²⁾

KAPESNÍ KNÍŽKA ČESKÝCH JUNÁKŮ

STRUČNÝ PŘEHLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH ZNALOSTÍ A VÝKONŮ, JAKOŽ I POTŘEB SKAUTA V ZEMÍCH ČESKÝCH.

SESTAVILI:

MILOŠ SEIFERT A MILOŠ MAIXNER.

(CENA 1 K.)

BEROUN-PRAHA 1913.

„GRAFIA“, DĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA V PRAZE.

VLASTNÍM NÁKLADEM.

³⁾

Bohatství národa nespočívá v penězích, ale v lidech zdravých na těle i duchu, s tělem schopným k námaze a vytrvalosti, s myslí ukázněnou, v lidech, kteří hledí na věci se správného stanoviska a cení je podle pravého účele.

Lykurgos, Sparťan.⁴⁾

Z HISTORIE SKAUTSTVÍ.

JEHO VÝZNAM A CÍL.

Život civilisovaného lidstva přinesl s sebou mnoho stínu a zvlášť výchova mládeže děje se namnoze zvráceně v kasárnických školách, za bezohledné discipliny a s přetížením mladých mozků bezcennými učenostmi. Na životě starých národů a i těch, kteří dnes žijí a jimž říkáme barbaři, divoši, vidíme, jak dalece jsme se odchýlili od přirozené, jednoduché výchovy. Zvlášť sebevýchova znamená pro mladíka mnoho. Od Komenského a Rousseau-a vzdychá se po reformě individuální i společenské výchovy a dosud lpíme na zpuchřelých základech latinského středověku. Veliké obrození lidstva svítá z takových institucí, jako je „scouting“, jenž dobývá si dnes kvapem půdy na celém světě jako nejpřirozenější a nejslibnější řešení všech reformních snah nové doby. Jestliže v Anglii nazývá se mládež těchto nových ideálů „skauty“, je v tom vyjádřen vskutku pravý smysl celého toho směru výchovného; značiť „to scout“ stopovat, pozorovat — i jest tím myšleno ono krásné spoléhání na sebe samého, volné rozvinuti svých vlastních plánů a jednání dle své vlastní činorodé vůle. Fantasie našeho mládí žádá uplatnění a překypující energie zdravého využití. Tu sílu mladého věku znal zakladatel anglických skautů Sir Baden-Powel, použiv jich při obléhání Mafekingu s velkým zdarem. Co se nás týče, hledíme jako k pravému iniciátoru skautství k Ernestu Setonu Thompsonovi, americkému zakladateli skautských čet, jichž členů jest dnes již na 300.000, který o kolik let předčil Baden-Powela. Všechny ideály „junáka“ jsou v něm vysokou měrou stělesněny; je to muž,⁵⁾jakých se rodí málo za kolik století. A můžeme i říci, že americký skaut jest svobodnější, ryzejší, přirozenější. — Američtí „Woodcraft Indians“ (Indiáni-zálesáci) jsou přitažlivější nám svou láskou k přírodě a svým primitivním, volným stanoviskem. Seton Thompson jest geniem: či o kom by se to mohlo spíše říci, než o tomto muži, jenž jest tak originálním pozorovatelem-učencem, tak znamenitým malířem a básníkem-umělcem v jedné osobě?

Než hledejme skauty též v historii. Nejen rytířství, ať již křesťanské nebo japonské (založené na „Bušidu“), ale jednotlivci sami jsou takovými předchůdci junáctví. Či život velkých objevitelů, cestovatelů a vynálezců neukazuje nám cesty, jakými máme se říditi, bychom též byli muži práce, lidmi, jichž život má velký smysl osobní i společenský, muži, kteří něco znamenají a za něco stojí?

V junáctví je vše, co volá k novému lidství, co má ze života našeho učiniti život radosti a k potěše sobě i bližním — proto budiž jemu v Čechách „Zdar!“.

U nás se zdarem uvedl v život junáctví a organisuje je prof. A. B. Svojsík v Praze, jemuž buďtež oznámeny všecky nové odbory. V jednotě síla!

⁎

SKAUTOVÁNÍ znamená práci a schopnosti zálesáků, objevitelů a hraničárův.

Vede ke sbratření, které bylo vždy přirozeným následkem spolčování ke hrám, potulkám, i nezbednostem, zachovává a dodává mladistvé pružnosti a čilosti, povzbuzuje obrazotvornost a romantičnost a učí svobodně, volně dýchat a vyhledávat užitečnou činnost. Vedle tělesné zdatnosti, kterou s sebou přináší, vychovává k úsilí, vytrvalosti a zručnosti, vštěpuje kázeň, zmužilost, rytířství a vlastenectví, slovem vyvíjí „charakter“ , který jest pro život nejcennějším a na který se ve školách dnes zapomíná. (O tom všem nemůže mluvit militarismus, který jest pravou protivou skautství.)^[1] Methoda vyučování skautského má vésti k tomu, abys sám stal se dychtivým vědění

↑ Zde zapracovala cenzura! Větu o militarismu museli autoři ve všech výtiscích přelepit!

⁶⁾a poznání a nespokojil se učeností tobě vnucenou, již ani stráviti nemůžeš. Věda musí se ti státi potřebou. Pro člověka má cenu vůbec jen tehdy, když jí může upotřebiti, ať již prakticky v denním životě nebo jinak, na př. ku svému mravnímu povznesení a prohlédnutí. Heslem skauta bude tedy vždy: Vzdělání na nejširším základě — a hodně prakticky. Pryč s bezcenným ballastem, pryč se středověkým pouhým slovíčkářstvím! Před námi je velkolepá skutečnost — té se chopme, v té a tou žijme!

Nepodlehněme klamu, že jest skautství výchovou tělesnou — jest to výchova Člověka!

Co síly to slovo bude jednou v sobě chovat, to mohou tušit jen ti, kteří otevřenou myslí a zdravým tělem vcházejí do Velechrámu Přírody a Života. My, junáci, máme probudit v lidstvu nový názor na svět, že jen činem žije myšlenka, z činu vychází a k činu se rodí. Jak rádi slyšíme o zkušenostech jinými získaných — čítáme rádi knihy básníků, vědců a badatelů — tak s druhé strany vrháme se v život se vší jeho rozmanitostí, překážkami i šťastnými náhodami, radostí i bolem, věříce, že zvítězíme svým lidstvím, jež ctíme. Nic nás nesmí zůstat tajno, duševní svou převahou a intelligencí chceme prožívat svět a dívat se jednou s hůry, až dospějeme, na všechny křivolaké a spletité cesty jeho, bychom poznali jedinou zlatou cestu, kterou se máme bráti a jež je společná všem lidem.

Heslem junáků jest:

BUĎ PŘIPRAVEN!

To znamená, že máte vždy býti pohotoví myslí i tělem konati svou povinnost.

Myslí býti připraveni tím, že se ukázníte k poslušnosti každého rozkazu a promyslíte předem každý případ a okolnost, abyste věděli, co by bylo nejlépe vykonati a která doba jest nejvhodnější, a abyste byli odhodláni tak učiniti.

Tělem býti připraven tím, že se otužíte a sesílíte, a tak stanete se schopnými pravou věc v pravý čas vykonati a vykonáte ji.⁷⁾

JUNÁCKÝ ZÁKON. (Junácké desatero.)

I. JUNÁKOVI JEST ČEST SVATOU.

Řekne-li: „Na mou čest tomu tak jest“, pak tvrdí to tak doopravdy, jakoby skládal nejslavnostnější přísahu.

Též řekne-li vůdce junákovi: „Svěřuji ti při tvé cti tak učiniti“, jest junák zavázán provésti rozkaz jak nejlépe dovede a nijak nedati se zdržeti.

Poruší-li junák svou čest lží nebo nevykonáním rozkazu, jenž ve jménu jeho cti mu byl udělen, musí odevzdati své odznaky a nikdy již jich nesmí nositi. Též může býti vyloučen ze skautství.

II. JUNÁK JEST ODDÁN všem, o kterých jest přesvědčen, že s ním dobře smýšlejí a kteří budí svým jednáním v něm lásku a úctu (bývají to rodiče, učitelé, vůdci). Je jim oddán celou duší a jest hotov za ně žíti i zemříti.

III. POVINNOSTÍ JUNÁKOVOU JEST BÝTI UŽITEČNÝM A POMÁHATI JINÝM.

A svou povinnost vykoná dřív než co jiného, byť by tím si kazil vlastní svou zábavu, pohodlí nebo i vydával se v nebezpečí života. Když je na rozpacích a neví, kterou ze dvou věcí provésti, má se zeptati sám sebe: „Co jest mou povinnosti?“, totiž „Co prospěje druhým lépe?“ — a to vykonati. Musí býti připraven každý okamžik zachrániti život nebo pomoci raněnému. A má se snažiti každý den vykonati někomu nějaký dobrý skutek.

IV. JUNÁK JEST PŘÍTELEM VŠEM A BRATREM KAŽDÉMU JUNÁKOVI, bez ohledu na společenské jeho postavení.

Proto potkají-li se dva skauti, i kdyby se nikdy nebyli viděli, dají se spolu do řeči a pomohou si dle potřeby. Skaut nesmí býti snobem.

Snob jest ten, kdo opovrhuje někým proto, že je chudým, nebo kdo jsa chudý, nenávidí bohatých. Junák přijme člověka tak, jak jest a udělá mu co nejlepšího může.⁸⁾ „Kim“, hoch-skaut, byl nazýván od Indů „přítelíčkem celého světa“ a takovou přezdívkou by se měl honositi každý junák.

V. JUNÁK JE ZDVOŘILÝ, OCHOTNÝ A ÚSLUŽNÝ ke všem, zvláště však k ženám, dětem, starcům, mrzákům a pod. A nikdy nesmí čekati odplaty za poskytnutou pomoc nebo laskavost.

VI. JUNÁK JEST PŘÍTELEM ZVÍŘAT. Má je chrániti proti týrání a nesmí zabíti zbytečně zvíře, i kdyby to jen moucha byla — neboť i ona jest tvorem božím. Zabíti zvíře pro potravu nebo v obraně jest dovoleno.

VII. JUNÁK POSLOUCHÁ ROZKAZŮ svých rodičů, vůdců a učitelů bez odmluvy.

I když dostane rozkaz, jenž jest mu proti mysli, musí jako vojáci a námořníci jej vyplniti jedině proto, že jest to jeho povinností; teprve, když rozkaz vykonal, může přijití a uvésti své námitky. Taková jest kázeň.

VIII. JUNÁK SE USMÍVÁ A PROZPĚVUJE SI za všech okolností.

Když dostane rozkaz, poslechne radostně a ochotně, ne snad líně a s vymlouváním se.

Skaut nikdy nenaříká na nesnáze, nestěžuje, nezaříká se, nekleje, ale hvízdá si a usmívá se.

Když zmeškáte vlak nebo někdo Vám šlápne na kuří oko — ne že by skaut měl mít něco jako kuří oka — za každých mrzutých okolností dodejte si síly a zasmějte se nejprve, pak si pohvizdněte a zapějte veselý popěvek a bude zas dobře.

Za klení a sprosté mluvení zaveden jest u anglických skautů trest nalití džbánku vody do rukávu, který provedou druzí skauti. Zavedl to před 300 lety jeden kapitán anglický.

IX. JUNÁK JEST SPOŘIVÝ, totiž zachovává si každý haléř, pokud může, a dá jej do záložny, aby, až nebude moci pracovati, nestal se břemenem jiným, nebo aby měl peníze, jimiž by pomohl svým bližním, budou-li v nouzi.⁹⁾ {{big|X. JUNÁK JEST ČISTÝ MYSLÍ, SLOVY I SKUTKY. Pohrdá hloupým hochem, který mluví nestydatě a nedá se svésti ani k nečistému mluvení, ani myšlení, tím méně konání. Junák jest čistý, jasné mysli a mužný.

⁎

ORGANISACE JUNÁKŮ.

Jen ve společnosti se můžeme vychovati k pravé humanitě, obětavosti, soucitu a můžeme se těšiti ze slasti přátelství a bratrství. Organisace skautů vede k tomu znamenitě: každý skaut se má státi gentlemanem. U nás v Čechách nechť junáctví jest průkopníkem demokratismu, třebas by zachraňovalo zároveň vše cenné a krásné ze středověkého rytířství.

⁎

JAK SE SORGANISUJEME? 6 — 10 junáků tvoří družinu. 2 — 5 družin tvoří oddíl. Všechny oddíly v místě sbor.

Sbor v určitém místě bude hlášen u pražského ústředí jako odbor českého junáctva. Semknout se v jedinou národní instituci bude mnoho znamenati, zůstane-li duch volný a čistý.

V družině si volí sami junáci rádce a jeho náhradníka, kromě toho obyčejně též pokladníka a správce (majetku ostatního).

V čele oddílu je vůdce, kterýžto má zástupce. Časem, až budou sbory skautské v místě silnější, bude možno zakládat i odbory, jako jsou: cyklistický, fotografický, a budeme moci míti, jako mají angl. skauti, své kováře, zámečníky, včelaře, truhláře, kuchaře, mlékaře, strojníky, ošetřovatele, trubače, hasiče, zahradníky, hudebníky, tiskaře, hvězdáře, plavčíky, záchrance atd.

Bude třeba pak i odborníků jako učitelů.

Každá četa má jméno dle některého zvířete, jehož hlas dovedou všichni napodobovati. Hlasem tím se svolávají, poznávají se ve tmě atd. Jest to jistě proto výhodné,¹⁰⁾že neruší se příroda pronikavým hvízdáním, troubením nebo křikem — a že se též začneme zajímat o jiné hlasy zvířat. Má to důležitost též pro vábení zvířat, když je chceme poznati. I jsou různé čety: „tygrů“, „vlků“, „psů“, „šakalů“, „havranů“, „pávů“, „ořů“, „kober“ atd.

Zvíře, jež je symbolem čety (pro některou svou vlastnost), musí každý z čety dovést v konturách nakreslit, ať už na papír nebo do písku atd. Znamení to připojuje skaut vždy ke svým zprávám jiným skautům.

Každý velitel čety má bílou trojhrannou vlajka na své holi s hlavou zvířete své čety z červené látky po obou stranách. Svolává-li velitel svou četu, pak nejprve zapískne a pak napodobí hlas svého zvířete.

Pro všechny skauty bude dobrým signálem společným začátek skautské hymny: „Junáci, vzhůru, volá den.“ Hymnu tu musí skauti čeští dobře znáti. I s nápěvem dostanou ji v nakladatelství Springrově v Praze za 20 h. Stůjtež zde aspoň slova:

JUNÁCKÁ Slova od Fr. S . Procházky, nápěv složil Karel Kovařovic.

^[1]

1. Junáci, vzhůru, volá den,
   luh květem kývá orosen,
   sluníčko blankytem pílí:
   před námi pout vede k cíli.
   Junáci, vzhůru, volá den,
   junáci, vzhůru, volá den!

2. Nás neomýlí nástraha,
   jest na stráži nám odvaha,
   jsme silni svalem i duší,
   jak růže krásný čin sluší,
   nás neomýlí nástraha,
   nás neomýlí nástraha!

3. A každý z nás vždy přímo stát
   a před nikým šíj neshýbat,
   do očí pravdu a v pýše

^[2]¹¹⁾

   jen vlast svou výše a výše.
   Ta každý z nás vždy duší stát,
   ta každý z nás vždy duší stát!

4. Chcem věrni zůstat také dál,
   čím k lepšímu duch mladý vzplál,
   poslušní vnitřního kynu
   muž budem krásného činu.
   Chcem věrni zůstat také dál,
   chcem věrni zůstat také dál.

5. Junáci, vzhůru, volá den:
   buď připraven, buď připraven!
   V obraně dobra a krásy,
   dožiješ vlastí svých spásy,
   buď připraven, buď připraven,
   buď připraven, buď připraven!

⁂

Pozdravem junáka jest salutování (víz při skládání slibu); je-li ozbrojen holí, postaví ji na zem, svisle u pravé paže a levou paži v lokti ohnutou drží vodorovně před prsy s vodorovně roztaženou rukou.

Stejnokroj skautský pořízený dle vzoru anglického všude zavádějme pro jeho láci a praktičnost. Stojí asi 18 K (mimo boty a svrchník).

Stejnokroj:

1 . klobouk barvy khaki, s plochou střechou, řemínkem kolem a řemínkem pod bradou.

2. Vázanka — každý sbor má určitou barvu. Nosí se volně svázána na hrdle a též na koncích.

3. Košile modrá, khaki, zelená nebo šedá, se dvěma kapsičkami zapínatelnými na knoflík, nebo sweater v zimě.

4. Kalhoty krátké jen ke kolenům, také barvy khaki.

5. Pas z hnědé kůže s kovovou přeskou, koženou taštičkou a sekerou.¹²⁾ 6. Punčochy tmavé nebo khaki, obyčejné s ozdobným hořejškem a s podvazky zelenými. Pod kolenem jsou přehnuty dolů.

7. Boty nebo střevíce hnědé nebo černé.

8. Hůl, na níž jsou naznačeny decimetry a centimetry.

9. Vak (ruksak) barvy šedé nebo hnědé.

10. Náramenníky, barvy dle čety.

11. Lano dlouhé 2 metry.

12. Píšťala a nůž na šňůrách.

13. Svrchník.

Bude-li možno zhotovit za ty peníze oblek český, který by spojoval praktičnost angl. stejnokroje s národním naším krojem, bude to jistě každému vítáno.

⁎

PŘIJÍMÁNÍ SKAUTA A JEHO POSTUP.

Skautem může se státi každý jinoch ve věku 11—18 let. Nejdříve je nováčkem, aspoň měsíc, a tu jest se mu seznamovati s povinnostmi, jež na něj budou kladeny a s celým rázem nového života. Musí

1. poznati zákony skautské, znamení a pozdrav,

2. dovést dělat uzly různého druhu.

Na to skládá skautský slib. Nováček slibuje:

„Slibuji na svou čest,

1 . že budu věrným ideálům vlastní své duše,

2 . budu pomáhati jiným a

3. říditi se zákony skautskými.“

Skládaje slib, zdvihne junák ruku do výše ramen a dlaň maje obrácenu k obličeji, vztyčí 3 prostřední prsty, malíček a palec postaviv proti sobě. Ty zdvižené prsty znamenají trojí skautský slib.

To je zároveň i skautský „poloviční pozdrav“, jakým se pozdravují skauti navzájem.

Plný pozdrav skautský, kterým zdraví své velitele a¹³⁾vůdce nebo vůbec představené, liší se jen tím, že ruka jest zdvižena až proti hlavě.

Nyní jest skautem i bude mu skládati zkoušku nejprve na:

1. skauta prvé třídy — juna,

2. skauta druhé třídy — junáka.

Jun musí:

1. býti měsíc nováčkem,

2. znáti základy první pomoci a obvazování,

3. znáti Morseovu a semaforickou značku pro každé písmeno abecedy,

4. dovést sledovati stopu ½ km daleko za 20 minut, nebo ve městě popsati dostatečně obsah jedné skříně výkladní ze 4, z nichž každou jen minutu prohlížel, nebo při „Kimově hře“ pamatovati si 16 ze 24 přeházených drobných předmětů, které minutu mohl si prohlédnouti.

5. Ujíti ve 12 minutách 1½ km „skautským krokem“ (20 kroků chůze a 20 kroků klusu střídavě),

6. složiti a zapáliti oheň z dříví ve volné přírodě s použitím jen dvou zápalek,

7. uvařiti ¼ kg masa a dva brambory, nemaje žádného náčiní, než svou plechovou misku,

8. aspoň 1 korunu míti ve spořitelně (nebo pokladničce),

9. dovést se orientovali dle kompasu.

Junák musí

1. uplovati 50 m (při všech zkouškách mohou se udělati vyjimky na dobrozdání lékaře!),

2. míti aspoň 2 K nastřádány,

3. poslati a přijati zprávu buď semafory nebo Morseovou abecedou, 16 písmen za minutu,

4. jíti pěšky nebo jeti v člunu sám nebo s jiným skautem k místu 12 km vzdálenému a vrátiti se zpět, nebo za použití jiného dopravního prostředku, povozu (dráhy vyloučeny) nebo zvířete, 24 km a zpět; musí napsati o cestě krátkou zprávu; je-li možno, ztráví 2 dny na cestě;¹⁴⁾ 5. Popsati vlastní způsob, jak si bude počínati při dvou z následujících neštěstí (vylosovaných zkoušejícími): požáru, utopení, splašení potahu, otravě plynem, proboření na ledě, zasažení elektrickou jiskrou; obvázati poraněného člověka, vzkřísiti zdánlivě utopeného;

6. uspokojivě uvařiti (nad polním ohněm, možno-li) dvě jídla ustanovená, nebo stáhnouti a upéci králíka, nebo oškubati a upéci některého ptáka anebo upraviti nějaké jídlo z mouky;

7. správně čísti v mapě a dovést načrtnouti mapu. Určiti stranu světovou bez použiti kompasu;

8. použití sekery k poražení nebo osekáni menšího kmene anebo místo toho vyrobiti nějaký předmět truhlářský nebo tesařský aneb kovový zcela samostatně;

9. odhadovati vzdálenost, velikost, plochu, počet, výšku, čas a váhu nejvýše s 25procentní chybou;

10. přivésti nováčka, kterého sám vycvičil v schopnostech na nováčkovi požadovaných. (Tuto podmínku možno odložiti, není-li žádoucno anebo možno přijímání nových skautů, leč bude-li pak požadována, musí se do tří měsíců vyplniti.)

⁎

CESTOVÁNÍ.

Pro delší cesty platí:

1. Nechoď neznámem bez slušné mapy, na níž ať jsou aspoň obce a lesy naznačeny.

2. Nechoď neznámem bez kompasu.

3. Užívej obého, to jest, všimni si, kudy a kterým směrem jdeš a kde na mapě jsi. To čiň i v otevřené krajině — nezbloudíš pak ani, když se setmí. I v nejhorším najdeš, ne-li cíl, aspoň východ z lesa, z hor k dědinám.

MAPA.

Mapy užívám vždy s kompasem: kladu ji tak, aby sever mapy (hořejšek) byl obrácen k severní straně světa. Pak máme stále jasný přehled před sebou.¹⁵⁾

KDE JE SEVER, JIH ATD.?

1. Na kompasu je sever skoro 9° na právo od zakaleného (modrého) konce střelky, díváme-li se na kompas před sebou shora.

2. Na hodinkách: směřuje-li malá (hodinová) ručička přímo ke slunci (jdou-li hodinky správně) na hodinkách vodorovně držených, jest jih právě uprostřed mezi hodinovou ručičkou a dvanáctkou.

3. Na obloze je slunce v 6 hodin ráno přímo na východě, v poledne přesně na jihu, v 6 večer na západě (za rovnodennosti, jindy s malou odchylkou). Tím, znáš-li přesný čas, najdeš strany světa, znáš-li strany světa, najdeš, kolik je hodin. Poloze slunce odpovídá též směr stínu, směřuje však vždy na opačnou stranu, takže na př. v poledne ukazuje přesně na sever.

4. Na stromech je sever tam, kde na nich roste více mechu a lišejníku, zejména při stromech na volnější prostoře. Tu jest lépe vždy usuzovati z velkého počtu stromů, ne z jednotlivého.

5. Na noční obloze představuje polárka téměř přesně severní pól světa. Najdeš ji podle zadních kol Velkého Vozu — je poslední hvězdou Malého Vozu. (Viz obr. 1.)

V Orionu směřuje k severu čára od meče Orionova k jeho hlavě. (Viz obr. 2.)

¹⁶⁾

KOLIK JE HODIN?

Svítí-li slunce, užij kompasu. Polož kompas, nech střelku ustálit a polož přesně v jejím směru prut, stéblo, okraj papíru a pod. Podrž jinou hůl, prut, motouz s kaménkem dole, za horní konec tak, aby byly svisly — a polož opět jinou hůl, prut, či stéblo směrem, ve kterém padá stín svislého předmětu. Jak daleko ukazuje stín ke slunci od jihu kompasu na jednu stranu, tak daleko by byla na hodinkách dvanáctka na druhé straně jihu, kdežto stín sám svým protějším koncem (ke slunci) ukazuje, kde by byla hodinová ručička. Lehko vidíme, kolik by ukazovala hodin, vzpomeneme-li, že XII. je na ciferníku nahoře, VI. dole, III. v pravo, IX. v levo a ostatní čísla vždy o třetiny v jednotlivých čtvrtkruzích. (Viz obr. 3.)

J = jih na kompasu
S = sever na kompasu
R = směr stínu
T = směr k slunci a poloha malé ručičky na myšleném ciferníku
XII. = 12 hodin na témž ciferníku, je od J daleko o TJ
VI. = je proti XII.
III. a IX. jsou v pravém úhlu od nich.
V případě našem určíme dobu na půl čtvrté.

¹⁷⁾

JINÁ ZAJÍMAVÁ ODHADOVÁNÍ A VÝPOČTY.

Šírka řeky atd. Zvol zřetelný předmět A těsně při protějším břehu řeky. Postav se do B, přímo proti A (na př. A je strom na druhém břehu). Jdi nyní v pravém úhlu k AB, tedy těsně po břehu řeky, do C, na př. 40 kroků dále na levo. Tam postav svou hůl svisle a jdi ještě o polovinu dále v levo do D (v našem případě 20 kroků.) Odtud otoč se v pravém úhlu a jdi přímo od řeky pryč pozpátku, až přijdeš do bodu E, z něhož vidíš tyč C přímo na stromě A. Délka DE rovná se pak polovině šířky řeky AB.

(Je-li DC= CB, bude AB = 3X DE) Výška stromu, věže. (Srovnej s obr. 5.) Stanov vzdálenost stromu, věže atd. (buď odměř na kroky anebo, nelze-li to, stanov dle předchozího návodu.) Na příklad AB = 60 m. Zaraz v B hůl známé délky (např. 2 m) a jdi tak daleko (do F), až okem těsně při zemi položeným uzříš konec holi H na vrcholku G. Změř FB (na

AF X HB

př. 4 m); bude pak AG = — f g ---

čili: znásob délku FA (u nás 64 m), délkou holi (2 m — tedy 128 m), a děl délkou FB (u nás 4 m); výsledek AG (= 128:4 = 32 m), strom je 32 metry vysoký.

Téhož způsobu možno užiti k změřen! délky zdi, lesa atd. za řekou. AG, HB budou pak vodorovny.¹⁸⁾Jinak: Stanov A B (na př. 60 kroků), postav hůl HB kolmo a jdi do /"přesně 4 metry dále. Skrč se a hled, kde vidíš za holí vrchol stromu. Nechť ti soudruh šine ruku od vrcholku dolů, až ti rukou dotkne se zdánlivě vrcholku stromu; nechť poznamená na holi, kde ruka stanula.

Totéž nechť činí od dolního konce vzhůru, až ruka stane na patě stromu. Změř na holi vzdálenost obou bodů [v našem případě 2 m (tyč musí býti delší)]. Bude opět AG—AFxHB/FB. V prvém případě násobili jsme HB, bt> totiž celým číslem známým, ony 2 m, ale FB bylo měnitelno, někdy číslo nepohodlné (mohlo vyjiti na příklad 1*63 cm), jim i se těžko rychle dělí. V tomto druhém způsobu je FB určito (na př. 2, 4, 3, 5 m dle potřeby, takže dělíme vždy jednoduchým číslem, za to H B jest proměnlivo, ale násobení je každým číslem lehčí.

Použitím znalostí svých geometrických může prováděti skaut v přírodě mnoho takových zajímavých a cenných měření. Podobně i fysické vědomosti najdou zde svého uplatnění a prožívají se teprve v pravdě.

Nikde není možno, tak široce duševně získávati jako při cestování. Cestování neznamená jen putování přírodou, jím jest i vmíšení se v život městský a pozorování a nabývání zkušeností mezi lidmi. Skaut musí sám z vlastní zkušenosti získávati poznatky:¹⁹⁾ a) národopisné,

b) anthropologické,

c) zoologické,

d) botanické,

e) geologické,

f ) hvězdářské,

g) geografické atd. atd.

V tom je právě cena cestováni. Každý skaut bude musiti míti proto, než se vydá na cesty, které jsou vždy cestami výzkumnými (třeba ve známé krajině, i v okolí rodiště a bydliště) jakési předběžné vzdělání a povzbuzen si je doplňovati ze všech věd. Příručky najde některé vzadu doporučeny, jiné se teprve chystají anebo jsou v cizích literaturách, hlavně anglické. Každý má pečlivě vedený svůj zápisník.

Velký význam pro delší cesty má znalost počasí.

PŘEDPOVÍDÁNÍ POČASÍ.

Rudo na noc	krásný zítřek.
Rudé ráno	déšť.
Žlutý západ	větrný den.
Bledě žlutý západ	déšť.
Rosa a mlha časně ráno	krásně.
Jasné dálky	přijde déšť nebo je právě po něm.
Slunce vychází přímo nad obzorem	krásně.
Slunce vychází nad mrakem	vítr.
Jemné mraky	krásně.
Ostře cípaté mraky	vítr.
Nabalené nebo vykrajované mraky	silný vítr.
Větrno před deštěm	brzy zase pěkně.
Větrno po dešti	bude zase pršet.

Žádné pravidlo však není samo o sobě spolehlivé. Shromažďuj si v tom ohledu své vlastní zkušenosti!

Všímej se též povětrnostních předpovědí na poštách nebo na nádražích, které jsou tam telegrafovány z meteorologických stanic. Bývají internationální s ustálenými značkami.²⁰⁾

Mohutnost různých srážek i jiných zjevů označuje se číslicemi, na př. hustota mraků, síla větrů číslicemi

0, 1, 2-10.

V létě stihne tě často na cestě

BOUŘE.

O ní pamatuj:

1. Hrozí-li bouře a blesk, nelez na místa vyvýšená. Jsi-li na nich, lehni na plocho na zemi.

2. Je-li vás mnoho, rozestupte se co nejdále od sebe.

3. Nestavte se pod osamělé stromy v lese, nebo pod stromy vyšší než okolí. Vyhledej hustý strom v nižší skupině.

4. Nestůj pod těmito stromy: topolem, jedlí, břízou, dubem. Bije do nich rád hrom. Vyhledej buk — ten zůstává ušetřen.

5. Schovej se pod skálu a přečkej bouři, možno-li.

6. Nechoď po holých svazích a volných vrcholech. Nechoď vztýčen uprostřed pole nebo louky!

7. Ve městě se neboj. Jenom se nestav k telefonu a jeho drátům (doma telefon vypni) a ku stěně, kde jest hromosvod.

8. Neboj se otevřeného okna.

VYCHÁZKY

dějí se buď po jednotlivu, nebo se sejdou dva dobří kamarádi nebo jde celá četa. Četa jen v městě a to zas jen při slavnostních příležitostech nebo pochodech k určitému cíli chodí v dvojstupech nebo čtyřstupech, obyčejně, jedná-li se o „stopování“, je rozptýlena.²¹⁾ V otevřeném poli bude se držet šestičlenná četa asi tak pohromadě (vůdce vprostřed), jak naznačeno na obr. 6.

Jdou-li cestou nebo ulicí, budou se držeti podle krajů cesty, jeden zase vpřed a jeden v zadu, vůdce mezi nimi, jak naznačeno na obr. 7.

Jdou-li krajem, kde by mohli snadno býti pozorováni nepřítelem nebo zvířaty, přejdou jím co nejrychleji a to vždy z jednoho úkrytu ke druhému běží skautským krokem. Jestliže jako velitel zmizíš z dohledu své četě, lámeš stonky, větvičky, stébla na cestě tu a tam (možno-li ve stejných vzdálenostech!), a to vždy ku předu.

Často jest nutno označiti cestu zvláštními znameními dle potřeby. Často to jest vlastní podpis, jindy značka čety, kterou nutno k všeob. srozumitelným a zavedeným znamením připojiti. Tato znamení jsou:

—-> Cesta, kterou dlužno jíti.

□-> Dopis ukryt 3 kroky odtud ve směru šípu.

X Této cestě se vyhněte.

(o) Šel jsem domů.²²⁾

SIGNÁLY.

K dorozumění na dálku užíváme znamení: píšťaly, trubky, kouře, světla, plamene, natažené ruky (po případě bílé pruhy plátna v rukou držené). Zvuky nebo zášlehy světla, výbuchy kouře řadíme k sobě ve skupiny dlouhých a krátkých a čteme je podle Morseovy telegrafické abecedy. Kouř ve dne takto řídíme:

Silný oheň pokryjeme vlhkým listím, senem, zeleným chrastím a přes to přehodíme hadr. Zdvihneme-li, valí se dým. Dlouhé znamení: odkryj po dobu, než volně napočítáš 6 (6 vteřin). Krátké znamení: odkryj na 2 vteřiny. Doba mezi znaménky = 8 vteřin (aby se nashromáždil kouř). Mezi slovy nebo jednotlivými signály nech uplynouti dobu dvojnásobnou. Oheň nebo světlo zakryjeme v noci šatem, který po 4 vteřinových přestávkách snímáme na 2 vteřiny pro krátké, na 6 vteřin pro dlouhé znamení. Trubkou, píšťalou vyluzujeme dlouhé a krátké zvuky.

Vlajkami obyčejně semaforujeme, možno jimi však též telegrafovat dle Morseovy abecedy. Tu vycházíme ze základního postavení: vlajku držíme šikmo vzhůru při levém rameni a máme-li telegrafovat bod, zamáváme nad hlavou vlajkou, přehodíce ji na pravé rameno a hned zase na zpátek a špičkou žerdi tak opisujíce osmičku ležatou, máme-li telegrafovat čárku, zamávneme na právo dolů, až se dotkneme země a po malé přestávce zase se vrátíme do původního postavení.

Vlajky tyto, kterým říkáme semaforové, zhotovíme si jako praporce v barvách českých nebo nám mohou sloužiti též vlajky čety (na kterých ostatně jsou též české barvy!). Semafory mohou býti také prkenné s pohyblivými rameny, nebo držíme v rukou pruh plátna, jehož střed připjat pevně k prsoum našeho kabátu.

Při semaforování i „telegrafování“ dle Morseovy abecedy je dobře, aby jeden četl znamení posílaná z protější stanice — „ pozorovatel“ — druhý zapisoval znamení přijímaná i odesílaná — „písař“ — třetí dával znamení — „ukazovatel“ .²³⁾ ²⁴⁾ ²⁵⁾

SEMAFORY.

Pro znamení píšťalou jsou také některé ustálené signály, jichž zvlášť vůdce používá: ²⁶⁾ Rukou dávané signály mávnutím nebo ukazováním jsou běžné, jsouce takřka vrozené nebo všeobecně ustálené.

Mávání obou paží — signalisujte!

Mezi slovy spusť paže.

Nerozumí-li přijímač, podává trvalé R ( f); přisvědčíme J (|-); přijímač opakuje poslední srozumitelné slovo a my pokračujeme.

ŠIFROVÁNÍ ZPRÁV (TAJNÉ PÍSMO):

1. Zaměňování písmen. 2. Šifrováni vokální.

Abeceda o 36 písmenech se napíše do čtverce v různém pořádku. Na hořejší základní čáru se napíší samohlásky, na postranní též v obráceném pořádku, i nahrazuje se každé písmeno abecedy dvěma samohláskami, jednou nad ním, druhou po straně stojící. Tak ž = ou, m = iy, Beroun = Yooaiuyeauei.

3. Mřížkou. Čtverec se rozdělí na určitý počet malých čtverečků všech stejných a některé (asi '/<) se vystřihnou. To jest mřížka, jež se klade na čtverec vymezený na papíře ve stejné velikosti a do jejích prázdných čtverečků se vpisuje depeše, při čemž se s ní otáčí, aby tak všechny čtverečky spodního čtverce byly vyplněny. Adresát musí míti stejnou mřížku a pomocí ní čte. Přepsati možno depeši též do řádek, neboť si ji pak adresát dovede srovnati dle čtverečků své mřížky do čtverců.

4. Napište zprávu, již chcete zaslat, slovy a pod každé písmeno napište jedno číslo určité řady stále se opakující, na př. 123412341234 atd. Pak přepisujte, kladouce místo každého písmene tolikáté v abecedě za ním, jaká číslice je pod ním. Takto šifrovaná zpráva je nerozluštitelná pro toho, kdo nezná zvolených číslic.²⁷⁾

TÁBOŘENÍ.

VÝZBROJ.

Pro stan: Svítilna, svíčky, sirky, kladivo, dřez, lopata, sekera, motyčka, šňůry, vlajka, věšáky a háky, kbelík.

Pro kuchyni: Pánev, kastrol, pekáč, kotlík, rošt, sirky, kbelík, velký nůž, naběračka, vařečky, utěrky, láhve na mléko, pytlíky na potravu, rožeň.

Jednotlivec měj s sebou pro stálý tábor:

1. Nepromokavý list 170 cm.

2. Dvě vlněné pokrývky a řemen k jich uvázání.

3. Provaz k slézání hor a pod.

4. Zásobu motouzu dvojí síly.

5. Pytlík na potravu.

6. V něm: cukr, čaj, sůl, mouku, rýži.

Kromě obleku, jejž máš na sobě:

7. Velký svrchník nebo nepromokavý kabát.

8.* Flanelovou košili.

9. Druhou flanelovou košili.

10. Pár spodních kalhot.

11.* Dva páry ponožek.

12. Vestovou kamizolu, vzadu ne jenom z podšívky!

13. Noční oděv.

14. Pár silných bot nebo střevíců.

15.* Pár plátěných střevíců.

16. Sweater nebo starou kamizolu.

17. Plavky.

18. Kartáč na vlasy.

19.* Mýdlo a ručník.

20.* Kartáček na zuby.

21. Dva kapesníky.

Věci označené * stačí, je-li tábor putovní.

STÁLÁ OSOBNÍ VÝZBROJ.

1. Tlumok (Rucksack).	5. Zápalky
2. Hůl.	6. Píšťala
3. Nůž.	7. Díl stanu
4. Lžíce a vidlička.	8. Svítilnička²⁸⁾
9. Miska k vaření s pokličkou	12. Polní láhev.
10. Sklenka	13. Vojenský kotlík ,billy’.
11. Hrneček	13. Zásoba spínacích špendlíků.

POTRAVA:

Nenos s sebou čerstvý chléb. Je těžký a kazí se. Nos upražený chléb (topinky). Čokoláda, nejlépe koláče: ½ čokolády, 1½ mouky.

Denní díl pro chlapce (nejnutnější*):

* Ovesná mouka, rýže, makarony 8 dkg, nebo brambory ¼ kg, nebo cibule 4 dkg.

* Suchary, chléb nebo topinky ¼ kg.

* Čokoláda a cukr 6 dkg.

Ovoce ⅛ kg,

nebo syrup, marmeláda 4 dkg,

kakao 1 ½ dkg.

Maso ¼ kg, nebo ryby 20 dkg, nebo sýr 4 dkg.

* Mléko ½ l.

Máslo 3 dkg.

(Sůl, pepř, hrozinky, mouka, tuk atd., nikoli čaj!)

Nápoj: Kde nemáš spolehlivou vodu, pij jen vařenou (vařiti dobře, ¼ hodiny!). Slaď nebo dej šťávu z ovoce pro chuť. Jablko vařené nebo fík pomohou.

CHÝŽE.

Stav přístřeší vždy nejpevnější a uzavřenou stranou proti hlavním větrům, oheň dělej s druhé strany. Budeš chráněn proti větrům i kouři.

1. Nejjednodušší, kde je lesní dříví, sláma: dvě vidlice pevně kolmo do země, na nich tyč, o ni opřít několik latí, aspoň 1 — 2 vodorovně přes příč a přes to slámu, košatinu, došky z trávy, chrastí, jehličné klestí atd.

2. Rychlá chýže z jediné tyče. Přivaž ji ke stromu, nebo vlož do větve proti větru a dej přes ni klestí. Kde není tyčí, udělej plot, zídku v polokruhu z hlíny, kamení, klestí, trávy a rozdělej oheň v otevřené straně.

Je-li chýže horká ve slunci, pokryj nahoře hadry, slámou atd.²⁹⁾Je-li chýže příliš chladná, sesil spodek zdí aneb veď okolo zídku z drnu a hrud.

3. Zulukaferská chýže, dobrá, kde jest dlouhé rákosí, vrboví a pod. Zapíchej do země v kruhu kolmo pruty, svaž konce dohromady, propleť vodorovně jinými pruty a kryj, proplétaje slámou a klestím (z dola nahoru). Nahoře otvor pro komín, po straně dvéře.

Jak se porážejí stromy, viz obr. 8.

STANY.

1. Indiánský „ty-pí”. Několik tyčí nahoře svázáno jako pyramida, okolo plachty.

2. Střechovitý stan podoby A. Podobný jest cikánský stan.

3. Skautský stan. Zroben z šesti holí a tyčky k jich prodloužení; 4 stanové listy tvoří střechu, 2 podlahu. Viz vyobr. č. 9.

4. Zvonovitý stan. Uprostřed jest tyč svisle zaražena do země a plachty napjaty od její špičky k zemi provazy ke kolíkům.

5. Dvojitý stan (s dvojitými stěnami) (obr. 10.).³⁰⁾

POLNÍ POSTEL.

1. Kolik pokrývek potřebuješ navrch, tolik jich měj ve spod. Vespod nepromokavé!

2. Nemáš-li možnosti zjednati si podložku, vykopej jamku pro kyčelní kloub a vlož tlumok s prádlem atd. pod hlavu.

3. Kde jen lze, opatři matrace: nejlepší jsou tkány z jehličného klestí.

4. Slámu obvaž provázkem, aby se nerozlézala.

5. K de najdeš hojnost jehličného klestí, zasázej těsně vedle sebe konečky větviček — obdržíš pérovou matraci.

6. Máš-li různý materiál a dost tyček, udělej rám³¹⁾dvou dlouhých, dvou kratších tyček, čtyř kolíků v zemi a narovnej výplň matrace dovnitř doškovitě.

7. Měj pod sebou vždy pokrývku.

8. Je-li ti zima, poslouží výborně noviny mezi dvěma plachtami (přišij anebo spoj sponkami).

9. Výborné spaní skýtá spací pytel, jejž zrobíš z plachet, kabátů atd., sepiav je dole a po stranách spinadly.

10. Ve vlhkém chladnu poslouží suché listí, klestí atd., naházené vrchem přes spací pytel.

UZLY.

(Srovnej s obr. č. 11.)

1. Jednoduchý uzel (a).

2. Dvojitý uzel, též trojitý, čtyř-, mnohonásobný (b₁ volný, b₂ utažený).

3. Pevnější a tlustší uzel osmičkový. Když se na př. sváže nějaký předmět, pak nestačí jednoduchý uzel, poněvadž se sám rozváže, užívá se osmičkového (c).

4. Jedná-li se o pevné kličky na konci provazu nebo šňůry, uváže se z přeloženého a tím dvojnásobného konce jednoduchý uzel (d).

5. Jestliže 2 šňůry se mají spolu spojit, klademe je bud souběžně, že totiž tytéž konce směřují k téže straně, a uděláme jednoduchý uzel (e), nebo, což je spojení pevnější a hezčí, složíme konce proti sobě a pak uděláme jednoduchý uzel — to jest pak t. zv. skřížený tkalcovský uzel (g).

Nejsou-li začátky obou provázků, jejichž konce se mají spojit, volny, nemůže najednou býti uzel zadrhnut; napřed spleteme jeden jednoduchý uzel na jednom konci šňůry, nepřitáhneme jej, p ak vedeme druhý konec souběžně s prvým, ale v opačném směru do otevřené kličky a utáhneme, chopivše se s obou stran šňůr, uzel. To jest nejlepší spojení dvou volných konců šňůr.

6 . Vedle skříženého tkalcovského uzlu jest též hladký tkalcovský uzel (f) a kombinovaný uzel, spojující oba způsoby (h).

7. Pohyblivé kličky uděláme pomocí uzlů hybných,³²⁾³³⁾³⁴⁾=== MÍRY VLASTNÍHO TĚLA. ===

Zde udány ve sloupci míry prostředního muže. Za ně vpiš tužkou svoje míry a přepis měsíčně.

.........................................cm

Píď od palce k ukazováku.................20

„ „ „ k malíku ...................... 22

Od kůtku palce k lokti...................30

Bosá noha ...............................27

Od lokte ke špičce ukazováku ............45

Od středu kolena k zemi ..................50

Rozpažení ...............................173'5

Výška ...................................169'5

K pupku .................................106

K prsním bradavkám ......................130

K vrcholu prsní kosti ...................140

K bradě .................................150

K očím ..................................160

Tepna bije průměrně v minutě 75krát.

Krok je asi 75 cm.

100 m = 133 krokům.

Jda rychle, ujdeš 1 km za 10 minut. Na holi měj přesné měřítko!

ODĚV.

1. Nenos nikdy dlouho vlhký šat. Po dešti i po spocení vždy se převlékni. Raděj nahý nežli v mokré košili.

2. V horku když chodíš, nos druhou košili na zádech, aby proschla, a převlékej se při každé zastávce. Nedělej hrdinu-hlupáka a nezachladíš se a nedostaneš zimnice!

3. Střež se vlhké obuvi! Raději bos ! Maž obuv — je-li vlhko, tím důkladněji — tukem, a kde jen možno, opatři si řádné nepromokavé mazadlo.

4. Je-li ti zima, oviň trup novinami, na záda dej dvojí vrstvu. Rovněž nohy v botách oviň novinami. Levné a znamenité.

5. Nos vlněné silné punčochy do volných střevíců nebo v sandálech vlněnou (plstěnou) nebo lufovou vložku. Ne tenké ponožky!³⁵⁾=== KRB A OHEŇ. === 1. Nežli založíš oheň, vysekej, vyhrab, omez a vypal okolí ohniště od hořlavin. Vypaluje, měj po ruce hasidla (mokré hadry, tyče, hlínu).

2. Oheň se staví: nejprve podpalovač (papír, suchá březová kůra), pak drobné suché větvičky do pyramidky, přesně pyramidku větších, pak velkých větviček. Když vše hoří, přidávej velké dříví.

3. Velká polena klaď hvězdovitě, po třech kolem ohně. Dají stálý oheň s uhlím uprostřed.

4. Nestůj o velký plamen, ale o mnoho žhavého uhlí.

5. Žhavý oheň k vaření a pečení dají šišky stromů. Staré boty dobře hoří. Kůra jehličnatých stromů.

6. Přes noc pokryj oheň hojností popela, jejž schraňuješ za dne, a opatři, aby vítr a bouře nerozfoukaly jisker, ohradou zelených větví nebo drnu: bude doutnati přesnoc a ráno je pohotově.

7. Chceš-li plamen přes noc, abys byl nalezen, nebo k ohřátí, pal silné špalky ve hvězdě a měj po ruce dlouhou tyč k hrabání, abys dosáhl k ohni a nemusil vstávat. Spi u ohně nohama k němu.

8 . Nesuš šatů nad plamenem, ale buď před ním proti větru nebo lépe, na lešení z tyček nad uhlím.

9. Než odejdeš, opatři oheň pečlivě zdí.

10. Než se odstěhuješ, zhasni pečlivě i nejmenší jiskru! Rozházej ohniště i popel!

VAŘENÍ.

1. Musíš umět připravit jídlo i bez náčiní. Nemysli, že k tomu opravdu něčeho nutně potřebuješ. Vše lze nahraditi.

2. Nemař času přípravou složitých krmí. Život je příliš krásný, než abys jej ztrávil zbytečným vařením.

3. Čím prostěji je pokrm připraven, tím je zdravější.

4. Maso lze:

a) vařiti;

b) péci na pekáči nebo čemkoli dutém s přísadou tuku a vody;³⁶⁾ c) péci na tyčce před ohněm, nakrájené na drobné kostky;

d) péci na rožni s podloženou miskou a polévati tukem;

e) péci ve hlíně nebo mokrém papíru uprostřed uhlí;

f) vařiti v jámě.

5. Nejez masa samotného, nemusíš-li. Vaříš-li je, přidej zeleninu a koření. Smažíš-li je, přidej chléb, cibuli, vejce. Pečeš-li je na tyčkách a rožni, připrav něco k tomu ze zeleniny.

6 . Vaříš-li směs něčeho v jedné nádobě, vař podle doby, kterou vyžaduje jídlo nejnepoddajnější. Jsou-li tam brambory, potřebuješ 5/i hodiny, ale b/ t hodiny můžeš vařiti každé pevné jídlo.

7. Ulehči si práci, opatři si hrnek s pevnou pokličkou — ale s ventilkem!

8 . V nádobě nevař, nepeč, nedus nic na sucho — bez vody, tuku, omáčky!

CHLÉB.

1. Malé bochánky upečeš lehko na roštu nebo na žhavé půdě, obklopeny se stran žhavým uhlím.

2. Větší bochníky pec v pecí: Starý hliněný hrnek, plechová krabice, obklopeny ohně m; hliněná pec se vytápí uvnitř a vyhrabe. Nezapomeň pícku uzavřít poklicí a rozdělej oheň před ní.

3. Ovineš-li šišku chleba spirálově kolem kůlu, zaraz jej před ohněm a otáčej po chvílích.

4. Nežli děláš chléb, umyj důkladně ruce ! Měj s sebou plachtičku k míšení chleba! Nezapomeň osolit, přidej kmínu a hodně promis!

5. Nemáš-li času chléb upéci, pij prostě vodu s moukou. Živí a chutná.

POŘÁDEK A ČISTOTA.

1. Je-li všude čistota půl zdraví, je v táboře čistota zdraví celé.

2. Nežli nečisté jídlo a nápoj, raděj hlad a žízeň!

3. Myj pečlivě tělo, denně na noc nohy, per a vysluň prádlo, šat a lůžko, vymyj důkladně nádobí.

4. Odstraníš-li nečistotu, ne přilákáš nebezpečných much. Zakopej a pal odpadky.³⁷⁾

5. Vodu z proudů (potoků) a hlavně rybníčků nepij jen tak. Překapej ji tím, že vykopeš jámu 1 metr hlubokou 3 metry od nádrže. Prosákne zbavena hniloby a zvířat.

6. Rybníček můžeš vyčistiti, přidáš-li modrou skalici, 1 :1,000.000 (1gna1000l).

7. Do tábora jest dobře míti vodní filtr.

8. Kde není voda zaručená, vař ji 1/4 hodiny.

9. Opatří dobře výkaly. Pro tábor i jednodenní vykopej příkop a zakryj zemí výkal ihned. Po několika dnech zaházej důkladně. Zem nakup vedle příkopu, aby byla po ruce. I kdekoliv osamotě se vyprazdňuješ, vyhrab jamku a zaházej výkal, jinak ti majitel podruhé sotva dovolí

tábor a otravuješ si vzduch a znečišťuješ místo k procházkám. Rovněž vyčisť celé tábořiště před opuštěním.

10. Zásobárny, schránky a pytle na potravu vystav často prudkému slunci.

11. Myj ruce a nehty před jídlem !

DENNÍ ŽIVOT V TÁBOŘE.

V 6 hodin 30 minut ráno: Vstaň, větrej lože ; umývání, ranní pěstění těla ; káva a suchary.

Od 7 hodin až do 7 hodin 30 minut: Nastoupit k výklad u tělocviku a poučení.

V 7 hodin 30 minut: Úklid ve stanu, mytí potřeb atd.

V 8 hodin: Snídaně.

V 9 hodin: Skautská prakse.

V 11 hodin: Suchary s mlékem.

Od 11 hodin až do 1 hodiny 30 minut: Skautské hry v táboře.

V 1 hodinu 30 minut: Oběd.

Od 2 hodin až do 3 hodin: Nucený odpočinek. Žádný pohyb, žádné mluvení.

Od 3 hodin až do 5 hodin 30 minut: Skautské hry v okolí.

V 5 hodin 30 minut: Čaj.

Od 6 hodin až do 7 hodin 30 minut: Hry a zábava.

Od 7 hodin 30 minut až do 9 hodin: Táborový oheň nebo (od 8. až do 11 . hodiny) noční cvičení.

O 9. hodině: Suchary s mlékem. Do svých stanů.³⁸⁾

V 9 hodin 30 minut: Shasit světla.

Po 11. hodině 30 minutách nesmí býti noční práce, útoků ani hlídky.

STOPOVÁNÍ.

I. POZOROVÁNÍ.

1. Stopa jest slovo označující junákovi podrobnost, jež vede ho k poznání toho, co chce vyzkoumat.

2. Pozorujte bedlivě, nic nenechejte ujít své pozornosti. Takové pozorování se musí státi zvykem.

3. Dívejte se do dálky a mějte stále na zřeteli i své nejbližší okolí; junák musí míti oči všude, i vzadu! Podobně dobře poslouchejte. Skaut je zahanben, objeví-li někdo jiný něco dříve než on sám. Teprve ze známek můžete usuzovat a jen tak jste skauti.

4. V městě cizím si pamatujte cestu dle hlavních budov a ulic, musíte věděti, kolem jakých krámů jste šli, co kde v které výkladní skříni bylo, jaké lidi jste potkali, zvlášť byli-li nápadného vzezření.

5. Pozorování lidí je zvlášť zajímavé a cenné. Lidi poznáme dle tváře, šatů, chůze, dle bot, nošení klobouku, podpatků atd. Prohlížeti si je však musíme nepozorovaně.

6. Ohledávání mrtvoly. a) Nebýt ukvapeným, raději předat věc vyšetřujícím orgánům, ale přece pozorovat vše a upozornit.

b) Pozor, abys nepošlapal kolem trávu, nepolámal větví, nesetřel tak zbytečně stop po případě vraha.

c) Pozor na vše kolem. Nepatrné stopy často rozřeší situaci. Můžeš nejen objeviti vraha, ale, což záslužnější ještě, obhájiti nevinného.

7. Podrobnosti krajiny. V kraji pozorujte vše, coby vám posloužilo, abyste nalezli zpáteční cestu, nebo co jest třeba udati jinému, aby se mohl ubírati toutéž cestou. Tedy nejen pozorovati i zapamatovati si. Všímejte si též lidí. Kreslete si stopy lidí i zvířat do zápisníku!

8. Pozorováni v noci. a) V noci se hlavně naslouchá, hmatá a čichá.

b) Zvuk se nese dále než ve dne. Přiložte ucho k zemi,³⁹⁾ nebo na hůl, nebo na buben ležící na zemi. Nebo: nůž se dvěma želízky zaražte jedním želízkem do země, druhé držte v zubech — budete slyšeti vše mnohem lépe.

II. STOPOVÁNÍ:

A. Stopy lidské.

1. Prvním úkolem je rozeznati stopu jednoho člověka (též zvířat a pod.) od stopy druhého, dle velikosti, tvaru, cvoků v botě atd.

2. Vyberte si stopu dobře otisknutou a přesně změřte její délku, délku chodidla, šířku chodidla, počet řad hřebíků, počet hřebíků v řadě, tvar hlaviček hřebíků atd.

3. Je-li to stopa bosé nohy, všimněte si, jakou polohu mají prsty k přímce : malíček — palec!

4. Nakreslete si diagram stopy.

5. Změřte délku kroku člověka od paty jedné nohy k patě druhé, a o kolik chodidlo odchyluje se špičkou od směru, jímž chodec postupuje.

Znamená pak:

1. Délka kroku menší, špičky více do předu — rychlý krok.

2. Špičky zaryty hlouběji do země a trochu bláta vyhozeno, stopy dále od sebe než na 90 cm. — běh.

c) Stopy značně kratší, špičky obráceny dovnitř, podpatky hlouběji vtlačeny — chodec šel pozpátku.

B. Stopy povozů.

Různé stopy zanechávají kola kočáru, obyčejného vozu, nákladního vozu, automobilu, bicyklu atd. Poznáme i směr, kterým jel.

C. Stopy zvířat.

1. Kůň (obr. 12.)

2. Jiná zvířata pozorujte a kreslete si podobně jejich stopy a měřte je !

Stáři stopy je důležito poznat. Tu třeba brát v úvahu i vliv půdy a počasí na stopu:

Za suchého, větrného dne:

a) na lehké písčité půdě brzo zastará (proč?);⁴⁰⁾

b) na vlhké půdě jest čerstvější;

c) ve stínu a vlhku zůstane dlouho čerstvou.

Stáří stop určíme též na př.:

a) dle účinku dešťových kapek, víme-li, kdy pršelo;

b) dle navátých stébel, semen atd., víme-li, kdy vítr vál;

c) dle toho jak tráva uschla nebo svadla, kde byla sešlapána;

d) dle čerstvosti trusu atd.

Sledovati stopu na různé půdě jest věcí velmi těžkou a nikdy není člověk dosti dokonalým slídičem.⁴¹⁾ Pravidlo:

1. Nejít přímo po stopě, neboť bys mohl býti zpozorován!

2. Dělati oblouky a vraceti se tak vždy ke stopě, až v posledním kruhu stopy nenajdeš. Tu jsi jist, že stopovaný je uvnitř toho kruhu. Pozor, ať nejsi postaven po větru, čichem tě zvíře pak snadno pozná na značnou vzdálenost. Opatrně se plížit!

3. Ztratí-li se stopa na půdě tvrdé nebo v trávě, všimněte si poslední stopy a dívejte se do předu tímtéž směrem přesně před sebe na 20—30 m a uvidíte zpravidla na trávě lístky ohrnuty nebo pošlapány a na tvrdé půdě kameny přeházené nebo poškrábané atd., znamení, která teprve celou svou řadou na sebe upozorňují. Tak na asfaltové silnici poznáme stopu kola pohledem do dálky vpřed dle zvláštního lesku čáry, již zanechalo.

4. Proti slunci jest se dobře dívati, neboť i nejmenší výstupek na zemi dává pak stín. Ráno a večer jest lépe vidět takto stopy, poněvadž jsou dlouhé stíny.

5. Stopu zmizelou hledejte v kruhu 30, 50 i 100 m. a vyhledávejte měkká místa!

6. Ať vás není mnoho, neboť zničíte sami pak stopy.

7. Nevěřte tomu, co doslechnete, hleďte se sami přesvědčiti.

8. Když se ztratí stopa, vmyslete se v člověka nebo zvíře, kudy by asi běželo puzeno zdravým rozumem a v tom směru sledujte dále.

ZÁLESÁCTVÍ ČILI ZNALOST ZVÍŘAT A PŘÍRODY.

NA ČEKÁNÍ.

Jak se krýti?

1. Půda za tebou ať jest téže barvy jako tvůj šat.

2. Dívá-li se na tebe nepřítel nebo zvěř, drž se nehnuté, tiše.

3. Pozorováním na sebe neupozorni, stačí často dva, tři pohledy.⁴²⁾ 4. Lépe se pozoruje ze zadu, abys nebyl viděn.

5. Neukazovat se nad obrysem vrchu proti obloze. Lezeme-li na vrch, počínáme si jako Zulukafr: Vyleze po čtyřech natažen v trávě; na vrcholku zvedne pomalu hlavu, sotva o centimetr výše než je třeba, aby se rozhlédl. Vidí-lí na druhé straně nepřítele nebo zvěř, prohlédne vše dobře a domnívá-li se, že je pozorován, drží hlavu nepohnutě po dlouhou dobu, jakoby to byl kámen nebo pařez. Není-li poznán, pomaličku sníží hlavu, část po části do trávy a odplíží se.

6. Nepřípustny jsou rychlé pohyby.

7. V noci držeti se v nížinách, jamách atd. Bude viděti silhouety nepřátel proti hvězdám na jasnější obloze.

8. Choditi tiše, zvlášť v noci, po chodidle, ne po patách.

9. Dobře jest se všelijak přestrojovati, hlavu si na př. opásati řemenem a zastrkati zaň trávu, plížíme-li se travou a pod.

10. Všech výstupků, balvanů, stromů použiti k ukrytí.

I pasoucí se zvěř může nás zakrýti.

ZVÍŘATA.

Ssavci.

1. Junák číhá na divokou zvěř, hledí se jí co nejblíže nepozorován připlížit. Vystopovat, vyčkat, pozorovat — toť umění lovecké, střelit — toť to poslední.

2. Skaut zabíjí jen z potřeby nebo obrany.

3. Místo lovení mrtvol — lovme fotografie živých zvířat!

4. Sestavte si seznam divoce ve vašem kraji, později ve vaší zemi žijících zvířat.

5. Aspoň těchto zvířat důkladně prostudujte zvyky:

	5. Tchoř
1. Netopýr	6. Kuna	10. Vydra
2. Krtek	7. Hranostaj	11. Liška
3. Ježek	8. Kolčava	12. Myš
4. Rejsek	9. Jezevec	13. Potkan

14. Křeček	17. Plch
15. Sysel	18. Králík
16. Veverka	19. Zajíc.

⁴³⁾

6. Nevysvětlujte vše pudy a vlastnostmi vrozenými. Duše lidská není osamocena a u všech zvířat setkáme se s duševní činností. Vzpomeňte výchovy mláďat matkami u ssavců!

7. Abyste poznali dobře zvířata divoká, poznávejte nejdříve ochočená a domácí. Junák musí umět ošetřovat každé domácí zvíře, krmit, napájet je, dát postroj koni, podojit krávu. Zacházeje s nimi, nejlépe je pozná.

8. Každý junák by měl míti psíka, s nímž by se spřátelil a jejž by sám si vychoval k svým účelům.

9. Poznávaje tak zvířata, bude přirozeně jim kde možno pomáhat a zakročí v každém případě proti týrání zvířat.

Jest to i jeho svátou povinností.

Ptáci.

1. Vystopujte a vyčíhejte ptáky!

2. Vypozorujte, co dělají!

3. Jak si stavějí hnízda?

4. Kde si je stavějí?

5. Jaká mají vejce?

6. Jak vychovávají mladé (jak je krmí, učí lítat atd.)?

7. Jaký vydávají hlas?

8. Kdy pelichají?

9. Jsou-li stálí, přelétaví nebo stěhovaví?

Nikdy není dovoleno

1. rušiti zbytečně ptáčky;

2. vybírati jim vejce;

3. zabíjeti je zbytečně!

Berme je v ochranu jako ssavce, zejména v zimě krmením!

Vzezření, hlas, let a zvyky těchto ptáků aspoň by měl každý junák znáti:

Krahujec	Výr	Drozd	Sýkora
Jestřáb	Datel	Brávník	Pěnkava
Poštolka	Kukačka	Slavík	Strnad
Káně	Ledňáček	Červenka	Stehlík
Sokol	Rorejs	Konipas	Vrabec
Sova	Kos	Šoupálek	Skřivan
			Střízlík

⁴⁴⁾

Vlaštovka	Havran	Čáp	Potápka
Špaček	Holub div.	Bažant	Kachna div.
Vrána	Koroptev	Tetřev	Husa div.
Kavka	Čejka	Křepelka

Plazi, obojživelníci a ryby.

Obyčejní plazi v Čechách jsou jen tito:

Ještěrky: Ještěrka obecná; „ zelená; Slepýš
Hadi: Užovka hladká; Zmije obecná

Obyčejní obojživelníci u nás:

Ocasatí: Mlok zemní; Čolek tečkov., veliký
Žáby: Skokan hnědý; „ zelený; Ropucha obec.; Rosnička zelená; Blatnice česneková; Kuňka ohnivá

Ryby v Čechách jsou tyto:

Ostnoploutvé:	Hrdloploutvé:	Sumec.	Štika
Okoun	Mník
Candát
Ježdík
Pulec

Kaprovité:	Jesen	Cejn malý
Kapr	Perlín	„ (dlouhoplout.)
Karas	Tloušť	„ (perleťový)
Polokaras	Jelec	Plotice
Parma	Střevle	Bolen
Řízek	Hořavka	Ouklej ob.
Lín	Podoustev	„ pruhovaný
Plotice	Cejn velký	Slunka

⁴⁵⁾

Lososovité:	Sleďovité:	Piskoři:
Losos	Placka	Piskoř
Pstruh		Mřenka
Lipan		Sykavec
		Úhoř
		Jeseter
		Mihule

Junák má umět lovit ryby:

1. V mnohých krajinách poskytnou mu výživu

2. Naučí se znát:

a) jejich zvyky;
b) „ cesty;
c) „ bydliště;
d) „ dobu, kdy hledají potravu ;
e) „ bystrost.

3. Udici se naučí si zařídit, dělat uzly, vnadidlo.

4. Učí se trpělivosti.

Ryby nevhodné a k jídlu nepotřebné vraťme vždy zpět. Rána v ústech se jim brzo zacelí.

Spíme-li venku, ochraňme se proti jedovatým hadům, kteří v noci rádi vnikají do stanů, zejména pod pokrývku a do bot. Večer prohlédněte postele, přikrývky, ráno vytřepejte boty, než se obouváte!

Hadi nemají rádi drsných předmětů a neplazí se přes ně. Proto

a) v Indii dělají kol domku cestičky poseté drobnými hranatými kaménky.

b) V prériích lovci otočí kol svých loží provazy z hrubých vláken s nastrkanými drobnými dlouhými trny.

Zmije se pozná bezpečně podle tmavé křížové skvrny na temeni hlavy a dlouhého tmavého pásu po zádech a že nemá užovčiných světlých, půlměsícovitých skvrn v týlu.

Uštkne-li:

1. vyssaj ránu,

2. podvaž silně žílu,

3. pak ránu vypal,

4. požij lihovin.⁴⁶⁾Hmyz atd.

Život hmyzu i všech ostatních zvířat skýtá tolik zajímavostí, že junák sám bude tu moci objevovat vždy nové a nové věci. Svět těch drobných zvířat je nám také přístupnější, život s druhé strany zas odchylnější a tím často nepochopitelnější.

Můžete-li, zařiďte si doma úl včelí! Zaveďte si umělý chov mravenců.

Sbor skautů v místě může společně zakládati sbírku, aby se zbytečně mnoho nehubilo. V každém místě bez toho dojde k založení místního skautského musea, kde se budou ukládat výsledky výzkumných cest a různých pozorování. Alba fotografií také ze života hmyzu s podrobnými údaji budou cennými příspěvky i pro vědecké probádání kraje.

ROSTLINSTVO.

Dva vztahy poutají junáka k rostlinstvu:

1. krasocit a láska k přírodě,

2. užitečnost.

Příroda teprve rostlinstvem je zkrášlena v rozkošné sídlo zvířat a lidí. Rostliny namnoze jsou nám blíže a přístupnější než zvířata a jsou to též živé bytosti se svými potřebami, útrapami a společenskými řády. Odvykněme si jen učit se jménům rostlin a tím mysliti si, že jsme s nimi hotovi — poznávat rostliny dle jmen, toť jen prostředky, bychom si jich mohli blíže všimnouti. My musíme beztoho jíti dále a vyhledat si určité „osobnosti rostlinné“, pozorovat jednu takovou bytůstku od narození ze semene do posledního zápasu se životem, jenž není tak lehký, ba často krutší než u nás. Vzpomeňme jen na to vytrvalé hledání potravy kořeny, když kmen vyrůstá na skále! I rostliny budou potřebovat „svého Setona“ , budeme-li jim moc: kdy rozuměti. Žijme s rostlinami. Proto bude i junákovi rozkazem heslo dnes okřídlené a letící vzdělaným světem i Zajímavostí je, že v této knížečce je text skautské hymny opraven (oproti Základům junáctví) na přání Františka S. Procházky: „Vzpomínám-li si dobře a nemýlím-li se, zůstala v textu písně p. prof. Svojsíkem otištěném chyba. Nerad bych, aby se to opakovalo. Je rušivá. „Junáci vzhůru, volá den, luh květem kývá orosen“ (nikoli bývá).„Pěstujme květiny!“ Mějme svoje miláčky v pokoji, mějme je v zahrádce, ba vyhlédněme si i v poli nebo na louce nebo v lese takové dítky matky země, jimž věnujeme celou svoji lásku a s nimiž srosteme. Junák nespokojí se jen⁴⁷⁾obdivováním kráse, vynalézáním užitečnosti — hledá něco více, duši přírody a cítí svatý Dech Velikého Ducha v malém oblázku, jako v něžné chudobce anebo v broučku na stráni — pantheismus našich předků a velkých básníků dneška jest něčím nevýslovně vznešeným.

Jestliže květina slouží nám k dekoraci, k okrašlování, pak již ji zužitkujeme k svým cílům, ovšem způsobem nejušlechtilejším. Nechť je poznat domky, kde junáci bydlí, dle pěkných květů za okny a dle pěkně upravené zahrádky. Junácký kraj ať oplývá kvítím a nechť v něm příroda bují nerušena. Buďte strážci květeny ve svém okolí — a předcházejte nejlepším příkladem! Kde možno, sázejte stromky, rozsívejte květiny a rozsazujte na holé stráně, pusté skály, poučujte i starší lidi, kteří smyslu k přírodě nemají. Děláte to pro naše potomky! Junáci, postavte se v před silnému dnešnímu hnutí za ochranu přírody!

Nebylo by nevýznamným, kdybyste symbol rozsévače přijali za svůj. Rozsévejte dobré símě, ve hmotné i duševní přírodě!

Nezabývejte se podrobnostmi, dokud jste nepohlédli na celý krásný kraj, na často jednotné stanovisko rostlinné, žijící jako jedna bytost! Turistika by měla mnohem více oddůvodněnosti, kdyby bylo porozuměno životnímu významu různých lesíků, lučin, pažitů — jaké jsou o společnosti různých druhů, jež udržují se jen složitým a krutým bojem o život a silou k životu! Geografie rostlinná je však ještě mladá věda.

O esthetickém rázu stromů hleďte se přesvědčit skizzováním. Stromy dle zvláštního jejich vzhledu musíte z dálky poznat. Též musíte znáti listy, plody jejich. Jest u nás divoce rostoucích stromů dost málo, asi tyto:

Listnaté:	Lípa malolistá.	Hrušeň obecná.
	„ velkolistá	Jabloň.
	Javor horní (klen).	Břek.
	„ mléčný.	Muk obecný.
	Babyka.	Jeřáb obecný.
	Jírovec (kaštan koňský),	Třešeň ptačí.
	Akát.	Jasan ztepilý.

⁴⁸⁾

Listnaté:

Dub letní (křemelák).
„ zimní (drnák).
Buk obecný.
Bříza bílá.
„ pýřitá.
Habr obecný.
Olše zelená.
„ šedá (lípalíska).
Vrba bílá (potočnice).
„ pětimužná (mandlovka).
„ křehká.
„ mandlová.

Vrba nachová (červenice).
„ košíkářská.
„ popelavá.
„ „ ušatá.
Jíva.
Topol bílý (linda).
„ černý (odrůda:
vlašský).
Osyka.
Jilm horní.
„ polní.
Vaz.

Jehličnaté:

Tis.
Borovice lesní.
„ černá.
„ horní (kosodřevina).
Jedle bílá.
Smrk ob.
Modřín evropský.

Kromě toho jsou velmi obyčejné stromy, z nichž některé též zplaňují, tyto:

Škumpa ocetná.
Mandloň.
Švestka.
Slíva obecná.
Meruňka.
Broskev.
Višeň ob.
Moruše.
Hlošina (česká oliva).
Ořešák.

Keře nechť zná dobře junák tyto (jsou to skoro všechny u nás rostoucí nebo všeobecně pěstované):

Dřišťál.
Klokoč.
Réva.
Krušina.

Tamaryšek.
Brslen ob.
Řešetlák.

⁴⁹⁾Keře:

Janovec.
Čilimník.
Čimišník.
Skalník.
Hloh ob.
Mišpule.
Kdoule.
Růže šípková.
Dřín.
Svída.
Rulík.

Kozí list ob.
Zimolez.
Bez černý.
„ červený.
Kalina.
Ptačí zob.
Šeřík.
Lýkovec.
Líska ob.
Zimostráz.

Malinník.
Ostružiník.
Tavolník.
Trnka.
Střemcha.
Angrešt.
Rybíz.
Pustoryl (jasmín).

Udělej si sbírku listů stromů a keřů, dřev, kůry.

Podobně důkladně učte se znát květinky. Zkoušejte též jejich léčivost! Rozeznávejte dobře jedovaté od jedlých, byste-i jiné mohli poučovati!

Nezapomeňte, že rostliny nám mohou dáti výživu a že často jest člověk v okolnostech, že je odkázán jen na sbírání kořínků a plodů. Zkuste někdy tak žiti. Houby jsou velkým darem přírody, dosud špatně zužitkovávaným. Naučte se je znáti a jisti.

Učte se pěstovati zeleninu a živte se hodně zeleninou.

Pěstujte ovocnářství!

PĚSTĚNÍ TĚLA.

Zbytečná nemoc je zločin. Za své
zdraví jsi zodpověděn sobě, rodině,
národu, lidstvu i potomkům.

VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ PRAVIDLA:

1. Dýchej nosem! Nezachladíš se, nenakazíš, nebudeš žízniv cestou.

2. Venku nezapomeň dýchati z plných plic! Chvílemi schválně několikrát naplň mocně a opět cele vyprázdni plíce a rozedmi hrud dle možnosti.⁵⁰⁾

3. Choď a sed rovně! Vypni a protáhni žebra a naplň plíce. Plně dýchaje a vzpřimuje se, nebudeš cestou a při námaze trpěti žízní, únavou, vedrem ani zimou. Čiň tak a přesvědčíš se! Uvidíš, jak budeš stále dobré mysli!

4. Vypláchni ráno nos vodou!

5. Nešťourej nikdy ničím v uších!

6. Čisti zuby ráno důkladně a před spaním aspoň zhruba.

7. Vypláchni ústa co možná po každém jídle!

8. Šetři zrak! Nečti za šera ani ve slunci. Nečti zbytečně při lampě. Kniha je jen velmi špatnou náhradou za skutečný život, který ti ujde zkaženým zrakem, a za radost opravdu živého styku se světem a jeho krásou, který možno mít jen při plně dobrém zraku. Čteš-li, nechť ti světlo svítí se strany a od zadu, nikdy z předu. Bolení hlavy bývá bud od žaludku nebo od zmožených očí, rovněž zívání. Střež si svůj největší poklad.

9. Ošetřuj nehty. Nekousej jich, střihej je týdně, čisti je vespod i svrchu denně.

10. Jdi spát brzy, vstaň, jak se prvně probudíš. Neválej se bdě, ani v polospánku po posteli. Nedej na určitý počet hodin spánku, ale spi, pokud spánek trvá; probudiv se, vstaň — znova spáti po samovolném probuzení je škoda na zdraví. Pokud tělo a duch spánku potřebují, nevzbudíš se, nebyv probuzen. Nelenoš! Vstaň třeba za tmy a dělej tiché cviky nebo jiné.

11. Omyj se po každé tělesné námaze.

DENNÍ PĚSTĚNÍ TĚLA.

1. Vstav po probuzení, vyskoč a omyj celé tělo neteplou vodou (dle otužilosti).

Otři se důkladně od nočního potu.

Vypláchni ústa, vyčisti zuby. Vypláchni nos. Promni oči.

2. Tři hlavu, témě, týl, obličej, hrdlo pevně několikrát dlaněmi a prsty, směrem od nosu nahoru, na strany, dolů.⁵¹⁾ Promni svaly hrdla a krku směrem dolů. Zajistíš svěžest

obličeje a správný oběh krve.

3. Vypij sklenici studeně vody. Upravíš trávení a stolici. Nezapomeň na to !

4. Prokartáčuj a uprav vlasy.

5. Proveď řádně a s plnou silou ranní tělocvik. Netřeba cvičiti denně snad k vůli svalům — ale k vůli zdraví. Jsi člověk kulturní, život tě vzdaluje přirozeného rozvoje — nahraď si to tím, že co ti uměle vzato, uměle si dodáš. Následující cviky jsou pro oběh krve, dech, srdce, vnitřnosti. Cvič s opravdovostí! Cvič nahý nebo v plavkách u okna otevřeného! (Viz obr. 13.)

A.

a) Zpříma stůj! Předpaž ruce hřbetem k sobě. Předkloň se, skláněje paže rukama do výše kolen. Vydechni. Řekni v duchu: Zase.

b) Zdvihni pomalu paže nad hlavu a prohni se nazad co nejvíce, vdechuj z hluboká nosem — piješ vzduch do plic a krve. Řekni v duchu: Žiji a raduji se.

c) Pomalu se vzpřími a ruce skloň obloukem stranou až do zapažení. Řekni si: Znovu! a vyraz při tom dech ústy.

d) Předkloň se znovu, vydechuje poslední zbytek vzduchu z plic a zaujmi tím znovupostavení první a čítej v duchu: jednou! atd. (počítaje, kolikrát jsi tyto čtyři pohyby provedl).

Opakuj celé cvičení desetkrát. Je to pro plíce, srdce, krev, horní trup.

B.

Stůj zpříma, předpaž, prsty nataženy, a pomalu toč trupem (ne nohama!) v kříži v právo, až se stočíš dozadu jak můžeš. Toč hlavou týmž směrem. Vydechni. Po chvilce se toč pomalu zpět a pak v levo — vdechni, zpět a v pravo, 6krát. Po té zase 6krát, ale vydechuj na straně⁵²⁾⁵³⁾ levé a vdechuj na pravé. — To je pro žaludek, játra, slezinu, střeva. Toče se čítej a říkej si jména těch, na něž kolem sebe s vděčností myslíš: „Pro tatínka, matičku, Jeníka atd.“ ; pří každém obratu jedno jméno. Mysli s radostí na to, co říkáš.

C.

Zpříma stůj, lehce roznožen. V zpaž, ruce sepjaty. Prohni se nazad, vdechni, kloň se vpravo, tělem, rukama, hlavou, dolů vpřed, vydechni, vlevo na zad; při tom hlava se kroutí souhlasně, snažíc se viděti, co možná celý prostor za sebou. Vdechuj při záklonu, vydechuj při předklonu. 5krát toč směrem v levo, 5krát směrem v právo.

Mysli při tom na to, že shora, s výšin ideálu a dobra, vdechuješ vše dobré, krásné a blahé a chceš to, čeho jsi povznešenou myslí a srdcem nabyl, věnovati všem, kdož zde dole kolem tebe mají tvé pomoci, tvého příkladu zapotřebí. — Cvik tento je pro míchu, ledviny, páteř.

D.

Zpříma stůj, vzpaž, dlaně ku předu, předkloň se a předpaž až na prsty nohou. Nohy neohnuty v kolenech. Pak se zakloň, opři dlaně o temeno. Na to zdvihni opět paže, vydechni ústy, řka číslo, po kolikáté cvik děláš a opětuj: při předklonu vytlač nosem poslední zbytky vzduchu!

Opakuj desetkrát!

1. Při záklonu si říkej: k výšinám dobra se snažím celou bytostí;

2. při předklonu: pro skutečný život pracuji vší silou;

3. při vztyku: živ jsa dle nejlepší a nejvyšší své představy.

Poznámka. Nedovedeš-li se dotknouti prsty nohou, nepovol, dělej to denně a uvidíš výsledek. Ať to trochu bolí pod koleny. Cvik platí pánvi (spodní břicho) a stehnům.

E.

Stoj spatný, ruce v bok. Výpon na špičky. Pomalu v dřep, až sedneš na paty, kolena od sebe. Pomalu vztyk⁵⁴⁾ až do výponu. Opakuj desetkrát. Kříž v bocích prohnut dovnitř, prsa ven, lopatky vzadu těsně k sobě. Myslí: Ať stoupám či klesám v zevním běhu života, chci se pevně držeti své pravdy, konaje právo ve výšinách štěstí jako v hloubi zápasu životního. Vdechuj s výponem, vydechuj s dřepem.

F.

Postav se lehce nakročen jednou nohou vpřed, ruce před tělem, ve výši pasu, lokte od sebe. Skřiž ruce — dlaní do dlaně (na př. levá vespod dlaní vzhůru, pravá na ni dlaní dolů, levá palcem vpřed, prsty směřují v právo, pravá palcem vlevo, prsty vpřed. Sevři prsty, stiskni pěsti, a tlač vší mocí dlaň proti dlani. Po chvíli, nepřestávaje vší mocí tisknouti, dej levé ruce přetlačiti pravou pomalu — pomalu s velkým zápasem, až do výše čela, pak zase opačně až do výše pasu. Několikráte, pak změň ruce, pravou dolů, levou navrch a čiň totéž znovu. Při tom dech je zadržen a vydechujeme zhluboka, když ruce došly k pasu, vdechujeme, když jsou ruce u čela. — Cvik svalů okolo srdce a dýchadel. Tato cvičení neopakuj mnohokráte, ale prováděj je častěji mezi dnem. Mysli na to, že pevně se držeti chceš vytknutého životního úkolu a pracovati ze všech sil k blahu a sjednocení lidstva.

G.

Když jsi již trochu udýchán, vztyč se náhle do vztyku, prsa mocně ven, paže od těla, zaklať jimi prudce sem a tam, oddechni několikráte, protáhni se rukama zaťatýma vzhůru, prohnuv kříž, rozpaž zaťatýma rukama, mávni opět rukama sem a tam před sebou, vyskoč do roznožení — přednož prudce levou a pak pravou nohou, udělej malý krok levou vpřed, pak krok pravou, obrat v levo v bok, úkrok v právo spažema skrčenýma stranou (úpažmo) nad rameny, rozhod’ prudce napjaté paže a — jdi po své práci. To rozproudí krev a uklidní nervy. Mysli při tom: „Tak, teď jsem čilý a připraven, silen a hotov kráčeti dále — srdcem otevřeným napřed, paží vytrvalou za ním, půjdu, kde mne bude třeba! Na zdar! Světe, buď mi vítán!“⁵⁵⁾ Poznámka. Slov a myšlenek doporučených neopomínej. Prospěch z nich bude míti tvá mysl, že ti nikdy nebude třeba prováděti jakékoliv cviky moderní americké „Nové myšlenky“. Nejen tělo, nejen paměť a rozum, nejen vědomosti sbírati třeba, ale i mysl. Sobě celému máš dáti směr — zaměř svou mysl hned z rána k dobru, pokroku, bližním a radostné práci pro svět — a sám budeš radostně žiti a svět kolem sebe obšťastníš!

Nemáš-li někdy k plném u procvičení těchto cviků času, proveď přece každý aspoň dvakrát, ale ne s chvatem, nýbrž v pořádku. Ale to jen v případech nenadálých; přivstaň si raději na ně denně. Považuj je za stejně důležité, jako myti nebo snídaní. Zvykneš jim a budou ti brzy rozkoší.

Tělocviku jiného ráno netřeba. Ten, chceš-li, konej ve volné chvíli.

JAK SESÍLÍŠ.

1. Sesil srdce: Cvičení: Přetlak prsama. Přetlak vlastními pěstmi.

2. Sesil plíce: Hluboké dýchání.

3. Dej kůži pot k vypocení vnitřní nečistoty: Koupel, suché tření vlhkým pásem denně.

4. Uveď žaludek v pohyb: Cvičení B, C, D.

5. Oživ střeva: Totéž. Mnutí břicha. Pití mnoha dobré vody. Rádná stolice.

6. Propracuj všechny svaly. Běh, chůze, zápasy, cviky.

Zdravotní tělocvik.

Mimo denní pěstění těla užij každé příležitosti k posile těla.

1. Pro srdce jest znamenitý přetlak prsama. Dva hoši, nakročíce v před, rozpaží, sepnou ruce navzájem prsty, oprou se o sebe prsama, hlava vedle hlavy — a přetlačují kdo koho. S počátku tlukot srdce — rychlé sesílení. Nepřeháněj. Provozuj o samotě.⁵⁶⁾

Přetlak pěstí. Viz denní pěstěni těla 5 F. Chvílemi během dne. Ne mnoho najednou, ale často.

2. Hluboké dýchání. Stůj zpříma v bytě u otevřeného okna! a vdechuj pomalu nosem, až se rozšíří břicho, postranní žebra, horní žebra, záda; po chvilce vydechni zvolna ústy, až nemáš ani špetku vzduchu: vytlač jej všemi pohyby trupu, který ohýbáš. Nevdechni nikdy vzduch ústy, vyjma při rychlém plavání po boku, nebo hlavou pod vodou, kdy máš malé okamžiky k chycení vzduchu. Cvič běh s pravidelným dýcháním. Při chůzi nebude pak žízně.

3. Kůže. Teplá koupel časem dobrá, rovněž domácí parní lázeň (na stolici sedě po krk zahalen i se stolicí vlněnou plachtou, pod stolicí hrnec vřelé vody) a po ní chladné omytí. Studená lázeň doma jen rychlá (ochlazení), vyskoč a dělej tělocvik s otíráním. Tři tělo drsným ručníkem všude, kam dosáhneš, oběma rukama, kam ne dosáhneš, drže ručník za oba konce. Tři úsilím: ohříváš kůži i vnitřek těla.

4. Žaludek. Cviky již uvedeny.

5. Střeva. Taktéž.

6. Svaly. Pro řádné zpracování svalů uvádíme řadu cviků, které výborně pojí dohromady mechanickou práci síly, ovládání a elektrisování nervů, dýchací ústroj, srdce, vůli. Prosté mechanické cviky samy mnohdy nepomohou.

ZDRAVÍ.

1. Buď čist na těle, v těle, kolem těla, v činech, v mysli, v zájmech, snaze!

Myj se řádně a po každém spocení, každém znečištění, jako Japonec — budeš zdráv a silen jako on, každá rána se ti brzy zhojí, a vydržíš, co nikdo jiný.

2. Udržuj v čistotě plíce, dýchaje hluboce a pije čerstvý vzduch, kde lze.

3. Pročišťuj vnitřnosti. Hleď k pravidelné stolici každodenní — raději dvakráte denně. Máš-li jen poněkud zácpu, vypij hodně dobré vody přímo před snídaní a zase hned po ní, věnuj více péče a času cvikům, které kroutí⁵⁷⁾ a ohýbají břich (B, C, D ) a vše bude v pořádku. Nesahej

k lékům . Třeba-li, vypij večer sklenici horké vody (třeba s ovocnou šťávou nebo nejlépe i odvar z dobrého jablka i se slupkou vařeného).

4. Neznečišťuj krev. Nejez mnoho masa — čím méně, tím lépe. Nepij alkoholu, pokud ti není 30 let. Nekuř vůbec. Buď cudný, nezabývej se myšlenkami na věci nečisté a nezdravé. Přenech špínu tělesnou, potravní i myšlenkovou vepřům — ti jsou k tomu na světě — ty vol vyšší úděl, ten nejvyšší, jejž si dovedeš představiti, a jdi neodvratně za ním!

5. Netrap sebe ani okolí chmurou — směj se! Smích a veselí jest největším dobrodiním života. Směj se, kde můžeš. Budeš dobrodiním všem, kdož s tebou vejdou ve styk. Směj se v nesnázi — směj se bolesti: zapuď násilně všechny chmurné myšlenky. Máš-li bolest, léč ji, máš-li starost, postarej se o pomoc, ale čiň to s veselou myslí. Junák se zasměje každé ráně — kňourání, brekot, fňukání, hekání, vzdychání, mračení se a zoufalý obličej ponech chorobným a špatně vychovaným babkám — ty se vychovej v muže, který je na světě k něčemu dobrý. Co ti jest konati, do toho se pusť s chutí — není ti nic plátno smutniti, hubovati nebo se chmuřiti nad úkolem, jenž ti není po chuti — co ti dělati jest, ulehčíš si, pustíš-li se do toho radostně. V nuť se do toho, vnuť se do radostné nálady — nemáš vždy v moci osud, ale svou náladu máš vždy v moci! Uvidíš, přemůžeš-li se, jaký bude ve tvém životě jas a slunce svit!

6. Zpívej! Neřvi, pěj třeba tiše, ale pěj při každé příležitosti. Plicím, uchu, srdci, mysli ku radosti.

NEMOC.

Proč nás zachvátí nemoc?

1. Z nečistoty kůže, která vpouští špínu do porů.

2. Z nečistoty žaludku, do něhož vpravujeme věci, které tam nepatří.

3. Z nečistoty střev, z nichž neodstraňujeme, co patří pryč.⁵⁸⁾

4. Z nečistoty krve, která tam vnikla všemi předešlými cestami.

5. Z nečistoty buněk našeho těla, které jsou přeplněny rozkladnými látkami, vyrobenými prací a upotřebením těla a kteréž nebyly odstraněny dostatečným odpočinkem a potem.

6. Z nečistoty plic, z nichž líné dýchání nevytlačuje upotřebený vzduch, nechávajíc spousty špatných plynů v koutcích plicních.

7. Z nečistoty nervů, které jsou plny nepotřebných látek, pochodících z předráždění, z lenosti, z rozkošnictví.

8. Z nečistoty mysli, plné neužitečných a škodných, tužeb a představ.

9. Z nečistoty srdce plného závisti, hněvu, zloby, nelásky.

10. Z nečistoty vůle, shnilé nedostatkem snahy, leností v práci, ospalostí v přičinění a přemáhání překážek.

Střez se, všeho toho! Víš, co je nečistota. Není špíny na světě. Spina je věc na nepravém místě. Neomlouvej se tedy nikdy, že to nebo ono „tak musí býti“ a je přirozené. Ano! Ale vše má své místi,. Hnůj je podkladem na poli — ale nepatří ani na tvé tělo, ani na talíř, ani do hlavy, ani do srdce! Pamatuj si, že s „chrám boží“, člověk ideálu a ne nádoba nečistoty! A mnoho jest, co jest samo o sobě nejen nutné, ale i krásné, svaté, užitečné, ale — vše na svém místě! Kdy jest co na svém místě? Když to tam slouží svému pravému účelu. Zneužíváme-li věcí kterýchkoli k cílům, k nimž nepatří, pášeme nepravost. Jídlo k nasycení a ne k žroutství je určeno. Pití pro žízeň. A tak všechny výkony těla. Lože je ke spaní a ne k povalování a líné rozkoši.

POTRAVA.

Čím méně masa, tím lépe. Japonci vůbec nejedí masa — vůbec jedí velmi málo, a jsou poměrně nejsilnější, nejčilejší, nejzdravější, nejveselejší a nejvytrvalejší národ světa.

Nejlepší a nejlacinější potrava: hrách, mouka, ovesné krupky, brambory, kukuřice, sýr, ovoce, zelenina, ryby, vejce, ořechy, rýže, mléko. Dýchej hodně: nebudeš tolik jisti ani píti. Pij jen vodu, nejlépe s ovocnou šťávou.⁵⁹⁾=== ŠATSTVO. ===

Vlna — vlna — vlna! Bavlna a len jenom, můžeš-li se převléknouti, jak zvlhla. Pozor na boty! Stále dobře promaštěné tukem. Vlhké chladno od bot je nejhorší. Boty volné, správný tvar. Vzdušné, nejlépe střevíce. Dobré vlněné punčochy, i v létě. Je-li ti obuv volna, není v ní horko. Dobře jest namydlit nebo namastit nohy a vnitřek punčoch před obutím (mydlit ale skoro na sucho). Proti zapáchajícímu pocení noh ou : stejné díly kyseliny borové, škrob u a kysličníku zinečnatého; prášek zamni mezi prsty. Utvrď nohy koupelí v kamencové nebo slané vodě. Myj nohy každodenně.

⁎

LÉKAŘENÍ.

(První pomoc.)

Některé pomocné léčení nutno znáti každému.

Pamatuj:

1. Při těžkých úrazech a náhlém onemocnění ihned poslati pro lékaře a písemně oznámiti, oč jde.

2. Neuškoditi výkony bezúčelnými. Kdo sám si neví rady, nechť pomoc hledá odjinud.

3. Jednati s klidem a rozmyslem, neznepokojovati nešťastníka pláčem a naříkáním.

4. Netrpěti zbytečných diváků.

5. U osob, nalézajících se v bezvědomí, nutno napřed se přesvědčiti o tom, jsou-li poraněny nebo zlomeninou stiženy, aby byly obvázány ještě před dopravou jinam.

6. Musí-li se šat rozstřihnouti, nutno k tělu zavésti nůž hřbetem a nůžky hrotem tupým, neb ostré jich rameno obaliti lepivou náplastí.

7. Abychom docílili pevného obvazu tísnivého, připevníme na příslušné místo tlustou vrstvu dříve zvlžené, dobře vyždímané vaty (kapesníku, ručníku).⁶⁰⁾

KŘÍŠENÍ.

Bezvědomí:

Vše uvolniti. Přístup čerstvého vzduchu. Ocet, čpavek k nosu. Čmýrati sliznici nosní pírkem. Obličej i hruď postříkávati studenou vodou. Chladné obklady do týla:

a) obličej mrtvolný — náhlá nedokrevnost mozku: polož hlavu na zemi, níže;

b) obličej zardělý — nával krve k mozku: hlavou vzhůru, dráždi kůži, hlavně na nohou.

Bez života:

Umělé dýchání. Položí se na hřbet; pod kříž vsune se mu svinutý šat nebo pokrývka. Jazyk vytáhne se kapesníkem až přes zuby a připevní šátkem (motouzem) ke bradě, není-li nikoho po ruce, jenž by jej přidržoval. Na to si klekneme k hlavě bezvědomého, chopíme se obou jeho předloktí a zvolna počítáme za sebou 21, 22, 23, 24 tak, že při 21 a 22 přehodíme napiaté paže přes hlavu, při 23 a 24 pak je opět vracíme ve dřívější polohu a současně hrudník se stran stiskneme.

Často stačí rytmicky vytahovat jazyk ven a zase zatlačovat dovnitř.

Zároveň tře někdo chodidla i nohy a hněte údy zdola nahoru 2—2½ hodiny!

Obtočme jeden prst pevně motouzem. Jestliže nezduří a nezmodrá, život již nadobro vyhasl.

Otřásání srdcem může se díti zároveň. Levou ruku polož na krajinu srdeční, přes ni přelož pravici a vykonej oběma 15—20 krátkých, otřásavých pohybů. Na to šlehni krajinu srdeční několikrát dlaní nebo mokrým ručníkem.

Objevily-li se známky života, ulož jej na měkké lůžko a zahřívej horkými rouškami nebo poklicemi. Dej občerstvení.

A) STAVY SPOJENÉ S BEZVĚDOMÍM.

Mdloby a nevolnost

a) od žaludku: Omýti obličej chladnou vodou, octem. Třít žaludek. Povolit límec a pás. Něco teplého vypíti. Ulehnout a teplo na břicho;⁶¹⁾ b) z nervové tísně (t. zv. uhranutí): Otřít spodkem vlastní jeho košile. Třít rukama od očí k spánkům. Hluboké dýchání! Odplivnout rázně.

Závrať. Klid na lůžku.

Otřesení mozku. Poraněného umístiti na loži s pozdviženou horní částí těla. Studené oviny lýtkové. Krve z ucha prýštící neosušovati. Pro lékaře.

Záchvat mrtvice (fialová barva obličeje, chroptivé dýchání, ztráta vědomí, obrna jedné strany těla): Umístiti na lůžko s pozdviženou hlavou. Jsou-li nohy a ruce chladny, ovinouti je horkými, vlhkými rouškami neb opatřiti ohřívadly; po zahřátí studený zábal. Studený ovin na život. Malé studené klystéry s vodou, do níž přidána lžička octa — zkrátka odkrevnění mozku.

Úžeh. Vůbec nepíti lihovin, míti volný oděv, píti v žízni, ruce i nohy mýti často ve studené vodě, vyhledávati stín — pak se úžeh nedostaví. Polož nemocného do stínu, podej mu vody. Svrchní část těla obnaž a studeně polévej nebo přikládej mokré obklady na čelo a prsa. Nohy tříti mokrým ručníkem.

Křeče, padoucnice. Do úst kus dřeva nebo korku nebo kaučuku mezi zuby k ochraně jazyka. Odstraň, oč by se poranil. Klid a spánek.

Topení se. Ve hlubině se tonoucí může zachrániti sám tím, že hlavu schýlí co nejvíce na zad, takže ústa jsou mimo vodu, a hrudník hledí rozšířiti hlubokými oddechy, při čemž „šlape“ vodu. (Paže pod vodou!)

Hoď mu provaz, tyč, šle, kabát, jež jedním koncem držíš, ale rychle!

Připluj ze zadu a hleď ho chopiti za vlasy.

Je-li obličej fialový a zduřený — je voda v plících a je konec. Je-li obličej bledý, je to mdloba — voda jen v hrtanu, hlasivka se křečovitě sevřela.

Kříšení: Tělo tříti do sucha. Ústa zbavit bahna. Při zardělém obličeji položíme si tělo přes kolena tak, aby paže i nohy volně visely dolů a břicho pevně naléhalo, načež silně tlačíme ze zadu na žebra dolní, aby mohla voda odtéci⁶²⁾z plic. Umělé dýchání 2—2½ hodiny. Přišel-li k sobě, do postele a ohřívadla! Teplý nápoj.

Udušení zasypáním. Na lože. Očisti nos i ústa. Uvolnit šat. Obličej a prsa postříkat studenou vodou. U nosu přidržet voňavku nebo lechtat chřípě pírkem. Umělé dýchání (není-li zlomenin).

Udušení jedovatými plyny. Vynésti na čerstvý vzduch. Umělé dýchání.

Omrznutí. Tři omrzlé údy sněhem ve chladné místnosti.

B) POLKNUTÍ CIZÍCH TĚLES.

V hrdle: Ukazovákem a prostředním prstem sáhneme do jícnu. Nebo: opři osobu břichem o hranu stolu, pak ať učiní hluboký oddech, načež ji poplácej dlaní mezi lopatky.

V žaludku: brambory, kaše. aby se těleso zaobalilo (ne projímadlo!).

C) POPÁLENÍ, OPAŘENÍ A POLEPTÁNÍ.

Spálenina. Odřež ostrým nožem šat okolo. Je-li připálením přilepen, promasti olejem. Zamez přístup vzduchu, jenž působí bolest. Oviň pevně listem papíru — pomůže od bolesti v několika vteřinách. Anebo popraš moukou, nebo oviň v oleji namočeným plátnem. Vata.

Opařenina. Malá, jako spálenina.

Velká: Vata na ránu, ovázat. Nestrhnout, pokud rána nezahojena.

Spálenina kyselinou. Vlažná voda s rozpuštěnou sodou; po té mouku (jako spálenina ohněm).

D) OTRAVY.

Vyvolej vrhnutí, v hrdle lechtání pírkem (sůl a teplou vodu!) Dej napřed pít mléko, celé syrové vejce (obé pohlcuje jed), po vrhnutí opět mléko a vejce. Nespat!

Otrava žíravinami. Nevrhnout, užívat mléka neb olivového oleje.⁶³⁾ Otrava krve (bodnutí hmyzu, hada, nečistota v ráně). Pevně podvaž úd nad ranou, vlož na cévu plochý kámen, šátkem svaž úd, utáhni, stoče podloženým dřívkem. Nedopustit spánku. Alkohol na ránu i vnitř. Polévat aneb obklad horkou vodou. Káva horká. Ammoniak na ránu.

E. RÁNY, KRVÁCENÍ.

Rány.

1. Klid, úzkostlivá čistota!

2. Sraženou krev netřeba bezdůvodně odstraňovati — zabraňuje znečištění.

3. Okraje rány sblížiti pevným obvazem. (Sešití od lékaře.)

4. Při normálním hojení rány nedostavuje se horečka. Pak lékař!

Krvácení.

1. Úd zvýšiti.

2. Pro slabé krvácení pevný obvaz a doplňovati jej. Horká voda, pára i horký vzduch jsou výborné.

3. Silné krvácení a stříkání krve zastaví se důkladným stlačením tepny a pevným utažením (jako při otravě).

Krvácení z nosu.

Krk uvolniti, neodsmrkávati, hlavu na zad, temeno opříti lehce rukama a klidně, z hluboka dýchati. Případně ucpati nos vatou v octě smočenou. V nejhorším případě horké obklady na šíji.

Krvácení z plic
(krev jasně červená, pěnivá, jde s kašlem).

Ležet, hrudník výše. Nemluvit a nehýbat se! Otevřít okna. Ruce do horké vody. Nohy obložit ohřívadly, obklady studené na paže a dolní končetiny. Velké studené obklady na prsa. Slabý roztok solný vnitřně.

Krvácení ze žaludku
(dávením, krev čokoládová se zbytky potravy).

Klid na lůžku. Chladné klystéry. Studené zábaly končetin. Na žaludek studené náčinky.⁶⁴⁾

Krvácení z ucha (raněná lebka).

Ležet bez hnutí; ošetřit zevní rány a studenou vodu nebo led na hlavu. Honem lékaře.

F. NĚCO V OKU.

Přehni víčko, předmět vyndej růžkem šátku nebo přehnutým papírkem seříznutým (tvaru „šipek“ >, jež hoši dělají), jehož špičku jsi navlhčil. Horní klapku před přehnutím přepaž kartou, sirkou, tupým nožem, aby nesklouzla do dutiny nad okem. Je-li tříska v dutině oční, nakapej oleje pod klapky a ovázav vlhkým šátkem doveď ihned k lékaři.

NĚCO V UCHU.

Nachýlit hlavu stranou, sluchovod prostříknout vlažnou vodou (hrot stříkačky k zadní stěně zvukovodu). Hmyz odstraníš nakapáním teplého oleje do sluchovodu.

NĚCO V NOSE.

Umělé kýchání. Hltan prokloktati vodou, vyprsknout ji pak chřípěmi.

G. USKŘINUTÁ KÝLA.

Jestliže kýla náhle vyhřezne, musí pacient ihned zaujati polohu na znak, při čemž horní část těla bude ležeti níže než dolní končetiny, načež se přikládají studené, vlhké obklady. Nevpraví-li se kýla samovolně takto, nutno zavolati lékaře.

H. VYMKNUTÍ A VYVRTNUTÍ.

Úd do klidné polohy, obklady studené. Vymknutí v hlezenném kloubu — rozříznout botu, neotřásat nohou. Vymknutou paži zavěsit do třícípého šátku.

I. ZLOMENINY KOSTÍ.

1. Vpravit do nejméně bolestné polohy.

2. Podepřít dlahou (tenké prkénko, silná lepenka, pravítko, podešev, kůra, hůl atd.).

3. Pevně ovázat.⁶⁵⁾ Obvazy dovést udělat jest důležité a nutno je poznati z prakse (viz obr. č. 14.).

POLNÍ LÉKÁRNA.^[3]

1. Několik balíčků vaty.

2. Dva balíčky obvazového mullu.

3. Několik mullových obvitků.

4. Lepivá náplast.

5. Bavlna karbolová na rány.

6. Trojcípý šátek.

7. Trochu čistého zásypu.

8. Lahvička kollodia se štětcem.

9. Alkohol, 20g, čistý, koncentrovaný, k vymývání ran.

10. Ammoniak, 10 g, k natření kůže po bodnutí včely, uštknutí hada.

11. Benzin, 10 g, čistý. Ovázání rány a sedřené kůže, aby nehnisala.

12. Železitý papír k zastavení krve.

13. Sponky (zavírací špendlíky).

14. Bílé tkaničky, měkké, čistě vyvařené.

15. Nůž velmi ostrý, malý, v pochvě.

16. Proštěpec.

17. Kapačka na olej.

18. Olej olivový, 20 g. (Uši, oči.)

19. Dobrý koňak. (V nevolnosti, mdlobě, otravě hadem.)

⁎

RYTÍŘSTVÍ.

Junácké zřízení v Čechách budiž obnovením rytířství, přizpůsobeného modernímu životu. V Evropě rytířství zaniklo, v Japonsku jest „Bušido“ i po ztroskotání se rytířského řádu základem výchovy mládeže, a rozdíl všichni známe. Dnešní z velké části zbahnělost života, nepoctivost, nečestnost, blaseovanost jsou jen následky nedostatečné nebo špatné výchovy; zvlášť národ náš český⁶⁶⁾⁶⁷⁾již jen proto měl by se chopiti se vším úsilím junáctví, které může proň znamenati jediné obrození. Nic není v junáctvi tak cenného jako toto pěstění charakteru, udržování a povzbuzování ideálnosti v mládeži, jež dnes, bohužel, tak upadá. Proto Junák a Sokol jsou si tak blízci a — myslím, nebudou moci bez sebe, ani vedle sebe žíti. My jsme sokolstvím měli již dávno základy junáctvi u nás dány — nuže dejme se teď do práce!

Slib junácký jest vlastně starým slibem rytířským — protože je to slib lidskosti.

Znej, junáku, zákon rytířů:

1. Bud vždy připraven v plné zbroji, vyjma za odpočinku v noci!

2. Ochraňuj ubohých a haj těch, kteří se sami uhájiti nemohou!

3. Nikomu neubližuj a nikoho neurážej!

4. Buď připraven bojovati za svou vlast!

5. Cokoli podnikáš, ať tím získáváš své cti a dobrého jména!

6. Nikdy neporuš slibu!

7. Čest svého kraje haj svým životem!

8. Raději čestně zemři, než abys žil s hanbou!

9. Každou sebe namahavější a prostší práci konej vesele a rád, a čiň dobře každému!

Které byly hlavní ctnosti rytířské?

1. Nesobeckost.

2. Obětavost.

3. Laskavost.

4. Velkomyslnost.

5. Přátelskost.

6. Zdvořilost.

7. Úcta k ženám.

To byly jeho povinnosti k bližnímu.⁶⁸⁾ Povinnost k sobě samému, totiž sebekázeň, zahrnovala tyto ctnosti:

1. Čest.

2. Poctivost.

3. Oddanost.

4. Poslušnost a pořádek.

5. Pokora.

6. Odvaha.

7. Vytrvalost.

8. Dobrota a veselost.

Celý smysl života rytířského byl v sebezdokonalování, a to jest smysl života lidského vůbec.

Zdokonalujte se:

1. rozumově, tím, že hledíte nabyti co nejširšího vzdělání a hledíte osvojiti si co nejvíce praktických vědomostí;

2. mravně, tím, že snažíte se být den ode dne lepšími.

Před vámi musí se vždy v zářící svatosti třpytit Ideál a k tomu spějte. Nikdy se mu nepřiblížíme dosti blízko, ale čím vzdálenějším a větším se nám zdá, tím lépe pro nás — život nabývá pro nás větší ceny.

V tom spočívá i náboženství člověka. Hledejte jádro jeho v životě, myšleni a cítění. Náboženský cit si ošetřujte jako největší skvost, budete tím silnými. Jest to nejvelkolepější, nejvznešenější dar, jenž vložen vám v duši.

⁎

SKAUTSKÁ CVIČENÍ, ZÁBAVY A HRY.

Junák a budoucí muž hledí ze všeho, co činí, míti prospěch sesílením těla, nervů, ozdravěním, zvýšením obratnosti, schopnosti pozorovací zraku, sluchu, čichu, úsudku atd. A když je nucen konati něco, co je mu na prosto proti mysli a v čem nevidí účelu, ani smyslu —⁶⁹⁾ dobrá! koná to ihned s velkou radosti, neboť bude po těšen, že se dovede přemoci a provésti tento nesmysl s celou opravdovostí, jakoby m u na něm nejvíce záleželo. Bude to nejlepším jen možným cvikem k posílení jeho vůle a sebevlády — a to je nejvyšší síla a moc člověka. Pravda, jsme někdy zevně slabší než okolnosti a musíme se jim podrobiti. Ale sila člověka jest v tom, že dovede i největší protivenství snésti, podrobit se nutnosti, přizpůsobit se jí a zužitkováním okolností čerpati z nutnosti posilu a vzrůst schopnosti. Pamatuj, že se člověk stal pánem přírody jenom tím, že se naučil podvolovati se jejím zákonům jako nutnosti, znáti je a — používati jich ke svým cílům!

Na to když vzpomeneš, nebude ti žádné nezbytí protivno a nebudeš mrzut — budeš míti na světě ze všeho samou radost. Nu — stojí věčná radost ze života za to, abys přemohl hloupou mrzutou náladu nevyspělce a pustil se s chutí do svého úkolu — úkolu člověka, kterýmž úkolem je: konati nutné a růsti tím, že rozvinuješ síly, nutností dotknuté. Působí ti něco mrzutost? Hle, tvoje schopnost sebevlády je zachvácena — posil ji ovládnutím nálady.

Nedej se strhnouti, abys mrzutostí, hněvem, lítostí nebo podrážděností dal si i jen na okamžik urvati, co máš nejcennějšího: jarou, veselou mysl a radost ze života, A řekni si: Aha! teď mám konati, co se mi nechce. To znamená, že jsem v chybě. Patrně jsem se hloupě vžil do určité myšlenky, která — byť snad sama byla pěkná — není právě na místě. A jak praví velký filosof a muž: „Není jiné špíny na světě: Spina je věc na nepravém místě!“ Tedy pryč s ní z mé hlavy a chutě do oživujícího proudu skutečného života, jenž má pro našince samou radost a mrzutosti jenom pro hlupáka, jenž se ho bojí, jako se špinavec bojí vskočiti do čerstvé vody! — S chutí do skutečného života, do života, jak právě jest a jak se ti skýtá, a bude ti brzy jako když jsi skočil do vody po ospalém dni.

⁎

⁷⁰⁾

CVIČENÍ,

která hlavně pomáhají k výchově plného muže:

1. Střelba: a) Samostříl, Vzduchovka, Flobertka, b) Luk, c) Fukar, d) Prak gumový.

2. Vrhání: a) oštěpu, b) lassa, c) tomahawku, d) bumerangu.

3. Házení míčem.

4. Kopaná.

5. Boxován! anglické a francouzské.

6. Zápas.

7. Šerm štítem a kopím.

8. Šerm fleuretem a šavlí.

Vše to bystří oko, činí tě pohotovým, stále připraveným, rychlým v pozorování, úsudku i činu — odvyká prázdným slovům a navyká jednání okamžitému, jež je na místě.

JAK SI PŘIPRAVÍME NĚKTERÉ NÁSTROJE KU CVIČENÍM.

Luk. Truhlář nám opatří tyč jasanovou bez suků, docela rovnou, délky 120—130 cm a tlustou 20 —23 mm; vlákna musí býti přesně rovnoběžná s délkou. Rašplí ji vyberem na jedné straně u obou konců, takže bude na koncích tenčí. Neporušená strana bude vnější stranou, až se luk ohne. Pak kouskem skla vypilujeme zářez na obou koncích. Tětiva udělá se nejlépe z konopné šňůry několikrát stočené. Pevné kličky na koncích! Když klademe tětivu, tlačíme kolenem levým střed oblouku pomalu ven, dolní konec opřeme o zem a horní držíme v pravé ruce. Když jest oblouk tak napjat, vyškrabeme nožem nebo sklem na vnitřní straně tolik dřeva, že jeví stejnoměrné ploché zakulacení a zdá se míti dosti síly.⁷¹⁾ ku střelbě. Šípem bude nám tyčka ze dřeva borového, pruty javoru, vrby a pod. A si jako rameno dlouhé, rovné a napřed trochu těžší! Na zadním konci se udělá pilníkem (ne nožem) zářez pro tětivu. Přilepíme zde také 3 praporky z velkého péra husího nebo slepičího a přiřízneme. Napřed dáme ploché železné kování, jako bývá na holích dole (ne špičku — stanou se neštěstí!).

Při střílení držíme luk levou rukou, pravou napínáme tětivu a pak k výstřelu najednou pustíme. Tak daleko na táhneme tětivu, až palec se dotýká pravé lícní kosti (jinak se snadno praštíme do oka).

V nečinnosti není luk napjat! Proti vlhkosti chraň napuštěním lněným olejem. Budeš moci na 40 m brzy přesně střílet!

Kopí. 150 cm dlouhá, coulová tyč bez špičky. Pobij králičí kůží. Chceš-li provozovati šerm oštěpem, vyrob hrot tím, že ku konci tyče hladce přivážeš na plocho rozštípnutou rákosku, asi 25 cm dl., kterou na konci pevně ovážeš koulí z hadru anebo opatříš gumovou miskou, jak je najdeš na šipkách do dětské ručnice terčové (Ideál a pod.).

Štít zhotovíš z tenkého prkna nebo tlusté lepenky a můžeš si jej dle libosti omalovati nebo koží pobíti.

Bumerang (házecí dřevo austr. negrů, viz obr. č. 15.), jest jednoduchá zbraň, ale svým pohybem i účinky znamenitá. Dle obrázku jest to kus dřeva asi 60— 65 cm dlouhý, 6 cm široký a uprostřed ohnutý po úhlem asi 140°. Nejlépe je dubová nebo buková větev toho zahnutí, nebo se vyseká z prkna, kde vlákna jdou tím směrem. Konce jsou zakulaceně zúžené, strana jedna jest plošší, druhá vyklenutější, okraje dost ostré. Délka ramen má býti 4 : 5, v čemž právě spočívá účinnost zbraně, vedle toho, že musí býti vzdor různé délce stejně těžký. Proto je delší rameno trochu tenší. Také je bumerang trochu zborcený, je-li koncem delšího ramene na stole, zvedá se kratší o 20—30 mm nad stůl. Zborcenost umožňuje stoupání, stejná váha ramen vracení se do místa, kde bylo vrženo. Hází se pravou rukou, jedno kterým koncem.⁷²⁾(Viz obrázky letu bumerangu ve vzduchu.) Mění směr a v tom jest jeho výhoda. Házeti se smí však jen proti větru.

Lasso. Lano síly tužky a dlouhé 10 m, na př. hladkou šňůru na prádlo, ne však z nepoddajného konopí. Nesmí mít uzel. Kličkou se protáhne lano celou svou délkou. Dobře jest konec potáhnouti kůží (měkkou), aby se nepotrhal.

ZÁBAVY

prováděné vždy ušlechtilým způsobem a často i užitečného druhu jsou tak rozmanité, že vlastně každý vůdce i jednotlivec stále nové vynalézá a upravuje dle poměrů.⁷³⁾ Nejužitečnějšími zábavami jsou zvlášť pro zimu řemeslnické práce. Každý skautský sbor v místě musí míti svou

dílnu.

Junák musí býti připraven, aby si mohl všechny nejnutnější lidské potřeby zaopatřiti sám. Leč i svůj důvtip tu může ukázat, vkus a zručnost. Tak si vystaví junáci své loďky, sáňky, ploty, budou provádět různé práce z lepenky atd. Budou tak moci i získávati peníze, které skaut musí vydělávati jen prací. Co se prací samotných týče, nutno hledati pomoci a rady u řemeslníků, nebo poraditi se ve zvláštních odborných knihách.

HRY JUNÁCKÉ.

1. „Kim“. Na stůl dej asi 20—30 různých drobností, ukaž hochům na minutu a zakryj. Hoši pak jeden po druhém vypočítají, co viděli. Udělej seznam vystavených předmětů, k nim jména účastníků. Dělej čárky a uvidíš, který hoch nejlépe, který nejméně pozoruje, a které předměty nejvíce, které nejméně upoutaly pozornost. Kdo dovede, ať udá i podrobnosti o předmětu, poloze, místu, sousedství. Možno též dělati zpravodajské výkresy.

2. „Kimova hra“ obměněná: popis výkladní skříně, popis cizího pokoje.

3. Návěští. U nejbližšího rohu nechť hoši přečtou vývěsky a kdo nejlépe podá zprávu, vyhraje. Čas = 1 minuta. I zde psaná zpráva neb i výkres.

4. Potkaná. Dvě čety, dvojice, 2 junáci vyjdou proti sobě. Dá se jim cíl právě za protivníkem. Kdo dříve uvidí protivníky, vyhraje. Kdo uvidí, hvízdne a vztyčí vlajku. Od té chvíle se nikdo nehne, soudce vyslechne, přesvědčí se a rozhodne.

V četách. Skaut, který uviděl, honem zpraví (nepozorovaně!) náčelníka čety. Ten jenom hvízdne a vztyčí vlajku. Četa nemusí jíti pohromadě, ale každý skaut má býti s to rychle a nepozorovaně zpravit vůdce. Všechny úkryty dovoleny, ale ne přestrojení. Hrejte i v noci.⁷⁴⁾ 5. Posel. Posel (nebo několik) vyslán na určité místo s depeší. Četa nepřátel hlídá — nikdo blíže než na 200 m. od jeho cíle, a hledí jej chytiti. Posel — pouze on — smí použíti přestrojení a každé příležitosti k oklamání, jež se naskytne.

Ve městě je cílem pošta, kde mu rádi vytisknou na papírek razítko na důkaz, že tam byl. V krajině je u cíle soudce nebo důvěrník. S návratem je úkol těžší: posel se musí opět vrátit. Posel smí prchnout, ale surové rvaní a box není dovolen, jen zápas a zadržení.

6. Divadlo. Známý děj, viděné divadlo, čtený příběh jsou látkou. Hoši si rozdělí osoby, určí se jeviště a hoši hrají, bez přípravy, každý dle svého nápadu ve smyslu a směru děje.

7. Rozprava. Dva — tři hoši vedou debatu o určeném předmětu.

8. Přednáška. Určí se někomu, o čem má přednášeti — ihned, bez přípravy. Předmět: vážný, žertovný, jakýkoliv. Přednes: „vážně“, „žertovně“ — buď dle libosti nebo dle určení vůdce.

9. Soud. Skaut, který se dopustil chyby, byl při hře prozrazen nebo chycen, propustil nebo neviděl nepřítele atd., je obžalován. Ustanoví se obhájce (s ním se smí radit), soudce, přísedící (nebo porota), veřejný žalobce, svědci proň, svědci proti němu. Provede se šetření, žaloba, soud, obhajoba, výslechy, rozsudek atd.

Totéž možno provést i s vymyšleným dějem nebo žalovaný představuje hrdinu příběhu nebo povídky všem známé. Hoši tu cvičí bystrost výslechu, popisu, paměti, vynalézavosti.

10. Výzkumná výprava. Dvě čety, prvá nechává stopu umělou a jde napřed. Druhá hodinu za nimi stopuje, přepadne. Soudce u prvých. Vyhraje výprava, zpozoruje-li a přepadne je. Výborné i v zimě se saněmi.

11. Sněhová pevnost. Jedna četa staví pevnost, jak se dá, použije, čeho může. Druhá četa, dvakráte tak četná,⁷⁵⁾přepadá. Střelivem jsou sněhové koule. Kdo zasažen, padne. Poctivost! Soudce!

12. Uprchlík v Sibiři. Skaut běží napřed (po sněhu), nebo sypaje barevné papírky (koriandoli), až najde úkryt. Za 20 minut četa za ním. Uprchlík hází po nich koulemi, v létě hadrovými míči; koho zasáhne, je mrtev. Uprchlík musí býti zasažen třikrát.

13. Zajíci. Tři zajíci vyjdou ráno. Po snídani četa za nimi. Určené hřiště v přesných mezích. Kdo uvidí — třeba dalekohledem — zajíce, hvízdne silně a vztyčí vlajku. Zajíc chycen, ví-li lovec, kdo jím je (pozná-li jej). Všechny úkryty dovoleny. Určitý čas konec, kdo nechycen do té doby, vyhrál.

14. Velryba. Zhotovena z klády; dva čluny vyjedou proti ní — přístavy opodál. Kdo nejdříve u ní, harpunuje a přiváže ji k člunu a dovleče do přístavu. Protivník dohoní, harpunuje. Přetahování. Kdo koho přetáhne domů? Vše závisí od kázně!

15. Zvědové. Vůdce má mapu, skauti jen kompasy (nebo i bez nich). Vůdce určí každému přesný směr, dálku, kam má dojíti (na př. 2 km.) nebo čas chůze (na př. půl hod.) . Skaut dojda, udělá mapu místa, zprávu o okolí, určí polohu několika vesnic, hor, kostelů a jde zpět. Vůdce, kontroluje přesnost ušlé délky, místo, kam došel, správnost náčrtku a zprávy. Úkoly další: udání, k čemu a jak pěkně se kde kraj pro četu hodí.

16. Medvěd. Velký hoch. Na zádech má měchuřinu, v ruce slaměný provaz, peška. Tři doupata, kde je bezpečen. Přebíhá. Hoši pěšky a klobouky nepřivázány. Hoši medvědu rozbíjí měchuřinu, medvěd jim sráží klobouky. Obrana uhnutím, ale ne rukou. Klobouk nedržet rukou. Je-li klobouk dole, je lovec zabit. Prasklý měch — ulovený medvěd.

17. Špehoun. Špehouni jdou ven, když jim ukázán drobný předmět (mušle, mašlička, mince, papír, prsten atd.) . Předmět polož na místo, kde jej lze dobře vidět, ale nenápadně. Špehoun jej musí nalézti, ale neřekne nic,⁷⁶⁾zapíše si to. Pak ostatní, jeden po druhém. Soudce zanese čas, jejž k tomu potřebovali.

18. Zloděj v táboře. V táboře se vyvěsí červený hadr. Za dne obejde vůdce tlupu a každému pošeptá: „V táboře je zloděj!“ a jednomu řekne „Vy jste zloděj v táboře — k Velikému Dubu!“ Ten pak ví, že má představovat zloděje a ukrást během tří nejbližších hodin hadr. Den jde dál svou cestou, když náhle někdo zpozoruje, že hadr zmizel, poplach a všichni honí zloděje. Kdo urve kus hadru zloději, je vítězem. Zloděj má hadr kolem krku a nese jej — k Velikému Dubu, či kam mu určeno.

⁂

Vydavatelé tohoto spisku připravují ještě více podobných příruček pro české junáky, týkající se jednotlivých oborů jejich činnosti. Přihlášky přijímá již teď Miloš Seifert, professor v Berouně.⁷⁷⁾

OBSAH:

Z HISTORIE SKAUTSTVÍ	5
SKAUTOVÁNÍ	6
HESLO	7
JUNÁCKÝ ZÁKON	8
ORGANISACE JUNÁKŮ	10
Junácká	11
Pozdrav	12
Stejnokroj	12
Přijímání skauta a postup	13

CESTOVÁNÍ – Mapa	15
Kde je sever	16
Kolik je hodin	17
Šířka řeky	18
Výška stromu	18
Předpovídání počasí	20
Bouře	21
Vycházky	21
Signály	23
Šifrování	27

TÁBOŘENÍ	28
Výzbroj	28
Potrava	29
Chýže	29
Stany	30
Polní postel	31
Uzly	32
Odhadování vzdáleností	34
Míry vlastního těla	35
Oděv	35
Krb a oheň	36
Vaření	36
Chléb	37
Pořádek a čistota	37
Denní život v táboře	38
STOPOVÁNÍ. I. Pozorování	39
II. Stopování	40

ZÁLESÁCTVÍ	42
Na čekání. Jak se krýti	42
Zvířata	43
Rostlinstvo	47

PĚSTĚNÍ TĚLA	50
Všeobecná zdravotní pravidla	50
Denní pěstění těla	51
Jak sesílíš	56
Zdravotní tělocvik	56
Zdraví	57
Nemoc	58
Potrava	59
Šatstvo	60

LÉKAŘENÍ (První pomoc.)	60
Křísení	61
Stavy spoj. s bezvědomím	61
Polknutí cizích těles	63
Popálení, opaření, poleptání	63
Otrava	63
Rány, krvácení	64
Něco v oku, uchu, nose	65
Uskřinutá kýla	65
Vymknutí a vyvrtnutí	65
Zlomeniny kostí	65
Obvazy	66
Polní lékárna	66
RYTÍŘSTVÍ	66
SKAUTSKÁ CVIČENÍ, ZÁBAVY A HRY	69
Cvičení	71
Jak si připravíme nástroje	71
Zábavy	73
Hry junácké	74

↑ S laskavým svolením autora F. S. Procházky.
↑ Zajímavostí je, že v této knížečce je text skautské hymny opraven (oproti Základům junáctví) na přání Františka S. Procházky: „Vzpomínám-li si dobře a nemýlím-li se, zůstala v textu písně p. prof. Svojsíkem otištěném chyba. Nerad bych, aby se to opakovalo. Je rušivá. „Junáci vzhůru, volá den, luh květem kývá orosen“ (nikoli bývá).“ (Poznamenal Tuwanakha)
↑ Pěkné příruční lékárničky sestavené dle návrhu dra Panýrka, dra Klímy a dra Bulíře prodává firma Bratří Čížkové. Viz insert vzadu.

[1] Zde zapracovala cenzura! Větu o militarismu museli autoři ve všech výtiscích přelepit!

[2] S laskavým svolením autora F. S. Procházky.

[3] Zajímavostí je, že v této knížečce je text skautské hymny opraven (oproti Základům junáctví) na přání Františka S. Procházky: „Vzpomínám-li si dobře a nemýlím-li se, zůstala v textu písně p. prof. Svojsíkem otištěném chyba. Nerad bych, aby se to opakovalo. Je rušivá. „Junáci vzhůru, volá den, luh květem kývá orosen“ (nikoli bývá).“ (Poznamenal Tuwanakha)

[4] Pěkné příruční lékárničky sestavené dle návrhu dra Panýrka, dra Klímy a dra Bulíře prodává firma Bratří Čížkové. Viz insert vzadu.

[1]

[1]

[2]

[3]

Neregistrovaný

Hledat

Kapesní knížka českých junáků, 1913 (kniha)