Hlasatel (zpravodaj LLM) 1945/1946 č. 2, prosinec
1)
2)
– ty z vězení jsi mne přenes’
na snových perutích
a ve snu daroval jsi
mi domov zase zřít,
ženu a dítě vidět
a s nimi promluvit
a byly tam sady a květy
i drazí zemřelí,
jako by ještě žili,
ač spánkem věčným spí,
a já pobýval šťastně
v kruhu jejich,
jako by nebylo žádných
zdí, závor žalářních,
mír byl tam jen a pokoj
a šťastné volné bytí —
tebe se, spánku, nebojím,
tebe já miluji a ctím
a děkuji ti!
Ze strachu lidé užívají násilí, ze strachu lžou. Tyran a lhář mají strach a otrokem jest stejně ten, kdo druhému činí násilí.
3)
Vánoce
Vánoce učí lidi, že největší radost člověka jest v darování, potěšení druhého, nikoli v tom býti obdarován. Zářit dobrotou jako ten ozářený stromeček! Rozdat svoje srdce všem lidem kolem sebe! Tiše trpět a pokorně snášet rány osudu: ale když se jedná o druhého být veselý, léčit jeho bolesti, zvedat jej vzhůru k nebesům! Krásné to učení přinesl nám stromek – a nikdo nemůže ničeho namítat nyní proti tomuto pěknému spojení pohanských a křesťanských ideálů. Jen kdyby jednou vešly v život lidstva!
O vánocích, dlúhé noci
O vánocích, dlúhé noci, můžem se vyspat,
není slyšet vlaštoviček, jen vítr fukat.
Zafukej, větříčku, s Dunaje,
ať zima zas brzy roztaje,
ať se mohú zas ovečky na pastvině pást.
4)
Odešli, ale žijí!
Takového jsme jej znali: jako člověka dobrého, čestného a pravdu hledajícího, neohroženého a odvážného mohl-li pomoci, bystrého v úsudku, rychle se rozhodujícího, nelekajícího se žádných překážek, ochotného podat ruku i odpůrci, ochotného k ústupkům (mělo-li se něčeho docílit), pouze v jedné věci naprosto nesmiřitelného a to ve věcech mravních. V tom směru šel tento “wayseeker” cestou Husovy pravdy, tou měřil své rozhodování a na té založil i svůj soukromý život. Byl to člověk v pravdě zbožný a přímý, jakých není mnoho, takový opravdový křesťan, jehož silné vnitřní přesvědčení propůjčovalo mu vzácnou duchovní smělost a bohatýrství.
Myslím však, že ač zasáhl na mnoho místech jeho hlavní zájem patřil mládeži a otázkám, které se jí ať už přímo či nepřímo dotýkaly. Snad to bylo už jeho údělem, že jí vlastně zasvětil celý svůj život. Patřil ke generaci, která už ve svém nejjemnějším vývinu byla postižena. Ve 14 letech prodělává začátky první světové války a tak jako mnozí z nás odnáší si odtud řadu otevřených otázek, na které odpoví později život sám.
J. Šimsa byl žákem Masarykovým a pamatuji se, jak chodil na náčelnické a kmenové schůzky vyčerpán prací a studiem, jemuž nastavoval noci, kdy byl ještě zaměstnán v soukromé knihovně p. presidenta Osvoboditele za vedení Dra Škracha. Mnoho z tohoto vzácného okolí zúrodnilo jeho duši a vliv Masarykovy filosofie určoval další jeho životní dráhu. Nikdy se těmto ideálům nezpronevěřil, ani ve vězení. Pracoval všude, kde toho bylo potřeba. Od Spartakových skautů práce přes Ligu čs. woodcrafterů, až zakotvil v YMCE kde si nejprve připravil prostředí mládeže středo a5)vysokoškolské. Za spolupráce s prof. Hromádkou a Rádlem řídil Křesťanskou revue. Jeho lesní jméno bylo Sůva, pod kterým psal do Vatry. Do Nár. Osvobození psal pod značkou —i nebo M.K. Na jaře 1927 byla první naše veřejná beseda v Mozarteu. Program byl prací nás všech, ale cítili jsme, že otázka mravního úspěchu či neúspěchu leží na bedrech Sůvových. Večer dopadl dobře, i odezva ve veřejnosti projevená v v novinách, byla nad očekávání, ale Sůva byl z toho týden nemocen.
Kdo zná dějiny anglick. skautského hnutí, pochopí, přirovnám-li jej k Bílé Lišce t.j. Johnu Hargraveovi. Sůva byl však nepochybně výš, protože měl větší rozhled a uplatnil se i světově. Jako delegát YMCY dostal se na sjezdech daleko za hanice republiky, poznal mimo jiné mládež Spojených států a SSSR. Kdo jej veřejně slyšel potvrdí, že to byl vzácný člověk, nadaný schopností přijímat, vidět, srovnávat. Byl, jak my říkáme, “člověk vidoucích očí”.
Válka zastihla Sůvu v plné ilegální činnosti. Bylo ho jako kdysi znát na všech stranách. Už v jeho povaze byl zvláštní rys že rozséval požehnaný neklid. Informoval nabádal, radil, pomáhal. Četné soukromé kroužky po Masarykovském způsobu plnily své poslání. Bylo skoro nemyslitelné, aby jeho činnost zůstala skryta. Snad se vám dostaly do rukou detektivky, v nichž na druhé straně byly zprávy ze světa, zatím co obálka začínala napínavým příběhem. Úřady marně pátraly. Až koncem února 1940 gestapo odvádí Sůvu do vězení.
Je rok 1945. Kus života a utrpení mezi tím. Dachau! Duchem nezlomen, doufající píše rodině dojemné listy. Patří chlapcům, myslí na vánoce, píše “vánoční traktát” o četbě a knížkách. To bylo asi loni.6) Škoda, že následující traktát “proč jsem se stal křesťanem” jest pouhým torsem. Události zatím dostaly nezadržitelný spád. Připravovali jsme se již k radostné nové práci. Bylo však určeno jinak. Nevrátil se. Osmý únor 1945 byl posledním dnem jeho života.
My všichni, kdo jsme jej znali, cítíme, jak těžká je to ztráta pro mládež a pro kulturní život. Vzpomínáme, vděčně vzpomínáme. Nechceme však jen vzpomínat chceme a budeme na této cestě pokračovat.
A břízka, kterou vsadíme na posvátné půdě bude stromem dávajícím úrodný stín, moc soustředění ducha a sílu myšlenky.
Na tyto životy smrt nepadne svým stínem,
kdo umřel pro světlo,
ve světle žije!
Zamrzlá okna.
Před několika lety v zimě pozoroval jsem docela všední věc: zamrzlá okna. Stalo se jednoho rána, že jsem našel na hladké tabuli okenní překrásnou spleť fantastických listů, větviček i lodyh, zářících a jiskřících v zimním jitře; zjevů denně přibývalo a donucovalo mne, abych jim věnoval čím dál víc času.
Byly to okouzlující idey. Žádný útvar ledových květů a listů se neopakoval, vše bylo pořád nové, originální, byly to rostliny a přec nemělo to s nimi pravého rodového příbuzenství. Byl to zcela různý řád — svět rostlin.7) Zimní slunce projiskřovalo kouzelně vějířovitými, útlými, úponkovitými, krouženými a směle seskupenými fantasmaty. Na všech byla úplná určitost linie i myšlenky, na všech bohatství ideové, na všech krása.
Nevyhnutelně dostavila se myšlenka: Kterak to vzniká? Má pouhá hmota, voda, vzduch a nízká teplota takovou moc, aby vytvářela určité krásné myšlenky? Kde je neviditelný činitel, jenž je původcem těch fantasií? Vítězí tato zřejmá uměleckost, toto úsilí po kráse v atomech vody a vyvolává ji teprve mráz? A jaká je asi příbuznost mezi atomem a atomem vody, že řadí se k sobě tak, až vytvářejí tyto krásné, určité, bohaté kresby? Či vězí za tím myslící duch?
Tajemství stejně velké, tak či onak, ať odpovíš si jakkoli, ba tajemství ještě nevysvětlitelnější, uznáš-li to za úkon pouhé bezvědomé hmoty.
Tajuplný zjev na zamrzlých oknech mi neodpovídal, ale denně pracoval záhadný tvořitel dále. Zíral jsem na rostoucí, nepozorovaně rostoucí fantastické krásy mnoho a mnoho chvil, abych zastihl jej v samé práci, viděl jeho postup, vzrůst — marně. Ráno však shledal jsem vždy, že opět přibylo nových myšlenek. Rozčilovalo mne to nadmíru, neboť v základě běželo zde o věc velikého dosahu, povím to rovnou: o náboženství.
Prazvláštně mi bývalo v mysli, když jsem se snažil pochytit v práci tajemného činitele, a byl si vědom, že v tu chvíli, co se dívám, kdosi cosi tam naproti mně pracuje,8) pořád pracuje, tvoří, docela vědomě tvoří. Neboť stávalo se mi nezvratným přesvědčením, že je to tvoření vědomé: Krása, určitost, uměleckost tvorby byla tu důkazem vědomí, Naproti kráse a uměleckosti tohoto díla bylo proti rozumu myslit si, že za tím nepracuje intelekt vědomý, nýbrž nevědomá hmota.
Od té doby počal jsem pozorovat přírodu s plnou nadějí v její produševnění. Můj atheismus a materialismus tím padl. Krása byla branou, kterou vrátil jsem se k náboženství, ale očištěnému od dogmat, pověr, církve, kostela, kněží.
9)
HRY.
Hry v místnosti.
- Zvěřinec
- Sedí se v kruhu. Každý hoch přisvojí si jméno zvířete. Jeden chlapec střední zvolá jméno některého zvířete třikrát rychle za sebou. Jmenovaný musí vyskočiti dříve, než bylo jméno jeho zvířete vyvoláno po třetí. Podaří-li se mu to, vystřídá středního.
- Obdobná. Hoši sedí v kruhu. Jeden stojí ve středu a drží míč, čapku neb cokoliv. Hodí jej některému chlapci, řekne při tom “země, vzduch, voda” a počítá do desíti. Zvolený chlapec musí jmenovati zvíře (při zvolání “země”), ptáka při zvolání “vzduch“ z rybu při zvolání “voda”. Zvíře jednou jmenované nesmí být opakováno. Podaří-li se včas uhodnouti, zaujme chlapec místo středního a vyvolává sám. Chybí-li, střední pokračuje.
- “Němohra rýmovaná”
- Chlapci jsou rozděleni na dvě skupiny; každá má stejně osob. Jedna skupina vyjde ven, zatím co druhá si umluví slovo na př. “klíč”. Pak vyšle k první skupině posla, jenž oznámí, že umluvené slovo rýmuje se se slovem “míč“.
- Prvá skupina snaží se posuňkem, němohrou naznačiti jednotlivá slova rýmující se s míčem. Hádá-li správně, vydává druhá skupina sykot “černých zmijí”, uhodne-li, sklidí potlesk.
10)
VELKÝ OKAMŽIK.
Zvířata mají svoji komiku i svojí tragiku jako my. Jsou plné podobnosti a vzájemného vztahu k člověku, ačkoliv se mnozí lidé domnívají, že mezi nimi a zvířaty zeje veliká propast. — My všichni, tvorové pozemští jsme dětmi přírody. Chce-]i kdo z nás znáti přírodu, musí rozuměti jejím tvorům. A kdo jim chce porozumět, musí v nich viděti své bratry a sestry.
V nízké kleci seděl malý ptáček a hleděl toužícíma očkama do slunečního jasu. Byl to malý, zpěvný ptáček, a bylo to v kulturním státě, v jednom, který se tak nazývá.
V modravé dálce stály modré hory.
“Za těmi horami je jih”, myslil malý ptáček. “Jen jednou přeletěl jsem cestu tam a zpět, jen jednou – potom již nikdy více“.
Daleké hory zdály se mu býti tak blízko. Touha přiblížila je k mřížím jeho vězení. “ Jsou tak blízko, tak velice blízko”, říkal si malý ptáček. “Kdyby jen mříží nebylo, kdyby dvéře jen jednou se otevřely, jen jednou, jen jedinkrát. Potom nadešel by velký okamžik a já na svých křídlech ocitl bych se brzy za těmi modrými horami.”
Jeřábi táhli. Podzimním vzduchem zněl jejich ostrý křik naříkavě a vábivě. Bylo to volání jihu. Smutně pohlížel za nimi malý ptáček mřížemi klece. Zmizeli za modrými horami.
Přišla zima a malý ptáček ztichl. Napadl sníh a hory sešedivěly. Cesta k jihu ležela v chladu a mlhách.11)
Přišlo mnoho zim a mnoho jar. Přešlo mnoho let. Hory se modraly, šedly, stály v mlhách i v slunci. Tažní ptáci přilétali z jihu a táhli na jih. A malý ptáček za mřížemi klece čekal na velký okamžik.
Potom přišel jeden jasný, slunný podzimní den, kdy dveře klece se otevřely. Někdo asi v porozumění a ze soucitu nechal je otevřené.
Velký okamžik byl tu! Malý ptáček třásl se radostí a rozčilením. Opatrně a bojácně vyletěl ven a posadil se na nejbližší strom. Vše kolem přivádělo jej ve zmatek. Nebyl na to již zvyklý.
V modravých dálkách stály modré hory.
Jak daleko zdály se mu modré hory. Ale musí se tam dostat! Velký okamžik je tu!
Malý ptáček sebral veškeru odvahu i sílu a rozepjal křídla k letu daleko – daleko k jihu za modrými horami. Ale nedoletěl dále než k nejbližšímu stromu. Zakrněla křídla během dlouhých let, či bylo to cos jiného, co v něm zakrnělo a zhynulo? Sám nevěděl. Modré hory byly daleko – tak daleko pro něj. A malý ptáček vrátil se do své klece.
Jeřábi táhli. Podzimním vzduchem zněl jejich ostrý křik naříkavě a vábivě. Bylo to volání jihu.
Tu sklonil malý ptáček svoji hlavičku a ukryl ji pod křídly.
12)
ZPRÁVY O ČINNOSTI.
- KMEN "DAKOTA", ČERVENÝ KOSTELEC.
- Po skončení války počátkem července založil Mamutík (Fu-Man-Chu) a Myška (Duška) kmen chlapců, který byl nazván “Dakota" a je veden skutečně demokraticky, chlapci sami o všem rozhodují. Kmen má 28 členů od 4 do 40 let. Nejmladším členem je synek Mamutíka Janko, nejstarší je otec tří chlapců – členů kmene. Je v něm jen jedna žena, Mamutíkova sqwaw. Chlapci jsou rozdělení do tří rodů: Černí Rysové, Bílí Karibové, Svišťové. Hoši procházejí zasvěcovací stopou; dělají se zkoušky životnosti, pořádají se výpravy a výlety do okolí, Na výletech získávají různé junácké vědomosti a seznamují ze s přírodou, hrají hodně her. Pravidelně každý měsíc mají sněm, buď venku v přírodě nebo v Mamutíkově chatě u krbu. Kmen již získal 150 orlích per, nejvíce ovšem ze světla Krásy, jako to odpovídá mentalitě živých chlapců, avšak dosti jich je i ze znalosti přírody a za výrobky. Nezapomíná se ani na světlo Síly – hoši se poctivě snaží hlavně plnit své povinnosti normální a navíc ty nepříjemné; zpívá i básní se a vyprávějí se povídky. Jeden chlapec má orlí péro za týden vaření pro 4 osoby. Někteří chlapci jsou skutečnými umělci. Jejich krabice ze dřeva na orlí pera zdobené intarsií, dřevěná soška Indiána, kyje a hole i jiné výrobky ze dřeva a kůry podávají o tom dostatečné svědectví. Pozoruhodná jsou též orlí péra za znalost a výstavku 40 uzlů.
- Polovina kmene pomáhala 10 dnů na žních v pohraničí u České Lípy.13)
- Zimní činnost je pěkně plánována. Mamutík chce, aby chlapci se naučili mnoha praktickým vědomostem první pomoci, tábornictví a vaření, aby uměli co nejvíce písniček a her, zkrátka, aby se dobře připravili na letní táboření, na které se všichni hodně těší. A ovšem budou konat výpravy na lyžích, k nimž je jejich okolí přímo svádí.
- KMEN WAHPEKUTE z Prahy VII
- vznikl roku 1943 v Lukách pod Medníkem. Za spolupráce Tarky a Slunka dostáváme se do společnosti pražských bratří. Hlavním pojítkem jsou schůzky a výlety, v létě pak táboření (Stvořidla). Chlapci s uznáním vzpomínají vedení br. Bobra. Po jeho odchodu kmen prošel těžšími zkouškami, ale později se opět upevnil, neboť nezáleží na množství, ale na jakosti charakteru, vytrvalosti a věrnosti členů.
- Kmen Wahpekute zdraví všechny vudarafterské kmeny a stráže v republice a přeje dobrý vítr na jejich stopě.
- KMEN OMAHA z Plzně.
- V samotné Plzni se ustavil v posledních měsících kmen „Omaha”, skládající se většinou z hochů studujících na učitelském ústavě.
- KMEN DELAWARÚ ve Chválenicích
- Začal pracovat již v r. 1931, ale zažil četné změny, takže praktická činnost projevila se až po navázání styků s Prahou v r. 1943. Od té doby kmen zesílil o Černé Medvědy z Nezbavětic a chlapce z Losiné.
- Ale i z okolí Plzně hlásí se nám staří bratři vudkrafteři i noví zájemci. Stráže máme v Křimicích a v Borku Nebílovském.
14)
- KMEN MYŠEK z Prahy Pankráce.
- Německá okupace neměla vlivu na vývoj a činnost vudkrafterů. Vždyť Liščí Kmen sám vznikl uprostřed války. A vznikl tehdy snad právě proto, abychom mohli pozdvihnouti duše své a svých bratří k vyšším ideálům, když okolo nás vše mlčelo a my si připadali jako trosečníci na pustém ostrově. A hned na počátku, uprostřed nejhorší národní a rasové persekuce napsali jsme ve své zakládací listině:
- „Nechceme dělat rozdíl mezi lidmi… Nechceme hledět na majetek, vzdělání, národnost a předky, nýbrž na způsob života, čistotu myšlenky, duše, srdce…”
- Nikdy pro nás neznamenal vudkraft pouhou rekreaci; byl nám vždy prostředkem nové výchovy k lepšímu lidství.
- Snažili jsme se být nekompromisní a to nás vedlo k uznávání zásad vegetarismu, naprosté abstinence, pacifismu a světoobčanství.
- V měsíci sněhu 1944 jsme založili při Liščím kmeni tzv. ANCIAK, t.j. akce pro ochranu zvířat v městě a vylepovali jsme plakátky proti týrání zvířat.
- Krátce na to dostali jsme se do styku s pražskými bratry, což nám umožnilo táboření ve Stvořidlech a letos ve Štiříně.
- Těšíme se na letošní zimu.
ZE SVĚTA.
Anglická mládež je záměrně vychovávána k samostatnému myšlení, plnému uplatnění v životě, k zdravé soutěživosti a k demokratickým formám života. Školy mají své kluby, kde se žáci scházejí, debatují, radí se a jednají. Dbá se různorodých zájmů mládeže, podporuje se specialisace zálib, atd. Pěstuje se úcta člověka k člověku a respektování odlišných mínění.15) Mládež americká, holandská , ruská a jiná, která v listopadových dnech byla v Praze na mezinárodním sjezdu studenstva netají se obdivem k přátelskému a spontánně projevenému, nadšenému přijetí, kterého se jim v Praze dostalo. Londýn byl šedivý a nikdo o nás celkem nevěděl. Rádi bychom jen věděli, byl-li tu někdo z Ameriky neb z Anglie jako vudkrafter. Podařilo se někomu navázat spojení? Napište nám!
POMOC TAM, KUDY ŠLA VÁLKA
Po vzoru švýcarském bude i u nás učiněn pokus uvést v život dobrovolnou službu v krajích válkou nejvíce postižených. Ve Švýcarsku akce už má dobrý zvuk, státem je podporována a uznávána za všeobecně prospěšnou. Jednotlivci z mravních důvodů dávají k disposici své služby.
Ve Španělsku za občanské války členové švýcarské skupiny starali se o děti a ženy, nyní přenesli působnost do Holandska a Řecka. V lednu má k nám přijeti 1 kamion s 3 Švýcary a bez hluku a propagace se začne pracovat. Měli byste i vy o takovou akci zájem? Napište nám.
Čtyři jsou, kdo nikdy nejsou spokojeni, kdo nikdy nebyli sytí, co prvý povstal mrak: Šakalí huba, supovo hrdlo, opičí ruce a lidský zrak.
16)
ZPRÁVY Z ÚSTŘEDÍ LČSW
Počátkem nového roku 1946 provede ústředí Lčsw novou registraci všech členů, protože stará byla za války zničena. Za tím účelem rozešleme vám, ať členům starým či novým, přihlášky: jednak pro jednotlivce, jednak pro kmen. Jejich vzory přikládáme.
Přihlášky vyplňujte pokud možno psacím strojem, jinak hůlkovým písmem. Na přihlášce pro jednotlivce vyplňte pouze levou stranu, na pravé straně pak jen udejte, od kterého roku jste členy LČSW. Přihlášku nám pošlete s fotografií visitkového formátu se zprávou, že jste zaplatili zápisné Kčs 10,– (jednou pro vždy) a příspěvky, které činí u členů mimořádných Kčs 20,— a u řádných Kčs 40,– za rok. Pokud jste sdruženi v kmeni, družině či rodu, když vás je v místě méně, vyplňte přihlášky k registraci kmene na rok 1946 a proveďte přihlášky jednotlivců najednou. Tím bude zjednodušen styk Ústředí s vámi, a hlavně — ušetříme na poštovném — vy i my.
Po obdržení přihlášky a zaplacení příspěvků vystaví Ústředí legitimace.
Ústřední registraci provádí J. Novák, na Slovensku prostřednictvím br. A. Javora.
Veškeré platy provádějte šekovými výplatními lístky Psp., které vám pošleme.
Upozorněte všechny bratry na naši akci, pokud by o ní nevěděli. Proto vám též posíláme více přihlašovacích lístků.
17)
Sdělení všem.
Příspěvky do „Hlasatele” posílejte psány pokud možno strojem do sloupce v šířce 30 cm bratru M. Vavrdovi. Uspoříte nám čas s přepisováním. Pozorování z přírody, práce praktické, dílnu, kresby, veselosti a hry – v tom uvítáme vaši součinnost!
Posílejte nám své náměty!
Br. Wo posílá pozdravy. Hau!
Lyžaření na horách je ještě ztížené. Přesto četní z Prahy odjíždějí na Krkonoše. Přejeme dobrý sníh.
O minulé číslo obětavě se zasloužili bratři Pirát, Ink a Mýval. Vůle byla dobrá, mnoho práce to stálo, ale číslo nedopadlo tak jak by mělo být. Chyby jistě omluvíte.
Přejeme všem vám Krásné vánoce. Jsou opět ve svobodné zemi. Není všude dobře, ale pro nás, kteří dovedeme ve skromnosti a jednoduchosti nalézt pravý zdroj radosti a dovedeme si navzájem pomoci, jsou tyto první svobodné vánoce velkým svátkem a také tak je prožijeme. Buďte hodně zdrávi!
18)
- náčelník
- MUDr Viliam Valovič, Bratislava, Prayova 28.
- místonáčelník
- František Chudáček, Praha-Vršovice, Kloboučnická 12.
- jednatel (hlasatel)
- Jiří Novák, Praha- XIX - Vokovice, Kladenská 436.
- pokladník (hospodář)
- Miroslav Zoufalý, Praha I., Liliová 18.
- tajemník pre Slovensko
- MUDr. A. Javor, štátná nemocnica, Piešťany.
Členem Ligy československých woodcrafterů se může státi každý občan neb občanka RČS.
Členy mimořádnými jsou ti, kteří se upřímně snaží jíti cestou vudkraftu. Členem řádným se může státi po 18. roku svého věku, dosáhl-li hodnosti junáka a osvědčil se jakožto dobrý vudkrafter. Je jmenován Výborem pro pocty.
„HLASATEL” vycházi péčí br. Mil. Vavrdy, Praha - Spořilov. Jihovýchodní III/887 a jeho spolupracovníků. Členové Lčsw dostávají „HLASATELE” zdarma. Toto číslo vyšlo dne 20. prosince 1945. Obálka od br. Wakina.
- ↑ Setonův originální text, který se prvně objevil až roku 1925, zněl trochu jinak: „ … , your fun must not be bought with money. … ” – v Seifertově překladu: „ … , vaše zábava nemá být koupena penězi. … ”. Viz Page:svitek_1925.djvu/68. Úplný Setonův text v angličtině najdete např. zde: Page:roll_1932.djvu/12.
