Pokračování textu ze strany 56
… skautské hnutí woodcraftem”.⁵⁾
Baden-Powell ve skautském hnutí nechával působit woodcraft pěstovaný zejména v gilwellských vůdcovských kurzech, kde byl udílen wood badge. Setonovy woodcrafterské formy se v anglickém skautingu značně překrývají s Knihami džunglí Rudyarda Kiplinga z let 1894–95, uvádějícími chlapeckého hrdinu Mauglího a pestrý život indické přírody.
| ⁎ | ⁎ | ⁎ |
Uvedení Setona do českého skautingu (junáctví) předcházelo vydání několika Setonových povídek o zvířatech od r. 1909 (překlady J. F. Khuna). Do skautingu v samém jeho počátku uvedl Setona zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík článkem v Základech junáctví r. 1912⁶⁾[1]. Tam podává zprávu “o vůdci amerických skautů” jako hlasateli přirozené výchovy a zakladateli Woodcraft Indians, od něhož Baden-Powell “mnoho přejal”. Propagovat Setona jako skauta bylo tehdy běžné, neboť Seton byl v té době náčelníkem amerických skautů a tedy jaksi oficiálně skautský. Svojsíkova teze o tom, že “ona romantičnost, poetičnost a láska k přírodě jsou především zásluhou Setonovou, kdežto pořádek, kázeň, organizace jsou dílem Powellovým” prostupuje pak celou českou skautskou literaturou a přejímají ji všichni teoretikové skautingu českého a pak i československého.
Brzy po tomto startu českého skautingu mezi mladými skautskými vůdci, kteří se přihlásili Svojsíkovi, vystupuje suplent berounského gymnázia Miloš Seifert (1912 založil Děti Živěny) a ve své Kapesní knížce českých junáků, vydané 1913 za spolupráce Miloše Maixnera, se otevřeně přiznává k Setonovi, ke kterému hledí jako k pravému iniciátoru skautství⁷⁾. Ve Svojsíkově časopise Junák byl od r. 1915 propagován Seton zdůrazňovaný vedle Baden-Powella, jako nikde v skautských organizacích jiných národů.
Po 1. světové válce Svojsík připomínal Setona všude, kde o skautingu psal (Výchova občana republiky skautováním z r. 1919–20⁸⁾, Základové skautingu (s Janem Novákem) z r. 1920⁹⁾. Tehdy byla známa v Čechách již i Setonova Book of Woodcraft a znalost Setona se projevuje v Základech všude, kde se mluví o vztahu k přírodě, primitivismu a táborové praxi.[2]
Než po válce v samostatném českém státě za třídění duchů a krystalizace idejí dochází k prudké roztržce mezi Seifertem (a Maixnerem) a mezi “oficiálním” svojsíkovským Svazem junáků skautů, který brzy opustili odpůrci B-P skautingu vytýkajíce mu militarismus a sepětí se státem[3]. Příkrá, bezohledná kritika Baden-Powella tu vrcholí v Seifertově knize Přírodou a životem k čistému lidství z r. 1920¹⁰⁾, která měla být vyřešením českého skautingu na základě Setonově. Je to počátek bojů v českém skautingu, v němž Svaz čelil Seifertovi[4], ne však pro Setona, nýbrž pro anarchistické směřování Seifertovo, jehož setonovství se nejevilo jako zcela autentické¹¹⁾. Ve Svazu žilo setonovství volně, Seton nebyl skautům vnucován, nýbrž spontánně přijímán a volně diskutován. Jeho táborová symbolika, idea “stoupání na horu”, kult táborového ohně, indiánská jména, robení předmětů z přírodního materiálu a mnohé jiné projevy byly realitou v táborech českých skautů a setonovsky ozdobený život v přírodě zůstával daleko od sporů. Dávno oblíbená “indiánština” chlapeckých her žila tu zušlechtěna Setonovým podáním indiánských hrdinů z Písní o Hiawatovi. Woodcraftersky laděná zkouška o tři orlí pera se stala oblíbenou skauty ..text pokračuje
- ↑ To, že se Svojsík o Setonovi zmínil byla jenom šťastná shoda náhod a dozvuk tahanice o to, kdo vlastně stál u zrodu skautského hnutí. Kdyby nebylo toho, že v USA vznikla BSA a Seton stanul v jejím čele coby “Chief Scout”, tak by ho se u nás o Setonově woodcrafterské organizaci zřejmě dozvěděl jenom velice úzký okruh badatelů, podobně jako mezi Poláky. Již roku 1912, tedy ve stejné době kdy vydal Svojsík svoje Základy junáctví, vydal v Bronisław Bouffałł publikaci Boy scouts: Indyanizm w wychowaniu, 1912 (księga) (Boy scouts: Indianismus ve výchově), v níž podrobně píše o woodcraftu tak, jak ho sám Seton prezentoval – jako o hnutí, kterým se Baden-Powell inspiroval. Vzhledem k tomu, že se z Anglie v krátké době skauting přelil i do dalších zemí, včetně USA, logicky předpokládali, že je to především tím, že Baden-Powell původní Setonův organizační model zdokonalil. Neměli tudíž žádný důvod, proč by se vůbec měli o původní Setonovu vizi zajímat. (Poznamenal Keny)
- ↑ O tom jak Jan Novák - Mangidon vnímal Setona a jeho Svitek, se můžete dozvědět ze série článků Boj o Setona. Miloš Seifert - Woowotanna bohužel přenesl Setonův konflikt se skauty do prostředí, které nic netušilo o skutečných příčinách jeho rozchodu s BSA, a při tom šlápl na kuří oko klice kolem Svojsíka, která chtěla dostat pod svůj vliv veškerou mládež v ČSR. (Poznamenal Keny)
- ↑ Ve skutečnosti vůbec nebyl příčinou této roztržky Baden-Powellův skauting, ale Svojsíkoho politikaření a jeho loajální vztah, který hraničil se servilitou, vůči rakousko-uherské vládě během 1. světové války zastoupené místodržitelem Maxem Juliusem Coudenhove. Svojsík si byl pochopitelně vědom že se vítr obrátil, proto dal ihned po převratu svoje oddíly k dispozici čerstvě vzniklému revolučnímu Národnímu výboru, aby zajišťovaly kurýrní služby. Ale mladí, idealističní skautští vůdci, jakým byl nejenom Miloš Seifert - Woowotanna, ale kupř. zakladatel Baden-Powellových skautů F. M. Marek a další, ho i přes to vnímali jako bezpáteřního “rakušáka“. (Poznamenal Keny)
- ↑ Velice cudně autor, Vratislav Hanzík, pomlčel o nechutné štvanici ze strany Svojsíkova Svazu skautů RČS, které stál v čele již zmíněný Jan Novák - Mangidon, kdy se neštítily dnes velebené postavy skautského hnutí těch nejsprostších podrazů. Jan Novák - Mangidon, se dokonce nestyděl ve zvláštním čísle 26 roč. Junáka věnovaném Svojsíkovi přiznat, že v dubnu 1922, kdy byl Miloš Seifert - Woowotanna jmenován tehdejším ministrem zdravonictví Bohuslavem Vrbenským na místo referenta skautingu, veřejně v tisku vyhlašoval ze strany SJS RČS jeho cílený bojkot! (Viz Zvláštní číslo Junáka z 21.10.1939 na straně 9) (Poznamenal Keny)
