Pokračování textu ze strany 59
… který se zdál odlišný od anglického. Zájemci brzy přicházejí na to, že odlišnost spočívá právě v metodách woodcraftu. Hned v letech 1912 – 1913 tak dochází i u nás k určité názorové diferenciaci, neboť od počátku existují družiny a jednotlivci, kterým se – přes všechnu přitažlivost a výchovný přínos – zdá Baden-Powellův skauting příliš povrchní a přitahuje je Setonovo původního hnutí. Patří k nimi středoškolský profesor Miloš Seifert (1887–1941), který zasvětil myšlence woodcraftu celý svůj život, vykonal obrovské dílo a je právem považován za zakladatele českého (i slovenského) woodcrafterského hnutí.²⁹⁾³⁰⁾³¹⁾³²⁾
M. Seifert zakládá na jaře 1912 na gymnáziu v Berouně, kde tehdy učil, “kroužek přátel přírody”, s kterým pěstuje táboření a studium přírody. Počátkem roku 1913 pak získává Setonovy knihy Svitek březové kůry a Dva divoši a může své dosavadní pokusy postavit na pevný základ. V květnu 1913 s kolegou M. Maixnerem píše a vydává Kapesní knížku českých junáků, kde se v úvodu praví:
“Co se nás týče, hledíme jako k pravému iniciátoru skautství k E. T. Setonovi… Američtí “Woodcraft Indians” …jsou přitažlivější nám svou láskou k přírodě a svým primitivním, volným stanoviskem.”
Letní tábor berounských junáků v červenci 1913 pod Plešivcem u Lochovic, organizovaný “po způsobu Setonových amerických skautů na způsob divokého indiánského kmene”⁴⁾ je památný hned z několika, důvodů. Bylo zde například postaveno první týpí v Čechách⁵⁾ a založen první kmen lesní moudrosti v Čechách, o čemž se v kronice píše:
“V úterý 15.července… Po večeři jest velké shromáždění, aby stanoven byl řád a zákony našeho táborového života. Vzali jsme za základ našeho sdružení Thompsona Setona “Birch Bark Roll” a přijali stanovy jeho organisace s některými změnami a vymezeními. Budeme si říkati, poněvadž chceme pěstovat v sobě hlavně smysl pro přírodu a přirozený život: Zálesáčtí junáci. To budou někdy junáci čeští, kteří si osvojí americkou svobodu a indiánské cnosti. My pak budeme jen jedním kmenem, berounským – “Děti Živěny”. Indiánské vzory amerických skautů nahradíme si pohanskými předky svými…”⁴⁾
Ve stejnou dobu zakládají Jan Hořejší a Bořivoj Műller v Praze oddíly Psohlavců. Díky známosti Seiferta s Hořejším (znali se přes A. S. Baťka, významnou postavu počátků českého junáctví) navazují Děti Živěny s Psohlavci brzy užší spolupráci. Záhy se také Psohlavci, nebo s nimi spřátelené junácké skupiny objevují i v dalších místech. Vedle Prahy je to především Příbram a Plzeň.
V roce 1915 se na sněmu ve Zbirohu scházejí psohlavecké a setonovsky orientované skupiny z Plzně, Prahy, Berouna a Příbrami (přítomni byli ale i hosté z jiných měst) a zakládají Obec Psohlavců, první zárodek české woodcrafterské organizace. Náčelníkem je zvolen J. Hořejší z Příbrami. Již o rok dříve získali Psohlavci “právní kryti”, když se ustavili jako skautské odbory humanitárního spolku Záchrana. Obec Psohlavců měla sice společný výbor vůdců, ale neměla zřejmě žádný závazný společný program, šlo o volné spojení samostatných skupin (jednot). Vyhraněný setonovský směr představoval Miloš Seifert se svým kmenem. Za svůj oficiální znak přijala obec chodskou psí hlavu v Alšově provedení (je to počátek slavné tradice chodské legendy a psohlavecké symboliky v českém junáctví; po Psohlavcích převzal “štafetu” Svaz junáků-skautů a skautek RČS, jehož emblém, skautská lilie s vkomponovaným erbem s psí ..text pokračuje
