Pokračování textu ze strany 60
… hlavou přetrval dodnes).
Válka, zvláště ve své druhé polovině, pochopitelně junáckou činnost omezila, ale ne úplně, Každé léto se pořádají tábory, dokonce i společné sjezdy. Významná byla velká propagační akce Psohlavců z celých Čech před prázdninami 1918 v Praze na Žižkově.
Říjen 1918 – konec války. Vznik ČSR. Obec Psohlavců přijímá dočasně název Děti svobody, na jaře 1919 začíná vydávat stejnojmenný časopis, rozrůstá se o skupiny v dalších městech (Klatovy, Domažlice, Rakovník, Tábor, jíž dříve Jindřichův Hradec atd.) a v rámci pokusů spojit množství existujících skautských spolků do jednotné organizace vstupuje v červnu 1919 do Svazu skautů RČS. Názorové, osobní a postupně pak i programové rozdíly jsou však příliš zřetelné a tak hned po prázdninách téhož roku se Psohlavci (nebo všechny organizace sdružené do Dětí svobody) opět osamostatňují a vystupují ze Svazu. Zároveň je však opouštějí někteří z předních vůdců (Maixner, Műller, Batěk) a Seifert s Hořejším odcházejí učit na Slovensko.
Činnosti Psohlavců sice nyní chybí výraznější koordinace, ale práce neochabuje. V kmenech (jednotách) se pracuje pilně dále, přibývá nových členů. Skautské odbory spolku Záchrana se rozšiřují o “Chodky” čili dívčí odbor. Koncem roku 1919 pracují mimo Svaz skautů samostatně 4 větší junácké organizace – Obec Psohlavců, Obec čsl. Baden-Powellových skautů, Skauti besídek a Sdružení socialistických skautů a skautek – “ideově sice různorodé, ale zato svorné v nedůvěře ke Svazu…“, jak výstižně napsal R. Plajner³⁶⁾. Ve snaze o vytvoření silné protiváhy ke Svojsíkovu Svazu skautů zakládají tyto organizace v prosinci 1919 Federaci československých skautů. Bylo to zcela volné, neformální společenství, zpočátku i bez právní subjektivity, početně prý převyšující Svaz. Důležité je, že na popud Psohlavců se Federace oficiálně přihlásila k “zálesáckému programu E. T. Setona” a že její členské organizace byly zcela autonomní.
V dubnu 1920 obnovuje pražská a lounská jednota Psohlavců vydávání ručně psaného časopisu Psohlavec. Po návratu ze Slovenska (únor 1920) se M. Seifert snaží o sjednocení roztříštěných psohlaveckých skupin a přijetí vyhraněného programu. Začíná pracovat na monumentální základní příručce Přírodou a životem k čistému lidství, obdobě Základů junáctví A. B. Svojsíka, B. Powellova Scouting for Boys i Setonovy The Book of Woodcraft. Kniha vychází počátkem ledna 1921 (nakladatelství Dědictví Komenského, Praha) a stává se, a to i do budoucna, opravdovou biblí československých woodcrafterů. Tvrdé a programové odsouzení Baden-Powellova a Svojsíkova skautingu v úvodu knihy však zároveň znamenalo počátek dlouhé etapy sporů a útoků v českých skautsko-woodcrafterských vztazích. Pro Psohlavce to ale znamenalo nevratitelné vykročení Setonovým směrem a tak není divu, že v létě 1921 navazují s E. T. Setonem písemný styk a hlásí se za členy The Woodcraft League of America.
Pracovní sjezd Psohlavců v Berouně 1.11.1921 schvaluje nové stanovy (po vzoru americké Ligy), zavádí systém činů (Setonovo “stoupání na horu”) a dokonce hned uděluje první titul “Bojovník”. Stal se jím Pravdomil Svoboda - Šedý Vlk z Příbrami. Po připojení skupiny chlapců ze Slovenska zní nyní celý název: Československá obec junácká Psohlavců - Horních Chlapců. ..text pokračuje
