Pokračování textu ze strany 57
… a mnohá studánka v blízkosti tábora nesla nápis “Protože jsem poznal trýzeň žízně…”. Skauty byly horlivě čteny Setonovy spisy z knihovny Walden a ve skautských oddílech bylo dost Rolfů, Quonabů, Vlků, Lišáků a jiných indiánských a lesních jmen. Nebylo snad klubovny, V níž by nevisel vedle Baden-Powella také Setonův portrét. Woodcraft citelně ovlivnil učení táborovému životu v Lesních. školách Svazu pro vůdce pořádaných od r. 1923.
Organizace Svazu z r. 1921 nechávala otevřené dveře pro vstup skupin setonovsky zaměřených. R. 1926 v Programovém prohlášení Svazu v bodu, věnovaném náboženství se vzpomíná výslovně Setonovy teze o “úctě ke každému uctívání Velkého ducha”; náboženské smýšlení mnohých skautů se vyjadřovalo právě tímto pojetím.
Stále výrazněji se pro český skauting prosazovala idea syntézy mezi skautingem Baden-Powellovým, jeho nesporným základem, a prvky Setonova woodcraftu, podporovanými domácími, slovanskými prvky.[1] Tímto směrem, zdůrazňovaným pak všemi skautskými teoretiky českými, šli pak i jiní skauti mimo Svaz. Nezdařené však bylo Seifertovo prosazování Setonových ideí mezi skautskými skupinami socialisticky orientovanými ve Federaci konkurující Svazu.
Naprosto kladně v českém skautingu hodnotili Setona Jan Novák¹²⁾, Josef Šimánek¹³⁾, J.S. Procházka¹⁴⁾, Jan Podzimek¹⁵⁾, Bohuslav Řehák¹⁶⁾, Rudolf Plajner¹⁷⁾.[2] Avšak i ti, kdo měli výhradu k přílišnému zdůrazňování primitivismu a přenášení indiánských prvků k nám byli obdivovateli Setonova pojetí života v přírodě jako zušlechťujícího činitele.
Všude v dětské literatuře české, kde vystupuje chlapec hledající ušlechtilé naplnění života ve styku s přírodou, můžeme vysledovat odraz Setonova vzoru. Tak je i u skautského spisovatele Jaroslava Foglara.
A když hlasatel ideje woodcraftu E. T. Seton navštívil o vánocích 1936 Československo, byli i skauti jeho nadšenými posluchači a Seton také jejich hostem.[3]
- ↑ Tato “idea syntézy” je absolutním nepochopením rozdílu mezi Baden-Powellovým skautingem a Setonovým woodcraftem. Klíčovým elementem woodcrafterské výchovy je samospráva, kdy si sami woodcrafteři volí svoje vůdce a při sněmech hlasováním rozhodují o svých záležitostech. Pro woodcraft je typická vlastní iniciativa každého jednotlivce, která je u skautského organizačního modelu, který je postaven na subordinaci nežádoucí. (Poznamenal Keny)
- ↑
Je ironií nejhrubšího zrna, že Vratislav Hanzík v této plejádě skautských činovníků uvedl i štváče, co vytrvale po řadu let pronásledovali a veřejně očerňovali zakladatele československého woodcrafterského hnutí Miloše Seifertova - Woowotannu, zneužívajíce při tom svého vlivu a postavení. Je tedy nutno zdůraznit, že mezi ty čestné výjimky patří J. S. Procházka, Rudolf Plajner a nejspíš i Jan Podzimek, který se do onoho výčtu skautských osobností dostal pouze díky své knize "Zálesáckou stopou" z roku 1928. (Poznamenal Keny)
- Skutečně "bratrská tolerance" Jana Nováka, Josefa Šimánka a Slávy Řeháka se projevila například v knize Na obranu českého skautingu (1922), článcích časopisu Vůdce atd. (Poznamenal Tuwanakha)
- ↑ Dlužno dodat, že SJS RČS neměl na této návštěvě sebemenší zásluhu. Setonovu návštěvu totiž finančně zaštítila YMCA. (Poznamenal Keny)
