Pokračování textu ze strany 67
… pracovník Techelet Lavanu, židovské junácké organisace, připojené určitým způsobem k Lize lesní moudrosti. Snad jsem se s Ottou Weilem potkával kdysi ve Skautském domově… Ale nyní to byl těžce nemocný člověk, jemuž byly vyměřeny ještě čtyři měsíce života. Zemřel 15.března 1974. Několik dní před smrtí jej navštívil Míla Vavrda – a staří přátelé více mlčeli, než mluvili…
Robert tedy “hořel” pro E. Th. Setona a stále přemýšlel, co ještě vykonat. Protože pracoval v sionistické organisaci mládeže EL-AL (česky "Vzhůru!" – nyní se tak jmenuje letecká společnost Izraele), zařídil, že jsme směli používat jejich klubovnu. To bylo výhodné řešení. Tak se na zdi “snoubily” naše i židovské – sionistické symboly, Davidova hvězda, obraz Th. Herzela, – zubří hlava a obraz Setonův. A někdy jsme měli v klubovně schůzku společně, a zpívali s židovskými kamarádkami a kamarády sionistickou hymnu Hatikvu (nyní hymna Izraele).
Dosud žije naděje, židovská naděje,
že se navrátíme do země našich otců,
do země, kde David odpočívá…
“David chana”. Vzpomínám na to – je to jako sen – protože nic z toho nezůstalo. V cyklostilovaném časopise El-al vyšla studie MUDr. V. Valoviče “Mysterium táborenia” česky. Opět: zařídil Robert. Vyšlo to na několik pokračování.
Snažili jsme se žít woodcraftersky. Výletovali jsme, zpívali, diskutovali. Občas jsme něco vyrobili, za co bylo Orlí péro. Robert by byl tak rád jel tábořit do “Waldenu”, ale finanční situace rodiny to nedovolovala. Ostatně i já jsem tam mohl proto jezdit, že tatínek byl “u dráhy” a měl jsem režijní jízdenku. Když ta přestala – nastalo pro mne rozloučení s “Waldenem”. Druhý ročník “Ozvěn lesa” jsme vydávali cyklostilem. Tiskl nám to Jaro Horák, dobrý muž, kterého jsem znal z církve. Opravdu jen za úhradu papíru. Někdy těch pár korun zaplatil můj tatínek, jindy Robertův.
Robert pro woodcraft “hořel” – ale kladl i otázky. Myslel na Palestinu – zemi bez lesů. Je možný woodcraft bez lesů? Jistě je možný – musí být možný – ale jak? Robert chtěl zůstat “pravověrný” – nechtěl žádné palestinské specifikum. Když bez lesů, když v židovsko-arabském prostředí, tudíž jak? Zabýval se myšlenkou – přeložit Svitek březové kůry do ivritu (moderní hebrejština) – ale to zůstalo jen přáním. Četl Seifertovu knihu “Přírodou a životem k čistému lidství” a líbila se mu zásadní koncepce – ..text pokračuje
