 100 km a vždy spáti pod širým nebem. . Uměti plovat 100 m. sou 00 5 6. 7 8 9 0 15025)LOVEC. Odbor tento uděluje se tomu, kdo má 12 těchto zkoušek: i 1 Aspoň střední výkon (viz příručku „Přírodou a životem) © chuzi na m. 2. Aspoň střední výkon v chůzi na 40 km, - 3. Aspoň střední výkon v běhu na 10 m 4. Aspoň střední výkon v běhu na 1"/, km. 5. Aspoň střední výkon v plavbě 100 m. 6. „Vyskvrniti králíka“ třikrát z 5 her. 7 Viděti a zakresliti 6 „kuřátek“. 8. Viděti Algota (Mizara). 9. Pěkně vyfotografovati divoké zvíře v jeho přirozeném okolí. 10. Znáti a správně jmenovati 15 divokých zvířat, 11. Znáti dobře 30 divokých ptáku a jejich hnízda. 12. Uměti čísti stopy 15 čivernožců. 13. Stopovati zvíře neb otisky želízek na *, km, 14. Získati si cenu střelbou lukem nebo vrhem kopím. 15. Lukem získati 300 bodů na 6U m pevného terče, 16. Znáti polárku a 15 souhvězdí. 17. Naučiti úkol 10.-— 16. některého bratra. RYBAR. Kdo má 10 těchto zkoušek: 1. Poznati 10 druhů ryb, které jsí chytil (do vrše neb sítě.) CT 2. Znáti 25 rozličných druhů ryb, jmenovati a popsati je. 3. Podati úplný seznam ryb, které jsi zjistil v řekách svého kraje 4 Vypravuj o životě některých ryb, jak jsi je pozoroval, od jiker až do dospělosti. 5, Pěstuj 5 druhů ryb v akvariu tak, aby se ti rozplemeňovaly. 6. Sám sí vypěstuj perloočky pro ně a j. korýše. 7. Znej zákony, kdy není dovoleno který druh ryb u nás lovit, 8. 9 . Podej přehled hlavních cizopasníků a nemocí ryb. . Upleť si síť na ryby a vrš na ryby a chyť do nich nějakou rybu. (Chytat ryby na udici není junákům dovoleno.) 10. Prohlédní ústavy pro chov pstruhů a lososů. Kde jsou v Čechách, popiš jejich zařízení. 11. Co by se mělo podniknoutí na ochranu ryb, které mizí z našich řek? 12. Plovati 100 m. 13. Veslovati jedním veslem na člunu 1', km za 12 minut. 14. Veslovati 1'/; km za 10 minut. | . ČCLUNAR Aspoň 15 těchto zkoušek: 1. Vázati rychle 6 rozličných uzlů. Oh 2, Svázati dva provazy. 3. Dovésti si připravit houžve a použít jich k vázání kmenů, na pltě atd. 4. Dověsti si najiti a připraviti pryskyřici na loďku. 5. Veslovati a kormidlovati lodi; dobře přistáli a přívázati loď 6. Zhotovit člun, 7. Udělati pěkné veslo a vyzdobiti je umělecky. 8. Vyspravítí loďku. 9. Jak seděti v loďce a jak měniti sedadla pří jízdě. 10, Plovati 100) m. 11. Plovati 15 m v botách, kalhotech a košili. 12. Říditi plachetní loďku pro 2 muže, druhý společník není zkušený plavec. 13. Na kanoe (jedním veslem) ujeti na stojaté vodě 1"/, km za 12 min. 14. Převrhnoutí loďku a dostati se do ní znova bez pomoci. 15. Získati poctu táborníka na člunu, t.j. vykenati cestu na člunu aspoň 10) km, spáti pří tom vždy venku. 16. Znáti počasí a větry, 17. Určiti směr světových stran dle hvězd a slunce. 18. Ríditi se kompasem., : 19, Naučiti někoho zacházeti s člunem.
15126)
Milošovi Seifertovi a bratřím Lesní Moudrosti v Československu!
Drazí bratři!
Po čtyři měsíce jsem byl odříznut od domova v Kalifornii, takže všechna moje korespondence byla zanedbána. Když jsem se vrátil, prvá věc, kterou nalézám, jest krásný dopis pozdravný v malé dřevěné skřínce malované symboly vaši vlasti. Nemohu vám pověděti, jak nesmírně mne potěšil tento dárek a prosím, byste omluvili mé opoždění v odpovědi, poněvadž jsem jej dostal teprve včera.[1]
Nyní popoženu věci v Lize, abyste dostali všechny tiskoviny, jež potřebujete a několik věci, jež budou vám úplně novými.
Odpovídám též na jiný váš dopis. Za 21 let, co trvá Liga Lesní Moudrosti, bylo na tucet následovníků, kteří za nějaký čas byli uchvácení falešnou myšlenkou a začali si mysleti, že jsou sami učitelé. Někteří z nich šli docela vojenskými methodami a ideály. Někteří nepochopili prostý život, hájíce jej pouze pro jeho divošství a zavádějíce zvyky a ideály, které jsou ryze barbarské a nikoli výchovné — nejméně pak duchovní.
Dostal jste doufám všechny čísla našeho časopisu. V jednom z nich najdete poučení o stavbě Sněmovního kruhu. Jsem přesvědčen, že udané míry a podrobnosti jsou naprosto podstatné. Nemůžete vzbuditi ovzduší pro Woodcraft tak důležité bez ústředního ohně a různých zvláštnosti sedání jako jsou dány Sněmovním kruhem.
Mám mnoho potěšitelných dopisů od našich bratři z Polska, Anglie, Belgie a Francie, jakož, ovšem též z Ameriky, které ukazují, jak osnova woodcraftu dokonale vyhovuje a odpovídá jejích duchovním potřebám.
Se srdečnými a bratrskými pozdravy vždy Váš Ernest Thompson Seton.
JAK ŽIJEME.
V Praze byla založena nová jednota (III.), která skládá se ze 3 kmenů, 2 chlap. a 1 dívč. Vydávají si svůj časopis „Svítání".
„Lučané“ v Lounech vzrostli v nový kmen.
Kmen v Jindřichově Hradci zřizuje si pěknou klubovničku a koná pilné přípravy k utvoření jihočeské župy (Budějovice středem).
Příbramští pracují hodně „myslící rukou“, postavili si pěkný totemový kůl a malovaná dřevěná sedadla a vypracovali si podle našeho kmenového zřízení „Zákony Smečky Vlků“.
V Mostě výborně užili Letnic, táboříce u Červeného Hrádku, Bratr U. si vyrobil praktický samovar z krabičky od krému,
Potěšitelné zprávy máme ze Škvorce, Ouval, Veleslavína, kde hnutí naše utěšeně zakotvuje.
V Benešově založen byl kmen Lom.
O Letnicích navštívil tajemník a jednatel Obce Moravu a to Brno, Husovice, Líšeň, Řečkovice a Boskovice, kde všude junáci naši věrně stojí na stráži.
Moravská Ostrava s okolím vykazuje dnes již 263 členů. „Táborité“ mají dva kmeny, Světlonošů (hoši) a Lip (dívky).27)Z NÁČELNICTVA OBCE, „Naše hnutí jest po výtce hnutím mravním a náboženským“, tak stojí psáno na naších legitimacích, Chceme býti bohatýry, průkopníky lepšího světa. Proto jest tak samozřejmo, že kouřit a pít alko- holické nápoje není dovoleno nikomu, ani starším členům, ježto, je-li co špatností, je to špatností pro každého, To připomínáme znova důrazně zejména těm členům, kteří přestoupili k nám ze skautských organisací, kde vládne dvojí morálka. Styk našich kmenů s náčelnictvem oživl poslední dobou měrou nebývalou. Udržme si tento ruch stále! Které kmeny postrádají dosud pravidelných styků s náčelnictvem, hlaste se br, jednateli, Mnohde posílány jsou dosud zprávy jednotám a není-li uvnitř jednoty dost dobrý kontakt, bývají pak kmeny zkráceny, Táboření oznámily nám dosud kmeny z Plzně, Loun, Hořovic, Příbrami, Budějovic, Přeštic. Doufáme, že ještě všechny ostatní kmeny tak učiní. Tábory oznámíme pak všem kmenům hlasatelem ještě před prázdninami, aby bratří a sestry celé republiky mohli se na svých táborech vzájemně navštěvovat a tak uzavírali mezi sebou živé přátelství, Po skončeném táboření nechť písmák tábora podá náčelnictvu podrobnou zprávu o životě v táboře, abychom II, roč. „Vatry“ mohli začít tím nejradostnějším: zkušenostmi z letošních táborů. Nejlépe bude, pošlete-li tajemníkovi k nahlédnutí své kroniky táborové a knihy Orlích pér! Pište nám hodně o prázdninách! Agitujte o prázdninách pro „Vatru“! Získávejte nové přátelel Prvý ročník »Vatrya dokončen, Vůkol nás běsaili nepřátelé nenávistí, ale my jsme se věnovali tiché, radostaé práci, oddáni jen kráse a pravdě, kterou jsme poznali. Práce byla uznána nejlepšími lidmi českými i za hranicemi a to nás posiluje k další činnosti, My- šlenka naše vypracovává se v mohutnou životní filosofii, v umění života a hloubky, ze kterých nabíráme avou moudrost, jsou nevyčer= patelné. Proto nebylo možno v jednom ročníku ukázati na všechny problémy naše a vysvětlit všechnu methodu. „Vatra“ musí býti za- chována, aby junáctví českému brázděna byla cesta, jaké je hoden slovanský a husitský národ. Ještě nás mnoho úkolů čeká, vidíme je jasně před sebou, I bylo by smutné, kdyby ideální naše práce měla se tříštit o hmotný sedostatek. Prvy ročník „Vatry“ probíjel se těžce, Není časopisu pro mládež tak nákladně vydávavého, nemají tak ty- krásný časopis ani v Americe aní v Anglii junáci Lesní oudrosti. Kdyby každý člen Ligy plnil avoji povianost a zaplatil ročník, byly by však nesnáze soadno překonány, neboť tisicihlavá Obec znamená pěkný kruh čtenářstva. Na rozhraní nového ročníku proto do všech kmenů postláme výzvu: Každý člen Ligy musí miti — je to jeho mravní povinnost — svůj I ročník „Vatry“, který fest zaplacen. Kdo jej nemá objed- nejte si jej, dokud jsou ještě celé ročniky v zásobě. O prázdninách prodejte každý aspoň tři celé ročníky a ziskávejte předplatitele na ročník druhý. Druhý ročník třeba předplatití nejdéle v erpnu, nezvý-
šeným předplatným 10 Kč pulletaě, 20 Kč ročně,28)
Jaroslav Šimsa, tajemník a místonáčelník — Praha II, Václavská 6.
Eugen Schart, jednatel — Praha IV., Hradčanské 8.
Vyprávěč. — E. T. Seton, Síla tábora. — Balú, Tábor. — Koprník. — Balú, Studium přírody v táboře. — Miloš Seifert, Slovanské junáctví. — E. T. Seton, Sobí tanec. — M. Seifert, Problém půdy. — Šestý zákon lesní moudrosti. — Kroj junáků. — Lesní Moudrost. — Muje Mukesin. — Budhism. — Bílá Liška, Kdo jsme. — Dekorování a impregnace stanů. — E. T. Seton, Orlí péra v táboře. — E. T. Seton, Proč pes se třikrát otočí, než si lehne. — Setonův dopis. — Jindra Krejčík, List. — Knihy Lesní Moudrosti. — Jak žijeme. — Z náčelnictva.
Obálka: Poměry ve skautingu v cizině. — Cizina o nás. — Prvý ročník „Vatry“.
Obrázky: Bílá Liška rozpřádá vřeteno. — Náčelník kmene Hopi. — Obřadní roucho. — Šest znaků odborů.
„The fire of woodcraft” no. 9.—10. July, the rosemoon (contents): The story-teller. — E. T. Seton, The campercraft. — Balú, The camp. — Koprník. — Balú, The nature — study in the camp. — M. Seifert, The Slave style. — E. T. Seton, The caribou dance. — M. Seifert. The problem of the soil, — The sixth law of the woodcraft. — E. T. Seton, The council robe. — Muje Mukesin. — Budhism. — White Fox, Who we are? — The decoration and impregnation of the tents. — E. T. Seton, The degrees of the woodcraft. — E. T. Seton, Why the dog turrns around tree times before lying down. — A letter from hr. Seton. — Jindra Krejčík, A letter. — The books of the Woodcraft. — How do we live. — From the Headquarters.
The cover: Scouting in Poland an England. — Foreign notes about us. — The first volume of Vatra“.
Illustrations: White Fox unfold a story. — The war-chief of the Hopi-tribe. — The council-robe. — Six badges of the degrees.
Vatra lesní moudrosti, Měsíčník Čsl. Ligy Lesní Moudrosti. (Psohlavci). Vychází počátkem každého měsíce mimo červenec a srpen, ročně 10 čísel. Předplatné na půl roku 10 Kč, číslo (16 str.) za 2 Kč. Řídí Miloš Seifert, prof. dymn. t. č. v Užhorodu, Podkatpatská Rus. Za redakci odpovídá Jaroslav Šimsa. Praha II., Václavská ulice 6, Administrace Jindř. Vaněček, Praha II, Vyšehradská 6. Nákladem Zálesácké Ligy Čsl. Tiskne Beníško a spol., Plzeň.
- ↑ O Sněmovním kruhu dle pokynů Setonových psáno bylo v 2. čísle „Vatry“. Skříňku zaslala plzeňská jednota.
