Pokračování textu ze strany 83
… stoupenců ze středních Čech a Jindřichova Hradce. Cílem bylo vybudovat podle Setonova návrhu tábořiště s totemem, ohništěm a kruhem sedátek, hlavně pak naplnit táborový život promyšlenými akcemi, jež harmonicky rozvíjejí osobnost. Záměr se plně zdařil a tábořiště se s poblíž stojícím nepoužívaným srubem, který M. Seifert později koupil a pojmenoval Walden, stalo na řadu let střediskem woodcrafterského života“ (K. Langer: Vzpomínky na spolupráci s Milošem Seifertem. Kapitola ze sborníku “Hrstka vzpomínek na prof. Miloše Seiferta”, samizdat 1987).
Miloš Seifert tábořil na tomto místě poprvé v červenci 1922, hned po svém návratu z Holandska od Frederika van Eedena. Zúčastnili se chlapci z Prahy, Jindřichova Hradce a Hradce Králové, a také Dolního Kubína a skauti z Banské Bystrice. Na tomto táboře bylo postaveno zřejmě první týpí na Slovensku. Nejspíš šlo i o první woodcrafterský tábor na Slovensku: udělovala se orlí pera, tři chlapci zde prožili své vigilie a dva z nich dostali lesní jméno.
Tak Seifert položil základ k nejslavnějšímu slovenskému, ne-li československému woodcrafterskému tábořišti. Nacházelo se poblíž Liptovského Sv. Jána, ve Svatojánské dolině, u soutoku potoků Štiavnica a Bielého. Nedaleko stála horárna “Pred Bielom”.
Nejsou doklady o tom, že by woodcrafteři na tomto místě tábořili v následujících letech. Myšlenku vybudovat zde “ohnisko čs. woodcrafterů” oživuje a realizuje M. Seifert až o 5 let později. V roce 1927 zakoupil ve Svatojánské dolině srub – starou sýrárnu, kterou nazval Walden. V dubnu téhož roku ji jedou s K. Langrem obhlédnout a několik dní zde táboří. A v létě se už zde konají dva tábory!
V tu dobu již Seifert nebyl tři roky členem LLM, když ji v roce 1924 zklamán opustil, aby založil “pravou”, na Setona více zaměřenou woodcrafterskou organizaci. To se mu daří v listopadu 1925, kdy vzniká [[LVP-ML|Liga pro výchovu přírodou — Moudrost Lesa (LPVP-ML). Je nevelká a nemůže co do počtu LLM konkurovat, ale co do kvality členů rozhodně ano.
V létě 1927 navštívil tábor ve Waldenu i dr. Savarirayan Jesudason z Indie, blízký spolupracovník M. Gándhího.
Po prázdninách 1927 se mezi devíti kmeny LPVP-ML uvádí též Bratislava. U zrodu bratislavského kmene “Deti Slnka” stáli Viliam Valovič, psal se též Vallovitch (1908–1981), a Felix Dvořák (1909–1979), přátelé ze školy, kterým se dostala do rukou Seifertova kniha “Přírodou a životem k čistému lidství” a nadchla je pro woodcraft. Brzy navázali se Seifertem kontakt, stali se členy jeho organizace a V. Valovič (koncem 20.let dostal woodcrafterské jméno Manoki) nejvěrnějším Seifertovým žákem té doby. Více a lépe o tom píše bratr Jan Niebauer - Wo ve své knize o V. Valovičovi.
Liga československých woodcrafterů a 30.léta
V roce 1928 dochází k dohodě představitelů LLM a LPVP-ML o sloučení obou organizací. Na sněmu v Praze 21.10.1928 dochází k dohodě o vzniku jediné Ligy čs. Woodcrafterů (LČSW). Slavnostního slučovacího sněmu 19.–20.5.1929 u Samechova se zúčastnili i zástupci kmenů z Bratislavy a Zvolenu.
Kolem roku 1930 se V. Valovič s přáteli (hlavně z Brna a Bratislavy) plně hlásí k Setonovu poselství. Za tímto cílem jsou rozhodnuti nekompromisně jít. V únoru 1930 je V. Valovič zvolen místonáčelníkem LČSW, o rok později pak náčelníkem.[1]
- ↑ Viliam Valovič - Manoki, který se stal náčelníkem LČSW ve věku 23 let, byl v té době studentem medicíny. Ve funkci nahradil Miloše Seiferta, který na funkci rezignoval, protože byl nařčen z pedofilie a nechtěl aby byl jeho osobní soudní spor kterým chtěl dokázat svou nevinu, spojován s LČSW. Bohužel se brzy ukázalo, že temperamentní Manoki nebyl na tuto funkci dostatečně zralý. Chyběla mu tolerance a pochopení pro ty, co měli o woodcrafterské činnosti jinou představu než on a navíc byl pod silným vlivem svého kamaráda Wajikaniho, který měl autoritářské sklony a rád pletichařil.
