Jak vznikli „Woodcrafterští indiáni“

Setonův příběh, o tom jak utvořil první kmen Woodcrafterských indiánů z chlapců co považovali území Wyndygoulu za své, je v České republice poměrně dobře znám. Je zajímavé, že v Čechách se objevila jeho memoárová verze již v roce 1928, ačkoliv Setonova autobiografická kniha Trail of an artist-naturalist vyšla až v USA až roku 1940! Je tedy otázkou, odkud se tu originál ze kterého byl učiněn překlad vzal, jelikož příběh i použitá jména se shodují s nejstarší verzí, ale závěr obsahuje informace, co u nejvěrohodnější verze z roku 1924 ještě chybí.

V českém překladu

Poprvé

vyšel tento příběh v češtině rozdělen do třech částí, v ligovém časopise Vatra (časopis LLM) pod názvem Jak vznikli Woodcrafterští indiáni. Překladatel není uveden, ale s největší pravděpodobností byl překladatelem tehdejší šéfredaktor časopisu Miloš Seifert - Woowotanna, který psal většinu obsahu. Kromě toho v té době Setona překládal výhradně on a jistě by podobně důležitý text nesvěřil někomu jinému.

Úvodní část vyšla v prosincovém čísle 2. VII. ročníku roku 1928 (str. 24–25).

Pokračování však vyšlo až na jaře, v dubnovém 4. čísle (str. 7–9)

A dokončení bylo v následujícím květnovém 5. čísle roku 1929 (str. 69-72).

Zajímavé na tomto vydání je, že jde nepochybně o překlad memoárové verze – odpovídá tomu i typografie (kurzíva na příslušných místech textu). Ovšem ta vyšla v USA až roku 1940(!). Originál memoárové verze byl tedy nejspíš publikován již před rokem 1928 v některém z Totem-Boardů, které však bohužel nemáme k dispozici.

Podruhé

Se stejný překlad objevil, jako kapitola s názvem Jak vznikli vudkrafterští junáci, v poválečné cyklostylované publikaci LLM Svitek březové kůry – I. Kmenové zřízení. Táborový řád., vydané v listopadu roku 1946 (str. 3–12) – opět bez uvedení autora překladu. Někdo z autorů Kmenového zřízení původní překlad lehce jazykově upravil do novější češtiny. Pravděpodobně Miloslav Vavrda - Minehaha, který byl jazykově nejzdatnější a měl také k Seifertovi nejblíže.

Nasvědčuje tomu také to, že tzv. pomocné vydání – které vyšlo jako cyklostyl již v květnu 1946, pod názvem Kmenové zřízení vudkraftu a Táborový řád LČSW, tenhle Setonův příběh neobsahovalo.

Potřetí

Tentýž překlad vyšel (opět rozmnožen cyklostylem) v kosmeticky upravené verzi téže publikace roku 1969 pod hlavičkou ČTU. Název kapitoly byl ale pozměněn (nově Jak vznikli první junáci lesní moudrosti — “Woodcraft indians”). Viz str. 5–18.

Počtvrté

Měla tahle historka vyjít v rámci Setonovy autobiografické knihy Cesta životem a přírodou roku 1977, kterou vydalo nakladatelství Orbis, Praha. Tu přeložil Miloslav Vavrda - Minehaha. Jenže z finální verze knihy byla kapitola, v níž Seton popsal jak vznikali Woodcrafterští indiáni, vypuštěna. Proto tuto kapitolu vydali Vavrdovi přátelé samostatně, formou samizdatu, roku 1979 pod názvem Vznik hnutí woodcrafterských indiánů. V něm byl – kromě tohoto příběhu – stručně zrekapitulován vývoj woodcrafterského hnutí do r. 1946. Bohužel s chybami, které přispěly k petrifikaci řady omylů, protože období od svatby s Grace Gallatin, pojal Seton ve své autobiografii jen velmi stručně a bez podrobnější znalosti kontextu je originální text jeho autobiografie poněkud matoucí.

Původní verze

Abychom mohli zanalyzovat hodnověrnost příběhu, který je spojen se zakladatelským mýtem, musíme znát nejenom kdy a kde byl publikován, ale i sledovat drobné detaily v textu. Je třeba při tom zdůraznit jednu důležitou věc Seton nikdy nelhal. Velice si zakládal na tom, že vše o čem psal měl podložené reálnými fakty. Smutné je, že s tímto přístupem neměl do budoucna šanci obstát.

Nejstarší verze z roku 1905

Nejstarší verze tohoto příběhu vyplula z hlubin internetových archívů teprve nedávno. Byla publikována na jaře 1905 v anglickém magazínu The Grand Magazine. Je psaná v er-formě, stejně jako pozdější verze z roku 1910, oproti níž obsahuje navíc v podstatě jen dva odstavce. A jejímu vydání předcházela v britských denících intenzivní mediální kampaň, která měla přilákat posluchače na Setonovy přednášky. Neboť tou dobou pobýval v Anglii. Seton připlul do Anglie přes Kanadu pravděpodbně v půlce března. 18. února 1805 totiž informoval torontský týdeník Toronto Saturday Nigh o tom, že v Torontu navštívil se svojí švagrovou místní klub. A od konce února začala v anglickém tisku inzercí na jeho knihy zmíněná kampaň. Dlouho se ale nezdržel.

Jeho přednášku s titulem Rise of the Seton Indians inzerovaly londýnské deníky Westminster Gazette, Pall Mall Gazette, Globe, Truth, somersetský Wells Journal. Lancashirské deníky Warrington Examiner, Widnes Examiner, St. Helens Examiner, Warrington Examiner. Cheshirský Runcorn Examiner. Počátkem dubna vyplul zpět do USA, zřejmě se zastávkou v Irsku, protože se informace o jeho přednášce objevila zmínka také v irském týdeníku Roscommon Messenger. Článek obsahuje pravděpodobně totéž co Seton líčil během přednášky, protože vyšel až po jeho odjezdu. Měl ohlas i ve vzdálené Tasmánii, kde jeho zkrácenou verzi otisknul 24. června 1905 deník The Clipper.

Po celý rok se objevovalu v anglickém tisku o něm články a od září začala vycházet stejná série článků co vyšla v Ladies Home Journal, v anglickém magazínu The Windsor. Zmínku o něm a jeho chlapcích publikoval 29. září 1905 také australský deník The Albury Banner and Wodonga Express. To vše byla příprava na vylodění v Anglii v září 1906.

Setonova mediální kampaň v Anglii na jaře 1906

Seton psal o statisících woodcrafterů. Z dnešního pohledu se tohle trzení jeví jako přehnané, ve skutečnosti ale není. Přehnané se zdá proto, že se na to díváme z s odstupem více než 120 let. Ovšem tehdy situace ani zdaleka tak jednoznačná nebyla. V době kdy skautská organizace teprve vznikala, už Seton intenzivně propagoval woodcrafterské hnutí několik let. Jeho vliv byl nesporný. Woodcrafterské hnutí také nebylo ani zdaleka tak ortodoxně orientováno na indiánskou kulturu, jak se mnozí domnívají. Také zprávy které dostával z Anglie mu nedávaly důvod pro to, aby začal pochybovat o tom zda Baden-Powel jede podle jeho vzoru. Dokonce ani poté co navštívil Anglii v roce 1912.

Australské deníky:

• Playing at Indians, The Express and Telegraph. Adelaide. Saturday 14. April 1906, p. 5 – https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/208802690?searchTerm=Seton%20Indians
• Back to the Woods, The Daily Telegraph. Sydney. Wednesday 18. April 1906, p. 12 – https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/236827343?searchTerm=Seton%20Indians
• Playing at Indians, The Leader. Melbourne. 5. May 1906, p. 42 – https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/198365528?searchTerm=Seton%20Indians

Verze z roku 1910

Tato verze příběhu je v zásadě shodná s tou z roku 1905. Vyšla v magazínu The Outlook 23. června roku 1910 a liší se v následujících detailech:

Zajímavé je následující tvrzení:

After a year or two of planning, I began work in 1898, and in 1901 had several clubs formed. … While several tribes or clubs were formed in 1901 and 1902, the first considerable success dated from 1903, when we formed the Wildcat Band, under circumstances that were particularly fitted for a demonstration.

The Outlook, 95. vol., 12. No. p.631–632

V létě 1901 již kmen Sinawa (Cos Cob) skutečně tábořil na Wyndygoulu, ale k jeho založení došlo pravděpodobně bez toho, že by Seton postupoval podle nějakého předem připraveného plánu. Ten se totiž zrodil až v září 1901, když byl Seton v Coloradu.

Aby uchránil od nežádoucí pozornosti chlapce z kmene Sinawa (Cos Cob), použil Seton v textu jméno – Wildcat Band (kmen Divoké kočky). A na to, že záměrně použil jiná jména, upozornil i v poznámce pod čarou.

Příčinou konfliktu se stal 12 stop (3,5 metru) vysoký plot, kterým obehnal celý pozemek. Tím plotem proti sobě postavil všechny obyvatele Cos Cob nejenom místní omladinu.

He had fenced in a lot of open ground that had been the common cow-pasture of the adjoining village.

The Outlook, 95. vol., 12. No. p.631–632

Zajímavá je také další informace:

All summer this had been going on; so I learned on visiting Moale in September.

The Outlook, 95. vol., 12. No. p.631–632

John Hansen byl Setonův správce na Wyndygoulu, který za něj řešil všechny praktické záležitosti. Seton se na Wyndygoulu objevil až na konci léta 1900, hlavně proto, aby zkontroloval jak práce pokročily. Následující poznámka potvrzuje to, že na tábořišti byl kromě týpí i stan:

When the village was made, the teepees and tents, too, gorgeous with pictures of warriors and buffaloes, the canoes drawn up on the beach…

The Outlook, 95. vol., 12. No. p.631–632

Ten využíval John Hansen jako kuchyň, jak vzpomínal po 75 letech (tehdy 8 letý) účastník onoho táboření Leonard S. Clark:

I remember that Mr. Seton had a gardener and a superintendent of his property, Mr. John Hansen. And Mr. John Hansen had a little tent – and that was a tent, not an Indian tepee – to one side, where he was to serve as cook. And he was to serve as watchman over the group of boys who were there. I remember that in the evening, Mr. Hansen built a large fire in front of our tent, in a place that had been cleared so that they could have an open fire there.

Leonard S. Clark: Rozhovor (1975)

Rovněž informace o návštěvě školy je zajímavá:

Now I went to the local school-house and got permission to talk to the boys for five minutes. I asked all the boys of ten years old and upwards to stand. There were twelve. … at 4:30 there was a loud shout, a hubbub in the near drive, and the boys arrived all together — not twelve or fifteen, as expected, not the eighteen provided for, but forty-two. Every boy at school, every boy that had been to school, or had a sister or brother at school, invited himself to come; an ideal party — twelve invitations and forty-two acceptances.

The Outlook, 95. vol., 12. No. p.631–632

Nejvěrohodnější verze 1924

Vyšla roku 1924 v srpnovém čísle Nature Magazine. Hned zkraje, bez vytáček Seton píše, jak to bylo s koupí pozemku a tím plotem.

O twenty years ago I found myself in the position to realize a dream that most men have held in their hearts. I bought a stretch of wild land in a country place. Considerably over a hundred acres there were, most of it covered with glorious woods, but varied with rocky hills, a beautiful brook and a lake. Around this I put a ten-foot fence, tight for man and beast, and stocked the place with animals and wild fowl.

Nature Magazine vol. 3 No. 6, June 1924, p. 110

Jak vidno, roku 1910 nelhal, jenom trochu mlžil. Pozemek nebyl velký několik set akrů, ale jen 120 akrů. Plot nebyl vysoký 12 stop (~3,5 m) ale jen 10 (~3 m). Nepostavil ho kvůli tomu aby mu tam nelezl dobytek, ale škodná a pytláci co by ohrožovali zvířata a ptáky na jeho pozemku.

A ta záležitost s těmi chlapci byla jedna velká improvizace a žádný, několik let dopředu chystaný záměr. Jinak se ale fakta moc neliší. Vše se odehrálo v září. Chlapci nedorazili ve čtyři ale až ve tři čtvrtě na pět. Místo 12 jich dorazilo 42. Cachtali se asi hodinu – slunce v Cos Cob zapadá v září kolem šesté hodiny odpolední. Ale jména jsou zde jiná! Jméno chlapce, který byl zvolen prvním náčelníkem kmene u této verze není Hank Martin, nýbrž Harry Fitch.

Klíčový rozdíl je – oproti ostatním verzím příběhu, spojen s volbou druhého náčelníka. Tak, jak byla podána u nejstarší verze z roku 1910 zde zcela chybí. Naopak nechybí jméno vyzyvatele – Jim Butler, který byl podle této verze následně, bez větších debat zvolen druhým náčelníkem. Jde tudíž o stejného chlapce, jehož jméno je jak u nejstarší, tak memoárové verze – Tom Sewit. Od memoárové verze se tahle verze liší také tím, že i když se zde hovoří o woodcrafterech, kteří složili kosti ve Francii, tak zde ještě chybí zmínka o zaměstnání Harry Fitche aka Hanka Martina, což by nasvědčovalo tomu, že v té době ještě Harold Ferris, který byl oním náčelníkem, ještě majitelem vlastní dopravní firmy nebyl.

Také zde není sebemenší zmínka o věku chlapců a není uveden ani konkrétní rok. Za to nechybí zmínka o chlapci, který mu na podzim přinesl králíka, jako náhradu za toho co během léta přes plot zabil.

Tato verze, i když postrádá onu dramatickou část ohledně volby druhého náčelníka, je mnohem věrohodnější než verze původní i memoárová. Především proto, že potvrzuje sdělení Leonarda S. Clarka, který v rozhovoru s Penny Bottem 20. ledna 1975 uvedl, že prvním náčelníkem kmene Sinawoy byl Harold Ferris. Shodují se tak nejenom iniciály jména, ale i jeho zaměstnání, které bylo uvedeno u memoárové verze. Na základě toho lze předpokládat, že také iniciály druhého chlapce Jima Buttlera se u této verze shodují se skutečností. Pak by totiž, s největší pravděpodobností, mohl být oním druhým náčelníkem Joseph Burns o kterém Clark rovněž hovořil, ovšem v souvislosti s jinou do češtiny přeloženou historkou, k níž zatím nemáme k dispozici originál – Jak si skaut „Úhoř“ vydobyl svou přezdívku.

Memoárová verze

Byla Setonem sepsána pravděpodobně v roce 1928 a otištěna jako druhá část Blazes on the Trail v listopadu téhož roku. Byl to jenom útlý sešit, který začal Seifert překládat ihned poté co dorazil do Československa. A první část vyšla již v prosincové Vatře – viz výše.

Nevíme v jak vysokém nákladu sešit Blazes on the Trail vyšel. Ovšem vzhledem k tomu, že jde o spisek, který na serveru hathitrust.org není vůbec podchycen, šlo zřejmě jen o pár kusů.

Mnohem větší publicitu jí Seton zajistil až tím, že ji uvedl jako samostatnou kapitolu ve své autobiografii, vydané roku 1940. V té době již v Evropě byla v plném proudu druhá světová válka.

Nevíme, jestli se i tato kniha dostala do rukou československých woodcrafterů. Zcela to vyloučit nelze, protože USA vstoupily do války s Německem až roku 1941. Ale nejspíš ne. Protože Miloslav Vavrda - Minehaha, ji do češtiny přeložil z anglického vydání z roku 1951. Viz Cesta životem a přírodou, 1977.

Zajímavé je, že u memoárové verze Seton vypustil zmínku o počtu stanů a týpí. Podle původní verze zakoupil „… dva stany a tři indiánská týpí, co zbyla po Sportsman's Show.” Na obrázku, který tuto akci prezentoval v časopise … z roku 1899 totiž skutečně vidíme tři týpí.

Greenwich

---