Stránka:wo1991.djvu/62

Z thewoodcraft.org
Verze z 26. 4. 2022, 18:10, kterou vytvořil Tuwanakha (diskuse | příspěvky) (→‎Validated)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 61

Pod vlivem prof. MS a jeho knihy “Přírodou a životem k čistému lidství“ jsem přečetl “Walden čili život v lesích“ několikrát. Není to snadné čtení. S kamarádem Robertem jsem společně četl “Walden” u Komáří zátoky (tak jsme tomu místu říkali) u Hradce Králové. Na jaře 1951 jsem “Walden” četl znovu. A tehdy – asi jako v Prokopu Koudelovi poznání rostlo postupně – jsem cítil: moje místo je v tom vysmívaném městě se všemi jeho nedostatky. Tam jsem doma. V práci. V rodině (to jsme již měli tři děti). V církvi. Později v Červeném kříži, kde jsem pracoval rád. Najednou se mi vybavil Setonův krásný výrok “buď rád na světě”. A porozuměl jsem jeho významu, který se mi tehdy otevřel jako čarovným proutkem. Ve světě. Na světě. A k “světu” patří město i les, bez rozdělovací čárky. Patří k němu duchovně obohacující chvíle, samota, vigilie, tatranský “Walden” či jiný tábor – stejně jako radost v práci a z práce, starosti rodinné či politické. Bezesné noci, kdy byly všecky tři děti nemocné a střídali jsme se u nich s manželkou. Snaž se, prosím Tě, aby ta rozdělovací čárka zmizela. Nemá oprávnění. Ale o to víc by měl být na konci věty vykřičník. Veliký, nápadný vykřičník. Právě proto, že to všecko patří k sobě, a když se na něco zapomene, když se něco vynechá nebo podcení, je zle. Když se budeš honit v práci, budeš utahaný starostmi – a zapomeneš, že potřebuješ chvíli ticha (říkej tomu, jak chceš: soustředění, modlitba, nebo “jen tak”), bude tíha dne těžká dvojnásobně. Potřebuješ vysadit. Tvoje manželka také. Je tu les – je tu voda – je tu modrá obloha. Jsou stále ještě místa, kde jsi sám. Kde jste sami. Je to Boží dar, že taková místa dosud jsou. Jsou dnes celé země, kde již nejsou! Dýchej z hluboka. Dýchejte z hluboka. Nenech se uhonit. Vzpomeň na Mahatmu Gandhiho, který každý den aspoň chvilku “naslouchal svému vnitřnímu hlasu”. Něco takového doporučuje i John Hargrave v Kmenové výchově. Ven – ven do přírody, jak jen můžeš. Právě proto, že víš, že se budeš vracet tam, kde je Tvoje místo. Chodíš-li do kostela, choď tam rád. Církev Ti má co dát – jen když hledáš, když se ptáš. Je to skryté, ale hledajícímu se dveře otevírají, tluče-li. Nechodíš do kostela? Pak je i před Tebou cesta – dlouhá cesta stoupání, s krásami a poznáním. E.Th. Seton kdysi dávno rozpoznal, jak je nám třeba vnitřního vyrovnání – odtud Dvanáctinásobný zákon. MUDr. Viliam Valovič to kdysi takto vyjádřil: “Pro filosofa je fundamentem woodcraftu Čtyřnásobný zákon – pro praktika je fundamentem Svitek březové kůry”. Jsi filosof? Jsi praktik? Asi trochu od obojího. Pamatuj na to ..text pokračuje