Pokračování textu ze strany 67
… k nastolení nového společenského řádu (“cíl – socialistická společnost”).
Základní programovou příručkou byla „knížka Prokopa Koudely Cesta socialistické lesní moudrosti²⁵⁾ ve které byly stanoveny nejen ideové zásady a nový zákon ISAW, ale také systém činů podle věkového rozdělení (žlutý věk dětský 6–10 let, rudý věk chlapců a děvčat 10–14, modrý věk jinochů a dívek 14–18, zelený věk mužů a žen 18–22 let), systém hodností (“stupňů”) uvnitř věků apod.
Založení ISAW se Koudela nedočkal, zemřel 11. 4. 1927. Předsedou se stal A. Veselý; ve 30. letech byl předsedou Rudan Noha, tramp a pozdější autor knihy Odlesky táborových ohňů. Isawané vydávali Hlasatel ISAW, později do r. 1934 časopis Slunce, který byl psán “novím českím pravopisem”, a jiné politické a osvětové publikace.
Isawané kritizovali pojetí woodcraftu jako pouhou výchovu přírodou: “…woodcraft je jen vliv přírody na člověka, příroda jako ideální prostředí… Ale protože dnes nežijeme mezi stromy nebo na stromech, je čistý woodcraft sám o sobě hloupostí…”
“Nežijeme v lesích, ale v městech a továrnách a máme raději svůj výtvor – civilizaci, než svého stvořitele – přírodu. Táborák je krásný, ale parní radiátor je krásný neméně… Nestačí nám jenom woodcraft, budeme provozovat i machincraft, moudrost lesa rozšiřujeme o moudrost strojů.”²⁶⁾
Jakkoli se tyto myšlenky dnes zdají pošetilé, je dobré si uvědomit, že podobnou cestou se o několik let dříve ubíral i E. T. Seton, když ve Svitku březové kůry (1922) je řada mistrovství věnována speciálně technice a strojům (později byla většina vyřazena). Isawané propagovali avantgardní malířství a film, surrealismus, moderní architekturu a hudbu. Programově bourali konvence a tím si získávali sympatie mladých.²⁶⁾ ¹⁴⁾ Když v roce 1931 zasahují úřady proti trampským osadám, staví se ISAW do jejich čela, propůjčuje jim svůj časopis Slunce a část trampů získává pro svůj politický program.
ISAW, která byla také členem Federace čsl. skautů, zanikla na podzim 1938.
Milíčův dům. Na pomoc dětem “z ulice” ze žižkovské periferie založil ve 30.letech laický evangelický kazatel, pedagog, filosof a humanista Přemysl Pitter (1895–1976) v Praze dětský útulek, zvaný Milíčův dům.²⁴⁾ Navázal tím na dávný odkaz otce české reformace Jana Milíče z Kroměříže, který kdysi v Praze na Starém Městě založil záchytný dům pro “uražené a ponížené” a nazval ho “Jeruzalém”. Dům byl postaven z dobrovolných příspěvků na Žižkově v roce 1933. Útulek měl sloužit pro děti zaměstnaných matek ze Žižkova, děti ze sociálně slabých vrstev, často zanedbaných či dokonce opuštěných. V průběhu let jich sem docházelo na dvě stě. Děti byly rozděleny do družin po 10 – 12 členech, chlapci a dívky zvlášť. Družiny nesly často názvy zvířat, například dívčí: Srnky, Vlaštovky, chlapecké: Bobři atd. Mimo to, podobně jako v Ymce, existovalo označení podle věkových skupin. U chlapců: Skřítkové, Vlčkové, starší nad 10 let pak Průkopníci a Junáci. Dívky tvořily Včelky, Samaritánky a Hospodyňky. Byly zde dílny, klubovny, záhony a možnost rekreace v ozdravovně, kterou spolek postavil těsně před válkou v Mýtě u Rokycan. Za války skrýval Přemysl Pitter v Milíčově domě židovské děti před nacisty, přes veřejný zákaz navštěvoval doma židovské rodiny a všemožně jim pomáhal. Těsně po ..text pokračuje
