Pokračování textu ze strany 35
V roce 1903 vychází román Dva divoši a o osm let později Rolf zálesák, mezi tím také nové povídky o zvířatech a různé články. Hlavně však každým rokem vychází nové vydání základní příručky – Svitku březové kůry, k jehož tvorbě jsou přizváni různí odborníci z Ymky i jiných organizací: na tělovýchovu, první pomoc, táboření a další obory, především pak odborníci na indiánskou kulturu: F. Densmore, J. O. Dorsey, F. W. Hodge, Ch. L. Lummis, N. Curtis, A. Fletcher, známý Ch. A. Eastman - Ohiyesa a další. Název Svitek březové kůry se však poprvé objevuje až u 6.vydání v roce 1906, předtím se příručka jmenovala How to Play Indian (Jak si hrát na indiány, 1903), The Red Book (Rudá kniha, 1904) a Laws of the Seton Indians (Zákony Setonových indiánů, 1905). Také později se ještě některá vydání Svitku objevují pod jinými názvy: například 10.vydání z roku 1910, společné pro woodcraftery a skauty, se jmenovalo Boy Scouts of America; 11.vydání neslo známý název The Book of Woodcraft and Indian Lore (Kniha lesní moudrosti a indiánských dovedností, 1912) apod. Poslední, 30. vydání vyšlo v roce 1932 jako malá knížečka (obsahovala pouze organizační část) už v novém Setonově působišti – v Novém Mexiku.
Charakter programu, jehož úhelným kamenem bylo táboření a táborové činnosti, zpočátku způsoboval, že činnost kmenů byla víceméně sezónní a omezovala se jen na léto, případně zabraňoval v účasti chlapcům z center velkých měst, kteří neměli volnou přírodu v dosahu.
Proto v roce 1909 přistoupil Seton se svými spolupracovníky k doplnění programu o činnosti, vhodné ve městě – ať už šlo přímo o městské aktivity nebo aktivity “přírodní”, upravené pro město (zakládání zahrádek na střechách domů, vyvěšování budek pro ptáky tamtéž nebo v parcích, sledování divokých zvířat ve městě apod.) a pro tyto městské woodcrafterské kmeny navrhuje označení “Indian Scouts”[1].
Ve stejné době, aby vytvořil fórum pro ostatní dospělé vůdce, kteří používali woodcrafterské metody a aktivně se chtěli zapojit do tvorby programu, Seton uvažuje o koncepci Konfederace, nebo též Národa Woodcrafterských Indiánů. Navrhuje vytvořit “Ligu Setonových indiánů”, jejíž zástupci by se jednou ročně scházeli na velkém sněmu a volili by několik nejvyšších představitelů. Námět však zřejmě nebyl tehdy realizován, do “hry” vstoupilo skautské hnutí a myšlenka ligy povstala opět až po roce 1915, kdy Seton skautskou organizaci opouští.
V roce 1910 Seton odhaduje, že hnutí Woodcrafterských Indiánů čítá v USA okolo 100 000 chlapců³⁾ (jiný pramen⁴⁾ udává dokonce 200 000, ale jde zřejmě o omyl). Bylo to těsně před nástupem skautingu v Americe a hnutí bylo početně na vrcholu. Později je udáván počet vždy nižší. Těsně před začátkem druhé světové války měla Americká liga asi 13 tisíc členů.
Povzbuzen rychlým úspěchem v Americe, snažil se Seton o rozšíření myšlenky woodcraftu do zahraničí. Na podzim 1904 se vydává na přednáškové turné do Anglie. Téma přednášek “Indiáni, jak je znám” však nemá valný úspěch (nepočítáme-li založení Setonovy přírodní a atletické asociace v Eccles, která však měla jen místní význam a krátké trvání). Seton poznává, že bez specifických úprav programu a spolupracovníků se v Anglii neprosadí. Proto přijímá návrh na spolupráci s Robertem Baden-Powellem. O ní i o následném Setonově působení v čele americké skautské organizace je více pojednáno v kapitole této knihy “Vztah E. T. Setona ke skautingu”. Důležité je, že ..text pokračuje
- ↑ Označení Indian Scouts nepoužil Seton proto že by nějak zásadně změnil či rozšířil svůj woodcrafterský program. Použil ho aby zdůraznil rozdíl mezi “obyčejnými“ skauty (pracujícími podle Baden-Powellowa modelu) a skauty pracujícími podle jeho modelu. Podle jeho představy o skautingu měli woodcrafteři (aka Indian Scouts) tvořit skautskou elitu na kterou byly kladeny vyšší nároky než na ostatní. Ostatně, potvrzuje to i historka, kterou zmínil ve stati Duch lesů, z r. 1922.