Vatra r. 7 č. 6 (časopis LLM)

KULTURA A PŘÍRODA Co jest účelem vašeho okrášlení? Vyhledejme si nějaký příklad — nejušlechtilejší příklad, který znám —- katedrálu Chartresskou. Tam máte nejskvostněji barvená okna, nejbohatší skulpturu a nejvelkolepější stavební rozměry, vše sloučeno tak, aby působilo pocitem rozkoše a zbožné úcty. Vyznáváme, že tím má se uctít Božství: či jinými slovy, že On má v tom svou zálibu. . . Nemyslím, že lze pochybovati, že by v tom nenalézal záliby, když tak činíme: neboť On sám připravil pro nás, každým jitrem a večerem, okna malovaná božským uměním, modří, zlatem a rumělkou: okna osvětlená ze— vnitř leskem oněch nebes, která lze pokládat — aspoň 5 větší jistotou, než jakoukoliv posvěcenou půdu —— za jeho obydlí. A zas, na každém horském boku a skále drsného mořského břehu On nakupil na sebe kameny větších rozměrů nežli kameny Chartresské katedrály a vytvořil na nich květinové okrasy — jistě ne méně posvátné, protože jsou živoucí-? Není-liž to pouze proto, že milujeme své vlastní dílo více nežli ]eho, že uctíváme skvoucí sklo, nikoli však skvoucí oblaka; že tkáme vyšívaná roucha důmyslnými prsty a osvěcujeme pozlacené klenby, jež jsme tak krásně pro- vedli —— kdežto jsme ještě nepovážili nebes, díla ]eho prstů, ani hvězd, té divukrásné klenby, kterou provedl On? A sníme-liž opravdu, že vyřezáva— nými křtitelnicemi a vztyčenými pilíři na počest Toho, který prořezává cestu řekám mezi skalami a na jehož výtku pilíře země se chvějí, dostane se nám odpuštění za znectu učiněnou pahorkům a řekám, vedle nichž nám vykázal bydliště — za nákazu jejich líbezného vzduchu jedem; za spálení jejich něž- ných travin a květin ohněm a za pokrytí rodné naší země hanbou smíšenou z přepychu a bídy, tak jako bychom se namáhali pouze, abychom mohli zvolati „1žeš!" písni at“ cherubínské nahoře nebo církevní dole —— „Svatý, svatý, Pane Bože všeho tvorstva; Nebesa — a Země — jsou plny Tvé slávy“ ? john RuskinE. TH. SETON o VÝCHOVĚ (Z knížky „Blazes on the Trail“) Toto jest můj názor: Naše děti nejsou zplozenci ďábla, ale přicházejík nám přímo od Boha. Jsou urozenými dědici života, jenž jest čistý, prostý a vznešený. Není třeba je reformovati, ale spíše uchrániti toho, aby nebyly deformovány. Tak jako strom roste stálým pudem z vnitřka, z vnějška potřebuje pouze prostor, déšť, slunce a potravu, tak jsou naše děti utvářeny a uzpůsobovány svými zdědě— nými pudy. To jsouúspěšné síly růstu a vývoje. ]sou Bohem vštípeny a není třeba, abychom se jich dotýkali. ]edine', čeho potřebují, jest příležitost uvedení V činnost. nalezení pravého směru. A toto jest woodcrafterským progra— mem a výsadou. Ačkoliv si všímáme všech lidských věků, zdá se nám, že dětství jesi hlavním obdobím ve vytvoření povahy. K němu hlavně soustřeďují se naše myšlenky a naše síla. Kdyby naše mládež byla vychovávána touto woodcrafterskou cestou, ne- museli bychom si dělati starosti se stoupající vlnou zločinnosti. Nebylo by vůbec přílivu zločinnosti. Kdybychom se postarali o charakter mládeže, o všechny ostatní stránky jejího života bylo by postaráno. ZE ŽIVOTA SKŘIVANA Letos přiletěli Skřivánci již v únoru. Pozoroval jsem jeden jejich párek. Netrvalo týden a začli si stavěti hnízdo. Bylo v důlku v zemi vyhrabaném a vystlané stébly a peříčky. V době patnácti dnů byla tam tři vajíčka, jedno jako druhé a pěkně tečkovaná. Za jedenácte dnů se vylíhli malí Skřivánci. Navštěvoval jsem je každého dne a několikráte jsem jim zachránil život. Jednou jsem je šel navštívitiykdyž tu spatřím, jak staří před něčím utíkají. Oba dělali jako by byli zranění a táhli jedno křídlo po zemi. Hned jsem věděl, co je. Proto jsem pospíchal ke hnízdu. Tam byla kolčava, která se chystala ke skoku na mladé. Vtom hvízdl vzduchem kámen a kolčava polekaně utekla. Tak byli Skřivánci zachráněni. Velký nepřítel však byl majitel toho pole. Jednou jel posekat jetel na to pole. Běžel jsem honem a skřivánky z hnízda odnesl. Staří naříkali, ale já utíkal pryč a schoval jsem se pod mez. Když sedlák odjel, dal jsem skřivánky zpět do hnízda. Za několik týdnů potom byli skřivani připraveni na dalekou cestu. Když na podzim odlétli, zůstalo hnízdečko prázdné a opuštěné. Standa Kamenický (13 let)NÁŠ TOLSTOJ Nejsem pro jubilea a oslavy, na něž si u nás tolik potrpíme. Jaký význam to má, že ten a ten den, tu a tu hodinu se někdo narodil neb umřel —a ted' že je tomu právě 50, 100 let. Směšné jsou kalendáře „význačných událostí"! ]e-li kdo veliký, jest velký svým životem, avje na nás, vzpomínat ho celý život, snažit se pochopit ho, přiblížit se mu. Zádné neštěstí, že nevíme, kdy se narodil Kristus. Je naším ideálem a září jako slunce na každý krok naší životní pouti. . . Na tom jest dosti. Tak i Tolstoj. Oslavují jej a pořádají literární „dýchánky", na jeho jubi— leum vydávají „Vojnu a mír“ a čtou jeho romány. To ale není náš Tolstoj. Náš Tolstoj je Tolstoj náboženský, Tolstoj, jenž burcuje lidské svědomí, Tolstoj prorok — nikoli Tolstoj jako literární zajímavost. Nevím, je-li osobnosti, která by v tak titanské velikosti a síle stála před vnitřními zraky junákovými, jako Tolstoj. Nesmíme nikdy na něho zapomenouti. Musíme jeho hlubokými slovy promyslet svůj světový názor, svoji filosofii — svůj život. Vezměte si nej- dříve knihu „V čem je má víra". Nikdo neřekl tolik pravdy o církvi, tak ne- smlouvavě, bezohledně. „V čem je má víra" a „Zpověd'" — to jsou dvě knihy, které musíte čísti, nežli definitivně rozřešíte svůj náboženský rozpor vnitřní. Tady je jasně vysloveno, co je křesťanství. Pak, až promyslíte do kořenů a rozhodnete o své příslušnosti náboženské, Chopte se knih: „Spása ve vás“ a „Co máme dělati“. Tam je poselství nového života — „království božího na zemi“. Naposled Studujte „O životě". Tolstoj řeší noetické otázky a jde hloub, než všichni t. zv. filosofové se svými systémy. Podstata světa a bytí nemůže býti hmotná, je duchovní, je to Bůh, velký a tajemný. . . Tolstoj, průkopník pravého náboženství (čistého křesťanství) proti církevnictví, hlasatel nenásilí a neodpírání zlému (Gandhi je jeho největším následovníkem), nepřítel státu, jaký je dnes, odpůrce válek a vojska („Proč nemohu být vojenským lékařem“ v „Kruhu četby“), člověk čistý, prostý a plný lásky —— to je náš Tolstoj, to je Tolstoj českého junáka. Tolstoj a Seton! Zdá se mi, že v tom je problém slovanské Moudrosti Lesa a význam našeho postavení ve světě: dovedeme-li spojit učení těchto dvou mužů, zdánlivě dost protichůdných, v podstatě si blízkých, poněvadž oba pohleděli Pravdě tak blízko do očí, onen vnitřními zraky, zmítán pro— blémy duše, tento smysly svými, ochutnávaje krásu Božího Díla. M. S . Cigareta plodí invalidy, zločince, hlupáky, nikoliv muže; zažloutlé prsty jsou — symbolem hlubšího ponížení a zotročení než koule a pouta. H. Maxim (z „Puberty“ Mil. Skořepy)VÝLETNÍ SBOR V ČITĚ Chci vyprávěti o tom, jak v Čitě r. 1918 jsem náhodou rozvinul plán Výletního Sboru dětí ve věku od 10—14 let v počtu 700. Bylo to tak: Při zeměpise V primě vyprávěl jsem dětem, jak Stanley se stem nosičů přešel Afriku od oceánu k oceánu. O všech nesnázích a radostech této cesty vyprávěl jsem tak živě, že se dětská očka jen blýskala. A zakončuje vypravování, řekl jsem: „Děti, nechcete utvořit něco podobného? Do Afriky je sice daleko, ale což bychom nemohli přetnouti Zabajkalsko od začátku do koncu, částečně pěšky, částečně na koních z části vlakem, řádně se na to připravíce? Kdo z vás chtěl by se zúčastnit této výpravy, at pozvedne rukul“ Všecky děti s vážnou tváří a hořícíma očima zvedly ruce. Řekl jsem: „Dobře, děti, budu přemýšlet, jak bychom to zařídili a zítra ráno vám to řeknu.“ Téhož dne a to bylo v březnu, sestavil jsem plán, jak využítí tulá- ckých instinktů a zájmů dětí pro výchovu. Rozhodl jsem se za tím účelem široce rozvinouti práci a vytvořiti organisaci dětí v městském prostředí. V příštím týdnu obešel jsem všechny větší školy v Citě, s dovolením škol—n ních správ vyzval jsem žáky prvních čtyř tříd do sálu a měl jsem k nim řeč. Opakovav krátce vypravování o Stanleym, a ukončiv je,jak jsem naznačil výše, pokračoval jsem: „A tak děti, prohlašují se náčelníkem nejen výpravy, ale celého ,Výletního Sborď, neboť nás bude mnoho, možná několik set. Až za dva roky vypravíme se na svou velkou pouť Zabajkalskou oblastí. Toto jaro a léto a následující jaro a léto budeme konat přípravy, vystupovat na sou- sední sopky, učit se chodit a vypracovávat svoji železnou soudružskou kázeň. Bez kázně každý 1 nejpevnější kámen se promění v písek a nejvyšší skála se zřítí v hromadu kamení. Bez kázně uděláme hanbu sobě a Výletnímu Sboru. Proto budu do našeho Sboru zapisovat jen dobré, nadějné děti, proto ti, kdo ve třídě, doma nebo na ulici nechovají se důstojně, nechť se postarají o to, aby si to odvykli do 2 měsíců, dříve než se pustíme do svých pochodů? (Přísná moje slovaotulácích a lajdácích dobře působila na kázeň všech škol. ]ednou na ulici ke mně přiběhl nějaký chlapec celý udýchaný ze školy mně neznámé a pracně se začínal ospravedlňovati: „Strýčku Kešo, zítra Vám budou o mně povídat, že jsem byl včera ve škole sprostý. Není to pravda, to jsem nebyl já, ale jiný . . .“) Víte však, děti, že na každé výpravě jsou různí učenci. Všechno důkladně prostuduj í, všechno vylíčí. A také u nás ve V. Sb. budou celé řady takových učenců: botaniků, geologů, zoologů atd. Kdo z vás by si udělal sbírku rostlin, kamenů nebo hmyzu. > (Zdvihá se za celou školu 30—40 vrukou.) Dobře, ale poslyšte — abyste mohli vstoupit do oddílu učenců, nestačí ídělat si sbírky, to je málo je třeba ještě o rostlinách, kamenech a hmyzu něco vědět. Dám pro- gramy těmto oddílům, připravte se a dělejte zkoušky.V našem čele půjde zvláštní výzvědný oddíl rozvědčíků. Budou nám ukazovat cestu. Kdo chce nastoupit? (Celý les rukou.) Kdo chce k nám, musí znáti: 5 souhvězdí na obloze a něco o slunci, hvězdách, měsíci a planetách a ještě určití světové strany bez kompasu podle různých předmětů. Pak přijde oddíl inženýrů: Ke zkoušce přinésti 5 modelů mostů různých systémů. Pak přijde oddíl sanitní (znáti obvazy a první pomoc), oddíl kuchařů (umět připravit 4 jídla), oddíl rybolovců, lovců, obuvníků, hudebníků, opatrovníků koní, protože budeme míti svůj oboz (řadu nákladních vozů) a jiné oddíly. Je zajímavé, že z odborů při hlasování nejpopulárnějšími se ukázaly po rozvědčících — opatrovníci koní, lovci a rybolovci, pak teprve saniťáci, učenci, hudebníci, kronikáři, obuvníci. Našly se dvě desítky chlapců, kteří chtěli vstoupit do oddílu pradlen. Každý oddíl bude mít svou vlajku s označením svého odboru. Znak může být vyšít i na rukávu košile. Celý Výletní Sbor bude mít vlastní prapor: „na modrém nebi sedm zlatých hvězd Velkého Medvěda“. _ Budeme mít štáb V. Sb., v němž budou náčelníci všech oddílů. Budeme mít vlastní orkestr balalaječníků. A tak, děti, za dva roky odeběřeme se na svoji ohromnou výpravu.Aby se opravdu uskutečnila, je nutno, aby všichni občané města a hlavně rodiče nabyli přesvědčení, že ve Výletním Sboru je dobrá kázeň, že tam nejsou rošťáci, ale dobré dětí, že je možno klidně vlastní dítě pustit na tuto výpravu. Od I. května počneme s přípravami. Celé jaro a léto budeme jednou nebo dvakrát týdně pochodovat na sousední hory, vzdalujíce se dále a dále města. Oddíly budou se cvičiti ve svých odborech. Jděte domů, ať vám rodiče dovolí a příští neděli přijďte do sálu bývalého chlapeckého gymnasia, kde všem nadiktuji programy zkoušek pro ty, kdo chtějí ystoupiti do „Výletního Sboru". Obešed s takovou rečí skoro všecky školy v Čitě, koncem týdne jsem se již znepokojoval a v noci ze soboty na neděli jsem spal špatně: rozhýbal jsem na 1000 dětí. Co zítra sám si počnu? Podaří se mi je překřičet, udržet pořádekP“ Ráno ze zbabělostí a malodušnosti vzal jsem si z fysikálního kabinetu hlásnou troubu a šel do gymnasia. Ale už na dvoře jsem se za ni styděl. Všude jsem viděl hloučky klidně stojících chlapců, vážně navzájem si vymě- ňujících otázky, kdo se dá do kterého oddílu zapsati. Sál byl plný a v něm táž klidná, vážná nálada, a když jsem, vstoupiv ke katedře, začal mluvit, nastalo absolutní ticho. Všichni měli v rukou tužky, papíry nebo Zápisníčky. Začal jsem diktovat programy zkoušek. Zkoušky měly obsahovati činně získané zkušenosti, na př. znáti IO druhů rostlin v Zabajkalské oblasti, 10 druhů hmyzu, Io ptáků, IO divokých zvířat, ryb atd. a umět vypravovat o jejich zivotě. Nebo: „umět ošetřovati koně, znát příznaky některých jejich nemocí a způsoby léčení. Takový byl obsah programů. Ukončiv diktování, řekl jsem: „Nyní vás pro-pouštím na měsíc. Připravujte se. Za měsíc v sadu Žukovského, kolem rybníčku, budu zkoušet od rána do večera pro konečný zápis do oddílů. A nutno říci, že děti tento měsíc nadarmo neprožily. Mnohé z nich způso- bily nemalé rozhořčení rodičům, začínajíce otázkami o pěti souhvězdích, která třeba v noci ukázat na nebi, o planetách, slunci a měsíci. Rodiče, daleko ne vždy zběhlí v těchto otázkách,š1i do knihkupectví a koupili astronomické knížky. A samo sebou se rozumí, budoucí rozvědčíci jako klíšťata vpíjeli se do těchto knih. Totéž bylo s budoucími kuchaři. Někteří se začali vrtět V kuchyni, dotírajíce otázkami o 4 jídlech, které potřebují podle programu. Botanikové se předháněli v určování a chodili s otázkami na učitele. Budoucí rybáři a lovci V. Sb. honili se za rybáři a lovci ve městě, snažíce se co nejvíce dověděti o_ způsobu honu a lovu. Když jsem za měsíc za pomocí několika studentů 2. stupně provedl v sadu tyto zkoušky, přesvědčil jsem se, že celá tato masa dětí vykonala velikou práci. Mnozí dali se vyzkoušet, aby mohli vstoupit do několika oddílů. Počátečními výsledky zkoušení byl jsem zcela spokojen. Teď stála před námi práce vnitřního spojení této masy dětí. V. Sb. byl rozdělen na oddíly a začátkem máje počali jsme uskutečňovat pochody na sousední sopky. Za základ těchto exkursi zvolil jsem metodu soutěžení. Zel, že se mi postavily V cestu dvě velké překážky: nedostatek obuvi a občan- ská Válka. Nedostatek obuvi neměl rozhodujícího vlivu na náš podnik, ale nepřekročitelnou překážkou byly vojenské zákroky od května roku 1918 proti objevivším se semenovským tlupám. Za městem na hoře stála baterie, po okresích se rozjížděly vojenské patroly. Vojenský komisař na otázku, ne- bude—li velká skupina dětí považována za semenovskou tlupu a se sousední hory odstřelována, odpověděl: — „nemohu za nic ručit, vyčkejte klidnější doby." Nemohl jsem si ovšem vzít na svědomí ani jeden zahubený život svěřených mně dětí. Smutně jsem přišel příštího dne ke shromážděným oddílům V. Sb. a řekl, že do doby klidu ve městě je rozpouštím, novou schůzku že 'oznámím v novinách. Těžko je řící, jaký těžký dojem to v nich zanechalo. Mnozí se slzami v očích, obstoupivše mne, zkoušeli rozmluviti pevné mé rozhodnutí, zůstal jsem však nezviklatelný a rozpustil je. Ani v létě r. 1918, ani následující periody semenovské reakce neobnovoval jsem svého pokusu z těchže příčin, které jsem uvedl dříve. Vím, že kdybych sám nebo kdokoliv jiný V Citě nebo V jiném místě pokusil se znova obnovit tuto zdlouhavou a vážnou hru a zvláště opíral se o porozumění a pomoc školských pracovníků a osvětových sborů, výsledky by byly jistě uspokoji— v-v: vější. Napsal Inocenc Žukov. Přeložil Míla Vavrda Život trvá 5 divokostí. To, coje nejživější, je nejdivočejší. N ejsouc ještě podma— něno člověkem, osvěžuje ho svou přítomností ThoreauDOMÁCÍ KOVÁŘSTVÍ Zdá se na první pohled, že je to hloupé, chtít na chlapci, aby se zabýval kovářstvím. Avšak kovářství je velmi rozsáhlé řemeslo a neznamená pouze vyrábění podkov nebo těžkých železných součástí vozů. Čtenář snad bude překvapen, pozná-li, jaké zajímavé a potřebné věci z lehkého železa možno vyrobiti celkem malým úsilím. V skoro každé vesnici je dílna kovářská, a zruč— ný kovář, který je obeznámen s vlastnostmi železa a jeho chování se v ohni a na kovadlině. Možná, že nemá tušení, jaké možno umělecké předměty zhotovo- vati z měkkého železa, ale jeho zkušenosti a znalost materiálu nám velmi mohou prospěti. Zelezo z hutí přichází do obchodu v různé formě. Skoro všude můžeme si opatřiti kulaté pruty různé tloušťky. Z prutu měkkého železa centimetr tlu- stého, metr dlouhého, dá se udělat, pěkný pohrabáč ke krbu, a to dovede každý, kdo jen něco mechanicky už prováděl. ]est třeba jen mít Výheň ková— řovu, obyčejnou kovadlinu a lehké kladivo. Patnáct centimetrů od konce se prut rozžhaví do běla a sklepe v kruhovou nebo ovální rukověť kolem špice kovadliny. Když tento konec pohrabáče vychladne, druhý konec prutu se rozžhaví a ohne v pravém úhlu. Konec prutu pak může být zkován do plochy a zašpičatěn, což se provede všecko týmž kladivem a s nepatrným úsilím. Tako— . vý pohrabáč jest silný, velký a zajímavý, protože byl vyroben ručně. Bylo by ovšem možno všelijak jej vyzdobiti. Avšak kovářské naše zařízení jest prosté, a to právě nám na něm přichází vděk. Ti z nás, kdo prohrabávali oheň kupovaným pohrabáčem, dovedou oceniti těžký dlouhý pohrabáč, pro který není třeba tvář přiblížiti ohni, a který je tak silný, že se nemusíme bát, že by se ohnul. Pěknou lopatku na uhlí si můžeme poříditi ze železného plechu, který stočíme ze dvou třetin v rukovět' a z dolejší třetiny uděláme čepel, ohrnuvše kraje plechu. Není konce užitečným předmětům, které bych mohl vyčíst, jež se dělají ze železa. Třínožku do kuchyně snadno uděláš. Kování k velkým vratům, železné háky k zapnutí vrat ke zdi, hřebíky s hlavičkami dle libovůle kova- nými, škrabátka na obuv před dveře: to jest jen několik zajímavých a vý- znamných možností. . Zde nechci popisovati skutečnou techniku práce kovářské; co může poradit kovář, stojí za víc než dlouhé papíry. Stupeň tepla, síla úderu, ve— likost ohýbání — tomu všemu musí býti naučeno zkušeností. Neznám práce, jež by byla vděčnější. ]est něco krásného, když jiskry lítají od kovadliny a neočekávaná měkkost horkého železa dává práci kouzlo,ježje těžko popisovati. .Z knihy „Handicrafts“ Velikáni lidstva byli lidé soustředěni: bušili kladivem na jedno místo tak dlouho, až uskutečnili své úmysly. _ Marden]AK ŽÍTI V KMENECH V mnohých kmenech nastává v podzimním období stagnace, kterou nelze si vysvětliti jinak, než že moudrost z lesa si domů nepřinesli. Také je podivné, co vše si kdo představuje jako woodcraft. . . ]est ovšem pojem woodcraftu velmi široký, neboť znamená výchovu člo- věka k dokonalosti — ale na jaké základně ? Přece když tabú Skládáme, říkáme: Cesta lesa jest úzká. . . A tak, věřte, mám obavu, že nekryje se program mnohých našich kmenů s programem woodcraftu. Slyším na př., že besídky mnohých kmenů jsou debaty a zase debaty, ba bylo navrhováno, aby náčel— nictvo Ligy samo pořádalo večery diskusí! Což jsme nějakým rotary-klubem nebo spolkem akademiků? Co chceme, je přece úplně jasno, dáno a potřebuje jediného: prožívat, vtělovat to ve skutečnost. Družiny učňů v jednom kmeni ptal jsem se onehdy: proč vy jste si neudělali rohožky, když chlapci-studenti ostatních družinv témž kmeni si je udělali? Odpověděli: „Pro nás nemá toho významu ,myslící ruka, jako pro studenty. My zas potřebujeme spíše knihy, vzdělávat se.“ Jistě, že sebevzdělání je woodcrafteru potřebou sine qua non — ale wood- crafterovo sebevzdělání nesmí býti pasivní, jak je známe ze škol našich a z běž- ného pojmu lidové university. Nám jde především o to -—— žít! Vnímáme—li dychtivě a zvědavě kouzlo vědy neb umění, chceme je asimilovat ve svou duši, abychom také tvořili — jinak možno říci, že jsme nezažili to ani ono. Práce a zase práce, skutečná, tvůrčí práce, ne pouze slova, kterých už bylo tolik vysloveno, a svět tím není lepší. Woodcrafter se nepohybuje v mlhavých vidinách, bojuje s realitou a pře- tváří ji optimistickou vírou v ideály. Dělník pracuje, ale to není „myslící ruka“ -—— to je stroj. Student, učenec studuje, ale to nejsou „vidoucí oči“ — to je kniha. Besídky — to nemá být reprodukce, ale spíše improvisace. Pokuste se uvésti v náladu, kdy od srdce se zpívá, vypravuje, a třeba by "to byly věci známé, nový jim dát smysl, půvab, účinek. Snad budete i divadlo hrát — ale jak jiné bude asi to woodcrafterské divadlo — vůně lesa v něm být musí, junácký duch hrdinný -— takových divadel nemáme, vy si je musíte složit teprve když hrajete, a nikdo je nebude moci opakovati, kdo s vámi ty věci neprožíval. Sněmy kmenové —— to vždycky říkám — nejsou zábavou ani rokováním, ale velkou slavností, která je bilancí, co kdo za měsíc vykonal, a povzbuzením, vyslovením programu pro nejbližší příští. Bylo by chybou, kdyby se hoši v kmenech scházeli jednou za týden, čtrnáct dní nebo za měsíc, pobavili se a pak zase rozešli, aby mezi tím nic nedělali. Právě tak žijí skautské jednoty: tu a tam veřejné cvičení, mikulášská zábava, nějaké filantropické vybírání peněz, přednáška, slavnost -- ale život sám, který den za dnem plyne všedně a strhává do spodin civilisace mládež?Proti tomu lze se bránit jen soustavně promyšleným plánem. Dejte junákům ve svých kmenech desatero zdravotní — přísnou denní životosprávu. Dbejte, aby každý den kráčeli v paprscích Čtyř Světel našeho zákona. Ani jednoho nezanedbávejte. Všechna činnost at' je reální, ne fantómy slov a vise —— práce tvořivá, jež jedině člověka hněte v lepší podstatu. Mohli bychom ve svých kmenech vyžadovat hlavně trojí činnost. 1. Atletickou, ale atletiku lehkou a všestrannou, každý den jednotlivci neb družiny cvičí se v lukostřelbě, vrhu kamenem, plování a pod. Sportů neznáme, ale cvičení tělesných ano. Těm věnujeme se s plnou vervou a zaznamenáváme si měsíčně svoje pokroky. ?., .Myslící ruku. Tvořit řemeslně a umělecky, bez toho nelze nikomu být, nemá- -1i být jen pasivním hostem této planety. Čím je květ rostlině, tím je umělecký výtvor člověku. Kdo nestvořil nikdy ni: vlastního, nerozvinul nikdy svoji duši docela. Na každý měsíční sněm má junák přinésti nějaký výtvor své ruky. 3. Studium přírody. Ani bez něho nemá práva někdo zváti sebe wood- crafterem. Dnes může býti v každém kmeni postupováno podle naší příručky „Rok v přírodě„. Den co den chodí junák do přírody, pozoruje, zaznamenává si a na sněmu předloží kmeni svoje pozorování, záznamy, fotografie Každý měsíc zařídí něco pro ochranu přírody, však volá o pomoc mnoho neštastných Měl bych připojit ještě sociální práci, však myslím při svém článku hlavně na naši mládež, a té sluší především sebevzdělání po této cestě prakse a úsilí. Náčelník E. TH. SETON o UDÍLENÍ ORLÍCH PER Ve svých vůdcovských kursech zdůrazňujeme vždy, že je třeba dobře soudcovati, a pouču'jeme 0 nejlepších methodách. Potřeba toho jest bohužel příliš zřejmá. V jednom táboře jsem shledal, že dětem desetiletým byla udílena pocta za chůzi: míli za 9 minut. Ptal jsem se, kde byla míle ta vyznačena a dostalo se mi odpovědi: „Tam k tomu stromu? „Kdo ji měřil ?„ „Nikdo Vlastně ; uznali jsme, že by to mohla být míle." „A kdo svědčil ?" „Och, dvě děti šly spolu a svědčily jedno druhému," atd. atd. V jiném táboru viděl jsem chlapce, který dostal uznání za záchranu tonou- cího a sám neuměl udělat ve vodě ani pět rázů. Zase v jiném jsem přišel k tomu, jak bylo žádáno uznání světového rekordu za vaření vody — 6 až 7 minut — avšak na každý hrnec byli dva chlapci, jeden štípaje dříví a druhý přikládaje.Také jsem našel chlapce, jenž si dělal nárok na světový rekord v rozdělá- vání ohně třením. Avšak použil jako důležitého prostředku k ušetření času skleněné čepičky isolátoru od telegrafu , za tulejku. Poněvadž tato není materiál z divoké přírody, rekord tím naprosto ztratil ceny, tak jako by byl užil sirek. Každý může docílit rekordu, když připustíme nástroje bílého člově- ka. To všecko by bylo nemožno za dobréhovedení, to jest za správného soud— cování. Jest několik pravidel, jež bude dobře připomenouti. Předně, soudce musí dobře znáti hru a její pravidla. Za druhé, musí pečlivě studovati „Svitek březové kůryi', dříve než udílí jaké pocty. Za třetí, musí vyžadovati zákon přísnou nestrannosti. Za čtvrté, musí uměti vysvětliti svůj posudek veřejnosti. ]inak nebude veřejnost s ním. Víte všichni, co to znamená, když soudce se rozchází s obe- censtvem. Musí vždy ukázat na vítěze zdvižením pravé ruky, řka: „Prohla— šuji, že tento jest vítězem, poněvadž. . . “, (a řekne co to bylo). Za páté, možno-li, má říci slovo útěchy tomu, kdo prohrává. ' Z Totem Boardu NOVÁ ŘADA HER Advokáti . Hráči sedí v kruhu a Vůdce uprostřed klade jednotlivcům otázky. Tázaný nesmí však sám odpovídati, nýbrž jeho soused, advokát po levé straně odpovídá za něho, nesmí se však zmýlit. Hra s ohněm. Sedí se v kruhu. jeden hráč stojí uprostřed, hodí někomu kapesník„ten jej ihned musí hodit jinému a ten opět jinému, jak jen rychle možno. Ukolem hráče ve středu je, aby rychle bud' létající kapesník chytil, nebo dotkl se někoho, kdo tento kapesník na sobě má nebo v ruce drží. Ten pak jde na jeho místo ve středu. Kapesník lépe lítá, uděláme—li naň uzel. Smíšek. Sedí se v kruhu. Vůdce stojí uprostřed, vysvětlí hru a začne. Vyhodí vysoko kapesník nad hlavu, při čemž se dá do hlasitého smíchu. Všichni musí se smát s ním. Jakmile kapesník dopadne na podlahu, musí okamžitě nastati naprosté ticho. Kdo se neudrží, vypadá ze hry. — Zájem o hru se zvýší, když jedni představují třeba město Brno, jiní Prahu. Vítězí to město, které po 5 minutách má Větší počet hráčů v kruhu. Závod čtoernožců. Hráči rozdělí se na 2 neb 4 skupiny a každá zvolí si svého závodníka. Před každým závodníkem leží na zemina čistém papíře čisté větší jablko. Závodníci postaví se na nohy a ruce a tak se snaží každý co nejdříve a nejčistěji sníst sve' jablko, aniž by si rukama pomáhal.==STOPAMI ČERNÉHO VLKA== Owatunovy vzpomínky na prázdniny: „Nestavěli jsme ani jeden stan a před deštěm nás chránila hvězdami posetá obloha. Ty noci pokládám za nejkrásnější, když ležím někde na mýtince nebo mezi, plachty pod sebou a počítám, kolik létavic spadne, než usnu... Mezi Velkú Lúkú a Klakem ve Fatře šli jsme pralesy. Museli jsme přelézat padlé stromy a prodírat se houštím. Kde byl les řidší, bujelo rostlinstvo až metr vysoko, že vůbec jsme nevěděli, kam stoupáme. V noci jsme slyšeli, jak v bezvětří se kácely stromy samy od sebe. Když jsme se prodírali těmito houštinami, našli jsme medvědí stopy, jednoho velkého a dvou malých. Našli jsme i rozdrásané kmeny.

Večer k nám přišel jelen. "Cvrček" si na něj posvítil baterkou. Jelen chvíli nehnutě stál, pak prchl. V Malých Karpatech jsme viděli celé stádo srnců, asi dvanáct kusů, dosti z blízka; byla to nádherná podívaná

Bratr Jaroslav Med z Jihlavy vykonal pěšky jako globetrotter cestu do Italie, zpět přes Alpy, při níž získal mnoho dojmů a zkušeností. Doufejme, že nám něco o tom napíše.

Tharahumáni v Plzni vybudovali si svůj lesní domov na Střele.

Kmen "Vycházejícího slunce" v Borovanech sehrál pohádku „Svatoň a Milena“, která se velmi líbila. Kmen je dobře zakotven a má též dívčí družinu.

Kmen "Ohně" v Příbrami, jehož junáci přinesli si na poslední sněm své rohožky a štíty s totemy, organisuje čile práci myslící ruky. Br. Zdeněk ukázal krásnou budku pro sýkorky, br. Standa zápisníček z březové kůry nadepsaný „Moudrost Lesa“, z něhož úryvek čtete v tomto čísle. Do Vánoc jsou všichni zaměstnáni stavbou krmítek, napajedel a přístřeší pro ptáčky.

„Vatra“ ohrožena. Jediné pojítko rozptýleného našeho stáda je duchovní síla, kterou nám dává živé slovo woodcraftu — náš časopis „Vatra“. Žel, bilance za letošní rok je smutná. Máme jen 500 odběratelů a ještě všichni neplatí. Co dělat? „Vatru" bude nutno buď zastaviti — nebo ji zachrání členové Ligy, získá-li každý nejméně 1 odběratele? Bližší v hlasateli.

Číslem tímto končíme letošní ročník „Vatry“. Litujeme, že vycházela tak nepravidelně a vlastně obměsíc. Příčina je každému známa: není peněz.

Právě vyšel!

Právě vyšel!

„ROK V PŘÍRODĚ“ Příručka pro studium přírody, kterou si musí opatřiti každý woodcrafter. Vyšla nákladem „Lesa“, Ligy čs. woodcrafterů. Cena Kč 15,-.

OBSAH:

Básně : „Přijď“, R. Thakúr 1 Co zpívali junáci, A. Sova 17 Pozdravujeme jaro, O. Březina.- 29 Zivot (z Hilarion), J. Vrchlický 46 Toť čtvernásobná cesta, Kipling 61 Woodcraft a jeho historie : Nové obzory, Woowotanna 2 Poselství Setonovo 3 Woodcrafter a vánoce, Seton 3 Seton Lize čsl. woodcrafterů 18 Jak vznikliw. Indiáni, Seton 24, 50,69 Poselství náčelníkovo 47 Práce s dětmí. O výchově, Seton 78 Výletní sbor v Čitě, J. Žukov 80 Živě priklady junácmí : Lev Tolstoj táborníkem, Birjinkov-Seifert 6 Tajemství šťastného života, Rusell 7 Hrdina Roald, Sůva Iz Ahimsa, Waidhofenští 20 Náš Tolstoj, M. S 79 Přírodní Studium : Gidžihed — hvězdář 4 Studium přírody v měsíci hladu 18 Wakan, Miloš Seifert 19 Hlasy lesa, podle Woodwarda 31 Hodiny z květin, M. Seifert 49 Ze života skřivana, S. Kamenický 78 Rostliny, které máme chránit 50 Stromy, Seton 69 Javor, Thoreau 69 Myslící ruka : Hrnčířství, Juraj 8 Sití krpců, Juraj 22 Náš kroj, Woowotanna a Juraj 32 Totemové standarty 34 Vázání rukavic, Juraj 40 Indiánské grafické umění, Seton 64 Kopice, Juraj 67 Domácí kovářství, Seton 84 Metoda junáckého stoupání : Orlí pera, perličky, Juraj I I Zasvěcení junákovo 35 Zkouška Hindu Bhagat, Bílá Liška 41 Práce v kmenech 72 Jak žíti v kmenech 85 O udílení orlích per, Seton 86 Essaye : Tolstoj a modlitba 23 Ausgleich, France 27 Síla přírody, M. Seifert 29 Hunové nové doby, Macaulay 28 O vlastenectví, Seton 30 Štěstí, M. Seifert 46 Tábořeni na Waldenu 62 Rozjímání o člověku, J. Ruskin 65 O modrých očích, M. Morkovin 67 Kultura a příroda, J. Ruskin 77 Četba : 26, 74, 76 Tance : Tanec poslův, Buk 37 Písně : Juráš, Valašská IO Píseň deště 36 Na Královej Holi 45 Legendy : O čistém otcovství 53 Uloupení ohně .63 Hry : IO, 25, 42, 55, 87 Světový woodcraft : 16, 44 Stopa černého vlka : 13, 27, 43, 73,88 Organisační zprávy : 9, 13, 27, 42, 56, 57, 73, 74Nejkrásnější dárky k vánocům! Vázané časopisy „RADOST“ a „LÍPA” jsou nejkrásnějším a nejlevnějším dárkem k Miku- láši, k fázi:“ i k Novému roku. Dosud máme na skladě tyto ročníky: RADOST, ročník IV. úplný, 200 stranskrásnou cervenou vazbou, na níž je zlatá ozdoba, a s bílým zlaceným hřbetem Kč IO —— RADOST, ročník II. (číslo 3—10) 3 touž nádhernou vazbou Kč 7 —- RADOST, ročník I., úplný, jednoduše brožovaný, pouze Kč 3'—— LÍPA, ročník VI., velkého formátu, v krásné zlatomodré vazbě s bí— lým zlaceným hřbetem Kč 20-— LÍPA, ročník VII., v témž provedení Kč 20-— LÍPA, ročník VIII., v témž provedení Kč 18'- Objednávky řiďte na divise Čs. Červeného kříže nebo na Ústředí Dorostu Červeného kříže, Praha VI., Neklanova 34. Vynasnažíme se se všech sil, aby „ Vatra„, ročník VIII., vycházela dále. je však třeba více spolupráce a rady Program nového ročníku, vakož : podrobnější zprávy budou oznámeny v przstím hlasateli a v denních listech. KNIHOVNA ].UNÁCKÉ VÝCHOVY LIGY ČSL. WOODCRAFTERÚ. Redaktoři: jarosl. Šimsa a Mil. Vavrda. —— Administrace: M. ]írkova', Praha XII., Koubkova IO. Dosud vyšlo: Les cís. 1. :.Prof Dr. Em. Rádl: Masarykův ideal moderního hrdiny . .Kč 2 40 Les cís. 2. Prof. Miloš Seifert: Rokvpřírodě ............... Kč 15 — Odznaky ngy a Kč 3 50. — Alsovy pohlednice 3 kusy Kč I —. , ,LES" má sloužit k prohlubování vzdělání vůdců. Má mít základnu tak širokou, aby zau)al 1 ostatní kruhy mládeže, zejména mládež indiferentní. Staňte se členy „LES/l" a dostane se vámjeho výhod. Podíl Kč 20'——, zápisné Kč 5'—. Vydává Liga čsl. woodcrafterů. —- Rediguie M. Seifert. —-— Tiskem Lidové knihtiskárny A. Němec a spol. v Praze. — Užívání novin. známek povoleno pod č. 24I.769-VI-22. íslo tato vyšlo v prosinci 1929.

---